Botanická zahrada hl. m. Prahy v létě nemá prázdniny, naopak je dělá zábavnější. I v srpnu mohou návštěvníci objevovat historii života rostlin na Zemi. Od června mají možnost zavítat do nové expozice Rostlinná odysea, která je provede evolucí rostlin od jejich nejstarších forem až po současnost. Na expozici navazuje stejnojmenná letní výstava ve výstavním sále Ornamentální zahrady, která potrvá do 20. září. Srpen bude patřit také milovníkům vína – od 12. do 16. srpna se uskuteční oblíbená pikniková oslava svátku patronky Vinice sv. Kláry a 18. srpna tradiční Den Rulandského modrého. Vinařskou sezonu následně uzavře zářijové Vinobraní na Vinici sv. Kláry o víkendu 12. a 13. září.

Nově otevřená expozice Rostlinná odysea nabízí jedinečnou cestu stovkami milionů let vývoje rostlinného světa. Devět tematických zastavení představuje klíčové etapy evoluce rostlin – od řas, mechorostů a kapradin přes cykasy, jinany a jehličnany až po vznik kvetoucích rostlin. Expozice propojuje modely dávno vyhynulých druhů s jejich současnými příbuznými a doplňuje je živými rostlinami i příběhy fiktivního badatele Bohuslava „Borka“ Kameníka, které poutavou formou vysvětlují proměny klimatu, krajiny a života na Zemi.

Na expozici navazuje letní výstava Rostlinná odysea, která se koná až do 20. září ve výstavním sále v Ornamentální zahradě. Zavede návštěvníky do dob, kdy rostliny formovaly podobu planety dávno před příchodem člověka. Prostřednictvím zkamenělin, paleontologických exponátů, ale i 3D modelů lebek býložravých dinosaurů přibližuje vývoj rostlinné říše a její propojení se světem pravěkých živočichů. Výstava vznikla ve spolupráci s Dinosauria Museum Prague a tematicky doplňuje novou venkovní expozici.

Botanická zahrada v srpnu ožije vinařskými oslavami

Patronka trojské Vinice sv. Kláry slaví svátek 12. srpna. A sluší se jí připít právě vínem z místní produkce. To si zájemci mohou užít od středy 12. srpna až do neděle 16. srpna v rámci pikniku v zahradě. Vinotéka sv. Kláry připraví piknikové koše s občerstvením a místním vínem. V srpnu se na Vinici sv. Kláry tradičně slaví ještě jeden svátek. Pozornost se zaměří na starobylou odrůdu Rulandské modré, jejíž historie na této vinici sahá až do dob Karla IV. Den Rulandského modrého připadá na 18. srpna a návštěvníci budou moci během tradiční minidegustace objevit, jak pestrou škálu chutí dokáže nabídnout jediná odrůda pěstovaná na jedné vinici. Vrcholem vinařské sezony pak bude tradiční Vinobraní na Vinici sv. Kláry, které se uskuteční o víkendu 12. a 13. září.

Sledujte dění v botanické zahradě na sociálních sítích (Facebook, Instagram a YouTube).

 Novinky a další informace najdete také na https://www.botanicka.cz/

Ještě v minulém století hnízdily v naší přírodě čtyři druhy ťuhýků. Dnes zůstaly pouze dva – ťuhýk obecný a ťuhýk šedý. Vzácnější je ťuhýk šedý. Ťuhýk obecný – pták s typickou černou maskou přes oči a velký přibližně jako vrabec domácí – je běžnější a úspěšně zahnízdil i v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava.

Přestože patří ťuhýk obecný (Lanius collurio) mezi pěvce, získal si pověst malého predátora. Základem jeho potravy je hmyz, nepohrdne však ani drobnými obratlovci – mláďaty ptáků, ještěrkami nebo hraboši. Přebytečnou kořist si ukládá na později. Napichuje ji na ostré trny šípků, trnek nebo hlohů. Právě tento neobvyklý způsob vytváření zásob mu vynesl přezdívku „masožravý pěvec“.

Ťuhýkům vyhovuje otevřená krajina s roztroušenými keři, remízky a okraji mladých lesů. „Takové prostředí našel i pár ťuhýků obecných, který vyvedl mláďata v přírodním areálu ostravské zoo. Dokonale ukryté hnízdo si vystavěl asi jeden a půl metru nad zemí v mladé olši hustě obrostlé loubincem, známým jako psí víno. Nyní oba rodiče neúnavně zásobují potravou svá čerstvě vyvedená mláďata. Pobyt ťuhýků u nás je však překvapivě krátký,“ popisuje ornitolog Otakar Závalský, který má v ostravské zoo na starosti biodiverzitní opatření.

Ťuhýky obecné z Zoo Ostrava zachycuje video.

Ze zimovišť v jihovýchodní Africe přilétají až během května a už v srpnu se vydávají na tisíce kilometrů dlouhou cestu zpět. Na této nebezpečné pouti musí překonat nepřízeň počasí i množství přírodních překážek. „Největší hrozbou je však stále člověk. Mnoho ťuhýků každoročně zahyne během tahu nelegálním odstřelem nebo odchytem. Každý úspěšně vyvedený pár je proto malým vítězstvím tohoto výjimečného druhu,“ dodává Otakar Závalský.

Dříve se v české přírodě vyskytovaly čtyři druhy ťuhýků, kromě ťuhýka obecného a ťuhýka šedého (Lanius excubitor) to byli ťuhýk menší (Lanius minor) a ťuhýk rudohlavý (Lanius senator). Ti ale z české přírody zcela vymizeli.

Zoo Ostrava je během letních prázdnin otevřena až do 20 hodin. Během parných dnů nabízí areál příjemný chládek pod vzrostlými stromy, osvěžit se můžete u mlžných sprch nebo ve Vodním světě u restaurace Saola. Na řadě míst také najdete pítka či stánky nabízející zmrzlinu a chlazené nápoje. Do areálu přijďte nejpozději v 18 hodin, pak už se pokladny i vstup zavírají. Ve stejnou dobu se uzavírají i pavilony, ale řada zvířat zůstává ve venkovních výbězích, kde je můžete vidět i vpodvečer. Těšíme se na Vás!

Lvice Elsa, kterou Ministerstvo životního prostředí zabavilo ze soukromého chovu Karla Vémoly, míří do nového domova. V zařízení pro velké kočkovité šelmy, které provozuje nezisková organizace FOUR PAWS, našel místo pro život i loni zabavený tygr ussurijský Tajmir. Elsa po měsíci může opustit dočasné útočiště v Zoo Liberec, která má s chovem šelem dlouholeté zkušenosti a mohla se tak o lvici postarat.

„Po krátkodobém umístění v záchranném centru musíme zvířatům z nelegálních chovů vždy najít nový, trvalý domov. MŽP vybírá umístění pro tyto chovatelsky náročné druhy velmi obezřetně a zařízení, kam zvířata odchází, si pečlivě prověřuje. Protože Elsa má kompletně odstraněny drápy na předních končetinách a je tímto doživotně hendikepovaná pro další socializaci s jinými jedinci svého druhu, hledali jsme spolu s mezinárodními organizacemi co nejvhodnější zařízení, ve kterém bude mít zvíře individuální přístup,“ říká Jiří Mach z odboru druhové ochrany MŽP.

Chovatel, stejně jako v případě tygřice Ramby zabavené na konci roku 2023, nebyl schopen doložit zákonný původ zvířete chráněného mezinárodní úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy CITES.

Lvice Elsa proto zamířila do Zoo Liberec, kde prošla karanténou a po jejím skončení se s ní mohli seznámit i návštěvníci. Zoo Liberec funguje jako jedno ze záchranných center CITES pro zvířata zabavená kvůli nelegálnímu obchodu. V loňském roce Zoo Liberec poskytla péči také tygrovi ussurijskému Tajmirovi, kterého ministerstvo odebralo v roce 2025.

„Díky trpělivé práci a každodenní péči našich ošetřovatelů se Elsa v Zoo Liberec postupně aklimatizovala a během několika týdnů se naučila ochotně a dobrovolně vstupovat do transportní bedny. Před převozem ji proto nebylo nutné uspávat, což vždy představuje určité zdravotní riziko. Věříme, že právě tento trénink a pečlivá příprava jí usnadní nejen samotný převoz, ale i adaptaci v novém domově,“ vysvětluje zooložka a kurátorka chovu šelem v Zoo Liberec Dorota Gremlicová.

MŽP investuje dlouhodobě do budování kapacit záchranných center pro zvířata z nelegálních chovů nebo záchranných stanic pro poraněné nebo handicapované chráněné druhy volně žijících živočichů. Loni vypsalo dvě dotační výzvy v celkové hodnotě 115 milionů korun na modernizaci center a zlepšení podmínek péče o velké šelmy. MŽP obdrželo šest žádostí o podporu, schváleny byly zatím tři za celkem téměř 50 milionů Kč. Ostatní jsou ještě v hodnocení.

„Nelegální chov velkých šelem představuje dlouhodobý problém nejen v České republice, ale i v dalších evropských zemích. Jsme proto rádi, že můžeme státu nabídnout naše zkušenosti, odborné zázemí i kapacity a pomoci zvířatům, která byla z nevyhovujících či nelegálních podmínek odebrána. Stejně důležité je ale najít pro ně kvalitní trvalý domov. Jsme rádi, že se to v případě Elsy podařilo. Do svého nového domova odjíždí v dobré kondici a věříme, že ve specializovaném centru FELIDA bude mít výborné podmínky pro další život,“ dodává ředitel Zoo Liberec David Nejedlo.

Záchranná centra se o zabavená zvířata mohou postarat jen dočasně, pro nalezení trvalého domova je potřeba najít zařízení nebo chovatele, kteří mají pro chov povolení a vhodné podmínky.

„Když nás kvůli lvici ministerstvo kontaktovalo, věděli jsme, že jí můžeme nabídnout vhodný trvalý domov. Naše záchranné centrum pro velké kočkovité šelmy FELIDA se specializuje na traumatizované šelmy, jako je Elsa. Staráme se zde již několik let o tygra Tajmira a lva Mera, kteří byli převezeni z nevyhovujících soukromých chovů v České republice a dnes se jim u nás daří velmi dobře. Naši veterináři i naši oddaní specialisté na péči o zvířata poskytnou bezpečné prostředí i odbornou péči, kterou bude potřebovat. Protože již máme v našem zařízení jednu Elsu, chceme pojmenovat nově příchozí lvici jménem Zora, slovanským jménem, které znamená úsvit,“ popisuje Barbara van Genne Tiplea z organizace FOUR PAWS.

Mezinárodní organizace na ochranu zvířat FOUR PAWS, založená ve Vídni, pomáhá ohroženým zvířatům od roku 1988. Provozuje 13 záchranných zařízení po celém světě a vedle hospodářských zvířat pomáhá divokým zvířatům, jako jsou medvědi, kočkovité šelmy nebo lidoopi držení v nevhodných podmínkách nebo žijící ve válečných oblastech. Organizace FOUR PAWS spolupracuje s českými úřady od roku 2018.

Co je Úmluva CITES?

Nekontrolovaný obchod s ohroženými druhy zvířat a rostlin nejenže ohrožuje jedince, ale může přispět k vyhubení těchto druhů v přírodě. Účelem mezinárodní Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úmluvy CITES) je právě ochrana ohrožených druhů pomocí regulace obchodu. Například zvířata a rostliny chráněné CITES nemohou být převáženy přes hranice bez speciálního povolení.

CITES se vztahuje na více než 40 000 druhů živočichů a rostlin a týká se nejen živých organismů, ale i jejich částí a výrobků z nich. Exemplářem CITES tak může být například kabelka z krokodýlí kůže, boty z kůže krajty, vycpanina, soška ze slonoviny nebo vzácného dřeva, úlomek korálu či tradiční čínská medicína obsahující části chráněných živočichů nebo rostlin.

V Zoo Praha přišla na svět mláďata tří druhů hadů, kteří se zde doposud nerozmnožili. Poprvé se vylíhly pro vědu teprve nedávno objevené krajty kýlnaté ze severozápadní Austrálie. Snůška přinesla dvě mláďata. Zbylé druhy jsou živorodé – rovných deset háďat porodila samice hroznýše hnědého, endemita z ostrova Madagaskar. Třetím prvně odchovávaným plazem je podzemní obyvatel asijských písečných dun: samice hroznýška tatarského potěšila své chovatele čtyřmi potomky.

„Jde o tři velmi odlišné hady doslova ze tří různých koutů světa. Všechny odchovy nám dělají radost, byť dva z nich možná trošičku větší. Mám na mysli krajty kýlnaté a hroznýšky tatarské. V obou případech jde o vnoučata hadů, kteří byli zabaveni pašerákům, krajty ve Vídni a hroznýšci v Kolíně nad Rýnem,“ říká kurátor plazů Petr Velenský. „Rozmnožení potomků hadů z celního konfiskátu je totiž pěkným pokračováním jinak docela smutného příběhu,“ dodává Velenský.

Krajtu kýlnatou naleznou návštěvníci Zoo Praha v Darwinově kráteru. Naproti v pavilonu Terárium si pak mohou prohlédnout hroznýše hnědého. Jedině po hroznýškovi tatarském je třeba pátrat v horní části zoo, v pavilonku expozice Gobi.

Zlínská zoo letos úspěšně navázala na loňský prvoodchov tukanů obrovských. Zatímco v roce 2025 se chovatelé radovali ze 2 mláďat, v letošním roce pár tukanů odchovává 3 potomky. Mimořádnost tohoto odchovu spočívá právě v navázání na loňský odchov, na území České republiky se to doposud nikomu nepodařilo. Mláďata již opustila hnízdní budku, návštěvníci početnou pětičlennou skupinu tukanů obrovských uvidí v expozici komplexu Jaguar Trek.

Tukani obrovští patří mezi nejznámější druhy jihoamerických ptáků. Ačkoliv jsou v zoologických zahradách poměrně častí, jejich rozmnožování v lidské péči je velmi náročné. „Tento druh tukanů chová v Evropě 39 institucí, za uplynulý rok se mláďaty mohou pochlubit pouze 4 zoo včetně zlínské. Zásadní pro úspěšný odchov je vytvoření optimálních podmínek pro hnízdění, to může být největší úskalí. V hnízdní dutině je potřeba zajistit správnou teplotu a vlhkost, velmi důležitou roli hraje velikost, a dokonce i tvar samotné budky. Tukani citlivě reagují na stres a rušivé vlivy okolí. Jakékoli vychýlení z optimálních podmínek může způsobit opuštění hnízda a úhyn mláďat,“ přiblížil náročnost chovu zoolog Václav Štraub. Dalším důležitým faktorem je správná výživa. „Tukani jsou především plodožraví ptáci, u nás základ jejich jídelníčku tvoří papája, kanadské borůvky, mango, žlutý meloun, jablka a hrušky. Nabízené krmivo nesmí obsahovat vysoké množství železa, tukani jej totiž nedokáží odbourat. Během hnízdění je potřeba doplnit jídelníček o živočišnou složku, konkrétně v Zoo Zlín podáváme cvrčky a sarančaty,“ vysvětlil Václav Štraub.

„Opakovaný úspěšný odchov tukanů obrovských je důkazem vysoké odbornosti chovatelů Zoo Zlín a také toho, že naše zoo patří mezi špičková evropská zoologická zařízení. Těší mě, že se ve Zlíně daří nejen atraktivním druhům pro návštěvníky, ale především druhům, jejichž rozmnožování je v lidské péči mimořádně náročné. Je to skvělá vizitka města Zlína i celého regionu,“ uvedl primátor statutárního města Zlína Jiří Korec.

Opětovný odchov tukanů obrovských je tak skutečně mimořádným úspěchem. „Samice na konci dubna snesla čtyři vejce. Abychom zajistili co nejlepší šanci na odlíhnutí všech vajec, dvě jsme odebrali a umístili do líhně v chovatelském zázemí. V polovině května se v líhni objevilo první mládě. Jeden den je chovatelé krmili každé tři hodiny speciální kaší, poté jej vrátili zpět k tukaním rodičům. Ti už mezitím pečovali o čerstvě vylíhnuté mládě. Chovatelé z jejich budky odebrali zbylé vejce a umístili je také do líhně. Po dvou dnech se vylíhlo třetí mládě, které následně přesunuli k tukanímu páru. Od té doby byla mláďata plně v péči rodičů, do odchovu jsme vůbec nezasahovali. Všichni tři mladí tukani jsou vitální a skvěle prospívají,“ doplnil zoolog Štraub. Jak dále dodal, možným klíčem k úspěchu je velikost expozice tukanů, která je nadstandardní. Vnitřní voliéra měří na šířku 9,5 m, na délku 15 m, výška činí 5,5 m. „Rodiče tak mají možnost trávit čas mimo okolí budky a navzájem se nestresují. Částečně tím simulujeme podmínky ve volné přírodě, kde jeden z rodičů obstarává potravu a druhý zahřívá mláďata, nebo hlídá v okolí hnízda,“ vysvětlil Václav Štraub.

Tukan obrovský je největší z více než 40 druhů tukanovitých ptáků. I když to na první pohled nevypadá, tukani jsou nejbližší příbuzní našich datlů a strakapoudů. Domovinou tukanů obrovských je Střední a Jižní Amerika, zejména oblasti Brazílie, severní Argentiny a Paraguaye. Charakteristickým znakem je obrovský, přesto lehký zobák, který měří až 20 cm a tvoří tak téměř polovinu délky těla. Slouží nejen ke sběru potravy, ale také k termoregulaci nebo komunikaci s ostatními jedinci. Nejvíce času tukani tráví v korunách stromů, kde se pohybuje zejména mohutnými přískoky. Bez pomoci křídel dokáží překonat i více než metrovou vzdálenost.

Zdroj: Zoo Zlín

Už tuto sobotu a neděli proběhne v Zoo Praha oblíbený víkend hmyzožravců. Vedle tematických krmení zvířat nabídne zdarma návštěvníkům i ochutnávky hmyzích specialit, komentované přípravy pokrmů nebo ukázky farmově chovaného hmyzu. Chybět nebude ani soutěžní stanoviště pro děti. K první stovce prodaných vstupenek na hlavní pokladně navíc dostanou lidé v oba dny jako bonus balíček ochucených cvrčků. Kompletní program je k vidění na webu Zoo Praha.

Hmyzí špízy, cvrčci na česneku nebo sarančata v banánovém těstíčku – tak budou vypadat víkendové lahůdky pro návštěvníky u Vzdělávacího centra Zoo Praha. Lidé se zároveň dozvědí, jak se chovají a zpracovávají například potemníci brazilští, švábi argentinští nebo tzv. mouční červi.

Po celý víkend si na vybraném menu budou pochutnávat také hmyzožraví obyvatelé Zoo Praha. Na komentovaná krmení a setkání se návštěvníci mohou vydat napříč celým areálem zoo.

Program startuje v Rezervaci Dja u talapoinů severních (10.15). Africký dům zve za hrabáči (10.30) či surikatami (10.45) a Pavilon šelem a plazů představí pouštní ještěry v expozici Kattakum (10.30) i stejně pozoruhodnou expozici Sonoru (10.45). Zajímavosti o životě mravenečníků (13.30) prozradí průvodci pražské zoo v dolní části zahrady. Pozadu nezůstane ani Indonéská džungle. Ta návštěvníky láká na krmení kriticky ohrožených luskounů krátkoocasých (15.30).

Hmyzí menu na terase Vzdělávacího centra od 10 do 16 hodin

• Mouční červíci po indicku s kuskusem
• Cvrčci na česneku
• Sladké saranče v těstíčku s banánem, palačinkou a čokoládovou polevou
• Potemník moučný s jablky na karamelu
• Špíz z vícero druhů hmyzu se zeleninou

Zdroj: Zoo Praha

Zoo Liberec zaznamenala další významný chovatelský úspěch letošní sezony. Dne 19. července zde přišlo na svět mládě kriticky ohroženého osla somálského (Equus africanus somaliensis). Jde o první odchov tohoto druhu po téměř pěti letech a zároveň o důležitý milník, který potvrzuje návrat k jeho úspěšnému chovu po několikaletém omezení reprodukce způsobeném kompletní rekonstrukcí jejich výběhu.

Zoo Liberec patří mezi jedny z nejúspěšnějších chovatelů oslů somálských v Evropě. Letošní mládě je již 28. odchovem tohoto kriticky ohroženého druhu v historii zahrady. Ve volné přírodě dnes přežívá už jen několik stovek jedinců v několika izolovaných populacích v oblasti Afrického rohu. Každý nový přírůstek má proto význam nejen pro samotnou zoo, ale i pro záchranný Evropský ex situ program (EEP), jehož cílem je udržet životaschopnou populaci tohoto druhu v lidské péči.

Osel somálský je posledním žijícím poddruhem afrického divokého osla a zároveň nejohroženějším zástupcem čeledi koňovitých na světě. Od ostatních oslů jej na první pohled odlišují výrazné černobílé pruhy na nohách. Je dokonale přizpůsoben životu v kamenitých polopouštích Etiopie a Eritreje, kde dokáže přežít i několik dní bez vody a pohybovat se po tvrdém skalnatém podkladu. Jeho největšími hrozbami jsou úbytek přirozeného prostředí, pytláctví a křížení s domácími osly.

Právě chov oslů somálských patřil mezi ty, které postupná rozsáhlá modernizace areálu zasáhla nejvíce. Kompletní rekonstrukce spojená s protierozními úpravami jejich výběhu i přestavba zázemí si vyžádaly přesuny zvířat a dočasné omezení reprodukce. „Březost u velkých kopytníků je většinou velmi dlouhá, takže důsledky delšího přerušení rozmnožování se projeví až s velkým časovým odstupem. Návrat k pravidelným odchovům je pak vždy během na dlouhou trať. O to větší radost nám letošní mládě dělá. Je potvrzením, že se chov oslů somálských po několika letech opět vrací do žádaného režimu,“ říká zoolog Zoo Liberec Luboš Melichar.

Mládě podle chovatelů prospívá velmi dobře a návštěvníci jej mohou při troše štěstí pozorovat společně se stádem ve venkovním výběhu již od prvních dnů života.

Návrat k úspěšným odchovům se letos v Zoo Liberec neprojevil pouze u oslů somálských. Po dočasném omezení chovu způsobeném výstavbou Afrického pavilonu se znovu narodila mláďata obou chovaných poddruhů zeber stepních – bezhřívých i Chapmanových. Daří se také horským kopytníkům, konkrétně nahurům modrým, kozorožcům dagestánským a urialům bucharským. Ve skupině paviánů pláštíkových navíc vyrůstá několik mláďat různého věku. Mimořádně úspěšnou sezonu zažívá také chov dravých ptáků. Letos se podařilo odchovat mláďata tří ze čtyř druhů evropských supů i další mládě orla nejmenšího, kterého liberecká zoo rozmnožuje jako jediná zoologická zahrada na světě. Někteří z letošních mladých supů budou ještě letos vypuštěni do evropské přírody, aby pomohli s návratem těchto ohrožených mrchožroutů do oblastí, odkud v minulosti vlivem člověka téměř vymizeli.

Zdroj: ZOO Liberec 

V tropickém skleníku Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava právě kvete leknín trpasličí, nejmenší leknín na světě. Tento mimořádně vzácný druh je endemitem jihozápadní Rwandy, tedy neroste nikde jinde na Zemi. Chybělo přitom jen málo a z planety by zcela zmizel. Díky úspěšnému pěstování v botanických zahradách se jej podařilo zachránit a před několika lety byl dokonce znovu objeven na dvou lokalitách ve volné přírodě.

Leknín trpasličí (Nymphaea thermarum) objevil v roce 1987 německý botanik Dr. Eberhard Fischer ve Rwandě, rostl kolem okrajů horkého pramene. Výskyt v termální oblasti dal leknínu i druhové vědecké jméno. Tento miniaturní leknín je nejmenším leknínem světa. Tvoří jej růžice listů na krátkých řapících o průměru 10–20 cm. Listy jsou malé, asi 1 až 3 cm široké. Květy jsou velké 1 cm, bílé barvy se žlutými tyčinkami, stojí svisle nad rostlinou a jsou schopné samoopylení. Otevírají se ráno a brzy odpoledne se opět zavírají. Sotva 20 let po svém objevení, v roce 2008, ale tato rostlina ze své původní lokality vymizela. Důvodem byla nadměrné využívání vápence vysráženého horkým pramenem a také využívání pramenné vody pro zavlažování zemědělských ploch. Půda vyschla a vypadalo to, že v oblasti všechny rostliny vymizely. Opakované pátrání u mnoha horkých pramenů ve střední Africe nenašlo žádnou další populaci. Kdyby Fischer nenasbíral vzorky vzácného leknínu, rostlina by jako druh definitivně zmizela z planety. Přeživší exempláře žily dál v kurátorských sbírkách, nejprve v Bonnské botanické zahradě v Německu a poté v Kew Gardens v Anglii.

V roce 2023 nakonec botanici objevili odlehlý termální horký pramen ve Rwandě, kde našli i významnou populaci leknínu trpasličího. V mezinárodním Červeném seznamu (IUCN) tak mohl být tento druh překvalifikován z kategorie vyhynulého v přírodě (Extinct in the Wild) na kriticky ohrožený (Critically Endangered). V mezidobí se botanici snažili rostliny zachránit v prostředí ex situ (mimo místo přirozeného výskytu), a vytvořit tak záložní populaci. Narazili však na problém. Když chtěli pěstovat nové rostliny ze semen, rostliny nevykvetly. „Leknín trpasličí vyžaduje jiné pěstební podmínky než ostatní druhy leknínů – rostlinu je třeba zasít a pěstovat v hloubce pouhého 1 cm, aby se sazenice dostala k oxidu uhličitému přítomnému ve vzduchu, který se ve vodě snadno nerozpouští. Roste ve vlhkém bahně ve vodě při 25 °C. V Anglii nakonec pěstování vzácné rostliny zvládli. Díky úzké spolupráci a sdílení vědeckých poznatků se tato drobná rostlina rozšiřuje do dalších laboratoří a botanických zahrad po celém světě a jednoho dne snad bude zase hojně růst i na březích horkých pramenů ve Rwandě.,“ popisuje David Kubala, botanik ostravské zoo.

Na konci roku 2025 získala i Zoologická zahrada a botanický park Ostrava jednu rostlinu z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Roste v tropickém skleníku v botanickém zázemí. Několikrát zde již vykvetla a kvete právě i v těchto dnech. Vzácnou rostlinu mohou obdivovat návštěvníci ostravské zoo například následující víkend, pokud se zúčastní komentovaných prohlídek. Prohlídky skleníků s průvodcem probíhají o sobotách a nedělích, vždy od 11 a od 14 hodin. Během nich zájemci nahlédnou do skleníkového areálu o rozloze cca 2000 m² s tropickými a subtropickými rostlinami z celého světa. Prohlídky jsou v ceně vstupného do zoo a trvají 1,5 až 2 hodiny. Sraz zájemců je vždy u výběhu plameňáků, kde si skupinu vyzvedne průvodce. 

V kontrastu s nejmenším leknínem světa mohou lidé v areálu zoo vidět i další lekníny s podstatně většími listy i květy – ve skleníkovém areálu je to vzácný leknín bílý (Nymphaea alba) – zástupce české, potažmo evropské flóry, lekníny s nápadně velkými květy rostou v jezírkách kolem voliéry šimpanzů. Zde se jedná o kultivary.

Zdroj: Zoo Ostrava

Zoo Brno pokračuje v ochraně jednoho z nejohroženějších savců české přírody. V rámci záchranného programu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR letos vypustila dvacet syslů obecných na dvě lokality v okolí Ivančic. Cílem je podpořit tamní malé populace a zvýšit jejich šanci na dlouhodobé přežití.

Ještě před několika desítkami let patřil sysel obecný k běžným obyvatelům české krajiny. Změny v hospodaření, úbytek vhodných travnatých ploch i izolace zbývajících populací ale způsobily jeho dramatický úbytek. Dnes je veden jako kriticky ohrožený druh a jeho budoucnost závisí na cílených ochranářských opatřeních.

Zoo Brno se do záchranného programu zapojila v roce 2015, kdy ve svém zázemí vybudovala polopřirozenou chovnou voliéru. První sysly vypustila do přírody o dva roky později a od té doby pravidelně pomáhá posilovat oslabené populace nebo navracet tento druh do lokalit, odkud v minulosti zmizel.

Letošní vypouštění navázalo na loňské posilování kolonií na jižní Moravě. Dosavadní výsledky jsou podle odborníků velmi povzbudivé. Na obou lokalitách přibývají aktivně využívané nory a opakované vypouštění zároveň zvyšuje šanci, že se v budoucnu propojí dnes ještě izolované kolonie. Právě jejich propojení je jedním z hlavních cílů celého záchranného programu.

„Každý sysel je před transportem označen mikročipem a po převozu je vypuštěn do předem připravené umělé nory vyvrtané půdním vrtákem. Co sysel, to jedna díra. Vstup do nory je dočasně uzavřen plastovou lahví, takže si zvíře musí samo vyhrabat cestu ven. Až se všichni sysli vyhrabou, PET lahve se odstraní. Tento způsob vypouštění zvyšuje šanci, že si sysel nové prostředí osvojí a bezpečně se aklimatizuje. Pokud by se vypustil volně na povrch, bez možnosti se přirozeně ukrýt ve své noře, byl by dezorientovaný a mohl by se okamžitě stát snadnou kořistí predátorů,“ popisuje Petr Šrámek, vedoucí kurátorů v Zoo Brno, jak proces vypouštění probíhá.

Letošní sezóna přinesla i jednu zajímavost. Část mláďat se narodila později než obvykle, a v době plánovaného transportu proto ještě nedosahovala potřebné velikosti. Do přírody tak letos neputovala. „Před každým vypouštěním odchytám ve voliéře požadovaný počet syslů – ideálně ve vyrovnaném poměru pohlaví, případně s mírnou převahou samic. Úplně malá mláďata vracím zpět. Jejich přesun do nových a náročnějších podmínek by výrazně snížil jejich šanci na úspěšné přezimování. Cílem je vypouštět pouze perspektivní jedince,“ dodává Šrámek.

Úspěch záchranného programu však nestojí jen na vypouštění nových jedinců. Stejně důležitá je i pravidelná péče o lokality, na kterých sysli žijí. Tento stepní hlodavec potřebuje nízký travní porost, díky kterému se dokáže včas zorientovat a zaznamenat blížící se predátory. Zachování vhodných podmínek proto zajišťuje pravidelné kosení nebo pastva.

Na letošním vypouštění se vedle Zoo Brno podílely také Zoo Praha, Zoo Hluboká nad Vltavou, Zoo Na Hrádečku, Zoo Bern a GaiaZoo.

Zdroj: Zoo Brno

Jihlavská zoologická zahrada jede v plném letním provozu. Pro návštěvníky je otevřena každý den a nabízí ideální cíl pro rodinné výlety. Kromě oblíbených komentovaných krmení a možnosti pozorovat letošní nová mláďata se zoo aktuálně pyšní něčím, co se vidí jednou za život – rozkvetlým bambusem. Kvetení bambusu patří k nejneobvyklejším událostem v rostlinné říši – většina druhů kvete jen velmi vzácně, často až po několika desetiletích (jednou za 30 až 120 let).

Květy jsou sice nenápadné a připomínají běžné trávy (bambusy patří do čeledi lipnicovitých), jde však o fascinující podívanou. U mnoha druhů se totiž jedná o tzv. monokarpii – rostlina po vytvoření semen plně odumírá. Rozkvetlé bambusy najdete přímo u Tropického pavilonu. Nenechte si ujít přírodní zajímavost, kterou většina lidí za celý svůj život neuvidí!

Zoo Jihlava zve také na dvě unikátní večerní akce:

• Cesta do pravěku (8. 8. 2026 od 18:30)

  Probuďte v sobě dobrodruhy a přeneste se v čase do doby, kdy naší planetě vládli pravěcí tvorové! Večerní zoo má neopakovatelné kouzlo – po odchodu denních návštěvníků se v areálu rozhostí magické ticho, ze kterého se ozývají tajemné zvuky. Projdete si zoo za soumraku, kdy bývá většina šelem a nočních zvířat nejaktivnější. Na děti i dospělé čeká poutavé vyprávění, tematické úkoly a jedinečná atmosféra prahor.

  👉 Rezervace míst: eshop.zoojihlava.cz/produkt/cesta_do_praveku_8_8_2026_od_18_30

• Jak to dělají…?

  Zajímají vás pikantní detaily ze soukromí našich zvířat, o kterých se během běžné denní návštěvy nemluví? Na této zážitkové prohlídce odhalíme vše bez cenzury, ale s lehkostí, vtipem a odborným výkladem. Zjistíte, jak probíhají milostné námluvy a svatební tance, jaké bizarní seznamovací rituály příroda vymyslela a jak to v říši zvířat doopravdy chodí, když se setmí. Pouze pro dospělé (18+) – ideální jako netradiční rande nebo večer s přáteli.

  👉 Zajistit si místo: eshop.zoojihlava.cz/produkt/jak-to-delaji_2026

Omlazení chovné skupiny žiraf Rothschildových v ostravské zoo přineslo své ovoce. Minulý týden se zde narodilo mládě. Je to po dlouhých jedenácti letech. Mládě je samec a zatím zůstává se svou matkou v zázemí pavilonu Africká zvířata. Postupně se ale začíná seznamovat i s venkovním prostorem. Následně se připojí k ostatním žirafám. Návštěvníci mají možnost zahlédnout matku s mládětem z vyhlídky, případně při projížďce safari expresem. 

Žirafy Rothschildovy chová ostravská zoologická zahrada od roku 1987. První mládě zde přišlo na svět v roce 1991. Celkem se do letošního roku v Ostravě narodilo 17 žiraf z nichž 16 se podařilo odchovat. Poslední bylo mládě narozené v roce 2015. Pak nastala dlouhá pauza. Původní stádo postupně zestárlo, a proto se chovatelé snažili získat mladé jedince, aby bylo schopné se dále rozmnožovat. První mladá samice žirafy (*2019) byla do zoo dovezena v roce 2020 z pražské zoo. O rok později k ní přibyl mladý samec (*2018) ze Zoo Poznaň. V roce 2023 pár doplnily dvě samice (*2017 a *2021) z holandského Safariparku v Beekse Bergenu. Bylo tak vytvořeno stádo, ve kterém jsou všichni jedinci v ideálním reprodukčním věku. Nicméně se stále nerozmnožovalo.

Vypadalo to, že samci se nedařilo plnit úlohu chovného samce. „Samec byl menšího vzrůstu, což představovalo handicap při páření. Ani jsme nikdy nepozorovali úspěšné páření. V loňském roce jsme se proto po dohodě s koordinátorem EAZA ex situ programu pro žirafy rozhodli pro výměnu samců. Náš samec byl začátkem července 2025 převezen do samčí skupiny do Jihlavy a do Ostravy byl dočasně přivezen zkušený osmiletý samec ze Zoo Liberec, kde aktuálně probíhá rekonstrukce pavilonu žiraf,“ vysvětluje Ivo Firla, inspektor chovu kopytníků. Nový samec se se samicemi rychle sžil. Narození prvního očekávali s příchodem podzimu. Malé překvapení ovšem nastalo před několika dny, když jedna ze samic začala rodit. Dne 7. července se tak po dlouhých 11 letech narodilo v Zoo Ostrava mládě vzácné a v přírodě ohroženého poddruhu žirafy.

Samice žirafy jsou březí asi 14 měsíců. Rodí ve stoje, takže mládě na svět doslova padá z výšky 1,5 až 2 metry. Pád na zem ale není pro novorozenou žirafu nijak závažný. Chovatelé navíc prostor, ve kterém samice pobývá, vystelou dostatečnou vrstvou sena či slámy. Mládě je dobře vyvinuté a krátce po narození se staví na nohy. Měří okolo 180 až 190 cm. 

Matkou mláděte (samečka) je pětiletá samice, pro kterou to byl první porod. „Otcem je zcela jistě původní samec, jinak by se mládě narodilo velmi předčasně. Mládě je ale vitální a dobře vyvinuté. Aby měla samice klid na svou rodičovskou premiéru, je dočasně uzavřen pavilon Africká zvířata. O svého potomka se stará dobře a společně už objevují i menší venkovní výběh. Zatím zůstávají odděleni od ostatních žiraf,“ dodává Ivo Firla. Pokud pobývá samice s mládětem venku, mají návštěvníci ostravské zoo možnost vidět nový přírůstek zatím z dálky z vyhlídky do výběhu afrických kopytníků nebo při projížďce safari expresem.

Zdroj: Zoo Ostrava

Ochrana zvířat ve volné přírodě dlouhodobě patří mezi nejdůležitější poslání Zoo Zlín. Do této strategie zapadá i podpora nového výzkumného projektu organizace BirdLife v Jihoafrické republice zaměřeného na ochranu hadilovů písařů. Finanční prostředky budou poskytnuty ze sbírky 4Nature, díky níž návštěvníci společně se zoo pomáhají chránit vzácné druhy zvířat přímo v místě jejich přirozeného výskytu.  

Projekt bude zkoumat, jak moderní zemědělství ovlivňuje populaci hadilovů písařů. „Pilotní studie proběhne v provincii Free State, kde se rozsáhlé zemědělské plochy překrývají s oblastmi přirozeného výskytu hadilovů,“ uvedl ředitel Zoo Zlín Roman Horský. Do projektu budou zapojeny farmy, na jejichž pozemcích tento druh hnízdí. Vlastníci pozemků poskytnou informace o pěstovaných plodinách, používaných agrochemikáliích a způsobech hospodaření. „Následně odborníci šetrně mláďatům hadilovů odeberou vzorky krve a provedou stěry z kloaky, a to v rámci pravidelného monitoringu a kroužkování. Vzorky předají k laboratorní analýze pro zjištění, zda jsou v organismu mláďat přítomna rezidua agrochemikálií a jaké látky se případně vyskytují,“ přiblížil ředitel Horský. Výsledky výzkumu tak pomohou lépe porozumět změnám africké krajiny a navrhnout účinná opatření, která přispějí k ochraně nejen hadilovů písařů.

„Zoo Zlín dlouhodobě dokazuje, že moderní zoologická zahrada není jen místem pro poznávání zvířat, ale také významným partnerem při jejich ochraně ve volné přírodě. Mám radost, že díky sbírce 4Nature mohou návštěvníci společně se zoo přispívat ke konkrétním projektům, které mají skutečný dopad na zachování ohrožených druhů. Podpora výzkumu hadilova písaře v Jihoafrické republice je dalším příkladem toho, že pomoc ze Zlína má dosah daleko za hranice České republiky,“ uvedl primátor Zlína Jiří Korec.

V kolekci Zoo Zlín se tito dravci s charakteristickou chocholkou poprvé objevili v roce 2002. Doposud se podařilo odchovat 14 mláďat. I letos chovatelé pečují o vylíhnuté mládě. „Při krmení mláděte používáme loutku imitující hlavu dospělého hadilova, aby u ptáčete nevznikla fixace na člověka. Jakmile mládě zesílí, přesuneme jej k chovnému páru,“ přiblížil postup chovatelů zoolog Václav Štraub. Dva mladé hadilovy návštěvníci uvidí v průchozí voliéře supů pojmenované Gora Ark, chovné páry jsou umístěny v chovatelském zázemí. 

Hadilov písař patří k nejvýraznějším ptákům afrických savan, je také národním symbolem Jihoafrické republiky. Na rozdíl od většiny dravců tráví převážnou část života na zemi. Potravu loví pomocí dlouhých nohou, na jeho jídelníčku dominují hadi, ještěrky, drobní savci a hmyz. Dorůstá výšky až 150 centimetrů a může vážit až 4,5 kilogramu. Hnízda si staví na osamocených stromech, samice obvykle snáší jedno až tři vejce. Přestože jde o ikonický druh africké přírody, jeho početní stavy výrazně klesají. V řadě afrických oblasti patří k ohroženým druhům. Hlavními příčinami jsou přeměna přirozených travnatých biotopů na zemědělskou půdu, intenzifikace hospodaření i postupná ztráta vhodného prostředí pro život.

V Zoo Praha se narodila mláďata gepardů. Paterčata přišla na svět 18. června a zatím zdaleka nepřekonala kritické období. Jejich matka o ně navzdory nezkušenosti pečuje vzorně, přičemž spolu s potomky setrvává v zázemním výběhu. Pokud vše půjde dobře, návštěvníci uvidí vzácné přírůstky v druhé polovině srpna. Gepard štíhlý dnes patří mezi nejohroženější kočkovité šelmy. Ve volnosti zbývá jen asi 7 000 jedinců. Ani chov v lidské péči se v poslední době nedařil. Od roku 2020 klesl počet gepardů v evropských zoo o čtvrtinu. Každé odchované mládě je tak úspěchem i nadějí. V Zoo Praha vyrůstají geparďata po osmi letech.

„Matka mláďat nás nepřestává překvapovat. Před lety přišla z Francie ve slabém fyzickém i psychickém stavu a tehdy jsem byl přesvědčený o tom, že mláďat se od této samice nikdy nedočkáme,“ říká kurátor savců Pavel Brandl. Kondice samice se však díky pražské péči od jara 2023 zlepšila. „Loni zabřezla poprvé a porodila mrtvé mládě. I to nám ale dodalo naději, že je plodná a dokáže zabřeznout. Nyní porodila pět životaschopných koťat a chová se nad očekávání mateřsky,“ dodává.

Sedmiletá samice pro porod zvolila venkovní výběh. Na jednu stranu se tím odchov blíží přirozenosti, na stranu druhou s sebou nese větší rizika – například bouřky.

Právě díky zodpovědnosti matky se všem mláďatům podařilo překonat prudké lijáky z přelomu června a července. Promoknutí a následné pneumonie bývají i v přírodě spolu s predací častou příčinou úhynu geparďat. Podle všeho ale gepardice své potomky sušila vylizováním vody z jejich typicky huňaté srsti s hřbetním pláštíkem.

O vývoji mláďat i možnosti je spatřit či fotografovat bude Zoo Praha dále informovat.

aždý rok jsou v Africe nelegálně odchyceny a obchodovány tisíce primátů, přičemž šimpanzi jsou nejobchodovanějším druhem afrických primátů vůbec. Nelegální obchod poháněný obchodem s domácími mazlíčky, lovem divokých zvířat a rozšiřujícími se činnost člověka představuje obrovskou hrozbu pro přežití tohoto již tak ohroženého druhu. Světový den šimpanzů, který připadá na 14. července, připomíná tuto neblahou skutečnost a apeluje na ochranu šimpanzů i dalších primátů. Měly by tomu napomoci i moderní technologie a výzkumné metody.

Šimpanzi v přírodě čelí dlouhodobě velkému ohrožení. Stále jsou pronásledováni pytláky, kteří chytají především mláďata pro ilegální obchod. Při jejich odchytu je často zabito několik dospělých členů tlupy, kteří mládě brání. Maso šimpanzů je považováno za delikatesu a nabízeno v restauracích. A to nejen v Africe, ale objevuje se dokonce v nabídce některých evropských restauracích! Další hrozbu pro šimpanze představuje ztráta přirozeného prostředí, které člověk přeměňuje na zemědělskou půdu, využívá k těžbě surovin apod. V neposlední řadě jsou tito lidoopi ohrožováni i nemocemi, jako je ebola, ale i běžná lidská chřipka.

V boji proti pytlákům a nelegálnímu lovu šimpanzů pomáhají ochráncům přírody rozličné metody a technologie. Jenou z nich je možnost určení místa původu zachráněného šimpanze na základě analýzy DNA jeho neinvazivního vzorku, jako jsou například výkaly. Jak funguje geolokace místa původu? „Přímo v terénu se neinvazivní vzorky (vlasy, trus, sliny…) zabavených lidoopů zpracují za účelem získání DNA. Následně se výsledky přiřadí k referenčním vzorkům od šimpanzů se známým původem v databázi. Díky této metodě lze snadno a rychle identifikovat místo, ze kterých byl daný jedinec upytlačen a rozpoznat tak místa kde k této nelegální činnosti v celé Africe dochází s velkou přesností,“ vysvětluje Jana Pluháčková, vedoucí zoologického oddělení I v Zoo Ostrava, která zároveň vede EAZA ex situ program pro šimpanze. Na základě získaných údajů lze sestavit mapu s ohnisky, kde dochází k obchodování s lidoopy, a kde je potřeba zaměřit jejich ochranu ve volné přírodě.

Více se o projektu dozvíte na https://apegenomicatlas.org/home/. Zde také najdete možnost, jak podpořit úsilí o ochranu šimpanzů ve volné přírodě, třeba právě u příležitosti Světového dne šimpanzů. Děkujeme!

Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů ptáků na světě. Volně žijící populace čítá méně než 1000 jedinců. Na jejich záchranu je realizováno několik mezinárodních repatriačních projektů, do něhož jsou zapojeny zoologické zahrady a další ochranářské instituce. Ptáci odchovaní v lidské péči jsou vypouštěni do přírody s cílem obnovit a posílit nepočetnou divokou populaci. Do jednoho z projektů se zapojila i Zoo Ostrava. Díky němu se na jihu Španělska v oblasti Andalusie podařilo vytvořit stabilní populaci. Další ptáci zatím nebudou v těchto místech vypouštěni. Záchrana ibisů se nyní soustředí do jiné oblasti, kam už byli převezeni dva ostravští ibisové vylíhnutí v loňském roce a chovatelé věří, že i letošní mláďata budou létat ve volné přírodě.  

Záchranné projekty

Mezinárodní repatriační projekt Proyecto Eremita byl zahájen v roce 2003 s cílem obnovit volně žijící populaci kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Do projektu, který zaštítily ZooBotanico de Jerez a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucia, se zapojilo více než 20 zahrad sdružených v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Výsledkem nezměrného úsilí všech zapojených institucí je vytvoření stabilní populace na jihu Španělska čítající aktuálně okolo 270 jedinců. Přes 50 párů se zde již úspěšně rozmnožuje – v loňském roce vyvedly 56 mláďat. Zoo Ostrava se k projektu připojila v roce 2017 a pro vypuštění poskytla 16 ibisů.

Novým repatriačním projektem, do kterého se ostravská zoo zapojila, je The Ibis Ermità project probíhající v národním parku Aiguamolls de l’Empordà Natural Park v Katalánsku. Jeho cílem je další posílení volně žijící populace ibisů skalních na východě Španělska a propojení populací na jihu Pyrenejského poloostrova s ibisy v dalších částech Evropy severně od Alp. Na nové vypouštěcí místo byli už letos na jaře převezeni ze Zoo Ostrava dva mladí ibisi vylíhnutí v loňském roce a úspěšně odchovaní svými rodiči. Nějaký čas pobývali v rozletové adaptační voliéře a 26. dubna 2026 byli spolu s dalšími ibisy z jiných zoo vypuštěni do katalánské přírody. Naneštěstí byl jeden z ostravských ptáků krátce nato sražen autem. Toto není bohužel nic neobvyklého, srážky s dopravními prostředky jsou příčinami úhynu nejen ptáků, ale i řady dalších živočichů po celém světě. Druhý ibis je v pořádku. Díky GPS lokátoru mohou místní ochránci přírody sledovat jeho pohyb.    

Chov ibisů v Zoo Ostrava

Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je také zapojena do EAZA ex situ programu (EEP). Během teplé části roku je skupina těchto ptáků k vidění ve voliéře nedaleko pavilonu Indické šelmy. Do loňského roku sdíleli prostor se supy bělohlavými, kteří ale byli kvůli výstavbě nového chovného zařízení pro tučňáky přestěhováni do zázemí. Nově pobývá s ibisy ve voliéře pár čápů černých a dva páry supů kapucínů. „Momentálně máme tři chovné páry ibisů, z nichž se letos rozmnožily dva. Hnízdí v náhradních polootevřených plošinách. Každý pár se stará o dvě mláďata. Vylíhla se okolo poloviny května. Oba rodičovské páry se o své potomky pečlivě starají. Zpočátku jsme je hlavně slyšeli, když žadonila rodiče o potravu. Nyní už téměř dorostli do velkosti dospělých ptáků. Zatím nevíme, jakého jsou pohlaví, čekáme na výsledky DNA.,“ popisuje chovatelka Michaela Zimmermannová. Chovatelé zatím ani nevědí, zda budou mladí ibisi vypuštěni do přírody. Jsou ale v kontaktu s koordinátorkou EEP.

Ibisy skalní v Zoo Ostrava zachycuje video.

Evropská populace ibisů skalních chovaných v lidské péči v rámci EAZA ex situ programu (EEP) čítá přes 1400 jedinců, což je více, než je početnost v přírodě žijících ibisů. Pro záchranu těchto vzácných ptáků tak mají zoologické zahrady velký potenciál. Díky spolupráci EEP programu a repatriačních projektů se tak daří vytvářet poměrně stabilní populaci volně žijících ibisů skalních, která se postupně rozrůstá.

Podobně jako velmi úspěšný repatriační projekt Návrat orlosupa do Alp (Evropy) jsou i projekty návratu ibisů do přírody konkrétní nápravou škod, které člověk napáchal na přírodě.

Zdroj: Zoo Ostrava

Léto v Botanické zahradě hl. m. Prahy je v plném proudu. Venkovní expozice i skleník Fata Morgana lákají na pestrou přehlídku letních květů – od rozkvetlých denivek a letničkových záhonů přes vonná levandulová zákoutí a bohatou sbírku hortenzií až po exotické tropické druhy. Atmosféru letní sezony navíc doplňuje nově otevřená expozice a výstava Rostlinná odysea, které návštěvníky zvou na cestu evolucí rostlin. Letní výstava je otevřená až do 20. září. Prázdninové období přitahuje i milovníky vína k posezení na terase Vinotéky sv. Kláry, kde se nabízí jedinečný výhled na Prahu.

„Léto je obdobím, kdy botanická zahrada ukazuje svou největší rozmanitost. Vedle výrazných letních záhonů a sbírek kvetoucích rostlin mohou návštěvníci objevovat i méně známé botanické zajímavosti nebo si užít příjemné klima skleníku Fata Morgana. Letos navíc propojujeme krásu rostlin s jejich příběhem a připomínáme fascinující vývoj života na Zemi,“ zve k návštěvě Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy.

Letní květy a vůně levandule

K největším letním lákadlům patří Ornamentální zahrada, kde rozkvétá oblíbená sbírka denivek. Jejich květy v široké škále odstínů vytvářejí výrazný pestrobarevný obraz. Tyto trvalky jsou zajímavé tím, že každý květ se rozvine pouze na jeden den. Odtud pochází i jejich název. Hned vedle poutá pozornost centrální záhon s letničkami, který demonstruje pestrost sezonních výsadeb a proměnlivost letní zahrady. Charakteristickou vůni šíří levandule v expozici flóry Turecka a Středomoří i na Vinici sv. Kláry. Kvetou také letní trvalky a pohledy kolemjdoucích přitahuje též elegantní chitalpa. Jedná se o menší stromek, křížence známé severoamerické katalpy se subtropickým pouštním keřem Chilopsis linearis. Nyní se pyšní svými výraznými narůžovělými květy. Příjemným zastavením během procházky jsou zahradní jezírka s lekníny různých barev, která patří k nejoblíbenějším letním zákoutím. V Horní zahradě mohou návštěvníci obdivovat rozsáhlou sbírku hortenzií, obsahující na 11 druhů. Zajímavé rostliny lze najít nyní i v mobilních výsadbách před skleníkem Fata Morgana. Rozkvétá zde fejchoa (Acca sellowiana) – neobvyklý keř s jedlými květy a později též plody. Kvetou zde také albízie, abélie a sezonní výsadby s atraktivními druhy letniček.

Rozkvetlé tropy ve skleníku Fata Morgana

Skleník Fata Morgana nabízí v letních měsících mimořádně pestrou přehlídku exotických druhů. V expozici sukulentů zaujme několik druhů madagaskarských pryšců, doplněných o žlutou gloriózu a kvetoucí barvínkovec. V tropické části skleníku návštěvníky čekají květy několika druhů medinil, neobvyklý ibišek Hibiscus schizopetalus, podražec stromovitý (Aristolochia arborea), který láká soví motýly, zbylé z populární výstavy motýlů, nebo jemně kvetoucí kaliandra a pnoucí thunbergie. Pozornost si zaslouží také rostliny z čeledi zázvorovitých – v současné době rozkvétá výrazná Etlingera elatior nebo Hedychium gardnerianum a Costus stenophyllus se právě připravuje na dlouhou sezonu květů. Zajímavostí jsou i neobvyklá plodenství karludoviky dlanité. K nejkrásnějším aktuálně kvetoucím druhům patří orchideje Pleurothallis marthae a Sobralia powellii, dále tropické netýkavky nebo dekorativní Cavendishia bracteata. Skleník je v létě atraktivní také díky životu, který se kolem rostlin odehrává – návštěvníci zde mohou pozorovat množství housenek tropických druhů motýlů na živných rostlinách podél cest, které patří mezi oblíbené zastávky zejména pro rodiny s dětmi. Ve stínu deštného lesa se lze navíc v parných dnech dočkat i lehkého ochlazení a osvěžení.

Rostlinná odysea – příběhy rostlin, které změnily svět

Nově otevřená expozice Rostlinná odysea zve návštěvníky na poutavou cestu stovkami milionů let vývoje rostlin – od prvních řas a mechorostů přes kapradiny, cykasy či jinany až po kvetoucí rostliny a druhy, které utvářely naši krajinu ve čtvrtohorách. Naučná stezka propojující skleník Fata Morgana s venkovními expozicemi oživuje příběh evoluce prostřednictvím živých rostlin, modelů dávných druhů i zápisků fiktivního badatele Bohuslava „Borka“ Kameníka. Na expozici navazuje letní výstava Rostlinná odysea, která je do 20. září k vidění ve výstavním sále v Ornamentální zahradě. Zkameněliny, 3D modely lebek býložravých dinosaurů i další exponáty představují fascinující svět pravěkých rostlin a jejich propojení s dávnými ekosystémy i dnešní botanickou rozmanitostí. Výstavu připravila botanická zahrada ve spolupráci s Dinosauria Museum Prague.

Více informací o programu a aktuálních akcích naleznete na www.botanicka.cz.

Měří přes pět metrů, ale není přezíravý. Váží 1 238 kilogramů, pyšní se však dlouhýma nohama a skvělou kondicí. Patří k opatrnému druhu zvířete, a přesto si nechá odebrat krev z krční žíly. A ačkoli je na světě již devátým rokem, zatím neměl možnost se rozmnožit. Řeč je o novém chovném samci žirafy núbijské, který přicestoval do Zoo Praha z nizozemského Safariparku Beekse Bergen. Osmiletý Finn se stává pilířem budoucnosti pražského chovu. Lidé ho mohou spatřit již nyní.

„Příchod samce je výsledkem několikaletého úsilí a současně pokračováním omlazovacího procesu našeho žirafího stáda,“ říká kurátorka kopytníků Barbora Dobiášová. Vzhledem k několika úhynům jedinců v zasloužilém věku a následné pauze  v reprodukci se počet žiraf v Africkém domě dostal v roce 2023 na historické minimum – pouhých šest zvířat. „Narození Johanky v létě 2024, příchod mladé samice Niary z Lipska letos v březnu a konečně aktuální příjezd samce Finna jsou plánovanými kroky pro obnovení stabilního chovného stáda,“ shrnuje Dobiášová.

Nalézt vhodně starého a geneticky kompatibilního samce núbijského poddruhu žirafy severní nebylo snadným úkolem. Už tak náročné přesuny žiraf, pro něž je nutné využít vůbec nejvyšších přepravních přívěsů, zpozdila katarální horečka ovcí, tzv. „blue tongue disease“ (nemoc modrého jazyka). Veterinární opatření reagující na její šíření v západní a střední Evropě komplikuje či přímo znemožňuje transporty sudokopytníků mezi členskými zeměmi Evropské unie, což se týká i žiraf.

Koordinátor Evropského chovného programu (EEP) nakonec doporučil samce z největší zoologické zahrady v Nizozemí, ze Safariparku Beekse Bergen na okraji Tilburgu. Finn se tam narodil 19. března 2018. Jeho matka, rovněž holandská rodačka zvaná Theluji, je ze všech bezmála dvaceti tamních samic tou největší. To se promítlo i do jejího syna, neboť také Finn byl při odjezdu nejmohutnějším samcem.

Po odstavení žil Finn v samčím stádě; možnost rozmnožit se tedy dostane poprvé v Zoo Praha. „Má pověst klidného a mírného zvířete, což potvrdil hned po příjezdu. Je moc hodný na všechny samice a také na nás, na chovatele,“ pochvaluje si vrchní chovatel kopytníků Aleš Doležal. Podle něj je poznat, že samec žil v kosmopolitním výběhu s dalšími druhy zvířat. „Působí zvídavě a navzdory typické konzervativní povaze žiraf to vypadá, že mu nevadí žádný ruch a nic ho nerozhodí,“ dodává s tím, že Finn je už nyní spojen s osmi pražskými samicemi a chovatelé vyhlížejí první říje.

Zdali se Finn chopí funkce chovného samce stejně úspěšně jako jeho předchůdce, to odhalí teprve budoucnost. Laťka je opravdu vysoko: Předchozí samec Johan žil v Zoo Praha více než 18 let. Za tu dobu zplodil 30 mláďat a stal se tak reprodukčně nejúspěšnějším samcem žirafy v historii pražské zoo. V době úhynu byl ve svých 23 letech, 7 měsících a 6 dnech také nejstarším samcem v evropské plemenné knize.

Žirafy núbijské (dříve označovány jako žirafy Rothschildovy) chová pražská zoologická zahrada od 70. let. Tento poddruh žirafy severní je dnes na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN zařazen v kategorii „kriticky ohrožený“.

Devítičlenné stádo žiraf je v Zoo Praha k vidění v rozlehlém výběhu Africká savana spolu se zebrami, přímorožci či pštrosy. Každý den v 11 hodin (za hezkého počasí) probíhá navíc na tamní vyhlídce komentované setkání. Žirafy jsou venku vidět i po 17. hodině, kdy stojí vstupné do zoo pouhých 100 Kč, a to až do konce srpna.

Libereckou samici slona indického Balu čeká koncem prázdnin přesun do specializovaného zařízení Skanda Vale ve Velké Británii, které se zaměřuje na péči o starší slony a jedince se specifickými potřebami. Ve svém novém domově získá rozsáhlé přírodní výběhy, nepřetržitou odbornou péči i společnost další slonice. Aby cestu zvládla co nejklidněji, chovatelé ji na transport trpělivě a s předstihem připravují. Do výběhu jí byl dnes přistaven cvičný kontejner, na který si bude v následujících týdnech postupně zvykat. Během léta budou mít návštěvníci poslední příležitost Balu v Zoo Liberec navštívit a při komentovaných setkáních se dozvědět více o veškeré péči i její přípravě na odjezd do nového domova.

Začíná příprava na transport

Ve venkovním výběhu slonice Baly se dnes objevil cvičný kontejner, na který ji budou chovatelé v následujících týdnech postupně navykat před plánovaným přesunem do Velké Británie. Cílem je, aby Bala nový prostor přijala jako bezpečné a známé místo a před odjezdem byla ochotná vstoupit do speciálně upraveného přepravního kontejneru a trávit čas v uzavřeném prostoru.

„Sloni jsou obecně velmi opatrná a konzervativní zvířata, která si na změny prostředí zvykají postupně. Bala je navíc mimořádně citlivá a každou novinku přijímá svým vlastním tempem. Proto jsme cvičný kontejner přistavili s několikatýdenním předstihem. Chceme, aby se pro ni stal běžnou součástí prostředí a aby v den transportu při nakládání do speciálně upraveného kontejneru, který přiveze dopravní společnost, byla schopná spolupracovat. Díky tomu pro ni bude celá cesta výrazně méně stresující,“ vysvětluje hlavní zoolog Zoo Liberec Luboš Melichar.

Příprava bude probíhat výhradně formou pozitivní motivace a její tempo budou chovatelé vždy přizpůsobovat Baliným aktuálním reakcím a potřebám. Přestože půjde o nový typ tréninku, budou vycházet z dlouholetých zkušeností s Balou, se kterou od jejího příchodu do Zoo Liberec pravidelně cvičí a rehabilitují. Díky každodenní práci dobře znají její povahu i reakce na nové podněty.

Proč Bala odchází

Na hledání nejlepšího řešení pro další život dvaačtyřicetileté slonice Baly se v uplynulých měsících podílela skupina evropských odborníků na chov slonů. S ohledem na její věk, zdravotní stav i specifickou povahu společně hledali variantu, která jí zajistí co nejlepší podmínky do dalších let.

Přestože se Bala díky zkušeným chovatelům těší v Liberci nadstandardní individuální péči, od úhynu své společnice Rání v roce 2021 žije sama. Zoologové proto hledali řešení, které jí vedle špičkové péče umožní také kontakt s další slonicí. Současný sloninec v Liberci navíc pochází ze 70. let a jeho technické řešení ani velikost již neumožňují další rozvoj chovu ani příchod nových sloních jedinců.

Novým domovem Baly se stane Skanda Vale ve Velké Británii, zařízení specializované na péči o starší slony a jedince se specifickými potřebami. Nabízí rozsáhlé přírodní výběhy, nepřetržitou odbornou péči, a především možnost kontaktu s další slonicí Valli, která by se mohla stát Balinou novou společnicí.

„Od samého začátku jsme měli jediný cíl, a to najít pro Balu řešení, které pro ni bude z dlouhodobého hlediska nejlepší. Přestože pro nás toto rozhodnutí nebylo jednoduché, věříme, že jí dáváme nejlepší předpoklady pro další kvalitní život. Sloni se běžně dožívají více než padesáti let, takže Bala může mít před sebou ještě nejméně deset let života. Právě proto považujeme za správné, aby tuto změnu absolvovala nyní, kdy je ve velmi dobré kondici, a ne až ve vyšším věku. Chtěl bych zároveň poděkovat našim chovatelům, kteří se o Balu více než třináct let s mimořádnou péčí starali a významně přispěli k tomu, že je dnes ve velmi dobrém zdravotním stavu,“ říká ředitel Zoo Liberec David Nejedlo.

Poslední možnost setkat se s Balou

Po více než třinácti letech strávených v Zoo Liberec čekají Balu poslední týdny v jejím dosavadním domově. Zájemci mají během léta možnost přijít se s ní rozloučit a zároveň nahlédnout pod pokličku péče, kterou jí chovatelé každý den věnují.

Každý den od 9 hodin mohou návštěvníci v pavilonu slonů sledovat ranní trénink spojený s koupáním a následnou rehabilitací. Ve 14 hodin pak u venkovního výběhu probíhá komentované setkání s odborníky Zoo Liberec, kteří přibližují život slonů, Balin příběh i její přípravu na transport. Návštěvníci se zároveň mohou zeptat na vše, co je o slonech nebo samotné Bale zajímá.

Transport Baly do Velké Británie je plánován na konec hlavní návštěvnické sezóny. Do té doby bude pod vedením svých chovatelů pokračovat v každodenní přípravě, která jí pomůže zvládnout cestu do nového domova co nejklidněji.

Zoo Ostrava chová kriticky ohrožené lemury širokonosé od roku 2023. Tato vzácná poloopice žije výhradně na Madagaskaru. Díky úspěšnému fungování záchovného programu (ex situ) se však populace v lidské péči postupně rozrůstá. V současnosti je v zoologických zahradách již 48 jedinců a během posledních 12 měsíců bylo zaznamenáno sedm porodů. Každý další úspěšný odchov je proto mimořádně důležitý pro budoucnost tohoto druhu.

Lemur širokonosý (Prolemur simus) je největším druhem ze skupiny takzvaných „bambusových“ lemurů, jejichž potravu tvoří převážně bambus. Dříve se tento druh vyskytoval na poměrně velkém území Madagaskaru, ale zejména kvůli rozsáhlému odlesňování žije dnes na pouhých několika procentech (1–4 %) původního areálu. Ve volné přírodě žije odhadem okolo 1 500 jedinců. V mezinárodním Červeném seznamu (IUCN) je řazen v kategorii kriticky ohrožený (Critically Endangered).

Chov v Zoo Ostrava

V roce 2023 získala ostravská zoo tři jedince tohoto vzácného madagaskarského primáta – dvě samice a jednoho samce. První mláďata se narodila již v roce 2025. Obě samice tehdy porodily koncem dubna a chovatelé s velkou nadějí sledovali vývoj celé skupiny. Situace však byla komplikovaná, starší samice převzala péči o obě mláďata a přes veškerou snahu se nakonec nepodařilo ani jedno z nich odchovat. „Tato zkušenost nás však neodradila. Obě samice letos znovu zabřezly a po konzultaci s koordinátorkou EAZA ex situ programu jsme přistoupili k odlišnému managementu po porodu. Nejedná se přitom o přímé zásahy do samotného odchovu mláďat, ale o úpravu managementu spočívající zejména ve zpřístupnění různých prostor v rámci členité expozice a dílčích úpravách expozic pro zajištění co nejlepších podmínek pro jejich vývoj. Díky získaným zkušenostem i pečlivému monitoringu probíhá letošní odchov zatím velmi nadějně. Letošní mláďata se narodila 27. a 28. dubna a obě prospívají velmi dobře. Jsou vitální, aktivní a oproti loňským mláďatům už sama přijímají bambus, který tvoří základ jejich potravy. Právě tento moment je pro nás velmi povzbudivý,“ popisuje zooložka Pavla Slavíčková.

Lemuři širokonosí se živí hlavně bambusem a i kvůli těmto specifickým nárokům na potravu není jejich chov úplně jednoduchý. Zoo Ostrava proto velmi oceňuje dlouhodobou pomoc veřejnosti. „Lidé nás průběžně zásobují čerstvým bambusem ze svých zahrádek, a tak máme z velké části zajištěn přísun čerstvého krmení pro naše potravní specialisty,“ pochvaluje si Pavla Slavíčková.

Přestože je ještě brzy hovořit o definitivním úspěchu, současný vývoj dává velkou naději, že by se letos mohl podařit první úspěšný odchov tohoto mimořádně vzácného druhu v Zoo Ostrava. Chovatelé budou mláďata i nadále pečlivě sledovat a věří, že jejich vývoj bude pokračovat příznivě.

Lemuři širokonosí jsou chováni v zázemí mimo zraky návštěvníků. Zoo ale chová další druhy lemurů, které mohou lidé pozorovat na několika místech v areálu. Mezi 14. a 15. hodinou mohou navštívit i Ráj lemurů – ostrovní expozici, do které mohou zájemci vstoupit a užít si pohledu na zvířata z bezprostřední blízkosti. Ve 14:30 pak zaznívá i komentář chovatelů.

Pomoc lemurům přímo na Madagaskaru (in situ)

Kromě chovu lemurů širokonosých ve svém zařízení podporuje od loňského roku Zoo Ostrava zároveň i záchranný in situ program nazvaný Helpsimus, který je zaměřený na ochranu kriticky ohrožených lemurů širokonosých na Madagaskaru. „Díky tomuto programu se v roce 2025 na třech nechráněných lokalitách v okolí Národního parku Ranomafana narodilo 72 mláďat a tamní populace vzrostla na celkových 510 jedinců. Cílem programu je hledání rovnováhy mezi potřebami místních obyvatel a ochranou kriticky ohrožených primátů. Kromě ochrany přirozeného prostředí podporuje Helpsimus také rozvoj udržitelného zemědělství, ochranu rýžových polí před nájezdy lemurů a vzdělávání místních dětí,“ vysvětluje Jana Pluháčková, vedoucí zoologického oddělení I.

Děkujeme všem návštěvníkům, příznivcům i dárcům bambusu za dlouhodobou podporu chovu těchto jedinečných lemurů!

Zdroj: Zoo Ostrava

Zoo Zlín dnes v Záchranném a chovném centru lvů rozběhla připravované změny ve složení lví skupiny, které pomohou zabavené lvici Else s adaptací na nový domov. Všechny změny spojuje jeden cíl – welfare zvířat je pro zlínskou zoo prioritou, zvířatům chce dopřát co nejlepší podmínky pro jejich další život.

Ke své lví rodině se do centra v Karibuni vrátil samec Abamboo. Nejprve zůstal jeden den v chovatelském zázemí, chovatelé pečlivě sledovali, jak na něj samice Kwale a jeho dvě mladé dcery budou reagovat. „Vše proběhlo poměrně klidně, proto jsme je již dnes mohli společně pustit do venkovního výběhu. Nicméně určitě budou potřebovat nějaký ten den, než si na sebe zase zvyknou,“ přiblížil zoolog Adam Brezáni. Ve venkovním výběhu se lvi konžští budou pravidelně střídat se dvěma lvicemi, které stát odebral soukromému chovateli. Všechny samice dostaly dočasné antikoncepční tělísko, která zabrání případnému příbuzenskému křížení nebo nežádoucímu rozmnožování u zabavených lvic.

Nová životní etapa čeká také lvici Elsu, která do Zoo Zlín přišla letos v květnu ze soukromého chovu. Její adaptace na nové prostředí je náročnější, proto ji zoologové příští týden přemístí k mladému dvouletému samci do původní expozice lvů v areálu zahrady. „U zabavených lvů, kteří k nám přicházejí z nevhodných podmínek, postupujeme velmi pomalu a citlivě, welfare zvířat je pro nás na prvním místě. Věříme, že právě náš odchovaný samec pomůže desetileté Else se socializací a navyknutím na běžné chování lvů,“ doplnil Adam Brezáni. Zpočátku se budou vídat pouze přes bezpečnostní bariéru v takzvaném chráněném kontaktu v chovatelském zázemí. Teprve pokud budou jejich vzájemné reakce příznivé a bude se vše dobře vyvíjet, může se zoo pokusit i o jejich spojení. „Seznamování u lvů nelze uspěchat. Každý lev reaguje jinak, proto zvířatům ponecháváme dostatek času a vše přizpůsobujeme jejich chování,“ objasnil Brezáni.

Držte Else i celé lví rodině palce. I v přírodě se nové vztahy budují postupně. A u lvů to platí dvojnásob.

Procházka podvečerní Zoo Praha vyjde od zítřka na pouhou stokorunu. Během letních prázdnin totiž zaplatí všichni návštěvníci 100 Kč za vstup do pražské zoo po 17. hodině. Sleva platí od 1. července do 31. srpna a vztahuje se na fyzické vstupenky zakoupené na kterékoli pokladně mezi 17. a 19. hodinou. Brány do zoologické zahrady, vnitřní pavilony či restaurace zavírají v 19 hodin, avšak areál je otevřený až do 21 hodin.

„Vloni se letní podvečerní sleva na vstupném osvědčila, protože motivovala zejména Pražany navštívit zoo ve všední dny po práci a využít tak dlouhých letních večerů,“ říká ředitelka Zoo Praha Lenka Poliaková. „Podle našich zkušeností se lidé tímto způsobem také vyhýbali horkým dnům nebo šli cíleně pozorovat zvířata, která více aktivují se západem slunce jako například tasmánští čerti, malé i velké kočkovité šelmy nebo třeba vlci,“ dodává.

Mezi další zvířata aktivní v podvečer patří vombati, fosy, tayry, nosálové, pandy červené či různí ptáci. Vedle sov jsou to druhy zvyklé přelétávat na nocoviště. Velmi živo bývá pod lanovkou v průchozí voliéře Africké skály, dále v expozičním celku Ptačí mokřady, kde lze v pozdních hodinách pozorovat jeřáby a rozličné bahňáky, nebo v Darwinově kráteru, kde zaujmou kakaduové havraní či kvakoši rezaví.

Prázdninová sleva na vstupném platí po 17. hodině pro dospělé, studenty, děti, důchodce i pro psí návštěvníky. Výjimku tvoří důchodci nad 70 let, jimž je samozřejmě i v tento čas nadále umožněný vstup do Zoo Praha za symbolickou 1 Kč.

Zoo Praha je v létě otevřená každý den od 9 hodin. Během horkých dnů chladí návštěvníky i zvířata celkem 28 mlžítek, která osvěžují vzduch napříč areálem zoo.