Karel IV. nemusí být jen velikánem z učebnice dějepisu. Letošní světelná výstava Story of Lights v pražských Žlutých lázních promění českou historii v příběh, kterým lze doslova projít. Od 16. října 2026 do 31. ledna 2027 se návštěvníci na břehu Vltavy setkají nejen se světelným Karlštejnem, Karlovým mostem nebo korunovačními klenoty, ale také s méně známými stránkami života českého krále a římského císaře. Letošní expozice ukazuje, že historie nemusí být jen souborem dat a jmen – může být společným zážitkem, který v návštěvnících probudí zvědavost a připomene příběhy, které možná sami dávno zapomněli. Celou expozici na ploše více než čtyř fotbalových hřišť tvoří více než 110 světelných objektů a téměř čtvrt milionu LED.

Praha, 19.10.2026 – Letošní pražská výstava Story of Lights propojuje kouzlo večerní světelné procházky s příběhem Karla IV. Návštěvníkům dává příležitost zpomalit, být spolu a zároveň se nenuceně ponořit do doby jedné z nejvýraznějších osobností českých dějin. Karel IV. jako král, císař, ale také stavitel, diplomat a člověk ovlivněný vírou a mystikou své doby.

Návštěvníci se během světelné cesty postupně setkají s místy a symboly spojenými s Karlovým životem a dobou. Uvidí například Karlův most, Karlštejn nebo korunovační klenoty a prostřednictvím jednotlivých exponátů poznají nejen panovníka samotného, ale také svět, ve kterém žil.

„Karel IV. je osobnost, kterou zná prakticky každý. Výstava nabízí možnost podívat se na jeho příběh v jiných souvislostech a zároveň ho společně prožít. Třeba Karlův most je pro mě v tomto směru hezkým symbolem lidské komunikace. Připomíná Karlovu dobu, ale zároveň je místem, které po staletí spojuje obyvatele na obou pražských březích. A právě setkávání a společné objevování k této výstavě patří,“ říká Eva Poláčková, majitelka společnosti Decoled.

Škola hrou, kterou si užije každý

Právě vzdělávací přesah je jednou z hlavních vrstev letošní pražské výstavy. Jejím cílem není suplovat hodinu dějepisu ani návštěvníkům předkládat dlouhé historické výklady. Jednotlivé instalace mají především probouzet zvědavost a vytvářet prostor pro otázky a společné emoce.

Návštěvníci najdou informace a zajímavosti spojené s Karlem IV. a jeho dobou. Historie se tak přirozeně stává součástí večerní procházky. Někdo si připomene to, co zná ze školy, jiný objeví nový detail nebo souvislost – a další téma vznikne třeba díky prostředí, ve kterém jste.

„Je to taková škola hrou, ale zdaleka nejen pro děti. Každý si může z výstavy odnést něco jiného. Někdo nový příběh, někdo zajímavost, a někdo jednoduše příjemně strávený večer s blízkými. Právě spojení zážitku, společného času a možnosti dozvědět se něco nového podle mě dává světelné procházce další rozměr,“ doplňuje Eva Poláčková.

Od krále a stavitele až k člověku své doby

Dramaturgie výstavy pracuje s různými podobami Karlova života. Vedle známého obrazu významného evropského panovníka, diplomata a stavitele návštěvníkům přibližuje také jeho roli manžela nebo člověka formovaného způsobem života a myšlením 14. století.

Do příběhu se proto nepromítají pouze známé stavby, ale také témata každodennosti, dobového oblékání, jídla nebo panovnických insignií. Jednotlivé motivy na sebe navazují tak, aby návštěvník neprocházel pouze kolem samostatných světelných dekorací, ale postupně se nořil hlouběji do Karlova světa.

Historické souvislosti a faktografickou správnost připravovaných textů pomáhal ověřovat historik Martin Nodl z Akademie věd ČR. Edukativní rozměr tak nestojí pouze na efektním ztvárnění historie, ale také na důvěryhodném obsahu.

„Karel IV. není jen panovníkem spojeným s několika známými stavbami. Jeho příběh vypovídá také o hodnotách a způsobu myšlení 14. století. Na světelné výstavě se návštěvníci mohou s touto dobou setkat v jiné podobě než na jakou jsou běžně zvyklí. I proto bych doporučil projít si ji v klidu a vnímat nejen světelné objekty, ale také příběhy, které se za nimi skrývají,“ říká Martin Nodl.

Český příběh, který byl zároveň evropský

Volba Karla IV. navazuje také na loňskou pražskou výstavu věnovanou evropským zemím. Letos se Story of Lights pomyslně vrací domů a vypráví příběh české osobnosti, která měla zároveň mimořádný evropský přesah.

„Po loňské cestě Evropou jsme chtěli příběh přivést zpátky domů. Karel IV. pro nás byl přirozenou volbou. Patří k nejvýraznějším osobnostem české historie, ale jeho život byl zároveň velmi evropský. Osobně mám navíc silný vztah ke krajině kolem Karlštejna a Křivoklátska. Je to místo, kde na vás česká historie působí téměř na každém kroku, a právě tento pocit přenášíme i do letošní výstavy,“ vysvětluje Poláčková.

Karlštejn, Karlův most i katedrála sv. Víta ve světle

Jednou z dominant výstavy je světelný Karlštejn, do jehož instalace mohou návštěvníci také vstoupit. Mezi další výrazné motivy patří Karlův most, korunovační klenoty a další objekty inspirované životem Karla IV. a gotickou Prahou.

Nejnáročnější expozicí je Karlštejn o rozměrech přibližně 13 × 6 × 13 metrů a váze přes 2,2 tuny. Jeho konstrukci osvětluje více než 40 tisíc LED a kvůli své velikosti vznikal po jednotlivých částech, které se kompletně sestavily až na místě. Od prvního návrhu po poslední světlo zabrala jeho výroba přibližně šest měsíců.

Více než 15 metrů měří také světelný Karlův most s přibližně 22 tisíci LED. K výrazným instalacím patří i katedrála sv. Víta, kterou tvoří téměř devět tisíc LED. Na výrobě celé pražské expozice pracovaly týmy české společnosti Decoled, která výstavu navrhla a zrealizovala, od ledna do konce září 2026.

Vedle samotného pozorování umožňují světelné objekty také interakci. Návštěvník do nich může vstoupit, projít se nebo je využít jako fotopointy. Světlo tak není cílem samo o sobě. Je prostředkem, který známé příběhy převádí do prostředí, kde je možné je nejen vidět, ale také společně zažít.

Budoucnost světelných parků

Pro Decoled je spojení vizuálního zážitku, příběhu a vzdělávání cestou ve vývoji světelných parků. Firma chce do svých realizací postupně zapojovat více interaktivity a edukativních prvků, ale vždy tak, aby podporovaly samotný příběh a nebyly pouze efektem navíc. 

Pražská expozice tak není jen přehlídkou Karlštejna, Karlova mostu a dalších známých motivů ztvárněných pomocí tisíců světel. Nabízí důvod na chvíli zpomalit a být spolu – vyrazit na večerní procházku ve dvou, potkat se s přáteli nebo společně s rodinou objevovat příběhy české historie. Světla, večerní atmosféra na břehu Vltavy a společně strávený čas tak vytvářejí zážitek, který nekončí u samotných instalací.

Praktické informace:
Světelná výstava Story of Lights – Karel IV.
📍 Žluté lázně, Podolské nábřeží 3/1184, 140 00 Praha
16. října 2026–31. ledna 2027
Denně 17:00 – 21:00

Více informací na: storyoflights.cz

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit!

První rok úspěšného fungování, slavnostní atmosféra, známé osobnosti a představení exkluzivní kolekce doplňků stravy. Tak vypadala oslava prvních narozenin Lymfatických lázní Fénix, která se uskutečnila v úterý 13. října 2026. Slavnostní podvečer nabídl nejen bohatý hudební program, ale také představení nových projektů a spolupráce s nutriční terapeutkou Janou Kolrusovou, která pro lázně vytvořila speciální řadu produktů.

Lymfatické lázně Fénix se zaměřují na komplexní péči o tělo, regeneraci a podporu správného fungování lymfatického systému. Jejich koncept propojuje tradiční manuální techniky s moderními přístrojovými procedurami a individuálním přístupem ke klientům. Vedle lymfatických masáží a lymfodrenáží nabízejí také programy zaměřené na formování postavy, regeneraci, uvolnění svalového napětí či celkovou relaxaci. Jsou tak místem, kde mohou klienti nejen pečovat o své tělo, ale také na chvíli zpomalit, odpočinout si a načerpat novou energii.

Za rozvojem Lymfatických lázní Fénix stojí zakladatelka Marta Šuba, spolumajitelka Diana Šuba a spolumajitel Dušan Kučera. Právě oni během slavnostního podvečera představili dosavadní fungování lázní, jejich filozofii i další směřování.

„V Lymfatických lázních Fénix si zakládáme na maximálním komfortu, respektu k tělu a individuálním přístupu. Každé tělo má svůj vlastní příběh,“ vysvětluje spolumajitelka Diana Šuba. Individuální péče je základem každé návštěvy. Terapeutky zohledňují zdravotní stav, aktuální potřeby i očekávání klientů a následně sestavují procedury na míru. Využívají přitom tradiční manuální lymfatické masáže i moderní přístrojové techniky.

Návštěva lymfatických lázní může být vhodná nejen pro ty, kteří hledají odpočinek a regeneraci, ale také pro osoby trpící pocitem těžkých nohou, otoky či zadržováním vody v těle. Tyto obtíže mohou souviset mimo jiné s nedostatkem pohybu, sedavým zaměstnáním nebo dlouhodobým stresem. Odborná péče o lymfatický systém tak může být součástí širší péče o tělo a celkovou kondici.

Jedním z hlavních okamžiků oslavy bylo slavnostní představení nové kolekce doplňků stravy, kterou pro Lymfatické lázně Fénix vytvořila nutriční terapeutka Jana Kolrusová, zakladatelka a majitelka společnosti Dandelion company. Inspirací jí byl samotný koncept lázní a přesvědčení, že krása začíná uvnitř a lze ji podpořit také vhodně zvolenými čajovými směsmi a doplňky stravy. Společná kolekce zahrnuje dvacet produktů.

A v čem podle její autorky spočívá jejich kouzlo? „Zázrakem je příroda, zázrakem je maličko chemie přírody, energie přírody a vůbec chuť něco vytvořit,“ říká Jana Kolrusová, která má ve svém portfoliu mimo jiné také kolekci vytvořenou pro Hanku Kynychovou nebo řadu Golden Dandelion Ária, jež vznikla ve spolupráci s operní pěvkyní Andreou Kalivodovou.

Slavnostní podvečer se nesl v příjemné atmosféře a nechyběla ani řada známých tváří českého společenského a kulturního života. O hudební zahájení se postaraly houslistka Markéta Muzikářová a operní pěvkyně Andrea Kalivodová. Se svým vystoupením následně potěšila přítomné hosty také zpěvačka Heidi Janků.

Oslavu přišly podpořit například Hanka Kynychová, Lejla Abbasová, Vendula Křížová, Saskia Burešová, Regina Řandová, Jana Doleželová, Kamila Špráchalová, Marie Tomsová, Lenka Špilarová, Monika Sommerová, Štěpánka Duchková či Bára Fišerová. O slavnostní modely hlavních protagonistů se postarala módní návrhářka Alena Wilson.

Jedním z nejatraktivnějších momentů programu byl slavnostní přípitek v podobě sabrage, tedy efektního otevírání lahví sektu šavlí. Pod vedením Vítězslava Nevosada se do něj zapojily Diana Šuba, Jana Kolrusová, Hanka Kynychová, Lejla Abbasová a moderátorka Alex Mynařová. Nechybělo společné fotografování, slavnostní přípitek ani prostor pro neformální setkávání hostů. Celým programem provázela moderátorka Alex Mynařová.

První narozeniny však nebyly pouze příležitostí k oslavě dosavadních úspěchů, ale také k představení ambiciózních plánů do budoucna. Lymfatické lázně Fénix chtějí svůj koncept dále rozvíjet a zpřístupnit jej širšímu okruhu klientů. Mezi připravovanými projekty zaznělo rozšiřování prostřednictvím franšíz, koncept mobilních lázní ve spolupráci s Hynkem Čechem i nové Lymfatické lázně Fénix v Babicích, na jejichž vzniku se podílí Pavel Bauer. Dušan Kučera zároveň přiblížil projekty ve Staré Boleslavi a činnost nadačního fondu CoolMen.

Oslava prvních narozenin tak symbolicky uzavřela první rok fungování a zároveň naznačila, že Lymfatické lázně Fénix mají před sebou další zajímavou kapitolu.

Více informací na www.laznefenix.cz.

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit!

Lázeňský klid, který naruší vražda, smrt známého herce na dně Macochy, pokus o vraždu brněnského podnikatele i podezřelé úmrtí ve středověkém království. Novinky českých autorů nakladatelství MOBA ukazují domácí detektivku v mnoha podobách – od současné krimi přes napínavé policejní vyšetřování až po dobrodružnou výpravu do historie. S novými případy přicházejí František Niedl, Ilona Dobrovolná, Stanislav Češka a Richard Dostál.

František Niedl posílá svého detektiva do lázní za zdravím. Někdo ale nepřežije kúru…

Do lázní se obvykle jezdí za zdravím, odpočinkem nebo novým začátkem. V detektivce Vraždy v lázních Františka Niedla se však mezi léčebné procedury připlete také zločin.

Vrchní komisař ve výslužbě Adam Gregori přijíždí do Mariánských Lázní především proto, aby se léčil. Prostředí i účinky kúry si rychle oblíbí a zdá se, že ho čeká zasloužený klid. Jenže pouze do chvíle, kdy dojde k první vraždě. Vyšetřování se ujímá nepříliš schopný komisař Machovec, přezdívaný Bleskový Joe, s nímž má Gregori navíc nevyřízené účty z minulosti. Na staré spory ale brzy není čas. Minerální koupele dál bublají a vrah si už vybírá další oběť.

František Niedl patří k výrazným českým autorům historických románů i kriminálních příběhů. Debutoval už v roce 1989 románem Skleněný vrch. Čtenáři znají například jeho historické série s Hynkem Tasem z Boru, Platnéř či Rytíři z Vřesova, stejně jako krimithrillery s Michalem Dabertem nebo příběhy detektiva Prévita. Pro jeho knihy je typický svižný děj a důvěrná znalost prostředí, do něhož své příběhy zasazuje.

Držitelka Magnesia Litera posílá vyšetřovatele na dno Macochy

Napětí, tajemství a svět, v němž není snadné rozeznat skutečnost od pečlivě sehrané role. Ilona Dobrovolná, držitelka ceny Magnesia Litera v kategorii detektivka za román Panoptikum pana Perkinse, přichází s novou knihou Krok do prázdna.

Na dně Macochy je nalezeno tělo známého herce. Vše nejprve nasvědčuje tomu, že muž spáchal sebevraždu, jenže během vyšetřování začínají přibývat nesrovnalosti. Případu se ujímají major Dalimil Knot a jeho asistentka Emma a stopy je postupně vedou nejen do hercova soukromí, ale také do zákulisí filmového natáčení. Jaký mohl být motiv zločinu? A co před ostatními skrýval muž, kterého znal a obdivoval téměř každý? Dalimil s Emmou záhy zjišťují, že hranice mezi pravdou a přetvářkou může být ve filmovém světě nebezpečně tenká.

Ilona Dobrovolná se k detektivce hlásí jako ke svému hlavnímu žánru. „Detektivku tedy beru pořád jako hlavní prioritu,“ říká autorka, která ve svých příbězích ráda pracuje také s tajemstvím a atmosférou konkrétních míst. Zisk Magnesia Litera pro ni podle jejích slov znamenal nejen radost, ale i nový závazek vůči čtenářům: „Určitě je to i velká motivace psát dál, ale zároveň taky jistá zodpovědnost.“

Stanislav Češka rozehrává případ nedokonané vraždy

Další novinkou Edice původní česká detektivka, tentokrát již jejím 448. svazkem, je román Nedokonaná vražda Stanislava Češky. Brněnský podnikatel se vydává na zdánlivě běžnou schůzku, při níž má jednat o obchodu s pozemky. Setkání ale skončí pokusem o vraždu. Domnělý obchodní partner ho shodí ze skalnatého svahu a před pádem do hlubin muže zachrání až náhoda, kolemjdoucí a následný zásah policie. Případ pak přebírají kriminalisté z brněnské mordparty, kteří musí zjistit nejen to, kdo chtěl podnikatele zabít, ale především proč.

Smrt pána z Valdeka zavede čtenáře na dvůr Jana Lucemburského

Milovníkům historické detektivky je určena novinka Richarda Dostála Smrt pána z Valdeka. Nejvyšší královský soudce Petr z Rožmberka dostává od královny Elišky Přemyslovny choulostivý úkol – diskrétně vyšetřit podivnou smrt jejího spojence Viléma z Valdeka. Situaci komplikuje fakt, že mezi nepřátele mrtvého maršálka patřil také král Jan Lucemburský a vztahy mezi královskými manželi mají k harmonii daleko. Do pátrání se navíc připlete další záhada. Po království se začínají šířit falešné mince. Existuje snad v zemi dobře organizovaná skupina padělatelů? A souvisí jejich činnost s podezřelou smrtí Viléma z Valdeka?

Říjnové novinky nakladatelství MOBA

Vlastimil Vondruška, Tři zločiny na dvoře Karla IV., historická detektivka

Štěpán Javůrek, Ve stínu jeřabiny, historický román

Hana Marie Körnerová, Počkej na mě, román

František Niedl, Vraždy v lázních, detektivka

Richard Dostál, Smrt pána z Valdeka, historická krimi

Ilona Dobrovolná, Krok do prázdna, krimi

Stanislav Češka, Nedokonaná vražda, Edice Původní česká detektivka, svazek č. 448

Olivia Hayle, Svatba s šéfem, vychází pouze jako e-kniha, ženský román

Veškeré knižní tituly nakladatelství MOBA naleznete na www.mobaknihy.cz.

Rakovina prsu je po nemelanomových kožních nádorech nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním u žen v České republice. Během života jí onemocní přibližně každá dvanáctá, přičemž většina pacientek nemá v rodině nikoho, kdo by stejnou nemoc prodělal. U menší části případů však hraje roli dědičná mutace, která riziko výrazně zvyšuje. Protože ji lze zdědit nejen po matce, ale i po otci, může se v rodině dlouho předávat bez povšimnutí. Je proto důležité znát rodinnou anamnézu z obou stran, ideálně ještě předtím, než se objeví první obtíže.

Podle ÚZIS tvořila rakovina prsu v roce 2021 více než čtvrtinu všech nově diagnostikovaných zhoubných nádorů u žen a ročně je odhalena přibližně u 7 500 žen, tedy zhruba u dvaceti denně. Úmrtnost ale za posledních dvacet let klesla asi o 31 % a Česká republika se dnes řadí mezi evropské země s nejnižší úmrtností na toto onemocnění. Zásadní roli přitom hraje stadium, ve kterém se nemoc podaří zachytit. Podle Národního screeningového centra ÚZIS přežívá pět let od diagnózy téměř 100 % žen, u nichž byl nádor odhalen v nejčasnějším stadiu.

V počátcích přitom rakovina prsu zpravidla nebolí a nemusí mít žádné příznaky. Ženy od 45 let proto mají jednou za dva roky nárok na mamografii hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Na screening přesto nechodí přibližně čtyři z deseti žen, které na něj mají nárok. „U většiny žen rakovina prsu nevzniká kvůli jedné konkrétní dědičné příčině. Vedle pravidelného screeningu je ale dobré znát i vlastní rizikové faktory a rodinnou anamnézu, protože právě ta může u části lidí upozornit na potřebu intenzivnější prevence,“ vysvětluje MUDr. Jakub Trizuljak, Ph.D., primář oddělení klinické genetiky v GHC Genetics.

Co riziko zvyšuje

Rakovina prsu zpravidla nemá jedinou příčinu. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je věk, přičemž nejvíce případů se objevuje mezi 50. a 70. rokem života. Z ovlivnitelných faktorů patří k významným například nadváha po menopauze, kdy se estrogeny tvoří převážně v tukové tkáni, či alkohol, který Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny řadí mezi prokázané karcinogeny. Riziko může zvyšovat také dlouhodobé užívání některých forem hormonální substituční terapie po menopauze, kouření, nedostatek pohybu a svou roli hraje i výskyt onemocnění v rodině.

Podle analýzy publikované v časopise The Lancet má žena, jejíž matka, sestra nebo dcera rakovinou prsu onemocněla, zhruba dvojnásobné riziko. V absolutních číslech to znamená, že místo přibližně jedné ženy z dvanácti jde o jednu ze šesti. Důležitý je také věk příbuzné v době diagnózy: čím mladší byla, tím více může rodinný výskyt upozorňovat na zvýšené riziko. Přibližně za 5 až 10 % všech případů rakoviny prsu pak stojí dědičná mutace. Nejznámější jsou geny BRCA1 a BRCA2, jejichž patogenní variantu podle amerického National Cancer Institute nese přibližně jeden člověk ze 400 až 800.

„Nejde o žádné geny, které by způsobovaly rakovinu. Má je každý z nás a plní důležitou ochrannou funkci, protože pomáhají opravovat poškození DNA, ke kterému v buňkách běžně dochází. Pokud člověk zdědí jednu jejich kopii poškozenou, druhá může dál fungovat. Problém nastává ve chvíli, kdy se během života poškodí i ona a buňka postupně ztrácí schopnost chyby opravovat,“ vysvětluje Trizuljak.

Zatímco v běžné populaci onemocní rakovinou prsu přibližně jedna žena z dvanácti, u nosiček mutace BRCA1 se podle českých doporučených postupů celoživotní riziko pohybuje mezi 60 a 80 procenty, u BRCA2 mezi 50 a 70 procenty. Zvýšené je také riziko rakoviny vaječníků. Méně známé je, že se tyto mutace nedědí pouze po ženské linii. „Geny BRCA nejsou vázané na pohlavní chromozomy, a dědí se tedy po otci stejně jako po matce. Tomuto způsobu dědičnosti říkáme autozomálně dominantní dědičnost. Každé dítě nosiče, dcera i syn, má padesátiprocentní pravděpodobnost, že mutaci zdědí. Dcera tak může nést zvýšené riziko po otci, přestože on sám nikdy rakovinou neonemocněl,“ upozorňuje Trizuljak. V rodinách s malým počtem žen se proto mutace může předávat i několik generací, aniž by se rakovina prsu projevila. Nosičství přitom může zvyšovat riziko některých nádorů i u mužů – například prostaty nebo slinivky.

Věnujte pozornost rodinné anamnéze

Rodinnou anamnézu je vhodné probrat s lékařem zejména tehdy, pokud se v rodině z kterékoli strany objevila rakovina prsu v mladém věku, více případů rakoviny prsu či vaječníků, nádor prsu u muže nebo agresivní rakovina prostaty. „Nejpraktičtější je sepsat si, kdo v rodině nádorové onemocnění prodělal, o jaký typ šlo a v kolika letech se objevilo, ideálně za tři generace a z obou stran rodiny. Takový přehled nám posouzení rizika výrazně usnadní,“ doporučuje odborník.

Komplexní genetické vyšetření hradí zdravotní pojišťovna lidem, kteří splňují stanovená indikační kritéria. Někteří lidé si ale chtějí udělat o svém riziku jasno, přestože na hrazené vyšetření nedosáhnou, například proto, že svou rodinnou anamnézu neznají úplně nebo se v rodině objevil pouze jeden případ onemocnění. Jednou z možností je test BRCA1,2 Screen® z akreditované laboratoře GHC Genetics. Jde o cílený screening 34 nejčastějších mutací v genech BRCA1 a BRCA2, nikoli o kompletní vyšetření obou genů. Negativní výsledek proto nevylučuje vzácnější mutaci ani změny v jiných genech a nenahrazuje pravidelnou prevenci. Při pozitivním výsledku následuje konzultace s klinickým genetikem.

„Znalost mutace sama o sobě nic nezmění, může ale otevřít cestu k intenzivnější prevenci. Nosičky jsou sledovány dříve a častěji, aby bylo možné případný vznik nádorového onemocnění zachytit co nejdříve. Výsledek má navíc význam pro celou rodinu, včetně mužů. Informace o riziku proto není důvodem k obavám, ale možností rozhodovat se o vlastní prevenci na základě faktů,“ uzavírá Jakub Trizuljak.

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit!

Botanická zahrada hl. m. Prahy připravuje třetí ročník výstavy Křišťálová zahrada. Zimní expozice se promění v jedinečnou galerii současného sklářského a vůbec výtvarného umění. Od 27. listopadu 2026 do 14. února 2027 se mezi živými rostlinami objeví skleněné květy, sochy a rozsáhlé umělecké instalace. Vedle tvorby sklářského mistra Jiřího Pačinka a jeho syna Jiřího Pačinka mladšího se letos představí také sochař Michal Trpák, sklář Ondřej Novotný a nizozemský umělec Hans van Bentem. Novinkou budou rovněž světelné instalace společnosti Preciosa Lighting. Výstavu doplní večerní osvětlení, hudební kompozice od Prague Philharmonia a nová videoprojekce vznikající ve spolupráci se studenty Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Kulturní význam akce opět podtrhne záštita České komise pro UNESCO.

„V tuto chvíle velmi intenzivně připravujeme další ročník unikátní výstavy Křišťálová zahrada, která se stala jednou z nejoblíbenějších akcí u nás v Troji. Každý rok se snažíme, abychom návštěvníkům ukázali nové možnosti instalace a nová díla. Letos se vedle české sklářské tvorby výrazněji představí také sochař Michal Trpák a jeden zahraniční host – nizozemský umělec Hans van Bentem. Těším se především na dialog mezi umělci. Každý přináší vlastní pohled a návštěvníci během jedné procházky uvidí, jak se jejich díla propojují,“ říká Martin Jodas, náměstek marketingu a PR Botanické zahrady Praha a autor projektu Křišťálová zahrada.

Nová jména, skleněné objekty i monumentální instalace

Křišťálová zahrada vznikla z myšlenky nabídnout návštěvníkům botanické zahrady jedinečný zážitek také v zimním období. V době, kdy se příroda ukládá k odpočinku, se zahrada symbolicky znovu rozzáří a rozkvete uměním. Sklo, jehož barvy, struktury a tvary vynikají v denním světle i po setmění, zde vstupuje do dialogu s živými rostlinami a okolní krajinou. Třetí ročník přinese řadu novinek. Vedle Jiřího Pačinka, jehož monumentální skleněné instalace patří k hlavním lákadlům výstavy, se představí také jeho syn Jiří Pačinek mladší. Jejich společná účast nabídne pohled na sklářské řemeslo předávané z generace na generaci. Novým účastníkem bude i sklář Ondřej Novotný. Výstavu obohatí také tvorba sochaře Michala Trpáka, který do ní vnese další materiály a odlišné výtvarné techniky. Spolupráce se společností Preciosa Lighting rozšíří přehlídku o světelné instalace. Botanická zahrada zároveň navazuje spolupráci s projektem Křišťálové údolí a připomene tak bohatou sklářskou tradici Libereckého kraje. Mezinárodní rozměr výstavě dodá nizozemský umělec Hans van Bentem, jehož tvorba je dlouhodobě propojena také s českými skláři. Jeho díla patří k očekávaným novinkám letošního ročníku a nabídnou další pohled na možnosti skla jako současného uměleckého média.

Zahrada se po setmění promění

Křišťálová zahrada zve návštěvníky na dva odlišné zážitky. Za denního světla vyniknou barvy skla, jeho struktura i detaily ruční práce. Při večerních prohlídkách se umělecké objekty rozzáří a zahrada získá novou atmosféru díky programovanému osvětlení, hudbě
a videoprojekci. Na audiovizuální podobě výstavy budou opět spolupracovat studenti UMPRUM. Pro třetí ročník připravují novou videoprojekci, která rozšíří estetický zážitek
o další rozměr. Pokračuje také spolupráce s orchestrem Prague Philharmonia, která počítá se dvěma až čtyřmi skladbami nově složenými přímo pro Křišťálovou zahradu. Spojení skleněných děl, světla, hudby a digitálního umění nabídne návštěvníkům možnost vnímat zahradu jinak než při běžné denní návštěvě.

Křišťálová zahrada získala ocenění odborné veřejnosti

Úspěch výstavy potvrzují také významná profesní ocenění. V roce 2026 získala Křišťálová zahrada první místo v soutěži Lemur – Česká cena za public relations v kategorii Zábava, kultura a sport. Uspěla také v prestižní česko-slovenské soutěži Zlatý středník, odkud
si odnesla dvě zlatá ocenění a Grand Prix za měření efektivity. Ocenění jsou uznáním nejen samotného projektu, který propojuje sklářské umění s přírodou, světlem a hudbou, ale také práce celého týmu Botanické zahrady Praha. Křišťálová zahrada byla rovněž nominovaná k účasti na mezinárodní soutěži WORLD PUBLIC RELATIONS & COMMUNICATION AWARDS 2026, kde porovná své kvality s mezinárodní konkurencí.

Třetí ročník Křišťálové zahrady se uskuteční od 27. listopadu 2026 do 14. února 2027. Výstavu bude možné navštívit v rámci běžné otevírací doby botanické zahrady. Večerní prohlídky s osvětlenými instalacemi a hudebním doprovodem jsou plánovány od čtvrtka do neděle, vždy od 17.00 do 21.00 hodin.

Podrobnosti o programu a vstupném budou zveřejněny na webových stránkách Botanické zahrady Praha.

Těstoviny patří mezi nejoblíbenější jídla na světě. Jsou všestranné, snadno se kombinují s nejrůznějšími ingrediencemi a nabízejí nespočet možností, jak připravit chutný oběd nebo večeři. Mezinárodní den těstovin, který se každoročně slaví 25. října, připomíná jejich oblibu i význam v kuchyních po celém světě. Značka Panzani při této příležitosti upozorňuje na řadu 3 minutes, která umožňuje připravit těstoviny už za tři minuty. Dokazuje tak, že ani rychlé vaření nemusí znamenat kompromis v chuti a kvalitě.

Tři minuty, které usnadní každodenní vaření

V dnešní uspěchané době je čas jednou z nejcennějších surovin. Právě na jeho úsporu sází těstoviny Panzani 3 minutes, které jsou ideální volbou pro rychlý oběd během pracovního dne, jednoduchou večeři po návratu domů i chvíle, kdy potřebujete připravit jídlo bez zbytečného čekání. V nabídce jsou oblíbené tvary, jako jsou špagety, fusilli, penne rigate nebo maccheroni. Díky tomu lze snadno vybrat variantu podle chuti i plánovaného receptu.

„Věříme, že kvalitní jídlo nemusí znamenat hodiny strávené v kuchyni. Naše 3minutové těstoviny Panzani nejsou žádným kompromisem v kvalitě – jejich kratší doba přípravy je dána jen a pouze tím, že těstoviny jsou tenčí než ty klasické, proto se díky tomu rychleji uvaří. Stále jsou to ty oblíbené kvalitní semolinové těstoviny Panzani, co nikdy nelepí,“ říká Ivana Zajícová, marketingová manažerka Panzani a dodává „Současnou kampaní chceme upozornit na rychlost jejich přípravy a oslovit mladší generaci, která nechce trávit čas u vaření. I proto v kampani narážíme na podobnost výrazů slej a oblíbeného slova mladé generace – slay.“

Semolina jako základ kvality

Rychlá příprava nemusí znamenat kompromis v kvalitě. Semolinové těstoviny se vyrábějí z tvrdozrnné pšenice, tzv. durum, která jim propůjčuje charakteristickou strukturu a chuť. Při správné přípravě si dobře udržují tvar a pevnost, což oceníte při kombinování s různými omáčkami, zeleninou, masem nebo sýry. Semolina je zároveň zdrojem rostlinných bílkovin a těstoviny z ní mohou být součástí pestrého a vyváženého jídelníčku.

Důležitou roli hraje také samotná příprava. Dodržení doporučené doby vaření pomáhá zachovat požadovanou konzistenci a umožňuje naplno si vychutnat chuť těstovin. Jejich výslednou nutriční hodnotu ovlivňuje nejen použitá surovina, ale také velikost porce a zvolené ingredience. V kombinaci se zeleninou, kvalitním zdrojem bílkovin a vhodnou omáčkou tak mohou tvořit základ chutného a vyváženého jídla.

Jeden základ, nekonečně mnoho možností

Výhodou těstovin je jejich všestrannost. Stačí několik čerstvých surovin a během chvilky můžete vykouzlit pokrm inspirovaný italskou kuchyní. Špagety se skvěle hodí například k jednoduché rajčatové omáčce, fusilli lze kombinovat se zeleninou a pestem a penne rigate doplnit oblíbenou omáčkou se sýrem nebo masem. Při vaření se navíc nemusíte držet složitých receptů – těstoviny umožňují snadno využít suroviny, které už máte doma.

Mezinárodní den těstovin je ideální příležitostí připomenout si, že dobré jídlo nemusí být složité ani časově náročné. S řadou Panzani 3 minutes můžete mít základ oblíbeného pokrmu připravený během tří minut a zbytek nechat na vlastní fantazii. Protože někdy stačí jen několik kvalitních ingrediencí, trocha inspirace a chuť dopřát si kousek Itálie i v běžném dni.

Více na www.panzani.cz

Dny se krátí, venku se dříve stmívá a domov začíná být tím nejpříjemnějším místem. Co kdybychom letos dlouhé podzimní večery nevnímali jako konec dne, ale jako jeho nejlepší část? Šálek čaje, teplá koupel, dobrá kniha nebo pár minut věnovaných pleti mohou být jednoduchým způsobem, jak přepnout z pracovního tempa do klidnějšího režimu. A některé z těchto návyků mají i zajímavé vědecké souvislosti.

1. Nechte světlo udávat tempo

Naše vnitřní hodiny, takzvaný cirkadiální rytmus, reagují především na světlo. Ráno jim prospívá denní světlo, zatímco večer je vhodné ubrat intenzitu osvětlení. Zkuste místo ostrého lustru rozsvítit menší lampu s teplým světlem, zatáhnout závěsy a odložit telefon alespoň na poslední půlhodinu dne.

Beauty tip: Moderní LED péči představuje FOREO UFO™ LED Lighthouse Panel, který využívá několik vlnových délek světla pro kosmetické ošetření pleti a nabízí také světelné režimy.

2. Vykoupejte ze sebe celý den

Po náročném dni není nic příjemnějšího než ponořit se do teplé vany a nechat starosti alespoň na chvíli za dveřmi koupelny. A že voda a vůně mohou být účinnými pomocníky při relaxaci, naznačují i výsledky laboratorního testování kosmetické řady Kneipp Goodbye Stress. Při sledování reakcí organismu vykazovali účastníci po použití produktů této řady v 95,8 % případů známky klidnější mozkové aktivity a v 87,5 % případů nižší aktivitu potních žláz, která patří mezi fyziologické ukazatele stresové reakce.

Pro svůj domácí wellness rituál vyzkoušejte například pěnu do koupele Kneipp Goodbye Stress s osvěžující kombinací vodní máty a rozmarýnu. Bohatá pěna, příjemně teplá voda a charakteristická tyrkysová barva vytvoří atmosféru, ve které se snadno zapomíná na každodenní shon. A pokud doma nemáte vanu, nezoufejte. Stejně příjemný relaxační rituál si můžete dopřát i ve sprše se sprchovým gelem Kneipp Goodbye Stress se stejnou svěží vůní.

3. Uvařte si něco, co neobsahuje kofein

Káva nebo silný černý čaj pozdě večer nejsou pro každého ideálním společníkem. Kofein může ovlivňovat spánek ještě několik hodin po vypití, proto zkuste meduňku, heřmánek nebo rooibos. Bylinné směsi nabízí například české čajové značky Sonnentor či Leros. Čaj nemusí být zázračným uspávacím prostředkem: jeho kouzlo může být i v tom, že nás přiměje na deset minut nic neřešit.

Pěna do koupele Goodbye Stress, 400ml, 149 Kč, Kneipp, FOREO UFO™ LED Lighthouse Panel, 3 990 Kč, FOREO, Letnice – Miroslav Hlaučo, Paseka, 399 Kč

4. Jedna kapitola místo dalšího scrollování

Kdy jste si naposledy dopřáli dvacet minut nerušeného čtení? Podzimní večery jsou ideální příležitostí vrátit se ke knihám, na které během uspěchaných dnů často nezbývá čas. Zatímco mobilní telefon nás neustále láká k dalšímu obsahu, dobrá kniha nabízí možnost zpomalit, odpoutat se od každodenních starostí a na chvíli se ponořit do úplně jiného světa.

Nemusíte přitom číst desítky stran ani sahat po náročné literatuře. Před spaním se skvěle hodí laskavé příběhy, jemný humor nebo romány s příjemnou atmosférou. Zkuste například Letnice od českého spisovatele Miroslava Hlauča, poetický román s prvky magického realismu, který čtenáře zavede do světa plného fantazie, nostalgie a neobyčejných lidských osudů.

5. Pět minut ticha: Objevte kouzlo večerní meditace

Po dni plném povinností, schůzek a neustálých podnětů bývá někdy těžké jednoduše vypnout. Přesto stačí pouhých pár minut, abychom pozornost obrátili od každodenního shonu zpět k sobě. Právě krátká meditace může být příjemným způsobem, jak zklidnit mysl, uvolnit napětí a vytvořit si prostor pro odpočinek. Pravidelné praktikování mindfulness navíc podle některých výzkumů může přispívat ke snížení stresu a zlepšení kvality spánku.

Nemusíte mít zkušenosti s meditací ani dokonale klidnou mysl. Pohodlně se posaďte, zavřete oči a soustřeďte se na svůj dech. Vnímejte pomalý nádech a výdech, aniž byste se snažili myšlenky násilím zastavit. Pokud vám pozornost uteče k povinnostem, jednoduše ji vraťte zpět k dýchání. Pomoci mohou také krátké vedené meditace dostupné v nejrůznějších aplikacích.

Tip: Vyzkoušejte pětiminutovou meditaci každý večer ve stejnou dobu. Pravidelnost je důležitější než délka a už samotný okamžik, kdy odložíte telefon a věnujete pozornost jen sobě, může být příjemným zakončením dne. Redakční zdroje a odkazy.

Čtrnáct let koncertů, setkávání a kultury v horách může skončit. Hudební klub KlonDike v Peci pod Sněžkou potřebuje před zimní sezonou provést stavební a technické úpravy kvůli požární bezpečnosti. Jejich předpokládaná cena se podle výsledného řešení pohybuje mezi 1,5 a 2,5 milionu korun. Samotný provoz klubu takovou investici nepokryje. Provozovatelka Michaela Boudová proto spustila crowdfundingovou kampaň Zachraň KlonDike a obrací se s prosbou o pomoc na návštěvníky, veřejnost i firmy. Čas na záchranu je omezený. Na konci října končí možnost provozu za současných podmínek a klub má pak měsíc na realizaci stavebních úprav, aby v prosinci mohl otevřít své brány se startem zimní sezóny.

Z původní omšelé diskotéky během čtrnácti let vzniklo kulturní místo, kam se vracejí kapely, místní obyvatelé i návštěvníci Krkonoš. Vedle koncertů nabízí KlonDike také přednášky, divadelní představení nebo promítání. Jeho případné uzavření by tak znamenalo ztrátu nejen hudební scény, ale také prostoru pro setkávání lidí, kteří v horách žijí, pracují nebo do nich pravidelně přijíždějí.

„Ta zpětná vazba od lidí a uvědomění, kolik komunitních věcí je na KlonDike navázaných, mě přesvědčily, že to nechci rychle vzdát. Chci udělat maximum pro to, aby mohl pokračovat,“ říká provozovatelka klubu Michaela Boudová.

Delší smlouva dala záchraně smysl
Jednou z hlavních překážek byla dosud nejistota nájemního vztahu. Investovat miliony korun do pronajatých prostor s půlroční výpovědní lhůtou představovalo pro klub příliš velké riziko. Po dohodě s majitelem budovy má nyní provozovatelka smluvně zajištěné další tři a půl roku s výhledem na možné pokračování. Tím vznikl prostor připravit nezbytné úpravy a hledat prostředky na jejich uskutečnění.

Režisér Jan Mudra natočil v brněnském studiu České televize snímek Kurt Gödel – logik proti šílenství. Přináší v něm příběh jedné z nejvýznamnějších osobností vědy 20. století. Seznamuje s osudem génia, který došel až k samotným hranicím rozumu. Program ČT2 pořad vysílá 27. října ve 21 hodin.

Myšlenky a vědecká práce brněnského rodáka Kurta Gödela, od jehož narození letos uplynulo 120 let, zásadně ovlivnily světovou moderní matematiku, logiku a informatiku. „Brněnský rodák, nejbližší přítel Alberta Einsteina, vědec, který je podobně jako Einstein ve fyzice nejdůležitějším objevitelem 20. století na poli matematické logiky, génius, který prohrál bitvu s psychickou nemocí, to byl Kurt Gödel,“ říká kreativní producent Dušan Mulíček a zdůrazňuje: „Náš snímek je vyprávěním o souboji jedince s dvojím šílenstvím. Jeho tvůrci nachází vztah mezi šílenou dobou v podobě organizovaného vraždění a válek 20. století a psychickým rozkladem jednoho geniálního muže. Poselství je zřejmé: génius si nemůže zachovat duševní zdraví v nezdravé době.“

Gödel, kterého ve snímku ztvárňuje Luboš Boček, svými větami o neúplnosti ukázal, kdy i matematika přestává být spolehlivým nástrojem pro poznání světa, a stanovil její bezpečné hranice. „Právě větám o neúplnosti se v našem snímku také věnujeme, stejně jako dalšímu Gödelovu vědeckému dílu,“ uvádí dramaturg snímku Martin Polák. Dokument přibližuje i další východiska jeho práce, například číslování a propojení logiky s aritmetikou, práci s teorií množin, které zásadně přispěly k rozvoji matematické logiky, teorie výpočtu a teoretických základů informatiky.

„Plný smysl Gödelových vět o neúplnosti mně dodnes není zcela srozumitelný. A tak jsem vlastně natáčel film o něčem, čemu jsem zcela nerozuměl. Hezká ironie mého dokumentaristického osudu,“ přiznává režisér Jan Mudra a doplňuje: „Přesto je pro mě životní příběh Kurta Gödela, brněnského Němce, velmi silný. Díky spolupráci s matematiky a logiky z několika zemí jsme, jak doufám, tohoto génia divákům přiblížili nejen jako člověka, ale také jako vědce, který změnil pohled na matematiku, logiku a filozofii.“

„Dokument má výjimečnou vizuální formu. Režisér Jan Mudra s kameramanem Lukášem Gargulákem a střihačem a grafikem Jiřím Fialou vytvořili jedinečné obrazy, které lze chápat jako průlet myslí Kurta Gödela,“ zdůrazňuje kreativní producent Dušan Mulíček.

Během natáčení štáb navštívil místa spojená s Gödelovým životem v Brně, například jeho rodný dům v Pekařské ulici, i některé další lokality, které formovaly jeho osobnost. „Zaměřili jsme se na jeho studijní léta na Vídeňské univerzitě a na intelektuální prostředí, v němž se formoval jeho způsob myšlení. Na autentických místech jsme natočili rozhovory s odborníky na Gödelovo dílo a dějiny vědy,“ láká ke sledování snímku dramaturg Martin Polák. Závěrečná část filmu vznikla v americkém Princetonu, kde Gödel působil na Institute for Advanced Study, prestižním vědeckém pracovišti sdružujícím přední světové badatele. Právě zde film přibližuje nejen jeho profesní, ale také osobní a přátelské vazby na významné osobnosti a zasazuje jeho život a myšlenky do širšího kontextu vědeckého vývoje 20. století.

„V Brně máme univerzitu, sochu a náměstí J. G. Mendla. A malou uličku pojmenovanou po Gödelovi. Uniká nám, že v jeho případě máme co do činění s brněnským rodákem a vědcem světového formátu. Důvod? Matematika je pro většinu lidí složitá, a proto nezajímavá. Proto je pro ně nezajímavý i Gödel. Pevně doufám, že tím, jak je film natočen, i Gödelovým příběhem dokážeme opak,“ uzavírá producent Dušan Mulíček.

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit

Janek Rubeš, Josef Trojan, Gabriela Heclová a Lukáš Fritscher alias Lukefry se utkají v dalším speciálu oblíbeného zábavně-vědomostního pořadu ČT art kvíz. Tři středeční večery nabídnou kulturu, humor i soutěžní napětí. První díl mohou diváci sledovat 21. října od 18 hodin v iVysílání, na YouTube kanálu iVysílání a na webu ctart.cz. Pořadem provede Eva Machourková.

„Jdu sem překonat svou nervozitu. Je to pro mě jako bungee jumping nebo strach z výšek, který jdu přemoct,“ říká novinář a youtuber Janek Rubeš, který přijal výzvu utkat se s dalšími známými osobnostmi v otázkách z oblasti kultury a všeobecného přehledu.

Pro herce Josefa Trojana má soutěž také osobní rozměr. „Na AZ kvíz koukám od dětství, takže je to takový, nechci říct, že splněný sen, ale určitě je to docela dobrý zářez,“ usmívá se. Zážitek si slibuje také influencer Lukáš Fritscher, známý jako Lukefry. „Poprvé jsem v budově České televize v Brně, což je velký zážitek, a obecně je AZ kvíz velký fenomén, takže já se na to těším.“

Herečka Gabriela Heclová se těší především na samotné otázky. „Myslím si, že to může být úplně random a z každého rožku trošku, takže mám zkrátka pocit, že se na to nedá úplně připravit. A hodně záleží na štěstí,“ dodává.

Kultura s nadhledem a soutěžním napětím

ČT art kvíz propojuje vzdělávání se zábavou a přináší divákům setkání se známými osobnostmi v neformální soutěžní atmosféře. Jeho cílem je představovat kulturu v širších souvislostech a ukazovat, že umění a vědomosti mohou být nejen inspirativní, ale také hravé. Vedle znalostí tak rozhodují i pohotovost, intuice a schopnost zachovat klid pod tlakem.

Nový speciál nabídne tři středeční večery, během nichž se čtveřice soutěžících utká s otázkami napříč kulturními oblastmi i všeobecným přehledem. První díl bude k vidění 21. října od 18 hodin v iVysílání České televize, na YouTube kanálu iVysílání a na webu ctart.cz.

Soutěžit mohou také diváci. Od 19. října se na webu ČT art lze zapojit do tipovací soutěže a odhadnout, která ze čtyř známých osobností v novém speciálu zvítězí. Na úspěšné tipující čekají hodnotné ceny. Kdo si chce své znalosti kultury a umění rovnou vyzkoušet, může si navíc zahrát ČT art kvíz online na art.ceskatelevize.cz/kviz.

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit!

Trička a otevřené výstřihy střídají na podzim a v zimě svetry, roláky, saka a šály. S více vrstvami oblečení se však mění také způsob, jakým vybíráme šperky. Jemný náhrdelník se může pod látkou úplně ztratit, výrazné náušnice se zase zachytávají do šály a náramek zůstane schovaný pod dlouhým rukávem. Podzim proto nepřeje bezmyšlenkovitému vrstvení. Lépe funguje několik promyšlených doplňků, které odpovídají výstřihu, struktuře oblečení i celkovým barvám outfitu.

V létě bývá přirozeným středem pozornosti náhrdelník, protože leží přímo na odhaleném dekoltu. S příchodem chladnějších dnů se však tato plocha zmenšuje nebo úplně mizí. Rolák zakryje krk, svetr přidá objem a sako vytvoří výrazný rám. Část šperků se proto vyplatí odložit, jiné naopak dostanou větší prostor.

„Na podzim není potřeba nosit více šperků než v létě, ale lépe promyslet jejich umístění. Pokud rolák nebo svetr zakryje náhrdelník, mohou hlavní roli převzít náušnice či prsteny. Jeden dobře viditelný šperk obvykle funguje lépe než několik jemných doplňků, které v oblečení zaniknou,“ říká Nicole Váchová, zakladatelka a majitelka české značky franco bene.

K roláku vyniknou náušnice
Rolák vytváří výraznou barevnou plochu a pozornost přesouvá směrem k obličeji. Přirozenou volbou jsou proto náušnice. Nemusí být nutně velké – stačí, když se svým tvarem nebo odstínem odliší od oblečení. K jednoduchému hladkému roláku se hodí kruhy, delší náušnice i výraznější geometrické tvary. Pokud má svetr nápadný vzor, strukturu nebo vysoký objemný límec, lépe působí menší a čistší modely.

Při výběru je potřeba myslet také na šálu a kabát. Dlouhé náušnice se mohou zachytávat do pleteniny, vlasů nebo vysokého límce. Pro běžný pracovní den proto bývají praktičtější menší kruhy, pecky nebo náušnice těsně pod ucho. Výraznější variantu je možné nasadit až po příchodu na večerní akci.

Roli hraje i účes. U vlasů sepnutých do culíku nebo drdolu vyniknou i drobnější náušnice, zatímco v rozpuštěných hustých vlasech se mohou ztratit. V takovém případě pomůže větší tvar, lesklejší povrch nebo kontrastní odstín.

Prsteny zůstávají viditelné i pod kabátem
Zatímco náhrdelníky a náramky podzimní vrstvy často zakryjí, prsteny zůstávají na očích. Právě proto mohou být jednoduchým způsobem, jak doplnit svetr, košili i pracovní sako. Kombinovat lze jeden výraznější prsten s několika jemnějšími, není však nutné zaplnit všechny prsty.

„U prstenů se nemusíme bát kombinovat různé šířky a tvary. Důležité je, aby mezi nimi zůstal určitý řád. Pokud je jeden prsten dominantní, ostatní by jej měly spíše doplňovat. U výrazného svetru nebo saka bych volila jednodušší sestavu, aby spolu oblečení a šperky zbytečně nesoutěžily,“ doporučuje Nicole Váchová z franco bene.

Na podzim se častěji používají krémy na ruce, které mohou na špercích zanechávat mastný film a tlumit jejich lesk. Praktické je proto nechat krém nejprve vstřebat a prsteny nasadit až poté. Při příchodu domů je vhodné je čas od času otřít měkkým suchým hadříkem.

Náhrdelníky patří k saku a otevřenému výstřihu
Náhrdelníků se na podzim není nutné vzdávat. Nejlépe vyniknou u otevřeného saka, košile nebo svetru s výstřihem do V. Kratší řetízek může kopírovat linii výstřihu, zatímco drobný přívěsek vytvoří nenápadný střed celého outfitu. Pokud má sako výrazné knoflíky, vzor nebo lesklé prvky, měl by být náhrdelník jednodušší.

U více řetízků je důležité pracovat s různými délkami. Pokud leží přímo přes sebe, snadno se zamotají a jednotlivé přívěsky zaniknou. Pro běžné nošení obvykle stačí dva náhrdelníky, jeden kratší a druhý o několik centimetrů delší. Tři a více vrstev už vyžadují jednoduché oblečení a větší rozestupy.

K uzavřenému svetru nebo vysokému roláku lze náhrdelník vynechat úplně. Není nutné snažit se použít všechny druhy šperků v jednom outfitu. Pokud vyniknou náušnice a prsteny, další doplněk už může být nadbytečný.

Náramky potřebují vyhrnutý rukáv

Náramky se pod dlouhými rukávy často schovají nebo se zachytávají o úplet. Větší smysl mají k saku či košili s lehce vyhrnutými rukávy. Jemnější náramek lze doplnit hodinkami, oba prvky by ale měly mít dostatek prostoru a neměly by o sebe při každém pohybu narážet.

Pokud má svetr úzké manžety, je praktičtější náramek vynechat. U širších rukávů lze naopak zvolit výraznější model, který zůstane viditelný. Stejně jako u náušnic je potřeba zkontrolovat, zda nemá hrany nebo vystupující části, které by mohly poškodit jemnou pleteninu.

„Podzimní outfit si vždy prohlédněte jako celek a zároveň jej vyzkoušejte v pohybu. Oblečte si kabát, vezměte šálu a chvíli se projděte. Pokud se náušnice zachytávají, řetízek mizí pod svetrem nebo náramek překáží pod rukávem, je lepší kombinaci zjednodušit. Šperk má oblečení doplnit, ne vyžadovat neustálé upravování,“ říká Nicole Váchová z franco bene a dodává: „Podzimní šatník bývá barevně tlumenější, což šperkům nabízí dobré pozadí. Zlaté odstíny vyniknou vedle béžové, vínové, hnědé nebo tmavě zelené, stříbrné se snadno kombinují s černou, šedou a modrou. Ani toto rozdělení ale není závazné. Zlaté a stříbrné tóny lze spojovat, pokud se oba v outfitu objeví více než jednou.“

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit

Slivovice má své nejsilnější kořeny na Moravě, letošní vítězka soutěže Pálenka roku ale pochází ze středních Čech. První dvě místa v kategorii slivovic obsadila Palírna Radlík nedaleko Jílového u Prahy. Zvítězila její Slivovice 50 %, která se inspiruje tradičním moravským stylem, druhá skončila Slivovice z dubového sudu. Palírna zároveň popáté za sebou získala titul Palírna roku a její Hruškovice z dubového sudu se stala absolutním šampionem celé soutěže.

Letošní ročník byl největší v historii soutěže. Odborná porota složená ze 48 degustátorů hodnotila naslepo 408 vzorků od 65 značek ve 30 kategoriích. Vítězná Slivovice 50 % získala 91,4 bodu ze 100 možných, Slivovice z dubového sudu 90,7 bodu.

„Moravský styl slivovice znamená pecky v kvasu, které dávají typické mandlové tóny, a vyšší obsah alkoholu. Ten styl respektujeme, jen k němu přidáváme řízené kvašení a pomalou destilaci. Výsledkem je slivovice, která má padesát procent, a přesto je jemná,“ říká Kamil Kutina, mistr destilatér Palírny Radlík.

Jedna švestka, tři slivovice

Výsledky soutěže ukazují, že slivovice není jen jedna. Chuť ovlivňuje odrůda švestek a zralost ovoce, způsob kvašení, destilace i zrání.

• Slivovice 50 % (vítěz kategorie) se inspiruje tradičním moravským stylem. Ve vůni i chuti se projevuje švestková slupka, aromatická dužnina a jemné mandlové tóny z pecek.
• Slivovice z dubového sudu (2. místo) prochází navíc zráním v sudu, které k ovocnému charakteru přidává tóny vanilky, dřeva a čokolády.
• Karlátka je destilát ze staré odrůdy švestek, jejíž historie sahá až do doby Karla IV. Švestky se odpeckovávají a do kvasu se vrací jen 10 % pecek. Výsledkem je jemná slivovice s výraznější ovocnou chutí a decentními mandlovými tóny.

Slivovicovou řadu palírny doplňují Mirabelkovice a Rynglovice. Z botanického hlediska nejde o klasické švestky, obě ale patří do širší skupiny slivoní. Mirabelkovice letos navíc obsadila druhé místo v kategorii ostatních slivoní.

Pátý titul Palírna roku za sebou

Titul Palírna roku se uděluje podle průměrného hodnocení pěti nejlépe hodnocených ovocných destilátů výrobce. Palírna Radlík letos dosáhla průměru 93,3 bodu ze 100 a titul obhájila popáté v řadě, v konkurenci 65 značek. Nejvýše hodnoceným destilátem celé soutěže byla Hruškovice z dubového sudu také z Palírny Radlík, která získala 96,3 bodu a titul absolutního šampiona.

„Ovoce je každý rok jiné, mění se podle počasí a sklizně. Udržet kvalitu pět let v řadě proto není samozřejmost. Pracujeme s živou surovinou, ne s průmyslově vyráběným lihem. Výsledky soutěže jsou pro nás zpětnou vazbou, jak se nám to letos povedlo,“ říká Kutina.

Fakta v kostce

• Pálenka roku 2026: 5× první a 6× druhé místo v kategorii
• 1. místo v kategorii: Hruškovice z dubového sudu, Hruškovice Williams, Slivovice 50 %, Jeřabinovice a sudově vyzrálé destiláty
• 2. místo v kategorii: Slivovice z dubového sudu, Jablkovice z dubového sudu, Višňovice, Mirabelkovice, Třešňovice, Vínovice z dubového sudu
• 1. a 2. místo v kategorii slivovic (91,4 a 90,7 bodu)
• Absolutní šampion soutěže: Hruškovice z dubového sudu z Palírny Radlík (96,3 bodu)
• Pálenka roku (absolutní šampion) – získán opakovaně celkově 4x, nejprve to byla Vínovice z dubového sudu (2022), pak Hruškovice Williams (2023) následovala Hruškovice z dubového sudu (2024; 2026), která po roční pauze své vítězství zopakovala.
• Palírna roku popáté v řadě (2022–2026), průměr 93,3 bodu
• 408 vzorků, 65 značek, 48 degustátorů, hodnoceno naslepo
• Výsledky soutěže: https://palenkaroku.cz/vysledky

Cena a dostupnost

Oceněné destiláty jsou k dostání v e-shopu palírny na www.palirnaradlik.cz.

• Slivovice 50 %, 0,5 l: 620 Kč
• Slivovice z dubového sudu 43 %, 0,5 l: 820 Kč
• Slivovice Karlátka 45 %, 0,5 l: 620 Kč
• Mirabelkovice 45 %, 0,5 l (limitovaná edice): 649 Kč
• Hruškovice z dubového sudu 43 %, 0,5 l: 843 Kč
• Dárkový set Pět podob slivovice, 5 × 0,05 l: 695 Kč

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit!

Deva Cassel se na roli tanečnice připravovala tři měsíce a trénovala až deset hodin denně, Julien de Saint Jean trávil každý natáčecí den téměř hodinu a půl v maskérně. Část filmu se natáčela přímo v historické Opeře Garnier za běžného provozu. Skutečné podzemní jezero pod operou však filmařům nestačilo. V ateliérech proto vybudovali vlastní podzemní svět o rozloze téměř 1 300 metrů čtverečních. Nové francouzské zpracování románu Gastona Lerouxe Fantom opery s Devou Cassel, Julienem de Saint Jean a Romainem Durisem vstoupí do českých kin 29. října v distribuci společnosti Bioscop.

Podívejte se na trailer filmu Fantom opery: https://www.youtube.com/watch?v=8_qoBbniiMw

Deva Cassel se na roli připravovala až deset hodin denně

Pro hlavní roli mladé tanečnice Anastasie hledal režisér Alexandre Castagnetti herečku, která dokáže spojit křehkost a mladistvost s odhodláním prosadit se v náročném prostředí pařížské opery. Vybral si Devu Cassel, dceru Moniky Bellucci a Vincenta Cassela, známou také ze seriálu Gepard. „Při kamerových zkouškách byla velmi přesvědčivá a je nesmírně pracovitá,“ vysvětluje režisér.

Přestože Cassel začala s klasickým baletem už v šesti letech, role si vyžádala intenzivní fyzickou přípravu. „Pracovala jsem tři měsíce deset hodin denně se skutečnými tanečníky, což mě velmi motivovalo překonávat vlastní hranice,“ vzpomíná herečka. Při náročnějších tanečních scénách ji zastupovala profesionální tanečnice Georgina Hills, Deva Cassel se však snažila zvládnout co nejvíce choreografií sama. Podle režiséra se nakonec v konečném sestřihu objevilo jen minimum záběrů s dublérkou.

Role Fantoma vyžadovala výraznou hereckou stylizaci, protože zůstává velmi tajemnou postavou a téměř nemluví. Julien de Saint Jean se na roli Fantoma společně s Cassel a režisérem připravoval měsíce před začátkem natáčení. Každý natáčecí den navíc strávil téměř hodinu a půl v maskérně, kde mu zesvětlovali pleť a vytvářeli jizvy a popáleniny na obličeji i ruce. „Líčení a kostýmní zkoušky na mě velmi zapůsobily. Jako herec mám právě v takových chvílích pocit, že postavě vdechuji život,“ říká de Saint-Jean.

Další výraznou postavu, obdivovaného a obávaného choreografa Jamese, ztvárnil Romain Duris. Jeho postava představuje odvrácenou stránku uměleckého prostředí, v němž se touha po dokonalosti může proměnit v manipulaci a moc nad ostatními.

Ve dne turisté, v noci filmový štáb

Jednou z největších výzev bylo natáčení přímo v pařížské Opeře Garnier, historické budově, která inspirovala už samotného Gastona Lerouxe. Filmaři zde v srpnu strávili několik týdnů a kvůli běžnému provozu pracovali převážně v noci.

Natáčení v chráněné památce podléhalo přísným pravidlům. „Nesmíte se dotknout ani žárovky, technici Opery nám byli neustále za zády,“ popisuje režisér Alexandre Castagnetti. Protože se budova ráno znovu otevírala návštěvníkům, musel štáb po každé natáčecí noci odstranit techniku, uklidit a uvést prostory do původního stavu.

„V Opeře jsme nakonec ztratili pojem o čase a nevěděli, jestli venku bylo světlo, nebo tma. Bylo to, jako bychom byli nepřetržitě uvnitř filmu. Bylo to kouzelné,“ vzpomíná Deva Cassel. Štáb přitom získal přístup i do zákulisních prostor a chodeb, které běžní návštěvníci nevidí. Jedna ze scén s Julienem de Saint Jean vznikla dokonce na střeše Opery při západu slunce, v jediném nepřerušeném záběru s výhledem na Paříž.

Pod Operou Garnier je skutečná nádrž. Pro film ale vznikla mnohem větší

K legendě o Fantomovi neodmyslitelně patří tajemné podzemní jezero. Pod Operou Garnier skutečně existuje vodní nádrž, její prostory však nebyly pro filmové natáčení vhodné. Má totiž velmi nízký strop, a proto se tvůrci rozhodli vybudovat vlastní podzemní svět v ateliérech Cité du cinéma. Vznikla tak monumentální dekorace o rozloze téměř 1 300 metrů čtverečních se stěnami vysokými 15 metrů. 

Náročnou přípravu si vyžádalo také samotné baletní finále. Patnáctiminutová sekvence bez dialogů vznikala po měsících hudebních a choreografických příprav. Tanečníci, mezi nimiž nechyběly ani hvězdy Pařížské opery Guillaume Diop a Dorothée Gilbert, zkoušeli pět měsíců.  

Fantom opery přenáší slavný příběh do současné Paříže. Mladá tanečnice Anastasia nastupuje do souboru Opery Garnier, kde během zkoušek údajně prokletého představení Orfeus naváže vztah s tajemným klavíristou. S blížící se premiérou se v divadle začínají odehrávat nevysvětlitelné události a legenda o Fantomovi znovu ožívá. Film vstoupí do českých kin 29. října 2026 v původním znění s titulky i s českým dabingem.

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit!

Ze 133 známých ročníků kremnických dukátů od Rudolfa II. po Františka II. Rákócziho mu chybějí pouze dva. A ty se na trhu dosud nikdy neobjevily. Do dražby v Praze míří sedmá část sbírky brněnského sběratele Jaroslava Kokoluse, jedné z nejúplnějších soukromých sbírek středoevropských mincí. Předchozích šest částí se v aukcích prodalo za více než 550 milionů korun včetně aukční přirážky. Spolu s ní se bude dražit i prvorepubliková sbírka bankéře Františka Trefance, kterou její majitel budoval v utajení, a po jeho smrti zůstala desítky let zamčená v mincovním kabinetu. Aukční dům MACHO NUMISMATIC GALLERIES (dříve Macho & Chlapovič) nabídne více než 3 400 mincí, medailí a bankovek v odhadované hodnotě 150 milionů korun.

Jaroslav Kokolus budoval svou sbírku desítky let a až do první aukce neprodal jedinou minci, dokonce ani duplikáty. Sběratelskou vášeň spojil s vědeckým přístupem: díky vzdělání v oblasti IT a kybernetiky si vybudoval databázi, v níž sleduje původ a pohyb jednotlivých mincí až 150 let do minulosti. Aukce tentokrát přinese 459 kremnických dukátů a tolarů od Rudolfa II. po Františka II. Rákócziho. Stejně úplná jako dukátová je i tolarová řada, ze 102 známých ročníků obsahuje 99. „Jaroslav Kokolus je sběratel par excellence. Nevytvořil jen sbírku, vytvořil měřítko. Věřte mi, že je téměř jisté, že nikdo z nás už ve svém životě nic podobného pohromadě v aukci neuvidí,“ říká Elizej Macho, spoluzakladatel aukčního domu.

V nabídce je až 16 unikátů, tedy mincí, z nichž se na trhu dosud neobjevil žádný jiný exemplář. Některé z nich nemá ve svých sbírkách ani žádné muzeum. Patří mezi ně i tři čtyřtolary. Nejdražší z nich, čtyřtolar Matyáše II. z roku 1610, má vyvolávací cenu 80 000 eur (2 miliony Kč) a jeho rodokmen sahá až do roku 1886, kdy se dražil ze sbírky knížete Montenuovo. Čtyřtolar Ferdinanda II. z roku 1622 s vyvolávací cenou 60 000 eur (1,5 milionu Kč) neuvádějí ani referenční katalogy uherských mincí a čtyřtolar Ferdinanda III. z roku 1641 vstupuje do dražby za 50 000 eur (1,25 milionu Kč).

Nejvyšší vyvolávací cenu celé aukce, 120 000 eur (3 miliony Kč), má zlatá desetidukátová medaile na osvobození Budína v roce 1686. S průměrem 51–52 mm jde o největší kremnickou ražbu vyraženou taškovým lisem. Za 80 000 eur (2 miliony Kč) vstupuje do dražby pětidukát Matyáše II. z roku 1612, který pražská mincovna razila v souvislosti s jeho císařskou korunovací ve Frankfurtu nad Mohanem. Razidla vytvořil rytec a zlatník Jan Konrád Greuter. Exemplář je výjimečný i zachovalostí, protože většina mincí tohoto typu byla opatřena závěsem a nošena.

Zvláštní příběh má sbírka Františka Trefance (1904–1983). Narodil se jako jedno z dvanácti dětí drobného rolníka na Pošumaví a vypracoval se na uznávaného bankovního odborníka, který po roce 1950 působil ve Státní bance československé. Mince sbíral v utajení, což bylo vzhledem k jeho pracovišti a kádrovým prověrkám velké riziko. Ke konci života mu svou menší sbírku předal i bratr Jan, advokát, který musel kvůli obhajobě v politických procesech 50. let ukončit praxi, a František ji začlenil do své kolekce. Syn, lékař, v otcově vášni nepokračoval, a tak sbírka zůstala desítky let nedotčená. Nabízí průřez mincovnictvím od keltských mincí po habsburské dukáty a její ozdobou jsou polské zlaté mince, z nichž sedm pochází ze sbírky hraběte Andrzeje Kazimierze Potockého. Mince z Trefancovy sbírky se budou dražit v sálové i v eLive části aukce. „Je to příběh tiché vášně v nesvobodné době. Sbírka zůstala přesně taková, jakou ji František Trefanec zanechal, i s jeho pečlivými záznamy o mincích. Takový celek se na trh dostane jen výjimečně,“ říká Elizej Macho.

Sálová část aukce se uskuteční 23. října 2026 v pražském hotelu Mandarin Oriental na Malé Straně a od 26. do 30. října bude pokračovat online eLive částí. V sálové části je možné dražit osobně, telefonicky, online nebo prostřednictvím limitů, v eLive části online nebo prostřednictvím limitů.

Kombinace široké rychlé trati s úzkými místy byla hodně náročná, a tak nebyla nouze o chyby a otlučené nárazníky. Vše se však obešlo bez výjezdu záchranného systému, a to je to nejdůležitější. Míra Hanzl tentokrát plnil domácí úkoly, a tak to měl Dominik Nwelati (Škoda Fabia R5) hodně jednoduché. Z jeho jízdního stylu bylo vidět, že na čas moc nehledí a spíš si tu jízdu bokem užívá, než že by se honil za každou setinkou. Ten nahoře nám zase přál, a tak po rozpuštění ranní mlhy bylo počasí příjemně podzimní bez deště. Za nedostižným Dominikem se celý den držel na druhém místě Ondřej Beneda, který bravůrně krotil svůj Kartcross Suzuki. Třetí byl až do poslední série Karel Coufal (Toyota Yaris GR), ale v poslední jízdě zabral stále zrychlující Tomáš Kudrna (BMW 330i) a o 88 setin sekundy v součtu časů 5 nejlepších kol přeskočil Karla. Tím se zároveň stal nejrychlejším s pohonem jedné nápravy. Druhý skončil Stanislav Pala (Honda Civic) a třetí Petr Mičík (Škoda Fabia).

Juniory tentokrát ovládl Vojtěch Ondráček (VW Up), druhý byl Ondřej Dančák (Suzuki Swift), který o 67 setin sekundy pokořil třetího Jana Hrbka (BMW Compact).  

Mezi ženami zvítězila favoritka Tereza Kadlecová (Škoda Felicia), druhá byla při své premiéře Eliška Ballková (Opel Adam), třetí místo obsadila Pavlína Klímová (Ford Fiesta).

Poslední závod Racing Série se koná v neděli 8.11. Tentokrát pojedeme převážně po širokém včetně skoku Honzy Skály. Po skončení proběhne vyhlášení výsledků letošní předlouhé sezóny.  

Podrobné výsledky závodu stejně jako průběžné pořadí šampionátu se dozvíte na webu https://racingserie.com/

Sledujte web i FB www.facebook.com/racingserie/ a dozvíte se více o dalších závodech seriálu.

Česká módní návrhářka Jitka Klett opět představuje svou tvorbu na mezinárodní scéně. Tentokrát reprezentuje Českou republiku v Bangkoku v rámci prestižní výstavy Global Thai Silk Exhibition.

Jitka Klett představuje na mezinárodní výstavě thajského hedvábí v Bangkoku autorský model inspirovaný kolekcí LIBERTA by JK KLETT z roku 2020, potvrzuje tak filozofii značky – tvořit nadčasovou módu, která nepodléhá pomíjivým trendům.

Pro tuto příležitost vytvořila originální večerní model z tradičního thajského hedvábí  a jeho propojení se současným módním designem, v němž se setkává místní řemeslné dědictví s charakteristickým autorským rukopisem Jitky Klett. Kolekce prostřednictvím originálních autorských potisků, barev a symboliky české vlajky vyjadřovala myšlenky svobody, identity a kulturních kořenů.

Návrat k této kolekci po šesti letech je zároveň vyjádřením dlouhodobé filozofie značky JK KLETT – TIMELESS FASHION. Jitka Klett ve své tvorbě klade důraz na nadčasový design, autorskou originalitu a hodnoty, které zůstávají aktuální bez ohledu na měnící se módní trendy.

„Věřím v módu, která má svůj příběh a dokáže oslovovat i po mnoha letech. Nechceme vytvářet pouze kolekce pro jednu sezonu. Naším cílem je tvořit nadčasové modely, které mají trvalou estetickou i emocionální hodnotu. LIBERTA je krásným příkladem toho, že silná myšlenka a originální design nestárnou,“ říká Jitka Klett.

Symbolické propojení s Happy Hearts

Tváří původní kolekce LIBERTA by JK KLETT se v roce 2020 stala česká modelka a filantropka Karolína Bosáková, spoluzakladatelka nadačního fondu Happy Hearts společně s českou topmodelkou Petrou Němcovou.

Organizace Happy Hearts se dlouhodobě věnuje obnově a výstavbě bezpečných škol pro děti v oblastech postižených přírodními katastrofami.

Právě Thajsko má v historii této charitativní organizace mimořádné místo. Patří mezi země, kde vznikaly jedny z jejích prvních školních projektů.

Prezentace modelu inspirovaného kolekcí LIBERTA v Bangkoku tak získává další rozměr – symbolicky propojuje českou módní tvorbu s příběhem solidarity, naděje a pomoci dětem.

Móda tak překračuje hranice estetiky a stává se prostředkem, který spojuje kreativitu, kulturu, svobodu a pomoc druhým.

Linda Gorecká představila nový model před jeho cestou do Bangkoku

Turako velký, vousák velký a tukan obrovský patří mezi druhy, jejichž rozmnožování v lidské péči je velmi vzácné. Vyžaduje totiž velké zkušenosti a také odborné znalosti chovatelského týmu. O to větší je však radost z úspěšných odchovů, které u zmiňovaných druhů letos dosáhli zlínští chovatelé. U všech uvedených ptačích druhů se jedná skutečně o světový úspěch.

Chovatelé u jednotlivých druhů museli zvládnout zcela odlišné nároky – od specifické výživy přes složité partnerské soužití až po správně načasovanou péči o vejce a mláďata.

Turako velký – náročná výživa a citlivý odchov

Turako velký patří mezi výrazné africké ptáky. Jeho chov je náročný především kvůli specifickým potravním požadavkům, velkou výzvou je i odchov mláďat.  Zoo Zlín je chová od roku 2020. „Letošní rok přinesl opravdu jedinečný úspěch v podobě pěti mláďat. První tři mláďata jsme odchovali uměle. Naše zkušenosti jsme neustále probírali s odborníky z celé Evropy, ladili krmnou dávku a chovatelské podmínky. Díky této přípravě jsme se odvážili péči o další snůšku vajec ponechat jen na rodičovském páru. Vývoj mláďat jsme však po celou dobu sledovali, každý den je vážili a podle potřeby krmení obohacovali o speciální medikaci,“ přiblížil Václav Štraub. Turaky velké chová v Evropě 5 institucí, podle dostupných informací je však rozmnožují pouze dvě.

Vousák velký – důležité je porozumět vztahu v páru

Na světě tyto vousáky chovají jen 4 instituce, pouze v Zoo Zlín se letos podařilo odchovat mládě.

Vousák velký, jehož domovinou je jihovýchodní Asie, svým způsobem života připomíná naše datly a strakapoudy. Pro hnízdění potřebuje trouchnivějící kmen, ve kterém si vybuduje hnízdní dutinu. Naprosto zásadní je sestavení chovného páru, častým problém je totiž vnitropárová agrese. Při nevhodném soužití páru může fatálně ohrozit jednoho z partnerů. Zlínský tým v tomto případě využil dlouholeté zkušenosti s chovem arassari zlatolících, kde řešil obdobnou situaci. „Pro samce a samici jsme připravili dvě samostatné voliéry. Společně se setkávají pouze za pečlivě vybraných okolností. Chovatelky dobře znají jejich chování a rozpoznají, kdy je potřeba pár oddělit,“ vysvětlil zoolog Václav Štraub. Výsledkem tohoto citlivého přístupu je letošní první odchov vousáků velkých na světě. „Hnízdní dutinu jsme navíc speciálně upravili a vyplnili korkem. Kvůli konstrukci budky nebylo možné mládě kontrolovat, péči jsme tak zpočátku ponechali výhradně na rodičích, později už jen na samici. Takový postup jsme si mohli dovolit jen díky zkušenostem chovatelů. Musí respektovat přirozené chování ptáků a současně sledovat, zda vývoj mláděte správně probíhá,“ zdůraznil zoolog Václav Štraub. Ve zlínské zoo se vousáci velcí poprvé objevili na konci roku 2024. „Prozatím je chováme v zázemí, do budoucna však s nimi počítáme do expozice Nusantara, jejíž výstavbu jsme letos v září rozběhli poblíž japonské zahrady Mu-Shin,“ uvedl zoolog Štraub.

Tukan obrovský – tři odchované samičky a přesně načasovaná péče

Tukan obrovský je ikonickým obyvatelem jihoamerických tropů. Chov v lidské péči je náročný především na správné sestavení krmné dávky s velmi nízkým obsahem železa. Pro hnízdění je nutné připravit budku ve tvaru L a zajistit odpovídající vlhkost a teplotu. „Část snůšky jsme navíc umístili do líhně a po krátkém rozkrmení vylíhnutá mláďata vrátili zpět pod rodičovský pár. O všechna tři mláďata se pár bez problémů postaral. Podařilo se nám tak navázat na loňský odchov 2 mláďat, to považuji za velmi cenné,“ zdůraznil Václav Štraub. Tukani obrovští jsou v Evropě chováni ve více než stovce zoo, v roce 2026 se odchov podařil pouze ve třech institucích.

U všech uvedených ptačích druhů chovatelský úspěch nepřišel automaticky. Jsou za ním dlouholeté znalosti a zkušenosti, pečlivé pozorování chovatelů i jejich schopnost rozpoznat potřeby jednotlivých druhů a jedinců. „Každý druh nás učí něco jiného. U vousáků musíme velmi dobře rozumět vztahu mezi partnery, u turak je zásadní výživa a náročná péče o mláďata, u tukanů rozhodují detaily krmení a správně zvolený postup při inkubaci. Dosažené úspěchy u těchto mimořádně náročných druhů ptáků tak opětovně potvrzují, že naši chovatelé patří mezi špičku v rámci celého světa. Jsem na ně opravdu pyšný,“ vyzdvihnul úspěch chovatelů ředitel Zoo Zlín Roman Horský.

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit

Muzikál Sugar, který vychází z filmové komedie Někdo to rád horké, měl premiéru na Broadwayi v roce 1972. Libreto Petera Stonea věrně sleduje děj slavného filmu Billyho Wildera, hudbu složil Jule Styne a texty písní napsal Bob Merrill. Příběh, který Americký filmový institut vyhlásil nejlepší americkou filmovou komedií všech dob, tak získal novou podobu plnou tance a písní ve swingových a jazzových rytmech. Na jejich vlnách se diváci přenesou do Ameriky konce dvacátých let, do světa prohibice, bouřlivých večírků, gangsterů i ženské emancipace.

Scénograf Michal Syrový vytvořil vizuálně čistý a proměnlivý prostor, v němž se prostřednictvím jednoduchých, ale důmyslných scénických principů střídá atmosféra gangsterského Chicaga, hudebních revuí i slunného Miami. Výraznou roli hraje světelný design a schopnost scény proměňovat se přímo před očima diváků. Právě v této nápadité práci s minimalistickými prostředky se naplno projevuje kouzlo divadelní iluze. Kostýmy Agnieszky Páté Oldak čerpají z elegance a extravagance módy konce dvacátých let. Rafinované střihy, třásně, flitry a třpytivé materiály evokují atmosféru jazzového věku, aniž by sklouzávaly k pouhé historické rekonstrukci. Tvůrci tak neusilují o napodobení slavného filmu, ale o svébytnou, výtvarně nápaditou inscenaci, která vzdává hold jeho době a zároveň naplno využívá možnosti živého divadla a divadelnosti jako takové.

Taneční čísla připravila choreografka Linda Fikar Stránská, která se muzikálovému žánru dlouhodobě věnuje v řadě uměleckých profesí. Významnou součástí inscenace bude také živý hudební doprovod. Po mnoha letech se totiž do divadelního orchestřiště vrací početnější kapela pod vedením živelného pianisty a kapelníka Jakuba Šafra. Dalším závanem osvěžující energie jsou také zcela nové mladé herecké posily – Ema Karpeles, Veronika Říhová, Nela Chaloupková, Erik Srbený, Milan Cimfe a Alex Krátký. Současní studenti či čerství absolventi různých hudebně-dramatických oborů, kteří se mladoboleslavskému publiku představí jako hosté.

Režisérem inscenace je Jaroslav Slánský, který se na mladoboleslavské jeviště vrací po úspěšných inscenacích muzikálu Donaha! a Dokonalá svatba.

„Muzikál Sugar je prostě a jednoduše bezvadně napsaný. Má obrovský nadhled, lehkost, chytrý humor a hudební složku. To je na něm nesmrtelné a rozšířilo to i kult samotného filmu. I sebemenší rolička je tam okouzlující. Naši Sugar jsme tvořili s vizí, že to má být přehlídka vkusu, krásných kostýmů a scénografie. Zároveň jsme měli samozřejmě závazek, aby naše zpracování přešlo, přes rampu a oslovilo diváka. Odcházet domů by měli s úsměvem na tváři a těšit se, až do divadla zavítají příště. A to není málo. „

Jaroslav Slánský, režisér

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit

Osteoporóza patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a představuje významné zdravotní riziko zejména pro starší populaci. Přesto může dlouhá léta probíhat bez příznaků a často se odhalí až ve chvíli, kdy dojde ke zlomenině. Světový den osteoporózy, který každoročně připadá na 20. října, proto připomíná důležitost prevence, včasné diagnostiky a dlouhodobé péče o zdraví kostí, která není záležitostí až vyššího věku. V Mariánských Lázních se na péči o pohybový aparát, prevenci a léčbu osteoporózy zaměřují také lázeňské hotely Ensana, které propojují odbornou péči, balneoterapii, fyzioterapii a tradiční přírodní léčivé zdroje.

Osteoporóza je onemocnění, které se dlouho neozývá

Osteoporóza, známá také jako řídnutí kostí, je onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty a zhoršením vnitřní struktury kostní tkáně. Kosti postupně ztrácejí pevnost a stávají se náchylnějšími ke zlomeninám, a to někdy i při běžných každodenních činnostech nebo po relativně malém úrazu.

Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny může osteoporóza v České republice ohrožovat až 750 tisíc lidí. V roce 2024 se s touto diagnózou léčilo přibližně 172 tisíc klientů VZP, z nichž zhruba 90 % tvořily ženy. Riziko osteoporotické zlomeniny přitom v průběhu života postihne přibližně každou druhou ženu a každého pátého muže ve věku nad 50 let. Tato čísla ukazují, jak důležité je věnovat zdraví kostí pozornost ještě před vznikem prvních obtíží.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Ačkoli se osteoporóza může rozvinout u žen i mužů, vyšší riziko mají především ženy po menopauze. Pokles hladiny estrogenu totiž urychluje odbourávání kostní tkáně. S přibývajícím věkem se riziko zvyšuje také u mužů. Ohroženi jsou tedy starší lidé, osoby s nízkou tělesnou hmotností nebo ti, u nichž se osteoporóza vyskytuje v rodině. Riziko dále zvyšuje také nedostatek pohybu, kouření, nadměrná konzumace alkoholu nebo dlouhodobé užívání některých léků, například kortikoidů. Důležitou roli hraje i strava, mnoho lidí stále přijímá málo vápníku a vitaminu D, které jsou pro zdravé kosti nezbytné.

Jak osteoporózu poznat?

Osteoporóza bývá označována jako „tichý zloděj kostí“. V počátečních stadiích zpravidla nebolí a člověk nemusí zaznamenat žádné zjevné příznaky. Prvním projevem tak může být až zlomenina obratle, zápěstí nebo krčku stehenní kosti. Varovným signálem může být i chronická bolest zad nebo deformace páteře. K základním vyšetřovacím metodám patří kostní denzitometrie, která měří hustotu kostní tkáně. 

Prevence začíná každodenními návyky

Dobrou zprávou je, že riziko osteoporózy a jejích komplikací lze významně ovlivnit. Základem je pravidelný pohyb, dostatek vápníku a vitamínu D, omezení kouření a alkoholu, včasná diagnostika a odpovídající léčba. 

Ensana přináší podporu pohybového aparátu a aktivního života

Lázeňská péče může být vhodným doplněním komplexní péče o pacienty s osteoporózou a dalšími onemocněními pohybového aparátu. V lázeňských hotelech Ensana v Mariánských Lázních se propojuje odborná péče, balneoterapie, fyzioterapie a tradiční využívání místních přírodních léčivých zdrojů.

K nim patří také Rudolfův pramen, který je díky obsahu vápníku a hořčíku zajímavý i z pohledu péče o zdraví kostí. Tyto minerální látky jsou důležité pro správné fungování organismu a udržení normálního stavu kostí. 

Cílem vhodně zvolené lázeňské péče je podpořit pohyblivost, svalovou sílu, rovnováhu a celkovou fyzickou kondici. Konkrétní procedury a cvičení se vždy přizpůsobují zdravotnímu stavu klienta a případnému riziku zlomenin.

Ensana v Mariánských Lázních dlouhodobě propojuje lázeňské tradice s odbornou péčí o pohybový aparát a podporou zdravého životního stylu. Právě propojení prevence, vhodné léčby a přiměřeného pohybu je důležitým krokem k tomu, aby kosti mohly co nejdéle plnit svou nezastupitelnou funkci.

www.ensanahotels.cz

Chcete vědět ještě o něco víc? Na našem webu to zdaleka nekončí! Pojďte s námi i na Instagram a sledujte nás [https://www.instagram.com/life4you.cz/?next=%2F], kde s vámi sdílíme autentické momenty z výletů, testování nové kosmetiky i atmosféru z nejrůznějších prezentací a eventů. Budeme se na vás těšit!

Co udělá s násilníkem a rebelem láska, disciplína a řetěz kolem krku? Kam až jsou lidé schopni zajít, aby někoho zachránili před ním samotným? Tyto a další otázky otevírá nový polsko-britský psychologický thriller Hodnej polského režiséra Jana Komasy. Devatenáctiletý rebel Tommy (Anson Boon) si v něm užívá život plný večírků, drog a násilí. Jeho život se změní, když se po dalším tahu probudí v neznámém sklepě, připoutaný řetězem ke stropu. Psychopatický manželský pár Chris a Kathryn (Stephen Graham a Andrea Riseborough) si ho vybral na převýchovu „k obrazu svému“. Tommy musí za každou cenu najít způsob, jak utéct. Tento historicky první anglicky mluvený film na Oscara nominovaného Jana Komasy (Corpus Christi) balancující na hraně černého humoru měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. Do českých kin snímek Hodnej uvede 22. října společnost Bionaut Zero Gravity.

Trailer: https://youtu.be/MI3xev_q4zY?si=-yMFPzhKUUDcJUXZ

V Čechách byl film k vidění na letošním ročníku festivalu Kino na hranici a na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Stephen Graham, známý ze seriálů Adolescence či Peaky Blinders, v příběhu zkoumajícím hranice lidské morálky předvádí v roli striktního, avšak milujícího otce, a současně charismatického psychopata jeden z nejďábelštějších výkonů své kariéry. Jeho filmová manželka Andrea Riseborough zase prochází chodbami viktoriánského sídla jako stín, a její znepokojivý výraz je předvěstí temného tajemství. Třetím členem této netradiční rodiny je vycepovaný a lehce zakřiknutý syn Jonathan alias Sunshine (Kit Rakusen), pro kterého je „pobyt“ Tommyho v domě příjemným rozptýlením. Chlapec ho nejprve nesměle okukuje ve sklepě, a když jsou Tommymu obrazně i doslova „povoleny řetězy“ a může se, byť omezeně, pohybovat i ve vyšších patrech domu, vymýšlí pro něj filmové večery a hraje s ním deskové hry. Magazín Indiewire Komasův mrazivý snímek popsal jako „zábavný thriller o extrémně dysfunkční rodině“, Digital Spy zase uvádí, že působí jako „zčásti Adolescent, zčásti Mechanický pomeranč, zčásti Yorgos Lanthimos“.

„Ve spolupráci se Stephenem Grahamem, Andreou Riseborough a Ansonem Boonem jsem chtěl ve filmu Hodnej prozkoumat tenkou hranici mezi láskou a tyranií, mlčením a násilím – to vše prodchnuté britským a polským smyslem pro nekompromisní černý humor a provokativně zasazené do šedé zóny morálky. Celý projekt působil od začátku záměrně precizně, absurdně a znepokojivě. Středoevropská citlivost se v něm setkává s britskou gotickou zdrženlivostí. Výsledkem je hádanka, moralita v poutech: vězení nespoutané svobody, nebezpečí péče a volba, která definuje, kým jsme,“ říká režisér Jan Komasa.

Vedle pokusu o nucenou nápravu násilníka a jeho začlenění do světa britské vyšší střední třídy se film Hodnej dotýká i tématu pouličních gangů a sociální frustrace části mladých lidí a v neposlední řadě i často brutálního světa sociálních sítí. Ironií osudu je, že filmaři natáčeli v legendárním varšavském studiu, kde bylo před 25 lety dobrovolně „uvězněno“ patnáct účastníků prvního polského vydání reality show Big Brother. Další lokací byla zádumčivá krajina Yorkshireu, která dle slov režiséra Komasy zapříčinila, „jako by se do filmu propsaly melancholické větry Větrné hůrky.“

Polský režisér a scenárista Jan Komasa patří k mezinárodně nejúspěšnějším polským filmařům své generace. Ve své tvorbě se opakovaně věnuje manipulaci, společenskému tlaku a hranicím osobní svobody. Jeho zatím posledním filmem je Výročí (2025) s Diane Lane, Kylem Chandlerem, Phoebe Dynevor, Dylanem O’Brienem, Madeline Brewer, Zoey Deutch, Mckennou Grace a Darylem McCormackem v hlavních rolích. Za svůj snímek Corpus Christi byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší mezinárodní celovečerní film na 92. ročníku udílení cen Akademie (2020), na Polish Eagle Awards za něj získal 11 ocenění včetně ceny za nejlepší režii, film a scénář. Komasův thriller Hejtr byl oceněný jako nejlepší zahraniční hraný film na festivalu Tribeca a uveden byl i na Netflixu. S českým prostředím je Komasa propojen i díky spolupráci se společností Bionaut – jako producent působí v jeho polské sesterské společnosti Kosmonaut, která s Bionautem připravuje na příští rok natáčení historického dramatu Divoký hon režiséra Marka Najbrta a podílela se na animovaném seriálu Mlsné medvědí příběhy.

Příroda, člověk i vesmír jsou propojeni. Vše se vším souvisí. Z této prastaré myšlenky vychází výstava Anima Mundi neboli Duše světa, kterou v pražské Galerii Mánes představí česko americký umělec Maxim Havlíček. Během 18 měsíců vytvořil soubor 31 vzájemně propojených obrazů. Dominantou expozice bude monumentální sedmimetrové plátno, na němž pracoval déle než rok. Výstavu bude možné navštívit od 20. října do 12. listopadu 2026. Na delší dobu je to jeho poslední výstava v České republice. Vstupné činí 150 Kč.

Latinský pojem Anima Mundi označuje filozofický koncept Duše Světa. Vychází z představy, že vše ve vesmíru prostupuje jediná životní síla a že žádný člověk, čin ani událost neexistují odděleně. Právě vědomí vzájemné propojenosti se stalo hlavním tématem Maximovy nové výstavy.

„Fascinuje mě myšlenka, že všechno souvisí se vším, všechno se něčeho dotýká a nic neexistuje samo o sobě. Každé naše rozhodnutí, čin i energie, kterou vysíláme, mají své důsledky. Energie nemizí, pouze se proměňuje,“ říká Maxim Havlíček.

Obrazy jako fragmenty nekonečného prostoru

Výstava představí celkem 31 děl. Dvacet devět z nich vzniklo během posledních osmnácti měsíců, dva obrazy navazují na Maximovu předchozí výstavu The Last Missing Piece. Zkušenost s ní umělce přivedla k ještě intenzivnější práci s kaligrafií, vrstvami a strukturou obrazu.

Kaligrafie pro Maxima není písmem určeným ke čtení. Funguje jako záznam konkrétního okamžiku, pohybu ruky a energie přítomné během tvorby. Znaky připomínají šifry, jejichž význam nelze jednoduše rozluštit. Divák v nich může hledat vlastní souvislosti, vzpomínky a významy.

„Kaligrafie je pro mě otiskem okamžiku. Není čitelná v tradičním slova smyslu, ale zachycuje energii, pohyb a stav, ve kterém obraz vznikl. Každé dílo je jen malým výsekem mnohem většího prostoru, který pokračuje i za jeho hranicemi,“ vysvětluje Maxim.

Základy kaligrafie získal během studia na pražské Střední průmyslové škole grafické pod vedením profesora Sehnala. Přitahuje ho její přesnost a téměř matematická pravidelnost, ale zároveň i lidský prvek, díky němuž nemohou dva lidé vytvořit totožný znak. V nové sérii kaligrafické struktury přestávají být pouhou součástí kompozice a stávají se základním stavebním prvkem celého obrazu.

Sedm metrů dlouhá Anima Mundi

Ústředním dílem výstavy bude monumentální obraz Anima Mundi o délce sedmi metrů, na němž Maxim Havlíček pracoval déle než rok. Dílo v sobě koncentruje hlavní témata celé série, tedy nekonečný pohyb, vrstvení zkušeností a neviditelnou síť vztahů, která propojuje člověka s okolním světem.

„Obraz pro mě nikdy nekončí přesně tam, kde končí plátno. Je součástí mnohem většího pole. Poznám, že je hotový, ve chvíli, kdy do sebe všechno zapadne a já dostanu husí kůži. Když o tom začnu příliš přemýšlet, raději přestanu a nechám obraz být,“ popisuje umělec.

Samotný proces tvorby je fyzický a intenzivní. Maxim dokáže malovat několik hodin bez přestávky a během práce přestane vnímat čas. Obraz nevnímá pouze jako plochu, ale jako hmotnou stavbu vznikající z jednotlivých vrstev, stop a gest.

Olejomalba jako živá hmota

Velká část vystavených děl vznikla technikou olejomalby. Umělec pracuje především metodou alla prima, při níž nanáší další vrstvy do ještě vlhké barvy. Jednotlivé odstíny, struktury a stopy se tak vzájemně prolínají a vytvářejí dojem hloubky.

Hlavním materiálem série jsou olejové tyčinky, tedy koncentrovaná olejová barva v pevné formě. Umožňují umělci spojovat malbu s bezprostředností kresby a vytvářet výrazné nánosy, fragmenty i fyzické stopy pohybu. Obrazy získávají téměř trojrozměrný charakter a jejich dlouhé schnutí se stává přirozenou součástí procesu.

Tři díla na výstavě vznikla kombinací tuše a uhlu na tenké bavlněné látce. Maxim často nejprve maluje na volně položený materiál a teprve hotové dílo napíná na rám. Křehkost podkladu kontrastuje s intenzitou a přesností kaligrafických gest.

Rozhovor s otcem

Osobní rovinu výstavy představují tři obrazy vytvořené na plátnech Maximova otce, která více než třicet let ležela na půdě. Během tvorby se vracel ke vzpomínkám na otce i k tomu, co si spolu nestihli říct. „Nestihl jsem se s tátou rozloučit. Ta plátna měla původně patřit jeho obrazům, ale zůstala prázdná. Při práci jsem myslel na všechno, co mezi námi zůstalo nedořečené,“ říká Maxim Havlíček.

Mezi stoicismem, křesťanstvím a kvantovou fyzikou

Série Anima Mundi propojuje stoicismus, křesťanskou symboliku, princip příčiny a následku i myšlenky současné fyziky. Maximovi je blízké učení Marka Aurelia, podle něhož události samy o sobě nejsou dobré ani špatné. Význam jim dává až naše reakce.

Inspirací se stala také Michelangelova Pieta ve Vatikánu a fotografie skupiny Depeche Mode před pietou na Karlově mostě z roku 1988. Výstava zároveň reaguje na současný pocit oddělenosti a slábnoucí vědomí osobní odpovědnosti.

„Sociální sítě v nás někdy vytvářejí iluzi, že naše jednání nemá následky. Já tomu nevěřím. Za své skutky neseme odpovědnost a nic se neztrácí beze stopy,“ dodává umělec.

Výstava Anima Mundi českoamerického umělce Maxima Havlíčka proběhne od 20. října do 12. listopadu 2026 v Galerii Mánes na Masarykově nábřeží 250/1 v Praze.  Více informací najdete na www.maximhavlicek.com.