V americkém Bostonu dostal začátkem června první pacient experimentální genovou terapii, která má obnovit funkci stárnoucích buněk přímo v oku. Přípravek ER-100 od společnosti Life Biosciences vědci testují u pacientů s glaukomem, tedy zeleným zákalem, a dalšími onemocněními zrakového nervu, při nichž dochází k nevratnému poškození nervových buněk. Jde o první klinické testování tohoto přístupu u lidí. Máme na dohled převratnou metodu, která by mohla změnit léčbu nemocí spojených se stárnutím oka, nebo je na optimismus zatím příliš brzy? Primářka Oční kliniky NeoVize Brno doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc. přibližuje, co se za tímto experimentem skutečně skrývá.

U onemocnění zvaného glaukom postupně odumírají nervové buňky sítnice a jejich vlákna, která spojují oko s mozkem. Zrak slábne pomalu a nenápadně, často roky bez varování. Nová terapie se pokouší tento proces zvrátit. Média hovoří o „omlazení oka“, ve skutečnosti je takové tvrzení ale do určité míry zjednodušené. „Nejde o omlazení celého oka, ale o snahu obnovit některé funkce konkrétních buněk, zejména nervových buněk sítnice. To je něco zcela jiného než běžné chirurgické zákroky,“ vysvětluje doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka Oční kliniky NeoVize Brno.

Není omlazení jako omlazení

V jistém slova smyslu oční medicína „omlazuje“ oko už dlouho. „Typickým příkladem je operace šedého zákalu, při níž odstraníme zakalenou stárnoucí čočku a nahradíme ji umělou nitrooční čočkou. Pacient díky tomu často vidí stejně dobře nebo lépe než před mnoha lety,“ popisuje primářka. Stejnou logiku má i refrakční výměna čočky za prémiovou trifokální, díky které se pacient obejde bez brýlí.

Nová terapie ale nepracuje s výměnou. Míří na samotné biologické procesy stárnutí buněk, což představuje zcela jiný přístup. Snaží se buňku částečně „přeprogramovat“ tak, aby získala vlastnosti své mladší verze. „Po podání do oka se genetická informace dostane do cílových buněk sítnice, kde začne ovlivňovat jejich fungování. Smyslem není vytvářet nové buňky, ale zlepšit funkci těch stávajících a zvýšit jejich odolnost vůči poškození,“ dodává docentka Skorkovská.

Proč si vědci vybrali právě oko

„Oko je z pohledu vývoje nových terapií mimořádně vhodný orgán. Je relativně malý, dobře přístupný a léčivo lze aplikovat přímo na místo, kde má působit. Díky tomu je potřeba mnohem menší dávka než při léčbě celého organismu,“ objasňuje primářka Skorkovská.

Navíc účinek i případné komplikace jde v oku měřit velmi přesně, mimo jiné pomocí optické koherenční tomografie (OCT). Ta ukáže jednotlivé vrstvy sítnice a lékař tak průběžně vidí, jestli léčba zabírá.

Zároveň jde o poměrně izolovaný orgán s minimální odhojovací reakcí (přirozenou obrannou reakcí imunitního systému).

Co by nová metoda znamenala pro pacienty

Dnešní léčba glaukomu umí snížit nitrooční tlak a onemocnění zpomalit, odumřelé nervové buňky ale vrátit nedokáže. Právě v tom by nová cesta mohla představovat významnou změnu.

„Pokud by se podařilo zachovat životaschopnost nebo obnovit funkci nervových vláken sítnice a zrakového nervu, znamenalo by to zásadní posun. Nešlo by už jen o zpomalení onemocnění, ale potenciálně o ochranu nebo částečné obnovení zrakových funkcí,“ říká primářka Skorkovská.

Podobná cesta by teoreticky mohla jednou pomoci i u dalších chorob sítnice, třeba u věkem podmíněné makulární degenerace. Primářka Skorkovská ale vysvětluje, že jeden lék by nemohl účinkovat na všechna tato onemocnění. Každé z nich totiž vzniká jinak a u makulární degenerace bude podle oftalmoložky nejspíš nutné kombinovat více léčebných postupů.

Převratná terapie mít i svá rizika

S „přeprogramováním“ buněk souvisí i obava, která se kolem terapie objevuje nejčastěji. Když se aktivace buněk neuhlídá, mohly by se začít nekontrolovaně množit. V pokusech na myších to v některých případech vedlo ke vzniku nádorů.

„Každá genová terapie musí být posuzována velmi opatrně. U metod zaměřených na částečné přeprogramování buněk skutečně existuje teoretické riziko, že by příliš silná aktivace mohla vést k nežádoucím změnám buněk. Právě proto jsou klinické studie navrženy velmi obezřetně a používají se dávky, u nichž se očekává co nejvyšší bezpečnost,“ vysvětluje primářka Skorkovská.

Tvůrci experimentu proto přidali pojistku. Terapie se aktivuje jen tehdy, když pacient současně užívá další lék. Jakmile ho vysadí, léčba se sama vypne. „Je to velmi důležitý bezpečnostní prvek. Možnost regulovat nebo zastavit působení vložených genů výrazně zvyšuje kontrolu nad léčbou a snižuje potenciální rizika,“ hodnotí docentka a dodává, že ani taková pojistka nenahradí dlouhodobé sledování pacientů.

Genová léčba očí není úplná novinka

Genová léčba očí přitom nezačíná od nuly. „Oftalmologie patří mezi obory, kde se genová terapie dostala nejdále. Již dnes existují schválené genové léčby některých vzácných dědičných onemocnění sítnice, například u pacientů s mutací genu RPE65,“ uvádí docentka Skorkovská. Tyto léčby podle ní ukazují, že genová terapie umí být účinná i bezpečná, když se pro ni správně vybere skupina pacientů. Regenerace buněk je další, náročnější krok.

Kdy se může novinka dostat k pacientům

Cesta od prvních studií do běžné praxe je však zdlouhavá, protože kromě účinnosti se musí prokázat hlavně dlouhodobá bezpečnost. „Pokud budou všechny fáze klinických studií úspěšné a nevyskytnou se závažné bezpečnostní problémy, lze realisticky uvažovat o horizontu přibližně 8 až 12 let,“ odhaduje primářka Skorkovská. U častých onemocnění, jako je glaukom, navíc bývá schvalování delší, protože bezpečnost i účinnost je nutné prokázat u velkého počtu pacientů.

Sama radí číst podobné zprávy s nadějí i rezervou zároveň. „Asi nejlepší je kombinace obojího. Je dobře, že výzkum přináší nové možnosti a že se posouvají hranice medicíny. Zároveň ale není vhodné očekávat, že každá slibná studie bude během několika let běžně dostupnou léčbou,“ uzavírá primářka Oční kliniky NeoVize Brno.

Pro pacienty s glaukomem je tedy nová terapie nadějným směrem, ne řešením na příští rok. Do té doby zůstává nejúčinnější včasný záchyt a osvědčená léčba, která onemocnění spolehlivě zpomaluje.

Týden nebo dva volna mohou přinést úlevu, měsíce pracovního a psychického přetížení však obvykle nevyřeší. Pokud se člověk po návratu ocitne ve stejném tempu, mezi totožnými požadavky a bez prostoru na průběžnou regeneraci, únava a psychická nepohoda se mohou rychle vrátit. Řada lidí navíc ani na dovolené zcela nevypne a z odpočinku má výčitky. „Odpočinek však není opakem produktivity ani odměnou za ni. Je jednou z podmínek toho, abychom dlouhodobě mohli fungovat dobře,“ upozorňuje klinická psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Ivana Líbalová, Ph.D., z Mindwell.

Dovolená přeruší zátěž. Neodstraní ale její zdroj

Představa, že několik volných dní automaticky napraví následky dlouhodobého přetížení, je podle klinické psycholožky Ivany Líbalové nerealistická. Když člověk měsíce funguje v režimu vysokého výkonu, nedostatku času a neustálého tlaku, organismus ani psychika se po vypnutí pracovního telefonu nevrátí okamžitě do rovnováhy. Dovolená může zátěž dočasně přerušit, umožnit odstup a vytvořit prostor pro regeneraci. Podmínky, které stres vyvolávaly, se však samy nezmění.

„Dovolenou vnímám spíše jako příležitost k regeneraci než jako opravu následků dlouhodobého přetížení. Pokud je člověk chronicky vyčerpaný, je důležité podívat se také na to, co jeho vyčerpání způsobuje a co bude potřeba změnit po návratu,“ vysvětluje klinická psycholožka a terapeutka PhDr. Ivana Líbalová, Ph.D., z Mindwell. Právě rychlý návrat únavy může být užitečnou informací. Na dovolené ubude rozhodování, termínů i pocitu neustálé dostupnosti. Člověk může déle spát a věnovat pozornost jiným věcem než tomu, co ještě musí stihnout. Pokud po návratu znovu nastolí vysoké tempo a vrátí se vyčerpání, je vhodné přehodnotit běžný režim.

Odpočinek totiž podle odbornice není pouze otázkou počtu volných dní, ale také toho, jak vypadá náš běžný život mezi dovolenými. „Pokud potřebujeme dvakrát ročně několik týdnů na to, abychom se vůbec dostali do stavu, kdy se cítíme dobře, může to být signál, že je každodenní zátěž nastavená příliš vysoko,“ říká klinická psycholožka.

Pro některé lidi je odpočinek náročnější než práce

Překážkou však nemusí být pouze množství povinností, ale i způsob, jakým člověk uvažuje o sobě a vlastní hodnotě. Lidé dlouhodobě zvyklí na režim „musím“ mohou mít výkon nevědomě spojený s tím, zda jsou dostatečně schopní, potřební a zodpovědní. Když jim povinnosti na chvíli odpadnou, vzniklé volno v nich nevyvolá klid, ale spíše potřebu být aktivní, něco zařídit nebo čas alespoň „dobře využít“.

„Člověk může mít dojem, že odpočívat má právo až tehdy, když všechno splnil. Jenže u takového nastavení není seznam povinností nikdy skutečně hotový. Odpočinek pak není vnímán jako běžná součást fungování, ale jako odměna za výkon,“ popisuje psycholožka. Výsledkem pak může být dovolená zaplněná programem a úkoly, které sice na první pohled vypadají odpočinkově, ale udržují člověka ve výkonnostním nastavení. „Pro skutečnou regeneraci proto není rozhodující pouze počet volných dní, ale i to, zda si člověk opravdu dovolí zpomalit bez pocitu viny,“ dodává odbornice.

První dny volna nemusejí být nejvíce regenerační. Důležitý je i návrat

Univerzální doba, během níž organismus přejde z výkonu do regenerace, neexistuje. Záleží totiž na délce a intenzitě předchozí zátěže, kvalitě spánku, běžném životním režimu i míře psychického vyčerpání. První dny dovolené navíc člověk často teprve zpomaluje, dohání spánek a postupně opouští pracovní nastavení. Někomu proto trvá i několik dní, než má vůbec pocit, že je skutečně na dovolené. Týden volna tedy může být velmi užitečný, ne každý je však po sedmi dnech automaticky zregenerovaný.

Při dlouhodobém fungování za hranicí možností je potřeba spíše trvalejší změna poměru mezi zátěží a odpočinkem než jednorázová pauza. „Pokud člověku na dovolené prospívalo více spánku, pohyb, pobyt venku nebo omezení času online, může si vybrat alespoň jednu konkrétní věc a zachovat ji i v běžném životě. Regenerace by neměla být vyhrazena pouze několika týdnům v roce,“ upozorňuje psycholožka.

Také návrat po dovolené je důležitý. Pokud je to možné, doporučuje Ivana Líbalová nevracet se z cesty přímo do plného provozu, ale ponechat si alespoň jeden den na vyspání, vybalení, běžné domácí fungování a postupné přeladění. Pomoci může také realistický pohled na úkoly, které po návratu čekají, a rozlišení toho, co je skutečně nutné vyřešit ihned a co může několik dní počkat. „První pracovní dny není dobré zaplnit vším, co se během dovolené nahromadilo. Pokud člověk začne první den dohánět úplně všechno, může se velmi rychle vrátit do stejného režimu, ze kterého právě odjel,“ říká odbornice.

Únava, chronický stres, nebo vyhoření?

Několik dní horšího soustředění, nižší energie nebo nechuti do práce po návratu nemusí samo o sobě znamenat problém. U běžné únavy psychická nepohoda postupně ustupuje a energie se obnovuje. Chronický stres naproti tomu přetrvává delší dobu. Člověk se nedokáže skutečně uvolnit ani mimo práci, může být podrážděný, hůře spát, obtížně se soustředit, pociťovat tělesné napětí nebo být stále ve stavu pohotovosti.

U syndromu vyhoření pak už nejde pouze o únavu.[1] Dlouhodobé vyčerpání se spojuje s negativním či cynickým postojem k práci a s pocitem, že člověk svou práci nezvládá, ztrácí v ní smysl nebo se necítí dostatečně kompetentní. Podstatná je právě kombinace těchto oblastí, nikoliv jeden izolovaný příznak. „Nedoporučila bych však dělat si z několika příznaků jednoduchý domácí test na vyhoření. Podobně totiž mohou vypadat i jiné psychické potíže. Pokud problémy přetrvávají, výrazně zasahují do fungování nebo se zhoršují, je vhodné řešit je s odborníkem,“ zdůrazňuje Ivana Líbalová s tím, že na zvládnutí okamžitého napětí pomocí relaxace velmi dobře funguje například kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

KBT pomáhá odhalit řetězec, který vede k přetížení

Češi patří mezi největší milovníky psů v Evropě. Přesto čtyřnozí členové rodiny podle veterinářů stále častěji bojují s nadváhou. „Je to jeden z nejvýznamnějších zdravotních problémů současné psí populace, který má navíc přímý vliv na rozvoj následných zdravotních komplikací,“ upozorňuje MVDr. Dagmar Zähringer, Ph.D. Na rostoucí problém chtějí upozornit odborníci za Ontario, kteří u příležitosti Mezinárodního dne psů 26. srpna pořádají sportovní a zdravotní akci pro všechny pejskaře na pražském Vypichu.

Podle veterinárních studií trpí nadváhou a obezitou přibližně 40-60 % psů chovaných v Evropě. Některé výzkumy uvádějí, že problém se týká dokonce každého druhého psa. V České republice zatím reprezentativní studie chybí, podle odhadu veterinářů u nás však počet psů s nadváhou či obezitou dlouhodobě roste: „Příčinou nebývá jen nadměrné množství stravy, ale především kombinace s nedostatkem aktivního pohybu. Prevencí nemusí být radikální opatření, stačí myslet na tři základní body: kvalitní vyváženou stravu, správně nastavené dávkování a aktivní trávení času se psem,“ říká MVDr. Dagmar Zähringer, Ph.D.

Podle veterinářky si řada majitelů ani nemusí uvědomovat, že jejich psí člen rodiny už trpí nadváhou. Problém totiž většinou vzniká postupně během delšího časového období: „Stačí každodenní návyk na pamlsek mezi krmnými dávkami nebo nepřizpůsobení krmné dávky skutečné aktivitě psa. Optimální tělesná kondice je přitom jedním z nejdůležitějších předpokladů dlouhodobého zdraví a vitality vašeho čtyřnohého parťáka,“ doplňuje.

Láska může vést k překrmování

„Majitelé si dnes často připlatí za superprémiové krmivo, aktivně se zajímají o jeho složení a původ, ale současně mohou podcenit správné dávkování,“ říká MVDr. Dagmar Zähringer, Ph.D. Ani sebelepší vyvážené krmivo však podle ní samo o sobě pro zdravou kondici nestačí, pokud pes dlouhodobě přijímá více energie, než kolik jí vydá. Svou roli hraje také vnímání pejska jako plnohodnotného člena rodiny, kdy mu často chceme dopřát něco navíc, třeba v podobě pamlsku. Už si ale neuvědomujeme, že to může mít negativní vliv na jeho kondici, a tím i na jeho zdraví. Nadváha zatěžuje klouby, srdce i metabolismus a zvyšuje riziko dalších zdravotních komplikací.

Stejně důležitou roli pro dlouhodobé zdraví jako správná výživa hraje pohyb. Nemusí jít o náročný sportovní výkon. Pravidelné procházky, hry na hřišti s překážkami nebo některá z populárních psích sportovních disciplín jsou přirozeným způsobem, jak udržovat psa v dobré kondici a zároveň posilovat vzájemný vztah. Důležité je, že aktivní životní styl prospívá psovi i jeho majiteli. Psí sporty jako agility, rally obedience, dog dancing, dog puller a dog fitness ideálně kombinují pohyb, zábavu a společně strávený čas.

Jak je na tom váš čtyřnohý člen rodiny s kondicí?

Pokud chcete mít jasněji o tom, zda je váš čtyřnohý parťák v ideální kondici, nebo už se přibližuje nadměrné váze, přijďte na Mezinárodní den psů ve středu 26. srpna 2026 na pražský Vypich před oboru Hvězda. Ontario chystá od 13 do 20 hodin pro všechny pejskaře odbornou diagnostiku kondice psa zdarma, dále také možnost vyzkoušet si různé psí sporty a dozvědět se více o zdraví psích mazlíčků. Připraveno bude například orientační měření hladiny cukru v krvi u psů moderním diabetologickým přístrojem (nutný je předchozí 12hodinový půst).

Infobox:

Rychlá orientace: Jak na první pohled poznat, že má váš pes nadváhu?

• žebra nejsou pod lehkým tlakem hmatná
• při pohledu shora není patrný pas
• pes se rychleji zadýchává
• ubývá ochota k aktivnímu pohybu

Zdravotní následky obvykle spojené s obezitou psů

• namáhané klouby a pohybový aparát obecně
• kardiovaskulární problémy
• dýchací potíže
• rozvoj cukrovky
• kratší délka života

Košík nasbíraných hub nemusí být jedinou připomínkou několikahodinové výpravy do lesa. Houbaření kombinuje chůzi po nerovném povrchu s častým zastavováním, předkláněním, dřepy a opakovaným vstáváním. Přestože jej většina lidí za sport nepovažuje, pro tělo představuje poměrně pestrou a někdy i překvapivě náročnou zátěž. Nejčastěji ji pocítí chodidla, kotníky, stehna a bederní část zad.

Při běžné procházce po chodníku nebo zpevněné cestě se člověk většinou pohybuje plynule a stále podobným tempem. Houbař naproti tomu zpomaluje, mění směr, překračuje větve, našlapuje mezi kořeny a často se prodírá svahem nebo vysokou trávou. Přitom sleduje zem, takže hlava bývá skloněná a pozornost se soustředí více na hledání hub než na způsob pohybu.

Les nutí tělo neustále reagovat
Nerovný terén zapojuje drobné stabilizační svaly, které při chůzi po rovném povrchu nemusí pracovat tak intenzivně. Chodidlo se přizpůsobuje každému došlapu, kotník vyrovnává náklon a svaly trupu pomáhají udržet rovnováhu. Takový pohyb může být pro zdravého člověka přínosný, protože je pestřejší než stereotypní chůze po asfaltu. Zároveň však rychleji odhalí nedostatečnou kondici, omezenou pohyblivost nebo problémy se stabilitou.

„Houbaření je typickým příkladem aktivity, při níž se střídá relativně klidná chůze s krátkými, ale opakovanými pohyby do předklonu, dřepu a rotace. Jednotlivě nejde o nic náročného, po dvou nebo třech hodinách se však zátěž nasčítá. Člověk pak může cítit stehna, bedra nebo kotníky podobně jako po lehčím sportovním výkonu,“ manuální terapeutka Veronika Jarolímová a dodává: „Specifické je také tempo. Několik kroků vystřídá zastavení, otočení nebo rychlé sejití ze stezky za nalezeným hřibem. Tělo se proto nemůže usadit do pravidelného rytmu. S přibývající únavou se zhoršuje přesnost došlapu a člověk může snáze zakopnout o kořen nebo uklouznout na mokrém listí.“

Největší problém bývá opakovaný předklon
Samotné sebrání jedné houby tělu neublíží. Pokud se však člověk během dopoledne ohne k zemi padesátkrát či stokrát, může nesprávný pohyb přetížit bederní oblast. Riziková je zejména kombinace hlubokého předklonu, kulatých zad a rotace do strany. Vhodnější je přiblížit se k houbě, pokrčit kolena, využít dřep nebo klek a při vstávání zapojit nohy.

„Polohu je dobré průběžně střídat. Jednou jít do dřepu, jindy si kleknout na jedno koleno nebo se přidržet stromu a snížit se pomocí nohou. Tělu zpravidla nevadí jeden konkrétní pohyb, ale jeho mnohonásobné opakování bez změny. Lidé s bolestmi kolen, kyčlí či zad by navíc neměli podcenit délku výpravy a cestu zpět,“ upozorňuje Veronika Jarolímová.

Před odchodem není nutná sportovní rozcvička, pomoci ale může několik kroužení kotníky, dřepů v pohodlném rozsahu a krátké rozhýbání trupu. Prvních deset minut je vhodné jít volněji. Po návratu většinou prospěje spíše lehká chůze a změna polohy než okamžité dlouhé sezení.

Chodidlo potřebuje stabilitu i možnost pracovat
Podstatnou roli hraje také obuv. Houbaři často automaticky sahají po vysokých a co nejrobustnějších botách. Ty mají význam v náročném terénu, chladu nebo velmi mokrém lese, pro kratší výpravu po mírných cestách ale mohou být zbytečně těžké a tuhé. Výběr by měl odpovídat terénu, počasí, zkušenostem i zdravotnímu stavu člověka.

„V lese potřebujeme, aby bota na noze dobře držela, neklouzala a chránila před vlhkostí či ostrými předměty. Současně by neměla zbytečně stlačovat prsty ani úplně znemožnit chodidlu reagovat na nerovnosti. Důležitější než samotná výška boty je její správná velikost, tvar, přiměřená ohebnost a podrážka odpovídající povrchu,“ vysvětluje Jan Chalupný ze specializovaného e-shopu naBOSo.cz.

Příliš volná bota dovoluje chodidlu posouvat se při chůzi ze svahu a zvyšuje riziko puchýřů. Malá nebo úzká obuv naopak omezuje prsty a po několika hodinách může způsobit otlaky, brnění nebo bolest nehtů. Zvláště při sestupu potřebují prsty před sebou dostatek prostoru. Důležité jsou i ponožky, které odvádějí vlhkost a v botě se neshrnují.

„Lidé si často vezmou do lesa boty, které celý rok nenosili, a až po několika kilometrech zjistí, že jim nesedí nebo že podrážka ztratila přilnavost. Před sezonou se proto vyplatí obuv zkontrolovat a nejprve ji vyzkoušet na kratší trase. Ani kvalitní bota nedokáže nahradit pozorný došlap a přizpůsobení rychlosti mokrému terénu,“ doplňuje Jan Chalupný z naBOSo.cz. 

Plný košík mění držení těla
„Zátěž se v průběhu výpravy mění také s naplněným košíkem. Pokud jej člověk několik hodin nosí stále v jedné ruce, jedno rameno zůstává níže a trup se vychyluje na opačnou stranu. Pomůže ruce pravidelně střídat, košík nepřetěžovat a na delší cestu zvolit takovou trasu, kterou bezpečně zvládneme i při návratu s nákladem,“ říká Veronika Jarolímová.

Houbaření tak může být příjemnou formou přirozeného pohybu, při níž člověk nachodí několik kilometrů, posílí stabilitu a dostane se z jednotvárného prostředí města. Právě proto, že nepůsobí jako klasický sport, však snadno přehlédneme únavu. Rozumné tempo, střídání poloh, vhodná obuv a trocha pozornosti při návratu mohou rozhodnout o tom, zda si z lesa odneseme jen plný košík, nebo také bolavá záda a namožené nohy.

Přímo v srdci Řevnic najdete místo, které vás jediným pohledem přenese až do Toskánska. Boutique Hotel Corso zaujme elegantním designem, který citlivě propojuje historickou budovu s moderními prvky a středomořskou inspirací. Stylové pokoje, přírodní materiály, teplé odstíny a důraz na detail vytvářejí harmonické prostředí, v němž se snoubí kouzlo Itálie s pohodovou atmosférou venkova. 

V roce 2012 zakoupili manželé Petr Kozák a Helena Vaňková jeden z nejstarších domů v Řevnicích a rozhodli se z původního zchátralého domu vytvořit areál pěti architektonicky rozdílných domů. Krom hotelu, který se otevřel v roce 2019 jako srdce Corsa Řevnice, zde najdete i byty, obchod, coworkingové centrum i konferenční sál. Na návrhu prostor se podílela architektka Alena Šrámková a stavba ve stejném roce získala Národní cenu za architekturu. Na finální podobě Boutique Hotelu Corso mají svoji zásluhu také architekt Stanislav Kožuch a italský designér Luciano Belcapo, kteří společně vytvořili osobitý charakter hotelových interiérů.

Každý pokoj má své jméno a příběh

Hotel nabízí celkem 20 pokojů ve třech budovách areálu, s kapacitou 46 lůžek. Deset pokojů má vlastní kuchyňku přímo v apartmá.  V budově Boutique má každý pokoj vlastní jméno a příběh inspirovaný dějinami Řevnic a osobnostmi, které ve městě žily. Například pokoj Ladislav fotografa Ladislava Sitenského, pokoj Ignát spisovatele Ignáta Herrmanna nebo pokoj Marie kuchařky Marie Janků-Sandtnerové. 

V budově SPA má každý pokoj jméno podle řevnických přírodních pamětihodností jako například Skalka, Hvíždinec nebo Černá skála.

Některé pokoje jsou z části vybavené nábytkem a obrazy, které manželé podědili po svých předcích.

„Můj dědeček podnikal v radiokomunikacích a dařilo se mu, vlastnil i obchod v Praze Na Příkopech a jako koníček rád sbíral obrazy. Babička jich musela několik po válce prodat, aby měli na jídlo, ale většinu zachránila,“ vysvětluje Petr Kozák, spolumajitel hotelu.

Když toskánský styl, tak italská pizzerie

V přízemí hotelu má své stálé místo restaurace Corso, která již od října nabídne vynikající italskou kuchyni – pizzu, těstoviny, čerstvé zeleninové saláty nebo steaky. Snídaňové menu je v současnosti určeno pouze hotelovým hostům, ale v plánu je jeho zpřístupnění i veřejnosti. K dispozici je také stylová zasedací místnost pro 25 osob (divadelně 35 osob), která zároveň funguje jako bar — hodí se tedy na jednání i na večerní posezení.

A proč se celým prostorem Corsa prolíná právě Itálie? „Základní kámen je z Carrary od italského kameníka z Piombina. Naše rodina jezdí již 20 let trávit každé léto do Toskánska, a právě italskou pohodu, styl a energii jsme chtěli přinést s sebou domů do Řevnic a prozářit tak zimní období v našich končinách. Proto i restaurace od podzimu otvírá své dveře s neapolskou pizzou, domácími těstovinami a kvalitními steaky. A samozřejmě nebudou chybět i výborná italská vína a piva,“ vypráví Petr Kozák.

Nový prostor pro relaxaci a aktivní pohyb

Od srpna 2026 je v areálu Corso otevřený nový prostor pro relaxaci i aktivní pohyb. Najdete zde finskou saunu s výhledem do zahrady, venkovní ochlazovací bazén a moderně vybavenou posilovnu v nádherných historických klenbách. Wellness je přístupné jak hostům hotelu, tak i veřejnosti.

Boutique Hotel Corso Řevnice je ideálním výchozím bodem pro krátké i celodenní výlety do okolní přírody a zároveň nabízí zázemí pro svatby, oslavy nebo firemní teambuildingy. Hosté ocení komfortní prostředí pro odpočinek i aktivní trávení volného času. Hotel je navíc dog friendly, takže si pobyt mohou užít i čtyřnozí členové rodiny. Pár minut chůze od hotelu, v budově bývalého nádraží Západní dráhy, vaří Pivovar Řevnice vlastní řemeslné pivo a poctivou domácí kuchyni.

Řevnice jsou malebné městečko na Berounce, jen zhruba 25 kilometrů jihozápadně od Prahy, a díky své poloze na okraji Brd a Českého krasu patří k oblíbeným turistickým a výletním místům. Okolní lesy, řeka a značené turistické i cyklistické trasy lákají k aktivnímu odpočinku a výletům. Z Řevnic lze podniknout výpravy k řadě atraktivních míst v okolí, například na hrad Karlštejn, k lomu Velká Amerika nebo do Koněpruských jeskyní. Za návštěvu stojí také historické městečko Dobřichovice, poutní areál Svatý Jan pod Skalou či přírodní krásy Českého krasu.

www.boutiquehotelcorso.cz

Když se dá dohromady silný tvůrčí tým, úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. Přesně to potvrzuje nová autorská talk show Mimo Scénář. Pořad, za nímž stojí moderátor Petr H. Batěk, producent Jan Tatarka a jeho syn, režisér David Tatarka, bourá dosavadní statistiky sledovanosti. Během extrémně krátké doby od svého startu totiž videa na sociálních sítích překonala magickou hranici jednoho milionu zhlédnutí a show nekompromisně stoupá vzhůru.

Internet je v současnosti přesycený připravenými rozhovory, kde hosté často jen opakují naučené fráze. Tým talk show Mimo Scénář se proto rozhodl jít úplně jinou cestou. Základním kamenem pořadu se stala stoprocentní improvizace, přirozenost a uvolněná atmosféra.

„Diváci v online prostoru stále více vyhledávají přirozený a spontánní obsah,“ potvrzují tvůrci. A čísla jim dávají jednoznačně za pravdu. Formát, kde moderátor dopředu netlačí hosta do mantinelů, generuje momenty, které diváky doslova magnetizují.

Za každým úspěšným projektem stojí silné zázemí. V případě Mimo Scénář se dokonale propojila Baťkova pohotovost před kamerou s profesionálním týmem v zákulisí, který skvěle funguje i díky rodinnému poutu. O celkovou produkci a vizuální koncept se stará zkušený Jan Tatarka, zatímco jeho syn David Tatarka přináší do projektu své bohaté režijní zkušenosti z televizního a mediálního prostředí.

Právě režisér David Tatarka stojí za těmi nejlepšími momenty na place, kdy hosty zapojuje do hravých situací, kvízů a nečekané hudební či textové improvizace.

Pořad přitom odstartoval teprve nedávno. První obrovský zlom a divácký rekord přinesla epizoda s glosátorem Ivo Šmoldasem, která doslova zbourala dosavadní statistiky. Nastavené tempo však produkce nepovolila ani na vteřinu. Aktuálně celým internetem rezonuje nejnovější, pátý díl s rockerem Petrem Kolářem.

Právě tento mix exkluzivních informací a zábavy nastartoval raketový růst sledovanosti. Netrvalo dlouho a videa na Facebooku bleskově překonala hranici jednoho milionu zhlédnutí, přičemž zájem diváků stále stoupá.

Pro Petra H. Baťka, Jana Tatarku a Davida Tatarku je tento úspěch jasným signálem, že vsadit na poctivé řemeslo, rodinnou souhru se vyplatilo. Show Mimo Scénář má skvěle našlápnuto a v podzimní sezóně hodlá laťku posouvat ještě výš. Pokud se chcete sami přesvědčit, jak vypadá moderní talk show bez cenzury, podívejte se na její YouTube kanál Mimo Scénář.

Alexandra Hejlová

Tohle obyvatelé Kolína hned tak nezažijí. Relativně poklidná Tyršova ulice se na několik hodiny stala středobodem pražských umělkyň. Lidé, kteří zrovna v lékárně nakupovali, nevěřili svým očím. Někteří se dokonce domnívali, že se v jejich oblíbené lékárně zřejmě natáčí nějaká reality show. Důvod přítomnosti známých umělkyň byl naprosto prozaický. Do lékárny byly pozvány coby kmotry slavnostního startu nových majitelů lékárny.

I když se slavnostní předání lékárny neslo v přátelském, radostném duchu, v okamžiku předávání klíčů původními majiteli, došlo i na sentiment. „Pánové, myslete na to, že vám předáváme 30 let hýčkanou, rodinnou a vymazlenou lékárnu“, ujasnila svůj vztah k objektu původní majitelka. A naoko se zdráhala klíče předat.

Noví majitelé mají ve správě lékárny jasno. „Lékárna Tyršova respektuje osobní přístup ke zdraví“, upřesnil Martin Marek, jeden z nových majitelů. „U nás nezáleží na tom, jestli si zákazník zvolí léčbu přírodní, bylinkovou, doplňky stravy nebo klasickou medikaci. Důležité je, aby řešení vyhovovalo konkrétní osobě. Naším cílem je nabídnout kvalitní produkty, odborné poradenství a lidský přístup, nikoli masový prodejní model velkých řetězců.“ A kolega Jiří Petřík ho doplnil: „Aktivně pomáháme zákazníkům porozumět tomu, co jednotlivé produkty umí a co od nich lze očekávat. Naše filozofie je jednoduchá: poskytnout maximum informací a péče, aby si každý mohl vybrat to, co mu skutečně pomůže. Bez stresu se zeptat, když zákazník nerozumí.“

Slavnostního otevření se zúčastnily zpěvačky Petra Černocká, Bára Vaculíková, Jana Fabiánová, Markéta Gretis Martiníková, houslistka Markéta Muzikářová a herečka Lucie Zedníčková. Zatímco Petra Černocká pokukovala spíše po lécích tišících bolest, její dcera Bára se snaží moc léky neužívat. A když, tak přírodní. Podobně je na tom i Jana Fabiánová nebo Markéta Gretis Martiníková. Ty do lékárny zavítají spíše pro přírodní produkty, po lécích jako takových sáhnou až v krajních případech. „Vzhledem k počtu dětí jsme i přesto častými návštěvníky lékárny“, uzavírá se smíchem Martiníková.

Více informací o Lékárně Tyršova

Nabízí široké spektrum produktů: od volně prodejných léků přes doplňky stravy až po bylinkové a přírodní přípravky.

Odborné poradenství: lékárníci vysvětlí složení, účinky a možné interakce jednotlivých produktů.

Exkluzivní sortiment: jako jediná lékárna v ČR nabízíme produkty Ing. Petry  Doubkové, které nám dodává exkluzivně. Tyto přípravky jsou podle dodavatele podloženy zahraničními studiemi a výzkumem; výsledky klinických studií v Anglii ukazují

u některých pacientů zlepšení, až úplné uzdravení. Produkty jsou dostupné v lékárně Tyršova i e‑shopu.

Majitelé lékárny neusilují o co největší obrat za každou cenu. Prioritou je kvalita a vztah k zákazníkovi. Každému věnují čas, naslouchají jeho potřebám a nabízí řešení šitá na míru. Neprodávají názory, ale nabízí fakta, zkušenost a podporu při rozhodování.

Cílem nových majitelů je rozšířit koncept lékárny Tyršova do dalších poboček ve stejném duchu: míst, kde je zdraví a spokojenost zákazníků skutečnou prioritou. Chtějí být dostupní tam, kde lidé hledají důvěryhodné a osobní poradenství.

Zdroj: Helena Váňová Production

Hledáte ideální čtení pro chladné večery pod dekou s šálkem poctivého čaje nebo kávy? Máme pro vás skvělý tip! Zapojte se do naší soutěže a vyhrejte novinkový román Dračí kavárna, který okouzlí všechny milovníky pohodových příběhů plných magie, humoru a romantiky.

Příběh vás zavede k hlavní hrdince Safiře, která si otevřela netradiční kavárnu pro dračí mláďata a jejich majitele. Udržet takový podnik nad vodou je ale pořádná dřina – malí dráčci totiž často připalují nábytek a vyhlášená káva pražená dračím dechem všechny účty nepokryje. Na scénu však přichází pohledný mrzout a majitel místního zahradnictví Aiden. Ten si neví rady se svým neposlušným dračím mazlíčkem a nabídne Safiře obchod: zaplatí jí za výcvik svého draka. Mezi veselou majitelkou a uzavřeným bručounem to ale začne nebezpečně jiskřit…

Kniha má 304 stran, vychází v praktické měkké vazbě s klopami v ceně 429 Kč a více informací o ní najdete přímo pod názvem Dračí kavárna.

Vylosujeme tři výherce, kteří vyhrají knihu Dračí kavárna!

(výherci budou po skončení soutěže kontaktováni)

Milujete granolu a müsli, ale při výběru v obchodě vždycky váháte, kterou příchuť si vzít? Proč vybírat jen jednu, když můžete ochutnat hned šest? Ochutnávkový set z chráněné dílny Chrpa Krnov je ideální příležitostí objevit nové oblíbené snídaňové kombinace.

V praktickém balení najdete šest různých bezlepkových příchutí, každou v porci 80 gramů. Celkem tak získáte 480 gramů pestré snídaňové inspirace, která se jen tak neomrzí. Na své si přijdou milovníci oříšků, ovoce i čokoládových chutí.

Čeká na vás arašídová a kešu granola, ale také jahodová, čokoládová, ovocná varianta a granola s lesním ovocem. Každé ráno tak může začít trochu jinak – jednou s jogurtem a ovocem, podruhé třeba jen tak na chuť nebo jako křupavý doplněk snídaně.

Ochutnávkový set je navíc skvělou volbou pro všechny, kteří rádi zkoušejí nové produkty a chtějí si před nákupem většího balení najít svého favorita. A protože pochází z chráněné dílny Chrpa Krnov, můžete si společně s chutnou snídaní dopřát i dobrý pocit z podpory smysluplné práce.

Šest příchutí, šest příležitostí k ochutnání a jedna otázka na závěr: Která bude vaše nejoblíbenější?

Ochutnávkový set zakoupíte na www.chrpakrnov.cz za 281 Kč.

Nová  kolekce  české  sklárny  Koulier  spojuje  zemité  odstíny  zelené  se  zlatými  detaily a sametovými povrchy. Nabízí slavnostní výzdobu, která nepůsobí okázale, a ozdoby, jež lze kombinovat s tradičními i moderními dekoracemi.

Vánoce nemusí mít každý rok stejnou podobu. Někdo zůstává věrný ozdobám, které se v rodině dědí po generace, jiný rád stromeček obměňuje podle nových barev a trendů. Kolekce Tichá noc, kterou česká sklárna Koulier představuje pro letošní  Vánoce, nabízí cestu mezi  oběma přístupy. Její  barevnost vychází  z převážně zelených zemitých  tónů,  které  doplňuje  zlatá.  Připomíná  klidnou  zimní  přírodu a dobře se kombinuje také s bílou, evokující zasněženou krajinu. Ozdoby se zlatými prvky doplňují bohatě zdobené kusy i jemnější dekory, které nechávají vyniknout ostatní ozdoby. Zlaté detaily a semišové povrchy jim dodávají slavnostní vzhled, aniž by působily příliš okázale.  Základ  kolekce  tvoří  kulaté   ozdoby  doplněné  o   dlouhé  rampouchy   a  rakety,   s množstvím drobných figurek stromečků, zvonečků a zlatých houslí. Tichá noc je určena především těm, kdo mají rádi elegantní a výraznější vánoční výzdobu, zároveň však dávají přednost  tlumeným  barvám.  Dobře  se  kombinuje  s  kolekcemi  První  oříšek  pro   Popelku a Bílozlatá, ale také se Secesí nebo kolekcí Basic Caramel.

„Letošní kolekce Tichá noc vznikla díky kreativitě naší malířky ze sklárny Koulier. Vše začalo jediným průhledným zvonečkem s novým dekorem, který se stal inspirací pro celou kolekci. Na stromečku tak mohou ozdoby tvořit  hlavní motiv, stejně jako přirozeně doplnit ty, které už mají jejich majitelé doma,“ uvádí Ing. Kateřina Šrámková, MBA, obchodní ředitelka a spolumajitelka sklárny. Česká tradice v  nových      barvách Koulier  letos rozšiřuje

také nabídku tradičních bílých ozdob, které kombinuje s odstíny zlaté nebo žluté. Novinkou je adventní kalendář v barvě mořské hlubiny. Přestože modrá nepatří mezi tradiční barvy českých Vánoc, ozdoby byly vybrány tak, aby na zeleném vánočním stromečku vytvořily zajímavou kombinaci. „Do prodeje letos zahrnujeme i adventní kalendář v barvě mořské hlubiny. Chtěli jsme, aby třeba i na Kanárských ostrovech mohli mít svůj  vánoční stromeček ozdobený českými vánočními ozdobami. Právě formát adventního kalendáře je k tomu výborný, protože ozdoby jsou uložené v pevném boxu, kam se mohou opakovaně ukládat,“ dodává Kateřina Šrámková.

Nové barvy a dekory přitom neznamenají, že je nutné každý rok pořizovat celou novou výzdobu. Stromeček lze oživit jednotlivými ozdobami nebo doplňky v podobě figurek – například zvířátek, soviček, lištiček, srdíček, stromečků či kostelíčků. Výraznější barva takového doplňku může dodat stromečku nový akcent. Mezi dlouhodobě nejoblíbenější ozdoby patří také zvonečky, které Koulier vyrábí v široké barevné paletě. Sklárna letos nabízí i nové tvary ozdob na přání a hotová srdce s texty, například „Miláčkovi“.

Koulier staví na tradičních technikách výroby, které kombinuje s moderními postupy. Jedním z nich je například Flock, díky němuž vznikají sametové ozdoby, u zákazníků velmi oblíbené. Sklárna zároveň průběžně rozšiřuje nabídku tradičních tvarů a barev, které připomínají dětství a Vánoce u babičky. Podle zkušenosti Koulieru mají tento styl rády přibližně dvě třetiny českých zákazníků. Každý stromeček je originál V českých rodinách se stále častěji objevuje trend několika stromečků. Jeden bývá ozdoben tradičně, například ozdobami zděděnými po předcích, zatímco jiný dostává podobu podle aktuálních barev a stylů. Spojit rodinné tradice s novými nápady tak může být jednodušší, než se zdá. Každý stromeček je krásný právě tím, že odráží osobitý vkus svého majitele. Koulier, proto nabízí inspiraci, nikoli jediný správný způsob zdobení. Novou kolekci i další ozdoby si návštěvníci budou moci prohlédnout na Vánoční výstavě ve sklárně Koulier na Oflendě u Hlinska v Čechách, která začne 10. října. Výstava připomene také pátý rok od založení sklárny a představí všechny ozdobené stromečky, jež dosud zdobily významná místa. Návštěvníci uvidí například prezidentský stromeček ze zámku Lány nebo bruselský stromeček umístěný v prostorách Evropského parlamentu v roce českého předsednictví. Inspiraci nabídne také výstava Příběh Vánočního stromečku na středočeském zámku Loučeň. Tam bude ozdobená každá komnata i celý zámecký park. Letošním tématem budou Největší Vánoční příběhy.

Každý den přináší spoustu povinností, plánů i nečekaných výzev. Ať už spěcháte do práce, do školy, na trénink nebo vyrážíte na výlet, hodí se mít po ruce něco dobrého, co si můžete dopřát kdykoli a kdekoli. Tyčinka Fit Joya od české společnosti ÚSOVSKO FOOD Klopina spojuje lahodnou chuť, vyvážené složení a příjemně křupavou cereální strukturu, a je tak skvělým společníkem pro dny v plném tempu.

Základ tyčinek Fit Joya tvoří ovesné a sójové vločky, kukuřičné lupínky a cereální crispies, které podle konkrétní varianty doplňuje kakao, ovoce a jogurtová či kakaová poleva. Fit Joya je dobrým zdrojem vlákniny i kvalitní, postupně se uvolňující energie. Díky praktickému balení se snadno vejde do kabelky, školního batohu i sportovní tašky, takže ji můžete mít po ruce pokaždé, když přijde čas na malou svačinu nebo chuť na mlsání bez výčitek.

A jakou příchuť si můžete vybrat? Jablko a skořice s jogurtem potěší milovníky osvědčených kombinací, meruňka s jogurtem nabídne jemnou ovocnou chuť a malina s jogurtem svěží, lehce nakyslý tón. Pro chuťový únik do exotiky je tu kokos s kakaem a milovníky sladších kombinací potěší nejnovější varianta čokoláda a karamel. Stačí si jen vybrat tu pravou podle své nálady.

Právě teď si o balíček plný všech cereálních tyčinek Fit můžete zasoutěžit! Stačí správně odpovědět na jednoduchou soutěžní otázku:

Nápovědu a další informace najdete na www.tycinkafit.cz

Vylosujeme tři výherce, kteří vyhrají balíček plný všech cereálních tyčinek Fit 

(výherci budou po skončení soutěže kontaktováni)

Zatímco nadzemní příroda na sklonku září pomalu uléhá k zimnímu spánku, pod povrchem půdy probíhá největší nahromadění sil. Kořeny podzimních bylin jsou na svém vrcholu. Mezi nejsilnější dvojici pro celkovou očistu organismu a regeneraci patří kořen lopuchu většího (Arctium lappa) a kořen pampelišky lékařské (v lidovém bylinářství často nazývané kořeníčko či mléč, Taraxacum officinale). Tato kombinace představuje dokonalý podzimní detoxikační tandem, který tělo připraví na nadcházející zimu, pročístí játra a navrátí zdravý lesk pokožce i vlasům.

Vnitřní čistota se odráží na povrchu

Játra jsou hlavním detoxikačním orgánem našeho těla. Pokud jsou přetížena stravou, stresem nebo nedostatkem pohybu v chladnějším období, projeví se to velmi rychle na kvalitě pleti a vlasů.

• Kořen lopuchu většího: Je považován za jedno z nejlepších přírodních dermatologik. Má silné močopudné, potopudné a krev čistící účinky. Pomáhá vyplavovat usazené toxiny z těla, čímž výrazně ulevuje ekzémům, akné, lupénce a dalším kožním zánětům. Dále podporuje růst vlasů a zklidňuje vlasovou pokožku.

• Kořen pampelišky (kořeníčka): Podporuje tvorbu a vylučování žluče, regeneruje jaterní buňky a stimuluje činnost ledvin i slinivky. Obsahuje inulin, který funguje jako prebiotikum pro zdravou střevní mikroflóru – a jak je známo, zdravá střeva jsou základem silné imunity a čisté pleti.

Sběr a úprava podzimních kořenů

Podzimní sběr lopuchového a pampeliškového kořene probíhá od září do prvních trvalých mrazů.

1. Sběr lopuchu: U lopuchu sbírejte výhradně kořeny jednoletých rostlin (ty, které ještě nekvetly a nemají suché bodláky). Dvouleté kvetoucí rostliny mají kořen již dřevnatý a bez účinných látek.

2. Očista a sušení: Kořeny vykopejte, kartáčkem pod studenou vodou omyjte a ihned nakrájejte na tenká kolečka či kostičky. Sušte na větraném místě nebo v sušičce při teplotě do 40 °C.

Domácí recepty pro krásu i zdraví

1. Lopuchový olej pro růst vlasů a proti vypadávání

Tento tradiční olej zpevňuje vlasové kořínky, stimuluje růst nových vlasů a pomáhá odstraňovat lupy.

Ingredience:

• 50 g čerstvého nakrájeného kořene lopuchu

• 250 ml kvalitního panenského oleje (mandlový, olivový nebo slunečnicový)

Postup: Nakrájený kořen vložte do čisté sklenice a zalijte olejem tak, aby byl zcela ponořený. Sklenici uzavřete a dejte na 2–3 týdny na teplé místo (ne na přímé úpalové slunce). Každý druhý den sklenici lehce protřepte. Poté olej přeceďte přes plátýnko a uchovávejte v tmavé lahvičce. Použití: Olej vmasírujte do vlasové pokožky 1× týdně, zabalte do ručníku, nechte působit 30 minut a poté vlasy umyjte běžným šamponem.

2. Detoxikační odvar z kořene lopuchu a pampelišky pro očistu jater

Hřejivý podzimní odvar, který podporuje látkovou výměnu a pročišťuje krev.

Ingredience:

• 1 lžička sušeného nakrájeného kořene lopuchu

• 1 lžička sušeného nakrájeného kořene pampelišky

• 350 ml vody

Postup: Oba sušené kořeny vsypte do studené vody v malém hrnci. Přiveďte k varu a na mírném ohni pozvolna vařte přibližně 10–15 minut. Poté odstavte z plotny a nechte ještě 10 minut louhovat pod pokličkou. Přeceďte a pijte vlažné 1–2× denně po dobu 2–3 týdnů jako podzimní očistnou kúru.

Dopřejte svému tělu hloubkovou podzimní péči z kořenů a připravte svůj organismus i pleť na zimní období v té nejlepší kondici.

Když moje dvacetiletá dcera Aneta oznámila, že nám přijde k nedělnímu obědu představit svého nového partnera, měla jsem obrovskou radost. Od svého odchodu na univerzitu působila spokojeně a dospěle, a tak jsem těšení věnovala celé dopoledne – pekla jsem její oblíbený koláč a chystala sváteční tabuli.

Když zazvonil zvonek a Aneta vstoupila do předsíně, stál za ní vysoký, šarmantní muž s lehkým šedivěním na spáncích. Už při prvním podání ruky mi stuhla krev v žilách. Představila nám dvaačtyřicetiletého Libora – muže, který byl jen o dva roky mladší než ja a o generaci starší než ona.

Manžel zůstal během celého oběda v mrazivém mlčení, zatímco já jsem se snažila udržet zdání zdvořilosti. Libor byl sečtělý, zajištěný a k Anetě se choval s nesmírným respektem. Jenže pokaždé, když ji vzal za ruku nebo se na ni podíval s něhou, napadalo mě jediné: ještě nedávno si Aneta hrála s panenkami a tento muž už budoval svou kariéru.

Po obědě jsem si s Anetou promluvila v soukromí v kuchyni. Místo pochopení přišla tvrdá reakce. Obvinila mě z pokrytectví a tvrdila, že je dospělá a má právo vybrat si někoho, kdo ji bere vážně, ne nezralé kluky ze školy.

Teď sedím nad nedotčeným koláčem a bojuji sama se sebou. Mám se smířit s tím, že dcera žije s mužem v mém věku a riskovat, že se odcizíme, pokud budu protestovat, nebo mám zasáhnout dřív, než jí tento vztah vezme nejkrásnější léta mládí?

Mezinárodní den domácích mazlíčků má dlouhodobou tradici. Lidé si ho připomínají každoročně 25. října již od roku 1931. Vznikl jako oslava všech chovaných zvířat. Tímto dnem si tak připomínáme, jak důležitou a neodmyslitelnou součástí našich životů jsou. Aby byl jejich život šťastný a zdravý, potřebují nejen naši lásku, ale také náš zodpovědný přístup k jejich chovu, jehož součástí je i zdravá strava. Nějakého zvířecího mazlíčka má u nás 70 procent lidí. Tento den připomíná nejenom domácí mazlíčky, o které je postaráno, leckde až královsky, ale také zvířata v útulcích, která jsou často opomíjena, přestože jejich počet se pohybuje v desetitisících. Svět zvířat nezná lidské vlastnosti jako je závist, chamtivost, příkoří, je však plný emocí, radosti a lásky ke svému pánovi. Pejsci, kočičky, křečci, králíčci, ježci, fretky, papoušci, rybičky a další domácí a hospodářská zvířata mají nárok na zdravý a šťastný život. Mlékárna Valašské Meziříčí se k oslavě tohoto dne připojila a přináší tip na podporu imunity psů a koček v podobě Kefírového mléka z Valašska.

„Mezinárodní den domácích mazlíčků se slaví proto, abychom si připomněli důležitou roli zvířat v našich životech a oslavili radost, kterou nám přinášejí. Je to oslava přátelství, připomínáme si bezpodmínečnou lásku a věrnost našich zvířecích společníků,“ uvádí Iveta Cahlíková, marketing manager společnosti Mlékárna Valašské Meziříčí. „Rovněž ale tento den upozorňuje na podporu opuštěných zvířat. Slouží také jako výzva k pomoci a upozornění na zvířata v útulcích, čekajících na nový domov. A rovněž nabádá k péči a zodpovědnosti. Je to příležitost zamyslet se nad správnou péčí, zdravím a životními podmínkami chovaných zvířat či donést krmivo, hračku nebo třeba vyvenčit některého z pejsků umístěných v útulku u Vás. Jedná se o milý dárek nejen v tento „sváteční“ den, který navíc nic nestojí,“ dodává Iveta Cahlíková.

Ohledně krmiva pro domácí mazlíčky bylo a bude napsáno mnoho. Mlékárna Valašské Meziříčí, jako podporovatel zdravého stravování lidí oslovila odborníka i v oblasti stravování zvířat, konkrétně psů a koček, tedy jedněch z nejrozšířenějších druhů domácích mazlíčků u nás. A to s ohledem na obsah probiotik, vápníku a bílkovin v kefírech, což by mohlo pomoci se zažíváním i psům. „Kefírové mléko z Valašska je díky svému složení pro psy velmi prospěšné. Vzhledem k nízkému obsahu laktózy jej můžete v menším množství podat i kočkám, které v dospělosti laktózu neumí trávit. Vždy nejprve podejte malé množství 1-2 čajové lžičky a sledujte, zda u mazlíčka nevyvolá nežádoucí reakci (průjem, zvracení, aj.)  Pokud ano, již nepodávejte. Kefír nenahrazuje plnohodnotnou stravu. Psům ani kočkám nepodávejte ochucené slazené kefíry,“ uvádí MVDr. Michaela Krbečková, veterinářka.

Kysané výrobky jsou vesměs mléčné výrobky, u kterých byla část mléčného cukru laktózy přeměněna účinkem speciálních bakterii mléčného kvašeni na kyselinu mléčnou a vlivem zvýšené kyselosti přitom došlo k vysráženi bílkovin. Zakysání neboli odborně fermentace mléka je příkladem prodloužení trvanlivosti výrobků biologickou konzervací.

Kefírová mléka jsou fermentované mléčné výrobky. Původně se připravovaly podomácku z různých druhů mlék, dnes se vyrábějí spíše průmyslovou cestou s použitím zákysových kultur. Kefírové mléko přírodní obsahuje 1,1 % tuku. Výrobky se tak řadí k nízkotučným produktům, a tudíž jsou vhodné pro udržení zdravého životního stylu jak lidí, tak i psů nebo koček.

Elegantní Anglie dvacátých let, zločiny s kořeny hluboko v minulosti, tajemné středověké listiny, ale také útěk na irské pobřeží i ženské příběhy. Novinky nakladatelství MOBA tentokrát nabízejí pořádnou dávku napětí, historii i oddechové čtení. 

Smrt přišla na maškarní ples. Vraždy v Mydworthu mají nový případ

Spisovatelé Matt Costello a Neil Richards v knize Vraždy v Mydworthu: Maska vraha znovu zasadili svůj napínavý příběh do Anglie roku 1929. Harry, někdejší pilot, diplomat a tajný agent, a jeho americká manželka Kat tvoří dvojici, která klasickou britskou detektivní atmosféru spojuje s nadhledem, svižným tempem a vzájemnou chemií. Tentokrát navíc pátrají ve světě, kde masku nenosí jen pachatel. Knihu z originálu Murder Wore a Mask, přeložil Tomáš Butala

Panství Mydworth se chystá na jednu z nejočekávanějších společenských událostí roku. Každoroční maškarní ples přivádí na anglický venkov místní honoraci i londýnskou smetánku, nechybějí elegantní róby, masky, tanec ani šampaňské. Jenže okázalý večer náhle dostane mnohem temnější podobu. Tato okázalá oslava však náhle končí, když je u jezera jeden z hostů nalezen mrtev. Vše nasvědčuje tomu, že muž dostal infakrt. Sir Harry Mortimer a jeho manželka Kat však pojmou podezření, že mrtvý muž v masce byl ve skutečnosti obětí promyšlené vraždy. A vrahova práce na večírku ještě není u konce…

O autorech

Matthew Costello je autorem úspěšných románů, z nichž Beneath Still Waters byl zfilmován. Psal scénáře pro televizi, mimo jiné pro BBC, a podílel se také na řadě známých počítačových her, například The 7th Guest, Doom 3, Rage nebo Piráti z Karibiku.

Neil Richards působil jako producent a scenárista pro BBC, Disney a další stanice a za svou práci byl opakovaně nominován na cenu BAFTA. Napsal scénáře a příběhy pro více než dvacet počítačových her, mimo jiné pro The Da Vinci Code a společně s Douglasem Adamsem také Starship Titanic. Je rovněž vyhledávaným konzultantem storytellingu.

Společně tvoří autorskou dvojici, která stojí za mimořádně oblíbenou sérií Vraždy v Cherringhamu. Vraždy v Mydworthu jsou jejich dalším společným projektem a přinášejí čtenářům stylovou detektivní cestu do Anglie dvacátých let – s atmosférou, která potěší fanoušky seriálů Panství Downton, Babylon Berlín nebo Vražedné záhady slečny Fisherové.

Thriller Dotek stvůry Olgy Raclavské – napínavá hra, v níž jde o všechno, právě začíná…

Samozvaná mstitelka Zoe se pokouší zastavit vývoj nebezpečné látky a spolu s ním pokusy na lidech. Náctiletá rebelka Andrea zase nehodlá sledovat, jak její kamarádku týrá přítel, a rozhodne se jí pomoct po svém. Obě svede dohromady Serpent, rozsáhlá síť organizovaného zločinu, kterou je Zoe odhodlaná rozkrýt – i kdyby to znamenalo spolčit se s nepřítelem. Podaří se jí odhalit nekalou činnost hradecké farmaceutické firmy dřív, než schytá nůž pod žebra? Jak dlouho bude utíkat před minulostí? A co když rozdíl mezi člověkem a stvůrou spočívá v jediném genu?

Další dva svazky populární Edice Původní česká detektivka 

Rok 1992. Pražská mordparta. Jeden mrtvý farář a čtyřicet let staré tajemství.  Pavel Sekyrka v detektivním thrilleru Byla to vražda, zapomeň propojuje atmosféru začátku devadesátých let s případem, jehož kořeny sahají hluboko do předchozího režimu. Příběh je inspirován skutečnými událostmi a vychází jako 446. svazek edice Původní česká detektivka.

Rodinné dokumenty, povodně a smrt člověka, který věděl příliš mnoho. Novinka Jarmily Pospíšilové Palec ve vosím hnízdě je 447. svazkem edice Původní česká detektivka. Studentka Anna při vyklízení rodinné chalupy objeví dokumenty o adopci strýce Tomáše, který tragicky zahynul při povodních v roce 1997, a začne pátrat po jeho skutečném osudu. Když začne dostávat výhrůžky a člověk, který údajně zná pravdu, je zavražděn, vyvstává otázka, zda nebyla vraždou i Tomášova smrt. 

Když život nevyjde podle plánu – ženské romány

Opustil ji před oltářem. Ona skončila na ústřicové farmě v Irsku

Knihu Lovkyně ústřic spisovatelky Jo Thomas z originálu The Oyster Catcher přeložila Lenka Koudelková. Když se Fiona Clutterbucková pár týdnů před svými třicátými narozeninami rozhodne vdát za Briana Goodchilda, myslí si, že má úplně všechno. Jenže jakmile ji Brian přímo u oltáře opustí, Fiona udělá to jediné, co umí – uteče. Poté, co nabourá jejich svatební karavan, se ocitne uprostřed západního pobřeží Irska jen s tím, so měla na sobě. Když tedy není paní Goodchildová, kdo vlastně je? Jedno ví jistě: vrátit domů se nemůže. Nechá se tedy zaměstnat na ústřicové farmě, přestože se bojí vody i svého nového šéfa a jeho obchodní partnerky. Podaří se jí vystoupit ze své ulity a opět najít životní štěstí?

Kolik ze sebe můžeš rozdat, než z tebe nezbude nic?

Dagmar Digma Čechová v románu Pamatuji si tě živou otevírá téma, které zná mnoho žen – kolik ze sebe lze rozdat druhým, než člověk přestane vědět, kým je sám. Alena žije spořádaný život. Má práci, partnera, dospělou dceru a vždycky ví, co se sluší. Jak být pro druhé tím, co právě potřebují. Jak zapadat, aby ji měli rádi. Jenže v okamžiku, kdy musí čelit prázdnotě po odchodu matky, o kterou léta pečovala, jako by se něco rozbilo. Co se jí teď vážně nehodí, je dávná kamarádka Bára a její živelná energie. Zdánlivě nevinné oslovení a jedna kousavá věta totiž spustí lavinu otázek. A ne všechny odpovědi bude snadné přijmout.

Tajemství, které mělo zůstat v truhle

Historickou krimi Tajemství zapomenutých listin napsala Martina Novotná. Listiny nalezené v nenápadné dřevěné truhličce, na kterou roky sedal prach, vydávají mrazivé svědectví. Potíž je ovšem v tom, že to, o čem pojednávají, se podle všeho nikdy nestalo… Proč pak byly ale sepsány? Nebo k oné hrůzné události přece jen došlo? Na Tadeáši z Příhraz je, aby našel odpovědi na tyto a další otázky, které se během vyšetřování objeví. Než se mu to ale podaří, vyvstane před ním další povinnost – musí vyrvat pana Michala z rukou chamtivých únosců…

S příchodem září se po volnějším letním režimu vracíme do každodenního shonu, práce a povinností. Právě začátek podzimu je ideálním obdobím pro restart organismu, očistu a posílení obranyschopnosti. Játra jsou klíčovým orgánem zapojeným do všech metabolických procesů v těle a v tomto období si zaslouží zvýšenou pozornost. Zapojte se do naší soutěže a vyhrajte doplněk stravy Naturprodukt Silymarin Forte 250 ostropestřec s vit D3 (výhodné balení 80+10 tablet zdarma)!

Přípravek kombinuje vysoce kvalitní extrakt ze semen ostropestřce mariánského, který přispívá k normální funkci jater i jejich pročištění, a vitamin D3. Ten podporuje správnou funkci imunitního systému, což se s chladnějšími zářijovými dny zvláště hodí, a zároveň udržuje v kondici kosti, zuby i svaly. Unikátní technologie mikronizace navíc zmenšuje velikost částic obsažených látek, což zajišťuje jejich lepší disperzi v trávicím traktu a efektivní vstřebávání.

Soutěžní otázka:

Vylosujeme tři výherce, kteří vyhrají balení Naturprodukt Silymarin Forte 250 ostropestřec s vit D3 80+10

(výherci budou po skončení soutěže kontaktováni)

Prázdniny sice oficiálně skončily, ale letní teploty panují dál a slunečné dny vybízejí k tomu prodloužit si prázdninovou atmosféru co nejdéle. Ideální čas zastavit se na osvěžující ledovou kávu a vychutnat si hřejivé paprsky naplno.

Sníte o klasickém Iced Caffe Latte, osvěžujícím Cold Brew, nebo sladkém Iced Caramel Macchiato? Filozofie MIYO (Make It Your Own) ve Starbucks staví na tom, že si svůj nápoj přizpůsobíte na míru. Upravit si můžete sílu kávy, mléčné i rostlinné alternativy, příchutě od vanilky po brown sugar nebo krémové studené pěny Cold Foam. Členové programu Starbucks® Rewards se Zlatým statusem mají navíc vybrané úpravy, jako je extra espresso shot či topping, zcela zdarma.

Zapojte se do naší soutěže a vyhrajte vouchery do Starbucks!

Vylosujeme tři výherce, kteří vyhrají 3 vouchery na nápoj do Starbucks!

(výherci budou po skončení soutěže kontaktováni)

• Řídíme se GDPR a s Vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zákonem. Kontaktní údaje slouží pouze k doručení případné výhry.

Chůze po hladině Vltavy, levitace nad Štěnovickým lomem, vichřice v obýváku i kouzla, která vznikala přímo během natáčení. To vše přináší dobrodružná rodinná komedie Máma a Táta jsou Boží.Vypráví příběh obyčejné rodiny, která se musí vypořádat s velmi neobyčejnými schopnostmi a tajemstvím dávného amuletu, jenž ji propojí se světem starých legend. V hlavních rolích rodičů se představí Vica Kerekes a Petr Lněnička, jejich filmové děti hrají Anna Dvořáková a Jakub Jenčík, návštěvníky z dávných časů Anna Vyčítalová a Jiří Chadraba. Ještě před listopadovou premiérou se film představí návštěvníkům festivalu Finále Plzeň. Do kin pak snímek producenta Petra Kubíka a režisérů Adama Hobzika a Jana Chramosty vstoupí 19. listopadu 2026 v distribuci Bontonfilmu.

Na trailer se můžete podívat zde: https://tinyurl.com/2s42e6w6 .

Děj snímku Máma a Táta jsou Boží se pohybuje na hranici mezi každodenní realitou a světem, ve kterém je možné téměř všechno. Tvůrci přitom nechtěli spoléhat pouze na digitální vizuální efekty. Řada scén proto vznikala přímo před kamerou s pomocí triků, kaskadérských výkonů a náročně připravených konstrukcí. „Od začátku jsme se snažili najít rovnováhu mezi praktickými a digitálními triky. Všechno, co šlo, jsme chtěli vytvořit přímo na place kvůli autenticitě. Zbytek jsme pak doladili v postprodukci. U fantasy žánru je klíčové, aby vizuální efekty podporovaly vyprávění, a ne ho přebíjely,“ říká producent filmu Petr Kubík, který stojí producentsky a režijně za úspěšným světem Princezny zakleté v čase.

Jednou z technicky nejsložitějších scén byla noční chůze rodičů Novotných po hladině Vltavy s Karlovým mostem v pozadí. Pro natáčení vznikly pod vodou speciální pochozí platformy, po kterých se herci skutečně pohybovali. To, co tak ve filmu vypadá jako opravdové kouzlo, se z velké části odehrálo už před kamerou.

Vica Kerekes: „Stála jsem na hraně skály nad propastí“

Výraznou proměnou prochází ve filmu maminka Novotná v podání Vicy Kerekes, do které vstoupí temná bohyně Černaja. Pro herečku to znamenalo nejen střídání dvou zcela odlišných charakterů, ale také velmi náročné scény. „Jako bohyně jsem musela levitovat mezi nebem a zemí. Nechci prozradit, jak to vymysleli, ale stát na úplné hraně skály nad propastí byl opravdu nezapomenutelný zážitek. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak spojené je naše tělo s duší,“ vzpomíná Vica Kerekes. Právě možnost zahrát si v rámci jednoho filmu dvě protikladné polohy ji na roli přitahovala. Dokonalá máma, která chce zvládat rodinu, domácnost i vlastní život bez jediné chyby, se totiž po příchodu Černaji mění v bytost s úplně jinými pravidly.

Jejím protipólem je Petr Lněnička jako táta Novotný a slovanský bůh Perun v jedné osobě. Také pro něj znamenal snímek první velké setkání s fantasy a s herectvím, při němž část toho, na co postavy reagují, vznikne až následně v postprodukci. „Fantazie mi jela v hlavě na plné obrátky. Vždycky jsem si říkal, jak asi vypadalo natáčení Pána prstenů před zeleným pozadím, když si herci věci a triky okolo sebe musí jenom představovat. Tak jsem to konečně zažil,“ říká herec.

Největší superschopnost? Být dětem nablízku

Za všemi kouzly, slovanskými bohy a dobrodružstvím ale zůstává rodina. Děti Novotných postupně zjišťují, že tentokrát budou muset zachraňovat své rodiče právě ony. A rodiče zase dostanou příležitost zjistit, jak snadno se v každodenním shonu mohou svým dětem vzdálit. „Je důležité, aby hrdinské schopnosti v rodičích viděly právě jejich děti. Je skvělé, když se to dospělým povede. Oni vědí, že nemají žádné nadpřirozené schopnosti, ale když se jim podaří, aby děti vyrůstaly v bezpečném a ochranitelském prostředí, tak splní tu největší superhrdinskou roli,“ říká Petr Lněnička.

Právě mladší hrdinové přitom nejsou jen pozorovateli světa dospělých. Simona a Petr Novotní společně s Rabou a Ceradem musí převzít iniciativu a poradit si se situací, na kterou žádný rodičovský návod neexistuje. Herečka Anna Dvořáková vzpomíná například na natáčení „zamrzlého bytu“, kde se trikové prvky tentokrát odehrávaly přímo kolem herců: „Bylo tam všechno: světla, falešná námraza, padající obrazy, fukar… to jsme vůbec nemuseli hrát, prostě jsme na to reagovali. A točila se ve tři ráno! Ale úplně mě to nadchlo.“

Dobrodružná komedie pro děti i jejich rodiče

Režiséři Adam Hobzik a Jan Chramosta točili film od začátku pro celou rodinu. „Při psaní scénáře jsem si vzpomněl na své dětské strachy: často jsem si představoval, že rodiče zmizeli a já se vydávám na dobrodružnou výpravu za jejich záchranou. Myslím, že děti osloví mysteriózno a humor, od dospělých pak máme skvělé reakce na příběh o slovanské mytologii,“ říká Adam Hobzik, kterého doplňuje spolurežisér Jan Chramosta: „Mým záměrem bylo vytvořit film, který bude mít nejen napínavý, vtipný a dojemný příběh, ale především diváka vtáhne svou atmosférou, obrazem, bohatou výpravou, stylovými kostýmy, propracovaným střihem, ale také zvukem a hudbou. Jo, je toho hodně. Ale právě proto má podle mě smysl jít na film do kina a nečekat, až bude v televizi. Když jdu do kina, chci zažít něco mimořádného. Chci, aby to byla podívaná. A se spolurežisérem Adamem i s celým štábem jsme si dali opravdu záležet na tom, aby Máma a Táta jsou Boží byli taky Boží podívaná.“

Před listopadovou premiérou zamíří film do Plzně

Ještě před uvedením do kin se Máma a Táta jsou Boží představí divákům na festivalu Finále Plzeň. Snímek bude uveden v předpremiéře v rámci festivalové sekce První úlovek v neděli 27. září od 14:00 ve Velkém sále Měšťanské besedy. Do Plzně se přitom film symbolicky vrací – část natáčení probíhala právě v Plzeňském kraji. Dobrodružné a napínavé scény vznikaly v lomu ve Štěnovicích, další výrazné lokace filmaři našli v Tiských stěnách, Archeoskanzenu Modrá nebo na několika místech v Praze. Festivalovou projekci doprovodí také filmová delegace v čele s režiséry Adamem Hobzikem a Janem Chramostou.

Mohutný hukot vody, skály, vyhlídky, historický hrad a podzimní příroda hrající všemi barvami. Rýnské vodopády ve Švýcarsku jsou místem, kde se člověk nemusí vydávat na několikahodinový trek, aby zažil opravdu velkolepou přírodní scenérii. A právě podzim jim sluší možná ještě víc než letní sezona.

Rýnské vodopády najdete nedaleko města Schaffhausen na severu Švýcarska, u obce Neuhausen am Rheinfall. Jde o největší vodopád v Evropě podle množství vody, který je široký přibližně 150 metrů a voda zde padá z výšky kolem 23 metrů. Pohled na obrovské množství vody valící se přes skály je působivý za každého počasí.

Podzimní atmosféra má něco do sebe

Zatímco v létě láká okolí vodopádů k delšímu pobytu venku, podzim přináší trochu jinou atmosféru. Stromy podél Rýna se postupně zbarvují do žluta, oranžova a červena a voda vyniká ještě výrazněji. Chladnější počasí navíc dodává celému místu dramatickou kulisu.

Rýnské vodopády jsou přístupné celoročně a bezplatně. Pokud si chcete užít vyhlídky u hradu Laufen, je vstup na vyhlídkové plošiny zpoplatněný.

Hrad nad vodopádem

Jedním z nejhezčích míst, odkud vodopády pozorovat, je Schloss Laufen. Historický hrad stojí přímo nad Rýnem a vede od něj cesta k vyhlídkovým plošinám. Z Belvedere a dalších míst se vodopád ukazuje z bezprostřední blízkosti – a pokud budete mít štěstí na počasí, připravte si fotoaparát.

Cesta k vodě vede kolem skal a postupně vás přibližuje k místu, kde už nejen vidíte mohutný proud vody, ale také ho pořádně slyšíte. Na spodních plošinách můžete počítat s vodní tříští, takže nepromokavá bunda se rozhodně hodí.

Lodí přímo k vodopádu

Pokud chcete zážitek ještě umocnit, vydejte se na výlet lodí. Některé trasy vás zavezou až ke skále uprostřed vodopádů. U oblíbené plavby Rock Cruise je možné vystoupit na prostřední skále a vystoupat po více než stovce schodů na vyhlídkovou plošinu. Odměnou je nevšední pohled na vodopády prakticky ze všech stran.

Na podzim je dobré před cestou zkontrolovat aktuální provoz lodí, protože plavby závisí na počasí a vodní hladině.

Procházka podél Rýna

Rýnské vodopády nemusí být pouze zastávkou na pár fotografií. Pokud máte více času, můžete se vydat na okruh kolem vodopádů, který měří přibližně 7 kilometrů a vede podél řeky přes obě strany. Trasa nabízí další pohledy na vodopád i okolní krajinu.

Tip Life4you.cz

Pokud plánujete podzimní výlet do Švýcarska, Rýnské vodopády si rozhodně dejte na seznam. Nejde jen o samotný vodopád. Spojení mohutné přírody, historického hradu, vyhlídek a možnosti plavby lodí dělá z návštěvy výlet, na který budete ještě dlouho vzpomínat.

A jestli máte čas navíc, spojte návštěvu s prohlídkou Schaffhausenu, historického města s krásným starým centrem, nebo si naplánujte delší trasu podél Rýna. Z vodopádů se tak může stát skvělý celodenní podzimní výlet.

Cestování s redakcí Life4you.cz doporučuje: pohodlné boty, nepromokavou bundu a určitě fotoaparát. Rýnské vodopády totiž nejsou místem, které si chcete pouze odškrtnout na mapě – jejich sílu je potřeba zažít na vlastní oči.

Pokud hledáte akčního parťáka, ale chcete se vyhnout klasickým volbám, jako jsou border kolie nebo sibiřský husky, existuje řada dalších skvělých plemen. Tato plemena vynikají obrovskou fyzickou zdatností, vytrvalostí a chutí do jakéhokoliv pohybu pod širým nebem.

Kterých pět atletických plemen by nemělo ujít vaší pozornosti?

1. Evropský saňový pes (ESP): Král rychlosti a canicrossu

Evropský saňový pes není zapsán jako oficiální plemeno pod FCI, ale ve světě moderního psího sportu nemá konkurenci. Vznikl křížením německého krátkosrstého ohaře, pointera a aljašského huskyho.

• Pro koho se hodí: Pro zapálené běžce, milovníky canicrossu, skijoringu a jízdy na koloběžce se psem (dogscootering).

• Proč ho zvolit: Byl vyšlechtěn cíleně pro práci na postroji. Má neuvěřitelnou plicní kapacitu, obrovskou touhu běžet dopředu a výbornou atletickou stavbu těla.

• Na co myslet: Je to čistokrevný sportovec, který potřebuje velmi intenzivní pravidelný trénink a majitele se závodními nebo vysokými sportovními ambicemi.

2. Německý krátkosrstý ohař: Univerzální vytrvalec s elegantním krokem

Tradiční lovecké plemeno, které si získalo obrovskou popularitu mezi trailovými běžci a turistu.

• Pro koho se hodí: Pro milovníky dlouhých běžeckých tras v lese, dogtrekingu a celodenních výšlapů.

• Proč ho zvolit: Má lehké, dynamické tělo a obrovskou vytrvalost. Bez problému s vámi zvládne desítky kilometrů v náročném terénu a díky své všestrannosti se přizpůsobí jakémukoliv počasí.

• Na co myslet: Má silný lovecký pud, který vyžaduje pečlivý výcvik přivolání, zejména při pohybu v přírodě.

3. Československý vlčák: Nepřekonatelný šampion na horské přechody

Plemeno vzniklé křížením německého ovčáka a karpatského vlka vyniká mimořádnou fyzickou odolností a houževnatostí.

• Pro koho se hodí: Pro náročné vysokohorské turisty, milovníky extremního dogtrekingu a dálkových přechodů.

• Proč ho zvolit: Má bezkonkurenční vytrvalost a skvělou regeneraci. Snadno zvládá mráz, deštivé počasí i kamenitý terén. K majiteli si vytváří silné pouto.

• Na co myslet: Vyžaduje zkušeného majitele s pevnou rukou. Je nezávislý, má silné teritoriální a lovecké instinkty a potřebuje důslednou socializaci.

4. Výmarský ohař: Silný a rychlý parťák k kolu

Stříbrný elegance mezi ohaři vyniká nejen svým vzhledem, ale především svou sílou a dynamikou.

• Pro koho se hodí: Pro cyklisty, běžce a příznivce rychlých sportů.

• Proč ho zvolit: Je vyšší a robustnější než německý ohař, díky čemuž má obrovskou sílu v tahu. Je neuvěřitelně oddaný své rodině a miluje spoličnou aktivitu.

• Na co myslet: Bývá citlivější na odluku od majitele a vyžaduje nejen fyzické vyžití, ale i důsledný trénink pro zklidnění v domácím prostředí.

5. Jack Russell Teriér: Velký sportovec v malém těle

Důkaz, že pro náročné sporty nemusíte mít padesátikilového psa. Tento malý teriér překvapí každého svou nevyčerpatelnou energií.

• Pro koho se hodí: Pro sportovce, kteří hledají skladného, ale extrémně akčního psa do bytu nebo na cestování.

• Proč ho zvolit: Má obrovskou houževnatost, neuvěřitelné zrychlení a energii na rozdávání. Snadno zvládne středně dlouhé běhy i náročný horský terén.

• Na co myslet: Je to temperamentní teriér s vlastní hlavou. Potřebuje jasná pravidla a důsledný výcvik, jinak převezme vedení.

Jak vybrat toho pravého?

Při výběru se řiďte především svým primárním sportem:

• Na tah a rychlý běh na postroji: Evropský saňový pes nebo německý ohař.

• Na celodenní túry a extrémní podmínky: Československý vlčák.

• Na cyklistiku a rychlost: Výmarský ohař.

• Na cestování a dynamické kratší sporty: Jack Russell Teriér.

Po náročném rozvodu jsem se rozhodla, že si dám od vztahů na dlouhou dobu pauzu. Soustředila jsem se jen na svou práci a na to, abych po letech nejistoty znovu našla sama sebe. Víkendy jsem trávila nejraději na samotě v přírodě se svým psem, daleko od městského shonu a složitých lidských vztahů. Na romantiku už jsem zkrátka nevěřila.

Všechno se změnilo jednoho mrazivého listopadového odpoledne. Procházela jsem se zasněženým parkem, když mi z kapsy kabátu vypadla pletená rukavice – dárek od mé babičky, ke kterému jsem měla silnou citovou vazbu. Ztráty jsem si všimla až u auta a s těžkým srdcem jsem se smířila s tím, že už ji nikdy neuvidím.

O dva dny později jsem se na stejné místo vrátila. Na dřevěné lavičce u cesty visela moje rukavice, pečlivě očištěná od sněhu, a pod ní byl připevněný malý laminovaný lístek s rukou psaným vzkazem: „Vaše rukavice na vás věrně čekala. Pokud ji stále hledáte, zanechte tu zprávu. Rád bych vám k ní popřál hezký den.“

Přišlo mi to jako vystřižené z pohádky. Na lístek jsem připsala poděkování a telefonní číslo. Ještě ten večer mi přišla zpráva od Marka. Ukázalo se, že bydlištěm i zálibami máme k sobě blíž, než jsem si dokázala představit. Následovala první káva, pak dlouhé procházky a hodiny rozhovorů, při kterých jsem se po letech opět dokázala od srdce zasmát.

Dnes je to rok od chvíle, kdy jsem tu rukavice ztratila. Marek se stal mým nejbližším partnerem a člověkem, který mi dokázal, že opravdová laskavost a porozumění existují. Plynule zapadl do mého života a já si každý den připomínám, že i neplánovaná ztráta může vedou k tomu nejkrásnějšímu nálezu.

S příchodem podzimu se mechové koberce v jehličnatých lesích a na vřesovištích rozsvítí drobnými, zářivě červenými kuličkami. Brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea) je nekorunovanou královnou podzimního lesa, jejíž plody dozrávají od září do prvních mrazíků. Společně se svým příbuzným – borůvčím (Vaccinium myrtillus) – představuje nepostradatelný přírodní štít. Zatímco červené brusinky potěší svou specifickou sladkokyselou chutí, podzimní sběr listů obou těchto polokeřů vytváří základ pro nejúčinnější přírodní čaje určené k péči o močové cesty.

Přírodní ochrana pro močový systém

Problémy s močovými cestami bývají v sychravém podzimním období poměrně častým trápením. Brusinky i listy borůvčí nabízí účinnou a prověřenou pomoc z přírodní lékárny.

• Plody a listy brusinky: Obsahují vysoké množství proanthokyanidinů (PAC), organických kyselin, flavonoidů a vitamínu C. Tyto látky vytvářejí na sliznicích močového ústrojí ochranný film, který brání bakteriím (především Escherichia coli) v uchycení na stěnách močového měchýře.

• Listy borůvčí: Jsou bohaté na třísloviny, flavonoidy a glukokinin (přírodní látku pomáhající udržovat stabilní hladinu cukru v krvi). Mají silné dezinfekční, protizánětlivé a močopudné účinky, díky čemuž pomáhají vyplavovat škodlivé látky z těla.

Sběr a správné sušení podzimních listů

Podzimní období je pro sběr listů brusinky i borůvčí ideální. Listy jsou v této době plně vyzrálé, obsahují vysokou koncentraci účinných látek a dobře se suší.

1. Sběr: Vyrazte za suchého odpoledne. Trhejte pouze zdravé, sytě zelené listy bez skvrn či poškození. Sbírejte šetrně, abyste nepoškodili celé rostlinky.

2. Sušení: Listy rozložte v tenké vrstvě na pečicí papír nebo síto. Sušte na stinném, dobře větraném místě. Pokud používáte sušičku, udržujte teplotu maximálně do 40 °C, aby nedošlo ke znehodnocení citlivých flavonoidů.

3. Skladování: Usušené listy uchovávejte v dobře uzavíratelných skleněných nádobách na temném a suchém místě.

Domácí recepty pro zdraví i do kuchyně

1. Tradiční čajová směs pro zdravé močové cesty

Tato směs kombinuje dezinfekční a ochranné účinky brusinkového i borůvkového listu. Je skvělou prevencí i pomocníkem při prvních příznacích prochladnutí.

Ingredience:

• 2 díly sušeného brusinkového listu

• 2 díly sušeného borůvkového listu

• 1 díl sušených podrcených šípků (pro dodání vitamínu C a lahodné chuti)

Postup: Bylinky důkladně promíchejte. Pro přípravu jednoho hrnku (250 ml) použijte 1 až 2 lžičky směsi. Zalijte vroucí vodou a nechte 10–12 minut louhovat pod pokličkou. Přeceďte a pijte teplý 2× denně po dobu jednoho až dvou týdnů.

2. Pikantní podzimní brusinkový džem ke grilovanému sýru a masu

Čerstvé brusinky mají přirozeně vyšší obsah kyselin i pectinů, takže džem krásně tuhne i bez použití chemických želírovacích přípravků.

Ingredience:

• 500 g čerstvých plodů brusinek

• 250 g třtinového cukru

• 100 ml vody

• Šťáva z 1/2 citrónu

• Špetka mletého hřebíčku a svitek skořice

Postup: Omyjeme brusinky, dáme do hrnce s vodou, skořicí a hřebíčkem. Vařte na mírném ohni přibližně 10 minut, dokud plody nezačnou praskat a měknout. Vyjměte skořici, přidejte třtinový cukr a citrónovou šťávu. Za stálého míchání vařte dalších 5–10 minut do zhoustnutí. Horký džem plňte do sterilovaných skleniček, uzavřete a otočte dnem vzhůru.

Využijte podzimní procházky v jehličnatých lesích ke sběru těchto červených a zelených pokladů. Vaše tělo vám tuto péči v sychravých měsících vrátí.