Čistě přírodní pomoc v náplasti

Relief Patches představují revoluci v péči o pokožku po kousnutí hmyzem. Zapomeňte na mastné krémy nebo gelové přípravky plné agresivních látek. Tyto náplasti fungují na fascinujícím mechanickém principu. Jemným nadzdvihnutím pokožky aktivují akupresurní body, čímž dochází k lepšímu prokrvení a rozproudění lymfatického systému v místě vpichu. Výsledek? Lymfa rychleji odplaví hmyzí sliny, které svědění způsobují.

Proč by neměly chybět ve vaší lékárničce?

• Rychlá úleva: Svědění ustupuje během několika minut po aplikaci.

• Bezpečné pro děti: Díky certifikaci lékařské třídy I. jsou vhodné pro děti již od 2 let.

• Šetrnost: Jsou vyrobeny z prodyšné bavlny s hypoalergenním lepidlem, takže nedráždí ani tu nejcitlivější pokožku.

• Odolnost: Jsou odolné vůči vodě i potu, což z nich dělá ideálního parťáka k moři, pod stan nebo na horskou túru.

Jak říká Markéta, zakladatelka portálu beautytape.cz: „Tyto náplasti zachránily léto mnoha rodinám. Fungují bez chemie a díky kompaktnímu balení je můžete mít stále u sebe.“

Chcete si dopřát léto v klidu a bez škrábání? Stačí správně odpovědět na naši soutěžní otázku:

Více informací naleznete na https://www.beautytape.cz/patches/.

Vylosujeme tři výherce, kteří vyhrají náplasti Relief Patches. Balení obsahuje 64 ks náplastí, které vás nenechají ve štychu na žádném výletě!

• Řídíme se GDPR a s Vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zákonem. Kontaktní údaje slouží pouze k doručení případné výhry.

Dobrá zpráva je, že radost z odměny nemusí být tabu. Řada Calibra VD Snacks přináší chytré řešení pro psy se speciálními potřebami. Tyto pamlsky byly vyvinuty s ohledem na veterinární diety a jejich účinek nijak nenarušují. Naopak je mohou vhodně doplnit. Majitel může odměňovat s klidem a bez výčitek, zatímco pes má pocit, že život je zase o něco chutnější.

Receptury stojí na kvalitním složení s čerstvým masem a jsou přizpůsobené konkrétním zdravotním obtížím. Ať už pes řeší nadváhu, diabetes, citlivé trávení, onemocnění ledvin, srdce či jater, alergie, problémy s kůží, srstí nebo močovými cestami, v nabídce najdete variantu, která myslí právě na jeho potřeby.

Výsledek je jednoduchý. Spokojený pes, který si může dopřát něco navíc, a majitel, který ví, že péče o zdraví nemusí znamenat konec všech radostí. Protože i chlupáč s dietním režimem si zaslouží pamlsek, po kterém se mu rozzáří oči.

Calibra VD Snacks zakoupíte na www.mojecalibra.cz za 132 Kč.

Výstava představí téměř 800 fotografií vybraných z tohoto rozsáhlého souboru. K vidění budou vítězové i nominovaní všech soutěžních kategorií, držitelé speciálních a partnerských ocenění i vybrané práce účastníků Czech Photo Junior. Fotografií roku se stal snímek ze série Práce horníků na dole ČSM-Sever (OKD) autora Lukáše Kaboně z Deníku, který zachycuje závěr jedné významné etapy průmyslové historie České republiky.

Letošní ročník nebyl definován jedním dominantním tématem. Oceněny byly například snímky mapující benzenovou ekologickou katastrofu, intimní portrét primabaleríny, každodenní soužití na česko-slovenské hranici či mimořádné odhodlání hendikepovaných sportovců. Nechybí ani fotografie dokumentující zásadní politické události, včetně voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

„Spolupráce Národního muzea s Czech Press Photo patří k tradičním projektům, které dlouhodobě přitahují širokou veřejnost. Výstava každoročně nabízí silné a autentické obrazové svědectví o událostech, které formují naši současnost, a oslovuje tisíce návštěvníků napříč generacemi. Jsme rádi, že i letos můžeme tento projekt hostit v prostorách Nové budovy a nabídnout návštěvníkům výjimečný pohled na svět prostřednictvím současné fotografie,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

V rámci soutěže bylo vyhlášeno sedm tradičních kategorií, které letos doplnily dvě nové – Projekt Evropa, otevřený fotografům z celé Evropy, a Život v Česku, zaměřený na dlouhodobé dokumentární výpovědi o současné společnosti.

„Czech Press Photo je symbolem kvalitní žurnalistiky, v níž se snoubí kreativita, odvaha a profesionalita. Oceněné snímky nesou jedinečný rukopis svých autorů a vypovídají o své době způsobem, který slova nikdy plně nepostihnou,“ uvádí ředitelka Czech Photo Veronika Souralová.

„Fotografie jako přímý a srozumitelný nositel informací i emocí zůstává nenahraditelným médiem. Právě snímky našich nejlepších reportážních, dokumentárních, portrétních i sportovních fotografů jsou zárukou objektivního a současně hluboce lidského zobrazení světa kolem nás,“ doplňuje manažer soutěže Dan Materna.

Výstava Czech Press Photo 2025 bude v Nové budově Národního muzea přístupná veřejnosti od 12. května do 30. listopadu 2026.

Více informací naleznete na www.nm.cz.

Všichni ji umíme a díky své dostupnosti představuje ideální aktivitu pro ty, kteří se s pohybem chystají teprve začít. Řeč je o chůzi – nejpřirozenějším pohybu, který si člověk může dopřát téměř kdykoliv.  „Velká výhoda chůze je především v tom, že nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Doporučil bych ji v podstatě každému,“ říká Jan Burda, primář ortopedie z brněnské SurGal Clinic. Větší opatrnost ale radí lidem s akutním onemocněním, zhoršeným chronickým onemocněním nebo pacientům s výraznějšími deformitami končetin. V těchto případech je vhodné poradit se o míře zátěže s lékařem nebo fyzioterapeutem.

Pravidelná chůze s sebou přináší řadu zdravotních benefitů. Pomáhá udržovat celkovou kondici, svalovou sílu i rozsah pohybu v kloubech. Zlepšuje stabilitu, koordinaci a může přispívat také k prevenci ztuhlosti, která často vzniká při sedavém způsobu života. Významný je i její dopad na psychiku. Pobyt venku, pravidelný rytmus kroků a možnost na chvíli zpomalit mohou pomoci snížit napětí, zlepšit náladu a podpořit duševní odolnost.

Důležitý je povrch i správné boty

Aby však chůze skutečně prospívala, je dobré myslet na několik základních pravidel. Zásadní je především správné držení těla. Ideální je vzpřímený postoj, který by ale neměl být křečovitý nebo nucený. Hlava by měla být v prodloužení páteře, ramena uvolněná a krok přirozený. Při chůzi není potřeba se přehnaně hlídat, důležité je spíše vyvarovat se dlouhodobého hrbení nebo příliš strnulého držení těla.

Odborníci také doporučují doplňovat chůzi jednoduchým cvičením zaměřeným na svaly důležité pro správné držení těla, břišní stěnu a pánevní dno. Právě tyto svalové skupiny pomáhají člověku lépe zvládat zátěž, podporují stabilitu a mohou snižovat riziko bolestí zad či kloubů. Chůze by tak ideálně neměla být jedinou aktivitou, ale součástí celkově pestrého pohybu.

Důležitou roli hraje také volba terénu a obuvi. „Ideální je chůze na rovném, mírně pružném povrchu, jako jsou lesní cesty nebo tráva. Co se týče obuvi, měla by být dostatečně pružná, s dobrým tlumením dopadu, pevným vedením paty a dostatkem prostoru pro prsty,“ doporučuje Jan Burda a upřesňuje, že vhodným příkladem může být trekingová obuv.

V neposlední řadě je potřeba myslet také na vhodné podmínky, pitný režim a jídlo. Na delší chůzi je ideální vyrazit za mírného počasí, tedy ne v největším horku, silném větru nebo při náledí, kdy se zvyšuje riziko přehřátí, únavy či pádu. V teplejších dnech je vhodné volit ranní nebo podvečerní hodiny a nezapomínat na průběžné doplňování tekutin, zvlášť pokud chůze trvá déle než půl hodiny. Před kratší procházkou není nutné jíst větší jídlo, stačí lehká svačina. Před delší trasou je naopak vhodné zvolit lehce stravitelné jídlo s dostatkem energie, například pečivo, ovoce nebo jogurt. Po chůzi pak pomůže doplnit tekutiny a podle délky a náročnosti aktivity také vyvážené jídlo, které podpoří regeneraci.

Jak začít, když jste dosud nesportovali?

Stejně jako u jiných druhů pohybu či sportu, i tady platí, že ti, kteří se chůzi dosud vyhýbali nebo třeba bojují s nadváhou, by měli začínat opatrně. „Je potřeba hlavně nepřehnat začátek a nezvyšovat tempo nebo vzdálenost příliš rychle. Raději ujít víckrát denně menší kousek než najednou dlouhou trasu,“ radí primář. Ideální je podle něj využívat i běžné situace během dne. Například při cestě do práce může člověk vystoupit z hromadné dopravy o jednu zastávku dříve a zbytek dojít pěšky. Později může trasu postupně prodlužovat.  Podobně lze zařadit chůzi cestou na nákup, při polední pauze nebo večer po práci. Důležité je, aby se z ní nestala jednorázová výzva, ale přirozená součást dne.

Začátečníci přitom často dělají chybu v tom, že si hned na startu nastaví příliš vysoké cíle. Dlouhá trasa nebo příliš svižné tempo mohou vést nejen k nejen k bolestem pat, Achillových šlach, kolen a kyčlí, ale také ke ztrátě motivace. Prevencí je postupné navyšování vzdálenosti, vhodná obuv, dostatek odpočinku a vnímání signálů vlastního těla.

„Ideální intenzitu poznáte podle jednoduchého testu. Jde o tempo, u kterého zvládneme mluvit, ale už ne zpívat,“ uzavírá Jan Burda ze SurGal Clinic s tím, že chůze není jen přesunem z bodu A do bodu B, ale především jednoduchou investicí do zdraví. Největší efekt má pak tehdy, když se jí člověk věnuje pravidelně, ideálně každý den.

Tipy pro začátečníky podle primáře Jana Burdy:

• Schody místo výtahu: Vyjděte nejprve jedno patro pěšky, postupně přidávejte další.

• Vystupte dříve: Při cestě do práce vystupte o jednu či dvě zastávky dříve.
• Postupujte od pomalého k rychlejšímu: Začněte v mírném tempu a délku trasy prodlužujte postupně.
• Sledujte reakce těla: Bolest nebo výrazná únava jsou signálem, že je potřeba zátěž upravit.
• Myslete na pravidelnost: Kratší každodenní procházka bývá pro začátek lepší než jedna dlouhá trasa jednou týdně.

Iniciativu podporuje široká síť partnerů, kteří sdružují odborné znalosti v oblasti managementu chovu, veterinářství, ochrany biotopů a dlouhodobého monitoringu. V rámci této spolupráce hraje klíčovou roli Evropský chovný program (EEP) pod vedením Zoo Praha, který zajišťuje dlouhodobou životaschopnost populace.

„Koordinované řízení evropské populace bylo pro přípravu na tento okamžik zásadní,“ uvádí Veronika Zahradníčková, koordinátorka EEP pro bažanta Edwardsova v Zoo Praha. „Díky pečlivému a dlouhodobému plánování odchovů na základě genetiky jsme byli schopni udržet zdravou a životaschopnou populaci. Poskytnutí jedinců z chovného programu do tohoto projektu je významným milníkem v návratu bažanta Edwardsova do jeho přirozeného prostředí.“

Od vymizení k záchraně

Střední Vietnam už přes dvacet let postrádá jednoho ze svých nejpozoruhodnějších obyvatel. Bažant Edwardsův, původně žijící v tamních hustých, vlhkých nížinných lesích, nebyl ve volné přírodě spolehlivě zaznamenán po celá desetiletí. Naposledy byl spatřen v březnu roku 2000. Na Červeném seznamu IUCN je aktuálně zařazen v kategorii „kriticky ohrožený (pravděpodobně vyhynulý v přírodě)“.

Úbytek tohoto hrabavého ptáka, jehož samci se díky kovolesklému peří a zářivě červené kůži na hlavě vyznačují elegantním vzhledem, je důsledkem tlaku z mnoha stran. Mezi faktory stojícími za jeho pravděpodobným vyhubením ve volnosti patří rozsáhlé ztráty přirozeného biotopu, expanze zemědělství, nelegální lov a v neposlední řadě trvalé ekologické dopady války ve Vietnamu, během níž byly velké plochy původních lesů v areálu jeho rozšíření zničeny.

Mezinárodní aliance ochranářských organizací, zoologických institucí a vietnamských partnerů se spojila se společným cílem: vrátit bažanta Edwardsova do lesů, kde kdysi žil. Projekt představuje jedno z mála globálních úsilí o reintrodukci živočišného druhu, který ve volné přírodě pravděpodobně vyhynul, což z něj činí ambiciózní i hluboce symbolický počin.

Přežití bažanta Edwardsova do současnosti je samo o sobě pozoruhodným příběhem. Na počátku 20. století byl malý počet ptáků přivezen z Vietnamu do Evropy. Tato populace v lidské péči se stala základem pečlivě řízeného úsilí o záchranu tohoto druhu napříč zoologickými institucemi a soukromými chovateli. Díky mezinárodní koordinaci se chovaní bažanti udrželi geneticky životaschopní.

Nyní se tato populace z evropských zoo využije k podpoře jejich návratu do volné přírody. Tento týden bude skupina dvaceti bažantů selektovaných z evropských institucí a chovů přepravena z Berlína do Vietnamu. Každý jedinec byl vybírán s ohledem na genetickou rozmanitost, zdravotní stav či behaviorální charakteristiky tak, aby byl zajištěn co nejsilnější základ budoucí populace ve Vietnamu.

Transport a další kroky

Vybraní bažanti budou přepraveni z Německa do Vietnamu nákladními letadly ve speciálně navržených přepravních bednách, které zajistí bezpečnost, větrání a minimální stres během celé cesty. Převoz budou doprovázet odborníci, kteří budou ptáky nepřetržitě sledovat a zajišťovat jejich maximální možnou pohodu.

Po příletu se budou bažanti aklimatizovat a projdou karanténou ve vietnamské zoo Vinpearl Safari Phú Quốc. Poté část z nich zůstane v zoo a část poputuje do chovného centra v Kim Ngân. Všichni bažanti tak budou nadále pod dohledem. Bezprostředním cílem totiž není jejich vypuštění, ale stabilita: tento plán umožní bažantům přizpůsobit se místním klimatickým podmínkám, vytvořit přirozené hnízdní páry a přivést na svět novou, ve Vietnamu vylíhnutou generaci. Teprve poté budou zvažovány další kroky vedoucí k vypuštění do volnosti.

Tento přístup odráží složitost problému. Návrat druhu, který již ve volné přírodě nežije, vyžaduje víc než „jen“ převoz ze zoo do původního prostředí. Naprosto klíčové jsou funkční ekosystémy, následná ochrana i podpora ze strany místních.

Ve středním Vietnamu se tyto podmínky vytvářejí souběžně. V rámci historického areálu rozšíření druhu se vytyčují chráněné oblasti lesa jako potenciální místa pro budoucí vypuštění. Ochranářské týmy pracují v terénu na ochraně těchto stanovišť, zkoumají biodiverzitu a snižují přetrvávající hrozby, zejména pytláctví.

Partnerská spolupráce a citace

Ústřední roli v úsilí přímo v terénu hraje Chovné centrum vzácných bažantů (Rare Pheasants Breeding Centre), které provozuje místní nezisková organizace Viet Nature. Jako první zařízení svého druhu ve Vietnamu kombinuje toto centrum chov s výzkumem a environmentální výchovou a zároveň zapojuje místní komunity do ochrany jejich přírodního dědictví.

„Pro Vietnam je obnova populace bažanta Edwardsova více než jen návratem jednoho druhu,“ říká Pham Tuan Anh, ředitel Viet Nature. „Představuje to naši hrdost a odpovědnost za ochranu našeho přírodního dědictví. Tento projekt ukazuje, jak se mohou odborníci na ochranu přírody, vědci, místní komunity a také úřady spojit, aby obnovili to, co bylo jednou ztraceno.“

„Tento projekt je výsledkem desetiletí mezinárodní spolupráce,“ říká Andreas Knieriem, ředitel Zoo Berlín a Tierparku Berlín. „Bažant Edwardsův přežil pouze díky koordinovanému chovu za účelem ochrany a nyní máme příležitost učinit další krok: vrátit ho do volné přírody, kam patří.“

Důležitost dlouhodobého závazku zdůrazňují i ​​globální partneři v oblasti ochrany přírody, kteří působí mimo Evropu. „Světová bažantí asociace (WPA) se zavázala k dlouhodobé spolupráci na jednom z nejnáročnějších, ale zároveň nejinovativnějších ochranářských projektů posledních let. WPA poprvé vyslala čtyři páry tohoto druhu do zoo v Hanoji v roce 1994 a dosažení dnešního významného transportu předcházelo mnoho let odhodlaného vyjednávání. Bažant Edwardsův je jedním z mála druhů ptáků, jejichž přežití je nyní naprosto závislé na populaci v lidské péči, a WPA je odhodlána obnovou divoké populace změnit osud tohoto zvířete. Silná podpora ze strany vietnamských úřadů a nadnárodního týmu nám dává víru v úspěch. Jde to krůček po krůčku, mezi nimiž je přesun dvaceti ptáků z Německa v rámci projektu Bring Back Blue klíčový,“ uvedl Jo Gregson, předseda Světové bažantí asociace (WPA).

Několik partnerů z různých zemí přispívá specializovanými odbornými znalostmi k různým aspektům projektu. Jedním z nich je dlouhodobé sledování ptáků po jejich případném vypuštění do volné přírody. „Při reintrodukci druhu je opravdu důležité vědět, jak dobře dokáže přežít ve volné přírodě, takže monitoring po vypuštění je zásadní. A právě zde přicházejí na řadu radiotelemetrické vysílače, které umožňují bezpečné sledování ptáků a jejich zdravotního stavu ve volnosti, aniž by je rušily. Provádíme testy, abychom přišli na nejlepší způsob jejich připevnění na bažanty,“ říká Leah Williams, vedoucí vědecký pracovník pro ochranu přírody v Zoo Chester.

Návrat bažanta Edwardsova představuje vzácnou příležitost zvrátit ztrátu, která se jednou mohla zdát konečná. Projekt proto zdůrazňuje roli, kterou může dlouhodobý a promyšlený chov v lidské péči hrát při ochraně živočišných druhů, a ukazuje důležitost mezinárodní spolupráce při řešení globálních výzev v oblasti biodiverzity.

Česká televize je generálním mediálním partnerem festivalu a přibližuje jeho dění i těm, kteří nemají možnost jej zažít přímo v koncertních sálech nebo se chtějí dozvědět něco navíc. Program ČT art bude totiž kromě koncertů a hudebních dokumentů i letos přinášet pravidelné každodenní festivalové zpravodajství v pořadu Echo Pražského jara, které nabídne kulturní program od 12. května krátce po 20. hodině.

„Těší mě, že kulturní kanál České televize pravidelně přináší přímé přenosy z nejvýznamnějších hudebních festivalů, aby lidem u televize dopřál v reálném čase zažít to, co by bylo jinak dopřáno pouze publiku v sále,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl. „Zahajovací koncert Pražského jara k takovým jedinečným večerům každý rok 12. května rozhodně patří. Kromě uměleckého zážitku ale našim divákům navíc umožňujeme zajímavé srovnání, jak se s Mou vlastí popasuje pokaždé jiný orchestr. Sám jsem zvědavý, jak bude krásná Smetanova hudba letos znít v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který mimochodem letos slaví sto let své existence,“ dodává.

Ve středu 6. května bude mít na ČT art ve 20:15 premiéru dokument Pražské jaro – okno do světa, který vznikl u příležitosti 80. výročí festivalu. Není však pouze historickou bilancí toho, co se za osmdesát let událo. Je to film o festivalu, který se stal součástí naší kultury, o festivalu, který po dekády minulého režimu představoval jistý kulturní most mezi námi a ostatním světem. Snímek však nesleduje pouze myšlenku a historický étos festivalu, ale i realitu jeho příprav a provozu. Především je však o hudbě a o tom, co pro nás znamená. Česká televize jej natočila ve spolupráci s festivalem Pražské jaro. Jeho režisérem a scenáristou je Martin Suchánek.

Hned po něm, ve 21:05, uvede ČT art v premiéře koncert Arvo Pärt a Estonský filharmonický komorní sbor na Pražském jaru 2025, na kterém jeden z nejlepších pěveckých sborů Evropy předvedl skladby skvělého estonského skladatele Arva Pärta u příležitosti jeho loňských devadesátých narozenin. 

V iVysílání je divákům k dispozici bohatý archiv týkajícího se hudebního festivalu Pražské jaro. Jeho nejstarším snímkem je Koncert g moll pro klavír a orchestr skladatele Antonína Dvořáka z roku 1966. Kromě koncertů jsou v iVysílání také dokumenty Symfonie tisíců o přípravě koncertu 8. symfonie Gustava Mahlera na Pražském jaru 2011, Pot a slzy Pražského jara a Psáno pro Pražské jaro. Nebo také ohlédnutí za uplynulými ročníky nazvané To bylo Pražské jaro.

V případě dotazů je vám k dispozici tiskové oddělení.

Prvním hostem večera bude tentokrát Daniel Stach. Ten vysvětlí, že mapy lžou, také proč tomu tak je. „Země je kulatá. A lidé, kteří tomu nevěří, si mohou udělat pokus. Ten vysvětlím později. Taky vám ukážu, jak se území na Zemi rozloží podle systému Merkatoru. Ztratíme jeden z rozměrů v mapě. Merkator ukáže dobře vzdálenosti a úhly, nikdy ne plochu. Takové Grónsko je třeba ve skutečnosti výrazně menší, než se zdá.“ Moderátor tvrdí, že jeho host je dokonalý, s čímž ale nesouhlasí sám Daniel. „Už na gymnáziu mi zakázali zpívat. Neumím kreslit. Moje žena je šikovnější.“ Budete Danielovi jeho výčet nedostatků a zlozvyků věřit? A jaké předvede během vysílání? Dívejte se.

Jako druhá usedne na pohovku Kateřina Marie Tichá. „Nejsem křtěná, Marii jsem si přidala po prababičkách. Když mi bylo šestnáct, potřebovala jsem se zakotvit ve svém ženském rodě a cítit se silnější.“ Kateřina byla loni v anketě Anděl zpěvačkou roku. „Deset let jsem zpívala s kapelou Jelen. Bylo jich pět, pak sedm, teď jich je asi devět. Jak jsme spolu byli od začátku, naše vztahy byly sourozenecké, proto jsme spolu tak dlouho vydrželi. Myslím. Jsou různé typy chlapského společenství, když jsem byla mladá, trochu mě to štvalo, dnes už ne. Třeba jsem od nich dostala jako dárek hotelové dveře z celého hotelu.“ Proč si Kateřina zaplatila aplikaci, která jí zakáže jiné aplikace? Jaký má vztah k sociálním sítím a jak si můžete koupit čas na nich? Nechte se inspirovat!

Na závěr vedle pohovky usedne Fuji, na pohovku její trenérka, Lenka Nitschová. „Fuji hrála se slavným hercem, nevím, jestli by souhlasil, abych tu říkala jeho jméno.“ Moderátor se jakoby rozzlobí: „To jste se na mě všichni domluvili?“ Fuji měla z českých herců ve filmu asi největší roli po jeho boku. „Hrála psa,“ upřesní trenérka. „Psa, kterého slavný herec potkal na cestě odněkud někam…“ Jan Kraus si k odpovědi musí dojít sám. „Fuji hrála s Leonardem DiCapriem. A když jí hladil on, pohladím ji také.“ Zajímají vás zážitky z natáčení se zvířaty? Pak si tento díl rozhodně pusťte.

Opět velmi zábavný, nadmíru obdivuhodný díl vás bude bavit od první do poslední minuty. Nevynechejte ho.

Cesta k hereckému partnerství a zrání v “bardy”

Myšlenka spojit tyto dva herce na komorním jevišti Ungeltu zrála několik let. Jiří Langmajer během svých předchozích úspěšných ungeltovských inscenací (Skleněný

 strop, Housle, Cesta k vodopádům) vyjádřil přání jít ve stopách Petra Kostky a Františka Němce. Po zhlédnutí Pana Halperna a pana Johnsona pak konstatoval, že podobně na sebe „slyší“ s Jiřím Dvořákem.

„Věděl jsem, že se Jiřímu Langmajerovi blíží významné životní jubileum. A hned mě napadlo, že by mu při příležitosti jeho šedesátin měl Ungelt nabídnout nějakou velkou hereckou výzvu,“ vysvětluje emeritní principál Divadla Ungelt Milan Hein.

„Podařilo se, a Langmajer své kulatiny oslaví v červnu na Letní scéně.” Jiří Dvořák ho bude s šedesátkou následovat o necelý rok později. Umělecký ředitel Pavel Ondruch dodává: „Už to nejsou žádní ‚středňáci‘, ale zralí herci, kteří vstupují do své mistrovské, chcete-li bardovské, éry. Oba pánové, kteří v minulosti ztvárnili desítky silných mužných rolí, budou na jevišti spolu s největším americkým dramatikem druhé poloviny 20. století snad vůbec poprvé čelit stárnutí a konečnosti života.“

Mužství, intimita a krása přátelství

Hra Jak starý je Měsíc z roku 2009 je minimalistický, dokonale vybroušený diamant  ze závěrečné tvůrčí fáze amerického dramatika Sama Sheparda. Ten se proslavil především hrami ze sedmdesátých a osmdesátých let (L  áskou posedlí, Mámení mysli, Pravý západ, Pohřbené dítě…), které Starý Měsíc neprávem zastínily. Divadlo Ungelt text objevilo krátce po Shepardově smrti (2017) a zadalo ji k překladu významnému překladateli Pavlu Dominikovi.

Celý děj se odehrává na samotě v Kentucky. Dva staří kamarádi, Ames (Jiří Langmajer) a Byron (Jiří Dvořák) se po letech setkávají, popíjejí bourbon, pozorují blížící se zatmění Měsíce a vedou dialog, který se z povrchu prořezává do nejhlubšího jádra jejich existenciální krize. Společně se uprostřed vesmírného universa vyrovnávají se stářím, minulostí, současností, ztrátou životních lásek i blížící se smrtí.

Nebyl by to ale Shepard, kdyby z vážného tématu neudělal neobyčejně vtipnou a dojemnou sondu do mužské duše – zachytil jak jejich komickou ješitnost, tak nesmyslnou vznětlivost, tak potlačenou citovost a zranitelnost. „Je to ta nejchlapštější hra, jakou jsem kdy četl,“ doplňuje Pavel Ondruch. „V originální dramatické formě Shepard zkoumá celoživotní, hluboce intimní – ovšem nesexuální – přátelství dvou mužů. Poselství, že vaše spirituální krize či existenciální samota nikdy nemůže být tak veliká, aby ji neutišilo přátelství, mě znovu a znovu dojímá…“

Generačně spřízněný tvůrčí tým pod vedením režiséra Dočekala

Inscenace se chopil renomovaný režisér Michal Dočekal. Znáte ho nejen z Ungeltu (Cesta k vodopádům, Na ocet), ale také třeba z Národního divadla či Městských divadel pražských. Dočekal v dubnu letošního roku – symbolicky uprostřed zkoušení – oslavil šedesáté první narozeniny. Společně s oběma protagonisty tak stvořili tvůrčí tým, který je pro Shepardovu dramaticky meditační hru o stárnutí ideální.

Divadlo Ungelt slibuje divadelní lahůdku, která přinese mimořádný divácký zážitek jak v komorním prostoru své Kamenné scény, tak na vzdušné Letní scéně.

Všem divákům děkujeme za podporu! Provoz Divadla Ungelt je hrazen pouze ze vstupného a darů.

JOSEFÍNA PRACHAŘOVÁ, FRANTIŠEK PRACHAŘ A TOM SEAN PŠENIČKA prozradili, jak to mají se společným bydlením, proč byla Josefína při seznámení s Thomasem slepá, a pánové se pak utkali v battlu Slavia vs. Sparta. Josefína a František jsou sourozenci, Josefína a Thomas jsou již nějakou dobu pár – a všichni tři mladí herci tvoří jakýsi trojlístek, neboť František u nich někdy bydlí. „Podle toho, kde je víc navařeno,“ upřesnil. U sestry s Thomasem to ale teď prý nebývá moc slavné: „U nich je to teď úplně na prd, tak tam teď moc nepobývám.“ Má-li Honza Dědek v divadle partnerský pár, vždy se pochopitelně zajímá o to, jak došlo k seznámení. U Josefíny a Thomase to nebyla úplně běžná situace, popsal ji Thomas: „Seznámili jsme se na place při natáčení seriálu, Josefína hrála nevidomou. Úplně nevidomou, měla dané čočky. Takže podle mne úplně první seznámení vůbec nevěděla, jak vypadám ani jak se tvářím, když s ní mluvím. Je otázka, jestli to pomohlo, nebo to něco zhoršilo, ale dopadlo to dobře.“ První seznámení Thomase s Josefíniným tatínkem, hercem Davidem Prachařem, proběhlo za ještě divnějších okolností, které tentokrát prozradila Josefína: „Tom viděl tátu poprvé v divadle v představení, kdy má táta kostým růžovýho žraloka…“ Thomas pokračoval: „…badmintonovou raketu v ruce, míček, se kterým si pinká a říká: Kluci, pojďte si hrát…“ Honza Dědek raději změnil téma, ovšem to nově zvolené bylo ještě ožehavější, neboť rod Prachařů je čistě slavistický, pokud jde o fotbal, zatímco Thomas je fanoušek Sparty. Prý se o fotbale raději nebaví, nicméně moderátor vyzval Františka s Thomasem, kteří jsou oba kromě herectví i muzikanti, aby si dali rappový battle, Jiří Krhut jim k tomu dělal hudební doprovod. Neskutečné vystoupení měla Josefína rozsoudit, a nevyřešil to nikdo jiný než Jiří Krhut: „Slavka, nebo Sparta, chlapci, jsou zbytečná slova, řek jsem to už stokrát a řeknu to teď znova. Jediné, co vím, hej, a vím to prostě jistě, že nejlepší je Baník, pi…čo, na posledním místě!“ Celý rozhovor sledujte již v úterý ve 21.35 na Primě!

ŠTĚPÁN KOZUB A ROBIN FERRO názorně předvedli, jak vypadá v jejich podání drsný humor – nevynechali Romy, šlapky ani návštěvu veřejného domu, imitovali Věru Bílou a Petra Lexu ze Slzy. Robin Ferro i Štěpán Kozub již hosty v 7 pádech byli, ovšem nikoli spolu. Honzu Dědka tedy zajímalo, jak se dali dohromady. Slova se ujal nejdříve Štěpán: „Nám volala produkce, hlavně ať se ovládáme. Takže vůbec nevím, co tu dneska budeme dělat, ale už se tu hodně nastavila laťka,“ pronesl a významně se díval na Jiřího Krhuta. „Než řekneme, jak jsme se seznámili, tak jak tady Jirka vykládal ty rozhovory opilých lidí, tak já jsem slyšel jeden rozhovor: Jediné, co mě na tom pátku fakt sere, vole, je to, že je úterý.“ Ani Robin Ferro nechtěl hned odpovědět, jak se seznámili, považoval však za nutné přisadit si historkou o Romech: „Když jsi z Ostravy, tak si o nich musíš vykládat. Navíc já o nich můžu mluvit, protože vypadám jako jejich ambasador. Pamatuju si, jak jsem byl v hospodě po představení a dával jsem si pivo, tam se hádali dva Romové a jeden říká tomu druhému: Já mám pravdu! Protože já věřím tomu, co ty říkáš!“ Pak už se konečně Honza Dědek dočkal odpovědi na svou otázku týkající se seznámení, Štěpán mu to vysvětlil: „My jsme se s Robinem potkali na recitační soutěži, to nám bylo asi třináct let, a ještě jsme vůbec nevěděli, že spolu budeme studovat na konzervatoři a že první muž, kterého po svém otci uvidím celkově, bude on. Tedy když nepočítám svého dědu, ale to byl spíš omyl.“ Než pánové vylíčili, jak se seznámili a že to, co je opravdu spojuje, je drsný humor, stihli na sebe prásknout, jak Robin v patnácti letech požádal bezzubou šlapku o orální sex nebo si chtěl dopřát speciální masáž lávovými kameny: „Za čtyři a půl tisíce? To někdo musel rozebrat pyramidy v Egyptě,“ doplnil Štěpán. Honzu Dědka zajímalo, zda Štěpán umí Robina imitovat. „To je pomluva pražská. Tady před mistrem imitátorem ale tohle dělat je trochu podpásovka, Honzo, ale já ti odpouštím, ty za to nemůžeš a máš narozeniny. My když máme koncerty s Jirkou, tak já říkám divákům, že si s sebou vozím více zpěváků, aby to nebylo ochuzené, tak občas tam dám třeba Věru Bílou. Ale protože já neumím moc romsky, tak jsem si vymyslel vlastní text. A koho mám fakt rád, je Honza Nedvěd. A Slzu znáte?“ Celé neskutečné vystoupení této dvojice si nenechte ujít v úterý večer ve 21.35 na Primě.

JIŘÍ KRHUT dostál svému indiánskému jménu Ten, který se rád předvádí. Uvedl příklady ostravské opilecké filozofie a dokázal, že by se uživil i jako prodejce hrnců. Jiří Krhut musel přijít, neboť zatímco prý Petr Jablonský umí všechny hlasy, ostravsky nikoli. Jiří Krhut je dle Honzy Dědka největší bavič v Ostravě, navíc je ale bývalý učitel, takže se naučil krotit divou zvěř. Moderátor chtěl vědět víc o tom, jak Jiří šel na maškarní ples převlečený za vítr. „Zatímco se každý snažil uchopit nějakou konkrétní postavu, tak já jsem takhle mezi nima jenom lítal – a tak to mám dodneška.“ Jiří prozradil, že má indiánské jméno: „Ano, já mám indiánské jméno. Indiánské jméno je důležité, měli byste si ho najít každý, to je to, v čem jste nejlepší. A já jsem zjistil – a přijal jsem to, odpustil jsem si –, že já jsem Ten, který se rád předvádí.“ Honza Dědek tuto Jiřího vlastnost demonstroval na Jiřího knize Krhutoviny a jeho básních, ukázal jednu zajímavou dvojstranu: „Já tam mám jednu zásadní dvoustránku, která je na téma hyperkorektnosti, kterou tady máme pořád víc a víc. A když má někdo problém s hyperkorektností, tak já tady mám hyperkorektní terapii, která zní: Lesba šokem a bude ti gay!“ Připojil ještě své lesbické rčení: „Vytloukat klín klínem. Ale pojďme si ještě říct, že já jsem si napsal v roce 2017 do mobilu, a to ještě nebyl film Sbormistr, básničku Kosmetika pedofilních sbormistrů a je tam kulínská voda po hulení…“ Inspiraci pro svou tvorbu Jiří Krhut rád a často sbírá u pivka v hospodě: „Když sedím s kamarády v hospodě u pivka, tak já si píšu – já poslouchám nejen je, ale já poslouchám, co se hlavně děje tam vzadu. Protože když jsou tam dva totálně na šrot, tak oni jedou filozofii. Třeba tam se dva chystali na hřiby, byli už úplně na plech. A ten jeden povídá: Ty, poslouchej, a v kolik zítra ráno vyjedeme, až vstanem? Druhý mu říká: Určitě ne dřív… A nejlepší byli dva borci, kteří řešili nějaký vztah. A jen říká druhému: Rychle se, vole, rozveď, dokud máš s kým!“ Po několika ukázkách hospodské opilecké filozofie Honza Dědek zmínil, že Jiří Krhut také prodává hrnce. Ukázalo se sice, že pouze v rámci varieté, nicméně Jiří bez zaváhání předvedl šišlavého prodejce: „Zeptám se nejdřív pořadatele – máte zamčeno?“ Více smíchu si dopřejte v úterý večer na Primě.

PETR JABLONSKÝ odhalil, jak se učí nové hlasy a postavy, předvedl rozhovor Haliny Pawlovské a Felixe Holzmanna a zazpíval Queeny hlasem Miloše Zemana. Honza Dědek nabídl svému prvnímu hostovi obligátní skleničku vody se slovy, že napojit všechny jeho hlasy, to už je nějaká žízeň – a zajímal se o to, kdy v sobě Petr Jablonský objevil svůj talent. „To mi bylo tak deset let a dostal jsem do ruky kazety divadel malých forem, komediálních dvojic, obzvlášť to byli Šimek a Sobota, Holzmann a Budín a tak.“ Petr Jablonský nejenže imituje známé osobnosti, ale mnohé i hrál, například Old Shatterhanda či Václava Klause, dokonce vytváří jejich rozhovory, předvedl tedy rozhovor Haliny Pawlovské a Felixe Holzmanna a názorně ukázal, jak kromě hlasu mění i fyziognomii. Moderátora zajímalo, jak se na nové hlasy a imitované postavy Petr připravuje. „Hlavní je, že se díváš, nejenom posloucháš, a toho člověka nakoukáváš celýho jako osobnost. Aspoň já se snažím představit daného člověka jako komplexní osobnost.“ Například prezident Miloš Zeman se učil prý v podstatě sám, nicméně Petr Jablonský šel dál a zpíval jeho hlasem We Are the Champions od Queenů. „Nápadem Halina Pawlovská a Felix Holzmann jsi mě dostal, a podobný nápad měl Petr Kroutil, což je mimochodem můj švagr, kapelník Original Vintage Orchestra, a říkal mi: Hele, pojď s námi do Queenů, mohl bys to zpívat jako Zeman. A takhle to opravdu vzniklo. Zimprovizovali jsme to, kluci to zahráli a já jsem to zazpíval.“ Petr Jablonský poté předvedl, jak by Honzovi Dědkovi přišli popřát prezidenti. Celý rozhovor a jedinečné vystoupení si nesmíte nechat ujít v 7 pádech Honzy Dědka v úterý ve 21.35 na Primě!

„Rozdíl mezi člověkem, který si vlastní bydlení pořídí, a tím, kdo o něm deset let jen přemýšlí, často nespočívá v dramaticky odlišných financích. Mnohem častěji jde o přístup, disciplínu a schopnost připravit se dopředu. Právě některé opakující se chyby pak způsobují, že lidé místo budování vlastního majetku dál financují bydlení někoho jiného prostřednictvím nájmu,“ říká Pavel Janeček z Royal Bridge Partners.

1.     Čekání na „správný okamžik“
Jednou z nejčastějších chyb je přesvědčení, že existuje ideální chvíle pro koupi nemovitosti. Část lidí čeká na pokles cen bytů, jiní na nižší úrokové sazby nebo vyšší příjmy. Na první pohled to zní logicky a zodpovědně. Problém je v tom, že realitní trh se pohybuje v cyklech a dokonalý moment bývá rozpoznatelný až zpětně. Ve výsledku mnoho domácností čeká dva, tři nebo pět let, během kterých pravidelně platí nájem, ale současně si nevytváří žádný vlastní majetek. Mezitím ceny nemovitostí často opět narostou nebo se změní podmínky financování. Člověk, který chtěl „počkat“, pak zjistí, že je od vlastního bydlení paradoxně dál než na začátku.

Mnohem důležitější než hledání ideálního timing je mít realistický plán. Vědět, jak velkou splátku domácnost dlouhodobě zvládne, kolik potřebuje vlastních zdrojů a jaký typ bydlení skutečně odpovídá jejím možnostem. Ne každý musí začínat ve vysněném rodinném domě. Často dává větší smysl první menší byt, který vytvoří základ pro další krok za několik let.

2.     Snaha koupit „dokonalé bydlení“ hned napoprvé
S předchozí chybou úzce souvisí další problém. Mnoho lidí plánuje první nemovitost tak, jako by měla být jejich definitivním bydlením na celý život. Hledají ideální lokalitu, velkou dispozici, vysoký standard i kompletní občanskou vybavenost. Jenže právě tato kombinace často znamená cenovou hladinu, která je pro první nákup zbytečně vysoko.Výsledkem bývá frustrace a pocit, že vlastní bydlení je nedostupné. Přitom řada dnešních vlastníků začínala výrazně skromněji. Menší byt, horší lokalita nebo kompromis v dispozici nemusí znamenat životní prohru. Naopak může jít o strategický první krok.

„Nemovitost totiž není jen místo k bydlení, ale také dlouhodobý finanční nástroj. I menší byt může v čase pomoci vytvořit kapitál pro budoucí větší bydlení. Kdo ale čeká pouze na perfektní variantu bez kompromisů, často nakonec nekoupí nic,“ říká Pavel Janeček z Royal Bridge Partners.

3.     Honba za maximální hypotékou
Další častou chybou je orientace na maximální částku, kterou banka schválí. Řada lidí přemýšlí stylem: když mi banka půjčí více, znamená to, že si to mohu dovolit. Jenže bankovní schvalování pracuje hlavně s čísly a schopností splácet. Už méně řeší kvalitu každodenního života klienta. Příliš vysoká hypotéka pak může domácnost dostat do dlouhodobého finančního tlaku. Každý nečekaný výdaj představuje problém, chybí rezerva, odkládají se investice i běžné životní potřeby. V extrémních případech se vlastní bydlení stává zdrojem permanentního stresu místo očekávané stability.

„Udržitelné financování přitom není o tom „dostat maximum“, ale nastavit splátku tak, aby domácnost zvládla i horší období. Bezpečný model počítá s rezervou, možností výpadku příjmu i budoucími změnami životní situace. Lidé často zapomínají, že hypotéka je závazek na desítky let, během kterých se může změnit zaměstnání, rodinná situace i ekonomické podmínky,“ říká Pavel Janeček z Royal Bridge Partners.

4.     Podceňování malých finančních problémů
Mnoho zájemců o bydlení se soustředí hlavně na cenu nemovitosti a výši hypotéky, ale podceňuje detaily, které mohou celý proces výrazně zkomplikovat. Typickým příkladem jsou zbytečně vysoké spotřebitelské úvěry, nevyužívané kreditní karty, kontokorenty nebo nepravidelná platební historie. Právě tyto zdánlivé drobnosti mohou výrazně ovlivnit bonitu žadatele. Banky dnes detailně posuzují celkové finanční chování klienta a některé závazky mohou snížit dostupnou výši hypotéky i o stovky tisíc korun.

Problém nastává hlavně tehdy, když lidé začnou situaci řešit až ve chvíli, kdy už mají vybranou nemovitost a podepsanou rezervační smlouvu. V tu chvíli se dostávají pod časový i psychologický tlak a místo hledání nejlepšího řešení se snaží situaci „nějak zachránit“. To často vede ke zbytečně drahým rozhodnutím.Příprava několik měsíců dopředu přitom může výrazně pomoci. Splacení menších závazků, vytvoření rezervy nebo úprava finančních návyků často znamenají lepší podmínky i vyšší šanci na schválení financování.

5.     Chybějící dlouhodobý finanční plán
Poslední velkou chybou je přesvědčení, že koupě bydlení je jednorázová událost. Ve skutečnosti jde o dlouhodobý projekt, který ovlivňuje finance domácnosti na desítky let. Přesto mnoho lidí řeší pouze aktuální situaci. Zda dosáhnou na hypotéku dnes, ale už méně přemýšlí o tom, co bude za pět, deset nebo dvacet let.

„Do plánování přitom vstupuje celá řada faktorů. Budoucí rodina, změna práce, rekonstrukce, energetické náklady, refinancování hypotéky nebo tvorba finanční rezervy. Kdo počítá jen s optimistickým scénářem, bývá později nepříjemně překvapen.Právě dlouhodobý plán často rozhoduje o tom, zda vlastní bydlení přinese stabilitu, nebo finanční problémy. Nejde jen o samotný nákup, ale o schopnost bydlení dlouhodobě udržet bez zbytečného stresu a omezení běžného života,“ dodává Pavel Janeček z Royal Bridge Partners.

„Pacienti často řeší symptom místo příčiny. Bolest hlavy automaticky tabletou, kašel sirupem nebo únavu doplňky stravy. V online poradně se proto pacientů neptáme jen na to, jaký lék chtějí. Ptáme se, co přesně chtějí vyřešit, jak dlouho potíže trvají a co jim předcházelo. A velmi často zjistíme, že problém není v samotném léku, ale už v původním rozhodnutí,“ říká farmaceut Mgr. Ondřej Pleskot z Lékárna.cz.

Podle zkušeností lékárníků z online poradny Lékárna.cz pak vzniká stále stejný scénář: pacient očekává rychlý efekt, lék nezabere podle představ, zůstane doma v zásobě – a nakonec skončí v koši.

„Pacienti chtějí okamžitý efekt a lék vyhodnotí jako nefunkční příliš brzy. Přitom běžná tableta začne působit až za 20 až 40 minut. I správně zvolený lék se tak může stát zbytečným jen kvůli špatnému očekávání,“ říká farmaceut Mgr. Ondřej Pleskot z Lékárna.cz.

Podle Lékárna.cz dnes není největší problém dostupnost léků, ale dostupnost správné rady ve chvíli rozhodování. Online poradna funguje právě v okamžiku, kdy pacient vybírá, co a jak užívat – jednoduše, odkudkoliv a ještě před samotným nákupem.

„Stačí krátká konzultace, která zabrání špatné volbě, zbytečnému výdaji i následnému vyhazování léků. Správná rada na začátku je nejúčinnější prevence,“ uzavírá Pleskot.

Na problém upozorňují i aktuální data iniciativy „Nevyhazuj léky“. Mezi lety 2021–2024 se v Česku vytřídily téměř 3 miliony kilogramů léčiv a téměř pětina lidí stále vyhazuje léky do běžného odpadu.*/ Podle Lékárna.cz jsou ale vyhozené léky často jen posledním důsledkem špatného rozhodnutí na začátku léčby.

*/zdroj: https://aifp.cz/cs/kazdy-paty-cech-vyhazuje-leky-do-kose-novy-projekt/

Výtěžek večera podpoří výstavbu druhého českého Domu Ronalda McDonalda, který nadační fond postaví v areálu Fakultní nemocnice Olomouc. Nový Dům nabídne ubytování až pro 20 rodin, které tak mohou zůstat nablízku svým dětem i v průběhu náročné léčby.

 „Věříme, že hudba má sílu spojovat lidi a otevírat srdce. A právě to je podstatou tohoto večera. Je pro nás ctí otevřít dveře pražského Hard Rock Cafe akci, která pomáhá rodinám zůstat spolu i v těch nejtěžších chvílích. Všechny moc na tuto akci zveme, každý host, každý tón i každé gesto podpory má význam ,“ říká Martina Lednová, ředitelka Hard Rock Cafe Prague. 
  

„Benefiční večer, jako je Hudbou spolu, má velmi konkrétní dopad. Pomáhá nám přiblížit se k realizaci stavby a tak pomoci zajistit, aby rodiny nemusela být během hospitalizace dítěte, která probíhá daleko od jejich bydliště, rozdělena jen proto, že nemá kde bydlet. Druhý český Dům v Olomouci je dalším krokem k tomu, aby blízkost rodiny byla přirozenou součástí léčby,“ říká Ivana Švingrová Pešatová, výkonná ředitelka nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda.  

První český Dům Ronalda McDonalda funguje od roku 2022 v areálu Fakultní nemocnice Motol a Homolka a potvrzuje, jak zásadní roli hraje přítomnost rodiny v procesu léčby. Od zahájení svého provozu poskytl rodinám již více než 21 tisíc bezplatných noclehů.  

Benefiční večer by se nemohl uskutečnit bez podpory klíčových partnerů. Hlavním partnerem akce je  Coca-Cola Česká Republika,  dalšími klíčovými partnery pak UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia  a Farm Frites Poland SA.   „Jsem rád, že dlouhodobě stojíme po boku organizace, která pomáhá rodinám v nejtěžších chvílích a těší mě, že můžeme aktivně pomoci na cestě k realizaci druhého Domu Ronalda McDonalda v Česku,“ říká Pawel Ozierski, obchodní ředitel Coca-Cola Česká Republika.  

 
Zapojit se do podpory může široká veřejnost i firmy. Buď nákupem vstupenek na benefiční večer prostřednictvím projektu na portálu darujme.cz, partnerstvím nebo přímým darem na výstavbu druhého Domu. Každý příspěvek pomáhá vytvářet místo, kde mohou rodiny zůstat spolu i když jim do života vstoupí náročná léčba. Veškeré informace jsou dostupné také na webu nadačního fondu: www.drmcd.cz  

Jedna noc. Dvě rozlučky

Rozlučky se svobodou sledují Petra, reklamního režiséra těsně před svatbou, a Lucku, párovou terapeutku, která už na lásku rezignovala. Kvůli chybě v rezervaci se jedna pánská a jedna dámská rozlučka se svobodou ocitnou na stejném místě. Co začíná jako trapný omyl, rychle přeroste v noc plnou absurdních situací, nečekaných intimností, střetů, neřízeného chaosu i nesnesitelných kocovin. Z původní katastrofy se stává divoký sled událostí, během kterého se mohou zhroutit vztahy, padnout všechny zábrany a převrátit životy všech zúčastněných vzhůru nohama. Rozlučky se svobodou jsou moderní, nekorektní a lechtivou komedií s divokou energií, která kombinuje humor, vztahové střety i momenty, kdy věci přestanou být pod kontrolou.

Film inspirovaný prohýřenými nocemi i příběhy, které psal sám život

„Mám pocit, že dneska všichni trochu tápeme v tom, co od vztahů vlastně chceme. Zajímalo mě proto, co se stane, když se během jedné noci potkají lidé, kteří by se za normálních okolností nikdy nepotkali – jak rychle dokážou spadnout masky a jak málo někdy stačí k tomu, aby se člověku změnil pohled na vlastní život. Rozlučky se svobodou to ukazují bez moralizování, skrze situace, které jsou někdy absurdní, jindy velmi intimní, ale vždycky lidské. A hlavně je celý příběh inspirovaný jednou skutečnou šílenou rozlučkou, která se odehrála roku 2016,“ popisuje vznik komedie režisér, producent a scenárista Petr Kubík.

Od Pasohlávek po Prahu. Filmaři vyrážejí do hlavní části natáčení

Natáčení probíhá v atraktivních lokacích napříč celou republikou, od pražských Vinohrad přes Brno až po Kemp Merkur Pasohlávky a Aqualand Moravia. Klíčové interiérové scény vzniknout během června ve Studiu D1 v Modleticích.

Režie se ujal Petr Kubík, scénář napsali JC Kovář, Petr Kubík a Lukáš Daniel Pařík, film spolu produkují Petr Kubík a JC Kovář, za kamerou stojí Pavel Kopp a za hudbu je zodpovědný Lukáš Daniel Pařík.

V hlavních rolích se představí Patricie Solaříková, Adam Mišík, Patrik Děrgel, Ján Jackuliak, Ivan Lupták, Sára Korbelová, Elizabeth Kubík, Václav Šanda, Evelyn Kramerová, Nicole Šáchová, Ladislav Bédi a další.

Výstava Tragédie ženy: Krajina těla je součástí komplexního výstavního cyklu OTISK 2026 v prostorách kulturního centra CO.LABS v Brně. Staví na naléhavosti stejnojmenného cyklu výstav německé umělkyně Anny Costenoble, který v roce 1896 v pražském Topičově salonu vyvolal společenské pobouření. Umělkyně tehdy otevřeně zobrazila sexualitu a mateřství jako autentickou zkušenost, což bylo v patriarchálním světě nepřípustné.

„Výstava vrací hlas zapomenutému cyklu a znovu otevírá téma ženské zkušenosti jako ‚krajiny těla‘ – vrstveného pole prožitků, které se dotýkají téměř každé ženy. Současně odmítá idealizaci i démonizaci ženství a představuje ho jako hluboce ambivalentní zkušenost – formující, proměnlivou, často bolestnou, ale zároveň tvořivou a osvobozující,“ vysvětluje Anna Mičolová, kurátorka a předsedkyně spolku Tragédie ženy.

Na co se může návštěvník těšit?

Díla zabývající se tematikou od intimní krajiny ženské zkušenosti přes mechanismy formující podobu města až po digitální prostředí proměňující naše vnímání intimity a přitažlivosti otevírají otázky moci, kontroly a svobody rozhodování.

„Představujeme tvorbu sedmnácti umělkyň a umělců, od studentek a studentů či absolventek a absolventů Akademie výtvarných umění v Praze, Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Fakulty výtvarných umění VUT a Fakulty umění Ostravské univerzity, až po etablované autory a autorky i hostující umělkyně ze Slovenska, kteří se svobodně vyjadřují k tématům, jež i dnes vyvolávají kontroverze.“

Vystavující umělectvo: Alena Kupčíková, Antonie Zichová, Jan Slanina, Jana Krčmová, Johana Došková, Julie Machalová, Karolína Majtanová, Klára Samcová, MAI, Martina Minařík Pavelková, Natálie Ryzá, Nelly El, Nikola Havlíková, Patrícia Čechová, Radka Tomaschek Škodová, Vendula Váňová a Yaryna Derevianko.

Domov, přijetí a péče

V rámci samotné vernisáže 13. května od 19:30 hodin představí své dílo slovenská umělkyně Patrícia Čechová, které vzniklo přímo pro výstavu Tragédie ženy: Krajina těla. Komorní performance Hrdopýšek odkazuje na tematiku rakoviny prsu, ztráty tělesné jistoty i proměny vztahu k vlastnímu tělu. Vychází z obrazu těla, které si žena postupně vytváří, tvaruje a přijímá jako vlastní, do nějž však následně vstupuje zásah narušující jeho celistvost i význam.

„Už samotný název Hrdopýšek v sobě nese určitou ironii i kritiku toho, jak bývá ženské tělo pojmenováváno, hodnoceno a přivlastňováno zvenčí. Symbolicky pracuji s lidovým ochranným rituálem, v němž chléb a sůl představují ochranu, domov, přijetí a péči. Z drobků chleba postupně vzniká mapa hrudníku, která se před očima diváků rozpadá,“ říká umělkyně Patrícia Čechová.

Bohyně života, objekt každodennosti

Ústředním dílem výstavy je socha The Mother od Yaryny Derevianko, která vznikla jako studentská práce a byla součástí participativní instalace zvoucí návštěvníky a návštěvnice do dvou prostorů – dovnitř sochy a za závěsy. Tyto prostory působily jako protiklady, přesto oba nesly silně intimní charakter. Uvnitř sochy převládal teplý a bezpečný pocit (připomínající lůno), zatímco prostor za závěsem byl chladnější a připomínal zpovědnici. Umělkyně tak v díle zkoumá komplexnost mateřství prostřednictvím různých rovin prožitku porodu.

„Moc bych si přála, aby se socha nacházela ve veřejném prostoru, kde by ji mohli lidé vidět a ocenit. Je škoda, že teď jen stojí v mém bytě a já v ní skladuji věci. Myslím, že je vlastně velmi symbolické, jak se z ‚bohyně života‘, vytvořené pro vyšší účel, stane objekt každodennosti – něco, co doma chátrá a slouží v podstatě jako kus nábytku. Podobně se to často děje ženám, a obzvlášť matkám, v reálném životě,“ říká umělkyně Yaryna Derevianko.

Úložiště potenciálu DNA

Součástí výstavy je také sběrné místo pro Úložiště potenciálu DNA Aleny Kupčíkové, umělkyně, která se sama označuje za gerontku výstavy je známá svým cyklem Chlupatic. Tato participativní instalace vyzývá návštěvníky k intimnímu gestu sdílení, v jehož rámci mohou darovat část své DNA. Sbírané chloupky z ohanbí – ženské i mužské – se stávají materiálem pro vznik nového díla, nové „epopeje“ a záznamu lidské přítomnosti.

„Chloupky sbírám a uchovávám z celého světa již 26 let. Lidé mi je posílají z různých zemí a tento sběrný box byl instalován na mnoha místech. Nejde o provokaci. Jde o návrat k podstatě,“ říká umělkyně Alena Kupčíková. Chloupky zde nesou význam DNA, paměti těla, sexuality, zranitelnosti i síly. Stávají se intimním záznamem i jakousi relikvií lidské existence. To, co bývá skryté, odkládané a tabuizované, se proměňuje v nositele významu.

Umění jako terapie

Skrytou perlou výstavy je nenápadná asambláž Nikoly Havlíkové, která formátově patří k nejmenším dílům, ale obsahově k těm nejnaléhavějším. Jedná se o obyčejnou dřevěnou desku obalenou pletivem. Je na ní namalovaná slepice a trčí z ní nebozez. Na první pohled se může zdát, že tento motiv s tématem výstavy nesouvisí, opak je však pravdou.

„Jsme zvyklí, že podklad obrazu je jen zprostředkovatelem zobrazení, v mém případě je však samotným dílem a obraz slepice má spíše odvádět pozornost. Deska pro mě znamená mé tělo, její poničení (řezy a vrypy) jsou metaforou psychického násilí, které jsem zažívala; a pletivo znázorňuje izolaci, ve které jsem se ocitla. Snažila jsem se dílem vyjádřit pocit, který jsem v té době zažívala při sociálních interakcích. Věděla jsem, že mé rány nejsou na první pohled vidět, ale čím déle se mnou kdokoliv mluvil dostal se ke mně blíž, tím víc bylo zřejmé, že něco není v pořádku – stejně jako u zničené dřevěné desky,“ vysvětluje umělkyně Nikola Havlíková. Tento proces pomohl dodat sílu nejen jí samotné, ale může přinést i dalším přeživším.

Sesterství a soudržnost

Dílo, které ukazuje, že ženství není jen negativní zkušeností, ale může nabídnout i soudržnost, blízkost a sesterství, představuje na výstavě Jana Krčmová, ostravská umělkyně a členka týmu Tragédie ženy, ve spolupráci s Vendulou Váňovou. Na malbě jsou dvě ženy, které se objímají a podpírají. Jak umělkyně říkají: „Obraz je o přátelství, podpoře a sdílení. Samotný proces malby byl pro nás stejně důležitý jako výsledek. Malovaly jsme vedle sebe intuitivně a s jemností. Když jedné z nás něco nešlo, druhá ji vystřídala.“ Tento obraz je záznamem toho, jak obě umělkyně fungovaly společně. Není jen o dvou postavách, ale i o tom, jaké to je nechat druhého vstoupit do svého prostoru, sdílet ho a nebýt na věci sám.

Radost ano. Ale bez hranic to nefunguje

Dnešním trendem je mluvit o pozitivních metodách výcviku – o odměnách, motivaci a radosti. Daušová s tím souhlasí – bez toho to nejde. Zároveň ale upozorňuje, že pes potřebuje vědět, co je správně, a stejně tak musí vědět, co už správně není.

„Setkala jsem se s přístupem, kdy psi neměli žádné mantinely. A nebyli spokojení. Paradoxně jsou šťastnější ve chvíli, kdy mají jasno,“ vysvětluje. Když se objeví případy, kdy pes někomu ublíží, často se mluví o nevhodném plemeni nebo povaze.  Podle Daušové za tím ve většině případů stojí vedení psa.

Dvě vteřiny rozhodují

Jedna z nejčastějších chyb je špatné načasování. „Máte zhruba dvě vteřiny na to, abyste psovi řekli, že něco udělal správně. Když to nestihnete, už chválíte něco jiného,“ popisuje Daušová.

V praxi to často vypadá takhle: pes přijde na přivolání, majitel počká, až si sedne, a teprve pak ho pochválí. Jenže pes si odnáší jinou informaci – že správné je sednutí, ne příchod.

Proto se často používá klikr – malá pomůcka, která vydá vždy stejný zvuk a přesně označí správný okamžik. Bez emocí, bez zmatku. „Pes nepotřebuje slyšet dlouhé věty. Potřebuje jasnou informaci: teď je to správně,“ dodává.

Korekce patří k věci

Otázka korekcí budí mezi majiteli psů emoce. Podle Daušové je ale důležité odlišit nepřiměřený nátlak od srozumitelného vedení. „Pokud pes ví, co má udělat, a přesto to neudělá, musí přijít reakce. Jinak pro něj situace zůstává nečitelná,“ říká.

Korekce musí být přiměřená a přijít v pravý moment. Nemá psa zastrašit, ale zastavit nebo usměrnit.

Každý pes je jiný

Univerzální návod neexistuje. Co funguje u jednoho psa, nemusí fungovat u druhého. „Je to podobné jako u dětí. Někde stačí pohled. Jinde musíte být důraznější,“ říká Daušová.

Proto se podle ní nestačí spoléhat jen na obecné návody nebo videa z internetu. Výcvik vždy stojí na konkrétním vztahu mezi člověkem a psem.

Malé kroky místo velkých skoků

I složité úkoly se učí jednoduše – po částech. Například asistenční pes, který má vytáhnout prádlo z pračky, se to neučí jako jeden celek. Nejprve se naučí otevřít dvířka, pak vzít prádlo a nakonec ho podat. „Je to jako skládačka. Každý krok zvlášť, a teprve potom se spojují,“ vysvětluje. Stejný princip platí i pro běžné situace, jako je přivolání nebo chůze na vodítku.

Video nestačí

Online kurzy a videa jsou čím dál populárnější. Podle Daušové ale mají své limity. „Z videa nepoznáte celek. Nevidíte, co tréninku předcházelo, ani jak vztah funguje dlouhodobě.“ Smysl dávají ve chvíli,  kdy trenér psa i majitele zná a může navázat na předchozí práci.

Jak poznat dobrého trenéra

Psích škol přibývá, orientace mezi nimi je složitější. Daušová doporučuje sledovat především výsledky a způsob práce. Dobrý trenér by měl mít zkušenosti s více psy a být schopen doložit dlouhodobé výsledky. Důležité je také to, jak psi při tréninku působí. Pokud pracují ochotně a s chutí, je to dobré znamení. A neméně důležitý je pocit majitele. Pokud mu přístup nesedí, nemá smysl u něj zůstávat.

Nejde o poslušnost

Cílem výcviku podle Daušové není „dokonalý pes“, který slepě plní povely. Důležitější je, aby pes věděl, co se od něj očekává, a chtěl to dělat – nejen na cvičišti, ale i v běžném životě. „Pes by měl pracovat s radostí. Ale zároveň musí mít jasno. Jedno bez druhého nefunguje,“ uzavírá.

Zuzana Daušová je ředitelkou a vedoucí výcviku asistenčních psů v organizaci Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené, o.p.s. Za čtvrtstoletí svého fungování Helppes vycvičil a předal více než 350 asistenčních a vodicích psů.

Přemýšleli jste, jak dodat svým zákuskům ještě výraznější chuť a šmrnc? Vyzkoušejte letošní novinku – Borůvkovou náplň Dr. Oetker s kousky kanadských borůvek, která během pár minut promění každý zákusek ve svěží letní pochoutku. Borůvky navíc nejsou jen sladkou radostí, ale i atraktivním, oblíbeným a zdravým ovocem.

Borůvková novinka od Dr. Oetker

Nová Borůvková náplň je jedinečná, lahodná a lehká smetanová náplň s kousky kanadských borůvek. Stačí vyšlehat obsah sáčku s 400–500 ml vychlazené smetany a během jedné minuty vznikne nadýchaná náplň, která krásně drží tvar a nabízí nespočet možností použití.

Perfektně se hodí do dortů, na zdobení cupcakes či drobných zákusků, skvěle chutná na palačinkách či lívanečcích a překvapí i jako osvěžující domácí zmrzlina. Výborná je také samotná, doplněná čerstvým ovocem.

Rodina ovocných náplní

Borůvková náplň přirozeně rozšiřuje a doplňuje kolekci ovocných náplní Dr. Oetker, kam patří i Malinová, Jahodová a Limetka-citrón. Každá z nich dodává zákuskům jiný charakter – od romantické ovocné sladkosti přes osvěžující letní chuť až po příjemnou citrusovou svěžest. Společně umožňují připravit dezerty, které vypadají i chutnají jako z cukrárny, a to po celý rok.

Chcete-li Borůvkovou náplň proměnit v malý sladký zážitek, vyzkoušejte například elegantní Tartaletky s borůvkovou náplní, Koláč s borůvkovou náplní, Borůvkovo-smetanovou zmrzlinu nebo Borůvkové dortíky, které si zamiluje celá rodina. Každý dezert přináší harmonii jemné sladkosti, svěžest ovoce a okouzlující vzhled, který zaujme na první pohled. harmonii jemné sladkosti, svěžest ovoce a okouzlující vzhled, který zaujme na první pohled.

Borůvkové dortíky krok za krokem

Borůvkové dortíky jsou malou ovocnou radostí, která potěší chuťové buňky. Jemné piškotové těsto doplněné nadýchanou Borůvkovou náplní Dr. Oetker a čerstvými borůvkami se perfektně hodí jako dezert k odpolední kávě nebo sladká tečka po grilovací party s přáteli.

Na přípravu těsta budete potřebovat 2 bílky, 2 žloutky, 2 lžíce cukru a 4 lžíce polohrubé mouky, na přípravu náplně 2 balíčky Borůvkové náplně Dr. Oetker, 1 litr 33% smetany ke šlehání a 250 g čerstvých borůvek, a na ozdobení 1 balíček

Dort-želé čiré Dr. Oetker a 250 ml borůvkového džusu. Připravte si také šlehač a plech na pečení o velikosti 30 x 40 cm.

Začněte s přípravou těsta. Nejprve ušlehejte bílky dotuha. V jiné míse ušlehejte žloutky s cukrem do husté pěny, postupně vmíchejte mouku, a nakonec jemně zapracujte ušlehané bílky, aby těsto zůstalo nadýchané. Hotové těsto rozetřete na vymazaný a moukou vysypaný plech. Pečte asi 10 minut v předehřáté troubě (na 180 °C v elektrické nebo na 160 °C v horkovzdušné). Korpus nechte vychladnout a mezitím připravte náplň.

Vyšlehejte obsah sáčku s borůvkovou náplní se smetanou podle návodu. Třetinu hotové náplně naplňte do cukrářského sáčku. Do zbytku jemně vmíchejte očištěné borůvky, naneste na vychladlý korpus a povrch uhlaďte. Dortíky poté uložte do chladničky, aby náplň ztuhla a chutě se spojily.

Nakonec připravte dort-želé podle návodu s borůvkovým džusem nebo šťávou a rovnoměrně ho naneste na povrch borůvkové náplně. Dortíky nechte v chladničce ztuhnout. Poté je nakrájejte na kostky a dozdobte zbylou náplní pomocí cukrářského sáčku.

Tip pro vás: Sladká inspirace pro borůvkové dortíky

Vyzkoušejte novou Borůvkovou náplň Dr. Oetker – lehká a lahodná smetanová náplň s kousky kanadských borůvek, který během chvíle promění každý dezert ve svěží letní pochoutku. Stačí vyšlehat obsah sáčku se smetanou a náplň je připravena k použití do dortů, cupcakes, palačinek, drobných zákusků nebo jako skvělá domácí zmrzlina.  Skvělým tipem jsou Borůvkové dortíky, kde nadýchaná náplň spojuje jemné piškotové těsto s čerstvými borůvkami a tvoří lahodný, vizuálně působivý dezert, který si zamiluje celá rodina.

Borůvkovou náplň Dr. Oetker koupíte od půlky dubna 2026. Doporučená maloobchodní cena je 25,90 Kč.

Více chutných receptů naleznete na webu: Borůvkové recepty | Dr. Oetker.

Historie značky v tuzemsku sahá ale až ke konci druhé světové války, kdy se sem Coca-Cola dostala poprvé spolu s americkými vojáky. Známé jsou především příběhy ze západních Čech, kde se tehdy lahve tohoto nápoje neformálně směňovaly za plzeňské pivo. Skutečný zlom pak nastal v roce 1971 se zahájením licenční výroby ve společnosti Fruta Brno, díky které se značka stala součástí nabídky na československém trhu. 

Od jediného nápoje k rozmanitému světu osvěžení

„Příběh společnosti Coca-Cola je především o schopnosti přicházet s novými nápady a zůstávat blízko lidem. Oslava výročí pro nás není jen ohlédnutím do historie, ale především impulzem dívat se dopředu, hledat nové inovace a způsoby, jak zůstat přirozenou součástí každodenního života našich spotřebitelů,“ uvádí Veronika Němcová, ředitelka vnějších vztahů a komunikace, Coca-Cola pro ČR a SR.

Za 140 let své existence se Coca-Cola stala globálním výrobcem nápojů s komplexním portfoliem, které zahrnuje více než 200 značek napříč kategoriemi od perlivých nápojů a variant bez cukru přes vody, džusy a čaje až po kávu.

Společnost staví na propojení silného globálního zázemí s odborným know‑how a zkušeností lidí na jednotlivých trzích. Právě tato synergie umožňuje společnosti Coca-Cola dlouhodobý růst i schopnost reagovat na měnící se potřeby spotřebitelů po celém světě.

„Klíčové pro nás je, že už 55 let vyrábíme nápoje přímo u nás. Nejsme jen distributor, ale i výrobce s dlouhodobou vazbou na region. Za tu dobu se Coca-Cola stala součástí života několika generací a na této tradici chceme stavět i v budoucnu,“ dodává Veronika Němcová.

Pokračování slavného filmu je právě v kinech a spolu s ním přichází i neodolatelné pozvání do světa vysoké módy v podání ikonických hvězd kosmetické výbavy Tangle Teezer The Ultimate Detangler™ a The Ultimate Detangler™ Mini. Ve stylu kultovních filmových scén oslnivé proměny se obě tyto legendy rozzáří úchvatným rudým metalickým provedením s kontrastními černými štětinami.

Hladké lesklé vlasy upravené v mžiku na další záběr? To chceme všechny. Vyřešit bleskově a bez problému účes na poslední chvilku v běhu za kamarádkou na kafe? Tak na to nesmí v kabelce chybět The Ultimate Detangler™ Mini.

Pročesat vlasy, doladit účes a vejít na scénu jako filmová hvězda. 

Limitovaná edice The Devil Wears Prada The Ultimate Detangler™ a The Ultimate Detangler™ Mini je v prodeji od začátku května  na e-shopu pulseofbeauty.cz

Dostupné také v prodejnách  dm, Rossmann, Douglas, Alza, Bezvavlasy, Vivantis, Dr. Max online + Bjut Store

Cena:

The Ultimate Detangler™ – 499,- Kč

The Ultimate Detangler™ Mini – 388,- Kč

Více informací: pulseofbeauty.cz

Umění být „dost dobrá“ máma

V dnešním světě sociálních sítí na nás útočí obrazy dokonalých matek v naklizených bytech, které stíhají ranní jógu, bio svačinky i kariéru. Den matek by měl být především o shození těchto masek. Je to den, kdy bychom si měli uvědomit, že ta nejlepší máma není ta dokonalá, ale ta, která je tu pro nás, když se svět hroutí.

Být mámou v roce 2026 znamená balancovat mezi digitálním světem a skutečným objetím. Znamená to učit děti empatii v době algoritmů. Je to dřina, která si zaslouží víc než jen jeden den v roce, ale právě tento den je skvělou připomínkou, abychom se zastavili.

Zapomeňte na lapače prachu. Darujte emoci.

Pokud letos přemýšlíte, čím potěšit, zkuste se vyhnout věcem, které skončí na poličce. Moderní lifestylové trendy mluví jasně: luxusem je dnes čas a klid.

1. Digitální detox: Vezměte děti ven, vypněte mobily a nechte mámu, ať si v klidu dočte knihu nebo si zajde na kávu s kamarádkou bez toho, aby musela každých pět minut řešit, kde jsou ponožky.

2. Dopis, co má váhu: V době rychlých zpráv na WhatsAppu má ručně psaný dopis cenu zlata. Napište jí tři věci, které na ní obdivujete. Uvidíte, že to pro ni bude znamenat víc než nejdražší parfém.

3. Společné rituály: Nemusí to být opulentní večeře. Stačí společný podvečer s oblíbenou deskou, sklenkou vína nebo promítáním starých rodinných videí.

Mezigenerační pouto: Máma a babička

Den matek je také fascinující sondou do našich kořenů. S tím, jak dospíváme, začínáme své matky chápat jinak. Vidíme v nich ty dívky a ženy, kterými byly, než jsme se narodili. Vidíme jejich sny, které třeba musely odložit. Tento den je ideální příležitostí se zeptat: „Mami, co tě dělalo šťastnou, když ti bylo dvacet?“ Pouto mezi dcerou, matkou a babičkou je neviditelná nit, která drží rodiny pohromadě. Oslavou jedné vzdáváme hold všem.

Malé ranní zamyšlení

Až budete letos vybírat květinu, zkuste si vzpomenout na tu jednu konkrétní chvíli, kdy vás máma podržela. Možná to bylo, když jste propadli z matiky, nebo když vám poprvé zlomili srdce. Mateřství není o velkých gestech před publikem, ale o tisících drobných okamžiků v zákulisí.

Den matek je tu od toho, aby to zákulisí aspoň na chvíli osvítily reflektory. Zaslouží si to.

Tip na závěr: Pokud chcete být letos opravdu originální, zkuste mámě připravit „poukázky na pomoc v domácnosti“, které může uplatnit kdykoli během roku. Od mytí auta až po „večer bez dotazů, co bude k večeři“. Věřte, že tenhle humor kombinovaný s upřímnou pomocí ocení každá žena.

Pár zajímavostí o Dni matek:

Vznik celulitidy souvisí s kombinací několika faktorů. Hlavní roli hraje struktura podkožního tuku a pojivové tkáně. Tukové buňky se mohou zvětšovat a tlačit proti kůži, zatímco oslabená pojivová vlákna způsobují její nerovnoměrné napětí. Mezi další významné faktory patří také hormonální vlivy, a to zejména kdy estrogen ovlivňuje ukládání tuku a elasticitu kůže, genetika, zadržování vody, ale i životní styl. Často se traduje, že celulitida se vyskytuje pouze u lidí s nadváhou. Ve skutečnosti ji však mohou mít i velmi štíhlé ženy.

Jak celulitidě předcházet?

I když se celulitidy nelze vždy zcela zbavit, její projevy lze výrazně zmírnit. Klíčem je dlouhodobá péče o tělo:

• Pravidelný pohyb – ideální je kombinace kardio aktivit a posilování
• Vyvážená strava – dostatek zeleniny, ovoce, bílkovin a omezení průmyslově zpracovaných potravin
• Dostatečný pitný režim – pomáhá odplavovat toxiny
• Masáže a lymfatická drenáž – podporují krevní oběh
• Kvalitní spánek a snížení stresu
• Správně zvolené kosmetické přípravky

Caltha Zpevňující tělové mléko proti celulitidě

Hledáte účinný, ale zároveň šetrný způsob, jak zlepšit vzhled pokožky? Zpevňující tělové mléko proti celulitidě od značky Caltha přináší spojení přírodní kosmetiky a moderních aktivních látek, které cílí na celulitidu i celkovou kvalitu pokožky. Hlavní hvězdou je inovativní komplex PRODHYGEM® FIT z pupenů jírovce a kaštanovníku, který pomáhá pokožku viditelně zpevnit a podpořit její pružnost. Osvědčený kofein stimuluje mikrocirkulaci a napomáhá redukci tukových zásob, zatímco šípkový CO₂ extrakt regeneruje a chrání buňky před oxidačním stresem. Výživnou složku zajistí makadamiový, mandlový a meruňkový olej spolu s BIO bambuckým máslem, které pokožku hloubkově hydratují a zanechávají ji hebkou na dotek.

Zakoupíte na www.caltha.cz za 580 Kč.

Caltha Intenzivní olej na celulitidu

Zamilujte si péči o sebe s intenzivním masážním olejem od Caltha s prohřívacím efektem, který spojuje sílu přírody s viditelnými výsledky. Díky vysoké koncentraci aktivních látek nejen vyhlazuje pokožku, ale zároveň pomáhá formovat problematické partie. Hlavní roli hraje CO₂ extrakt z růžového pepře, který je známý svými zeštíhlujícími účinky a schopností stimulovat mikrocirkulaci. Tu dále podporuje olej ze zelené kávy bohatý na kofein, zatímco regenerační šípkový CO₂ extrakt pak zlepšuje kvalitu pokožky, vyhlazuje nerovnosti a chrání ji před oxidačním stresem. Lehká, ale výživná směs olejů včetně konopného a makadamiového zajišťuje hydrataci a pružnost bez nepříjemného mastného filmu.

Zakoupíte na www.caltha.cz za 480 Kč.

Každou maminku potěší Atractivo – doplněk stravy pro podporu krásy

Beauty supplement Atractivo podpoří krásnou pleť, lesklé vlasy a pevné nehty. Obsahuje vysoce funkční kombinaci aminokyselin, rostlinných extraktů, vitamínů a minerálů a najdete v něm např.:

• aminokyseliny L-methionin a L-cystein pro tvorbu keratinu,
• hydratující kyselinu hyaluronovou,
• lipozomální vitamin C pro kolagen a ochranu buněk,
• ochranný antioxidant astaxanthin, ženšen pro podporu mikrocirkulace
• a spoustu dalších funkčních látek, např. zinek, biotin, niacin, železo a B-komplex pro výživu a obnovu buněk pokožky, ale i výtažky z přesličky rolní a serenoy plazivé.

Atractivo můžete pořídit také ve výhodném setu spolu s prémiovým multivitamínem Vitalidad pro dostatek energie, vitalitu, imunitu a regeneraci a doplňkem stravy Bienestar pro klid a rovnováhu.

Skvělý tip je i dárkový poukaz od Asombroso

Kdo by nemiloval vybrat si dárek sám? Dokonalý tip je proto dárkový poukaz Asombroso. Pokud si navíc nejste jistí, který produkt by mamince udělal radost, tak neriskujte. Poukaz bude elegantním řešením. Díky němu si může sama vybrat přesně to, co jí udělá největší radost – ať už to bude parfém, pleťový krém, pleťové sérum, péče o tělo, sluneční kosmetika nebo právě doplňky stravy.

Můžete vybírat z několika hodnot poukazu – 500 Kč, 1000 Kč, 2000 Kč, 3000 Kč, 5000 Kč a 10000 Kč. Poukaz je jednoduchý způsob, jak darovat radost bez rizika, že se netrefíte do vkusu obdarovaného.

Produkty Asombroso pořídíte na webových stránkách www.asombroso.cz, parfémy a kosmetiku pak navíc i v parfumeriích FAnn.

Výjimečnost Hydrinity spočívá v jeho chytrém složení. Obsažené peptidy aktivně podporují přirozenou tvorbu kolagenu, zatímco vyživující másla vytvářejí na rtech ochranný štít proti nepříznivým vlivům okolního prostředí, jako je vítr, klimatizace nebo UV záření. Vaše rty tak nejsou jen „namazané“, ale skutečně hloubkově vyživené a regenerované. Díky technologii HA Sphere proniká kyselina hyaluronová do hlubších vrstev pokožky, kde uzamyká vlhkost a zajišťuje dlouhotrvající pocit plnosti a hebkosti.

Tento multifunkční pomocník se stane nepostradatelnou součástí vaší rutiny. Skvěle funguje jako rychlá záchrana pro okamžité rozjasnění během dne, ale své maximum ukáže i jako intenzivní regenerační kúra během noci. Stačí nanést silnější vrstvu před spaním a ráno se probudit se rty, které jsou viditelně plnější a připravené na nanesení oblíbené rtěnky, která díky vyhlazenému povrchu vydrží mnohem déle. Je to zkrátka přesně ten typ produktu, který si díky svému minimalistickému balení a maximálnímu účinku rychle najde stálé místo ve vaší kabelce i na nočním stolku.

Svoji dávku luxusu pro dokonalý úsměv zakoupíte na www.estera-medical.cz za 1 449 Kč.