Seriál Polabí se dočkal další posily. Do příběhu vstoupila zpěvačka a herečka Berenika Kohoutová jako Katka Valentová, mladá žena, která čeká dítě s mužem, jenž pije a je agresivní. Její osud převrátí naruby i život Romana (Láďa Hampl) a Lenky (Hana Kusnjerová). Polabí můžete sledovat každé úterý a čtvrtek ve 20:15 na Primě.

Katka snáší hádky s manželem Dušanem Valentou (Jakub Tvrdík) a doufá, že ho narození dítěte změní. Když ji opilý Valenta v kempu chce napadnout, zastane se jí Roman a Valenta ho pobodá. Za útok na policistu jde do vězení a těhotná Katka zůstane sama a bez peněz. Z toho, co se stalo, viní Romana. Lenka jí přesto začne pomáhat a později se přidá i Roman.

Tvůrci herečku oslovili přímo. „Zaujalo mě, že ta role je pro mě takový protiúkol,“ říká Kohoutová. Věří, že Katčina rozhodnutí budou diváci chápat: „Bohužel se v tom může najít spousta žen. Manipulátoři dokážou člověka omotat tak, že sám potom neví, co dělá. I když to vypadá, že se Katka dokáže oprostit, možná to tak úplně nebude.“

Ženám, které prožívají něco podobného jako Katka, radí: „Co nejdřív se obrátit na odborníky, klidně anonymně. A svěřit se někomu blízkému, u koho můžu přečkat to nejhorší a v klidu se zamyslet, co dál.“

Celý rozhovor s Berenikou Kohoutovou najdete v příloze.

Dokáže se Katka postavit na vlastní nohy, nebo ji minulost znovu dožene? Příběh Bereniky Kohoutové v roli Katky Valentové můžete sledovat v Polabí každé úterý a čtvrtek ve 20:15 na Primě.

Psi a kočky jsou pro mnoho z nás členy rodiny a parťáky pro každý den. Právě majitelům a milovníkům domácích mazlíčků je věnován nový televizní kanál Dog & Cat TV, který od září přišel na český trh. Diváci jej najdou na platformách Vodafone TV a SledovaniTV a celý program je v češtině.

Dog & Cat TV nabídne kombinaci praktických rad, zajímavých příběhů a zábavy. Diváci se dozvědí více o zdraví, výživě a výcviku zvířat, ale také se mohou těšit na reportáže a skutečné příběhy majitelů psů a koček.

Program stojí na čtyřech hlavních pilířích – informovat, radit, dojímat a bavit. Mezi pořady patří například Nejlepší přítel psa, Nebezpeční psi, Můj páníček je celebrita, Kočičí klinika nebo Dokonalý pejsek.

Nový kanál tak nabízí prostor všem, kteří mají ke svým čtyřnohým parťákům blízko a chtějí se o nich něco nového dozvědět, pobavit se nebo načerpat inspiraci.

Jak se zapojit do soutěže? Odpovězte na otázku:

Vylosujeme tři výherce, kteří vyhrají  balíček pro psy a kočky.

(výherci budou po skončení soutěže kontaktováni)

Astrologie nám nabízí fascinující pohled na to, jak se lidská povaha odráží v postavení hvězd a planet v okamžiku našeho narození. Každé znamení zvěrokruhu v sobě nese jedinečnou kombinaci silných stránek, ale i slabin. Ačkoliv je láska a vzájemné porozumění postavené především na komunikaci a empatii, v oblasti mezilidských vztahů můžeme narazit na dynamiky, které bývají náročné, vyčerpávající nebo přímo toxické.

Pojem „manipulátor“ nebo „emocionální upír“ se v psychologii i horoskopech často skloňuje v souvislosti s určitými povahovými rysy. Je však důležité zdůraznit, že posuzování toho, která znamení jsou nejškodlivější nebo nejproblematičtější, je zcela subjektivní a závisí na mnoha proměnných. Žádné znamení není předem odsouzené k tomu být toxickým partnerem; chování každého člověka ovlivňuje jeho osobní vývoj, emocionální zralost a životní zkušenosti. Přesto se podívejme na to, která znamení mohou v partnerství nechtěně vyvolávat největší emoční napětí.

Štír: Intenzita, která může přerůst v majetnickost

Štír je známý svou obrovskou vášní, hloubkou citů a neuvěřitelnou oddaností. Když Štír miluje, miluje celou svou duší. Právě tato nekompromisní intenzita však může mít i svou stinnou stránku.

• Skryté obavy: Štíři mají hluboko v sobě zakořeněný strach z odmítnutí a zrady.

• Projevy ve vztahu: Tento strach je může vést k tendencím mít partnera pod neustálou kontrolou, projevovat sklony k žárlivosti nebo vyžadovat absolutní upřímnost bez ohledu na soukromí druhého.

• Emoční dynamika: Pokud se Štír cítí ohrožen, může využít své dokonalé intuice k tomu, aby partnera zasáhl na tom necitlivějším místě. Jejich mlčení nebo ostrá kritika pak mohou fungovat jako silný nástroj psychického tlaku.

Blíženci: Proměnlivost a komunikační chameleonství

Blíženci jsou vládci komunikace, intelektu a společenského života. Jsou fascinující, vtipní a dokážou okouzlit každého v místnosti. V partnerství však mohou představovat výzvu kvůli své dvojí přirozenosti a neustálé potřebě změny.

• Nestálost: Problém nastává ve chvíli, kdy Blíženci ztratí o vztah hlubší zájem nebo narazí na rutinu.

• Projevy ve vztahu: Mohou se stát emocionálně odtažitými, vyhýbat se hlubokým rozhovorům nebo své partnery trestat chladnou ignorací. Jejich slova mívají velkou sílu a v afektu dokážou bleskově změnit narativ, čímž partnera snadno dezorientují.

• Emoční dynamika: Často se uchylují k drobné manipulaci tím, že věci překrucují tak, aby vždy vyšli jako ti nepochopení. Partner pak marně pátrá po tom, kde se stala chyba.

Lev: Potřeba obdivu na úkor druhých

Lvi milují pozornost, jsou charismatičtí a přirozeně vůdčí. Ve vztahu chtějí zářit a vyžadují, aby byl jejich partner na ně patřičně hrdý.

• Egocentrismus: Potíž nastává tehdy, když se celý vesmír v partnerství začne točit výhradně kolem Lva a jeho potřeb.

• Projevy ve vztahu: Lvi nesou velmi špatně jakoukoliv kritiku. Pokud se cítí dotčeni na svém egu, dokážou partnera s naprostou přirozeností shodit před ostatními nebo proměnit jakýkoliv problém v dramatu, kde hrají hlavní roli oběti.

• Emoční dynamika: Jejich „upírství“ spočívá v tom, že vysávají energii neustálým vyžadováním potvrzení vlastní hodnoty, zatímco na emoce a potřeby druhého člověka nezbývá prostor.

Jak rozpoznat nezdravou dynamiku?

Bez ohledu na to, co píší horoskopy, toxické chování ve vztazích vykazuje určité společné znaky. Jde o situace, kdy se jeden z partnerů cítí soustavně vyčerpaný, nepochopený nebo má pocit, že neustále chodí po tenkém ledě.

• Gaslighting: Zpochybňování vaší paměti, pocitů a vnímání realit.

• Citové vydírání: Využívání pocitů viny k dosažení vlastních cílů („kdybys mě opravdu miloval, tak…“).

• Izolace: Snaha omezit vaše kontakty s přáteli a rodinou.

Závěr

Astrologie nám slouží jako skvělé zrcadlo pro sebepoznání, nikoliv jako nástroj k škatulkování lidí. Každé znamení v sobě nese obrovský potenciál pro lásku, růst a hluboké porozumění. Klíčem ke zdravému vztahu není hledání „bezchybného“ znamení, ale všímání si toho, jak k sobě partneři přistupují, jak komunikují a zda v sobě vzájemně probouzejí to nejlepší.

Jaké máte zkušenosti s mezilidskými vztahy vy a vnímáte vliv astrologických znamení na chování lidí kolem sebe?

Bon Art Junior Fest je mezinárodní hudební projekt, který od roku 2022 vyhledává výrazné pěvecké talenty a pomáhá jim přiblížit se profesionální scéně. Finalistům nabízí vystoupení se symfonickým orchestrem na velké divadelní scéně, práci s profesionálními hudebníky a možnost představit se odborné porotě i široké veřejnosti.

Pořadatelem letošního ročníku je TYSCA (Talent – You – Should – Care – About), nově vznikající projekt zaměřený na dlouhodobou podporu nastupujících umělců. Na soutěžní zkušenost chce navazovat hudební akademií, mentoringem, workshopy, studiovou prací a spoluprací s profesionálními hudebníky. Společnou myšlenku obou projektů vystihuje motto: Bon Art Junior Fest hledá talent. TYSCA otevírá cestu. „Každý ročník Bon Art Junior Fest znovu potvrzuje, jak výjimeční talenti mezi mladými zpěváky vyrůstají. Naším cílem není jen soutěž, ale především vytvořit prostředí, kde mohou získat cenné zkušenosti, pracovat s profesionály a posunout se o krok dál. Finálový koncert se symfonickým orchestrem v divadle Hybernia je pro většinu z nich jedinečným zážitkem a často i důležitým milníkem na jejich hudební cestě“ říká Mgr. Jakub Liegert, ředitel Bon Art Junior Fest. TV Prima je hlavním mediálním partnerem akce už třetím rokem.

Osm finalistů ročníku 2026

Jan Moulis (15 let / Praha) – má zkušenosti z muzikálů Addams Family, Slunce, seno, jahody, Čas růží, Madagaskar a Shrek. V roce 2026 postoupil do finále soutěže Top Voice; vedle zpěvu se věnuje herectví, tanci a hře na bicí i klavír.

Justýna Soudná (12 let / Praha) – zpívá se školní kapelou a vystupuje na školních akcích. Prošla také do druhého kola konkurzu na muzikál Ledové království; kromě hudby se věnuje baletu a tenisu.

Kateřina Sedláčková (15 let / Brno) – obsadila druhé místo v celostátním finále Karlovarského skřivánka a byla finalistkou Top Voice. Zpívala s kapelami Night Riders a Spektrum, hraje na klavír      a podle sluchu také na kytaru.

Lara Kočanová (16 let / Košice) – je finalistkou soutěže Oběžná dráha a držitelkou druhého místa v soutěži Yes Voice. Vystupuje s Polaris Jazz Combo, koncertovala v rámci Smetanovy Litomyšle i v Barceloně a vedle zpěvu úspěšně soutěží ve street dance.

Michal Smugala (16 let / Těrlicko) – zpívá ve vlastní kapele The Waves. Získal druhé místo v soutěžích Top Voice 2025 a Hlas Česka 2025 a třetí místo v Hlasu Česka 2024; věnuje se rovněž divadlu, moderování, tanci a herectví.

Sofia Pérez Lescay (14 let / Praha) – získala čestné uznání na Karlovarském skřivánkovi 2025 a druhé místo v soutěži Allegro 2026. Vystoupila také se zpěvačkou Elizabeth Kopeckou na Miss Czech Republic 2025 a je absolventkou prvního stupně ZUŠ ve hře na klavír.

Sofie Hendrychová (13 let / Praha) – vyhrála dětskou kategorii mezinárodní soutěže Diamond Voice 2024 a prošla konkurzem na Muzikálový showcase v Hudebním divadle Karlín i na roli andílka v muzikálu Anděl Páně. Vystupuje rovněž s vlastním klavírním doprovodem.

Sonja Schreck (14 let / New York) – má zkušenosti z pražských jazzových klubů Reduta, U Staré paní a Jazz Dock. Vedle zpěvu hraje na saxofon a věnuje se závodnímu plavání.

Porota osobností české hudby a divadla

Vítěz soutěže získá finanční odměnu 4 000 eur, o kterém rozhodne odborná porota ve složení:
Marta Jandová, Jan Čenský, Jan Smigmator, Kateřina MarieTichá, Michaela A. Dobrovolná, Jan Steinsdörfer, Michaela Tomešová, Annamaria d’Almeida, Ondřej Soukup, Miloslav Zýka a umělecký ředitel festivalu Richard Liegert.
 
„Touha podporovat mladé talenty, kteří na sobě chtějí dál pracovat, je hlavním důvodem, proč projekt TYSCA vznikl. Chceme jim nabídnout nejen příležitost zazářit, ale také dlouhodobé zázemí pro jejich další rozvoj“ říká Martin Sinkule, koproducent projektu TYSCA.

Součástí slavnostního večera bude také vystoupení vítězky loňského ročníku Sary Natalii Tirnoveanu, která se na pódium vrátí s písní Copilărie fără război (Childhood Without War).

Hudebního vedení orchestru se ujme Felix Slováček jr. – výrazná osobnost české hudební scény, saxofonista, klarinetista a dirigent s bohatými zkušenostmi v oblasti klasické i populární hudby. Pod jeho taktovkou vznikne jedinečné propojení profesionálního orchestru s nastupující generací mladých interpretů.

Celým večerem provedou Tereza Tobiášová a Jan Maxián. Tereza je zkušená moderátorka, která má díky své předchozí práci v hudební televizi blízko k hudbě i mladé generaci. Jan Maxián, zpěvák, herec a moderátor, propojuje přirozený humor s citlivostí pro hudební vystoupení. Oba přinesou do večera profesionalitu a přátelskou atmosféru, která mladé soutěžící podpoří.

Prémiové bydlení se dlouho poznávalo především podle toho, co bylo vidět: podle kamene v koupelně, značky kuchyňské linky nebo reprezentativní vstupní haly. Nic z toho svou hodnotu neztratilo. O tom, jak se v bytě skutečně žije, ale dnes častěji rozhodují vlastnosti, kterých si při první prohlídce většinou ani nevšimnete. Ticho, kvalita vzduchu, dobře využitý prostor, dostatek soukromí a technologie, které fungují bez složité obsluhy.

Rozdíl mezi drahým a skutečně kvalitním bydlením se většinou naplno projeví až po nastěhování. Obklady, podlahy nebo vybavení kuchyně lze po čase vyměnit, pokud přestanou vyhovovat. U způsobu větrání, akustiky nebo technického zázemí domu je však situace jiná. Tyto vlastnosti vycházejí z původního návrhu a konstrukce a jejich dodatečná změna bývá technicky složitá, nákladná a někdy prakticky nemožná. Pokud se problém začne řešit až po kolaudaci, často už nejde o běžnou úpravu bytu, ale o stavební zásah, který se může dotknout rozvodů, konstrukce nebo společných částí domu.

„Vnímání luxusu se za posledních deset let výrazně posunulo. Klienti se dnes méně ptají na konkrétní značky materiálů a více je zajímá prostor, uspořádání bytu a to, co jim dům nabídne nad rámec jejich vlastních metrů. Kvalitní podlaha nebo kuchyňská linka jsou samozřejmě stále důležité, samy o sobě ale pohodlné bydlení nezajistí. Rozhodující je, zda je byt tichý, dobře se v něm dýchá, dává dispozičně smysl a nabízí dostatek soukromí,“ říká Irena Houžvičková, obchodní manažerka společnosti SATPO.

Ticho a prostor se dodatečně získávají jen těžko

Akustiku bytu si může jednoduše ověřit každý. Stačí zavřít dveře a chvíli poslouchat. Pokud je dům dobře navržený, neměly by být slyšet tlumené rozhovory od sousedů, provoz výtahu, kroky na chodbě ani šum technických zařízení. Výslednou akustiku ale neurčuje jediný prvek. Záleží také na skladbě stěn a stropů, osazení oken, vedení rozvodů i umístění výtahových šachet. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby hladina hluku v ložnici pro zajištění kvalitního spánku nepřesahovala třicet decibelů. Při krátké polední prohlídce nemusí zájemce rozdíl vůbec zaznamenat. Po nastěhování jej ale pozná každý večer.

Podobně obtížně se dodatečně získává prostor. Nejde přitom jen o celkovou výměru bytu, ale také o proporce místností, jejich vzájemnou návaznost, množství úložných prostor nebo světlou výšku.

Průměrná nabídková cena nového bytu v Praze se přitom v prvním čtvrtletí letošního roku pohybovala kolem 180 300 korun za metr čtvereční. O to důležitější je, zda lze každý metr skutečně využít. Jedním z příkladů takového pojetí je Rezidence Laurová na pražském Smíchově. Projekt architektonického studia Aulík Fišer Architekti nabídne 123 bytů od 1+kk po 5+kk o výměře 31 až 204 metrů čtverečních. Patří k nim balkony, lodžie, terasy nebo předzahrádky a ke každému také sklep. Součástí standardu jsou vyšší světlé výšky, což je parametr, který je při běžném užívání bytu znát okamžitě.

Vzduch, technologie a prostor za dveřmi bytu

O kvalitě vnitřního prostředí bytu nebo domu často rozhodují technologie, které na první pohled nejsou vidět. Přísun čerstvého vzduchu zajišťuje řízené větrání s rekuperací. Díky němu není nutné kvůli výměně vzduchu otevírat okna a pouštět dovnitř hluk z ulice nebo v létě horký vzduch. Stínění a kvalitní izolace zase pomáhají udržet v bytě příjemnou teplotu i během horkých dnů.

Nenápadně by měly fungovat také chytré technologie. Nejde přitom o počet aplikací a ovládacích panelů, ale o to, zda vše funguje jednoduše a spolehlivě. Vjezd se může otevřít po rozpoznání registrační značky, přístupový systém umožnit rezidentovi pohodlný vstup do domu a systémy vytápění a větrání průběžně udržovat nastavenou teplotu a zajišťovat pravidelnou výměnu vzduchu.

Komfort bydlení neurčuje jen samotný byt. Vstupní hala, recepce s nepřetržitým provozem, zasedací místnost nebo zázemí pro kola a kočárky mohou zpříjemnit fungování celého domu, aniž by ubíraly jeho obyvatelům soukromí. Stále důležitější roli hrají také kvalitně navržené společné venkovní prostory, které mohou obyvatelům nabídnout další místo pro odpočinek nebo neformální setkávání, aniž by zasahovaly do jejich soukromí.

Co po nastěhování už snadno nezměníte

Při výběru bydlení je obvykle nejdůležitější lokalita. Následuje dispozice, která určuje, jak bude domácnost fungovat každý den, a teprve poté standard vybavení. Neznamená to, že by na něm nezáleželo. Parkovací stání, sklep, bezbariérový přístup, bezpečný systém vstupů nebo rychlé internetové připojení už ale kupující u prémiových projektů často považují za samozřejmost.

Skutečná kvalita provedení se navíc projeví až po několika letech. Pozná se podle toho, jak drží dveře a okna, v jakém stavu jsou společné prostory nebo zda technologie fungují stejně spolehlivě jako v prvním roce. Zájemce to při jedné prohlídce neověří, může se ale ptát na použitá řešení, reference developera a jeho starší dokončené projekty.

Luxus, který není vidět na první pohled, se tak dá popsat docela prakticky. Je to ticho v ložnici, čerstvý vzduch, dobře využitý prostor, dostatek soukromí a technika, o kterou se není potřeba starat.

Padesát let od chvíle, kdy Antonín Panenka slavnou penaltou rozhodl finále mistrovství Evropy v Bělehradě, získal český fotbal další symbolickou připomínku svého nejslavnějšího okamžiku. V pražském Grand Hotelu International byla 17. září slavnostně odhalena socha legendárního československého fotbalisty.

Sochu při slavnostním odhalení představil legendární český fotbalový střelec Jan Koller. Akce se uskutečnila právě v roce, kdy uplynulo 50 let od vítězství Československa na mistrovství Evropy 1976 a od penalty, která se stala jedním z nejznámějších momentů historie světového fotbalu.

„Myšlenka, že bych měl mít sochu, mě zaskočila. Je to pro mě velké překvapení a samozřejmě si toho velmi vážím,“ uvedl při odhalení Antonín Panenka. Jeho legendární způsob zahrávání pokutového kopu se později stal ve fotbalovém světě známým jako Panenka nebo Panenka kick.

Místo, kde se psala historie československého fotbalu

Volba Grand Hotelu International ze skupiny Czech Inn Hotels není náhodná. Právě tento ikonický pražský hotel patřil v minulosti k místům, kde se českoslovenští fotbaloví reprezentanti setkávali během reprezentačních soustředění. „Hotel International je místem, které má za sebou desítky let příběhů významných osobností. Antonín Panenka k nim bezpochyby patří. Jeho příběh navíc přesahuje hranice fotbalu – jeho penalta se stala světovým fenoménem a dodnes nese jeho jméno. Chtěli jsme proto vytvořit místo, kde si tento moment mohou připomenout nejen čeští hosté, ale také návštěvníci z celého světa,“ říká Jaroslav Svoboda, majitel a zakladatel společnosti Czech Inn Hotels.

Antonín Panenka se narodil v Praze v roce 1948 a od roku 1958 působil v Bohemians. Za československou reprezentaci nastupoval v letech 1973–1982. Nejvýraznější okamžik jeho kariéry přišel v roce 1976, kdy Československo ve finále mistrovství Evropy v Bělehradě porazilo Německo. Panenka v rozhodujícím penaltovém rozstřelu překvapil brankáře pomalým lobem doprostřed branky. Tento způsob zakončení se následně rozšířil po celém světě a dodnes je známý jako „Panenka“.

Penalta v historii zastínila i titul mistrů Evropy

Trochu neprávem celosvětově známá penalta trochu zastiňuje jeden z největších úspěchů českého fotbalu, kdy jsme se staliu mistři Evropy mj po vítězstvích nad Nizozemím a Německem.

Slavnostního odhalení se vedle Antonína Panenky a Jana Kollera zúčastnily také další osobnosti českého fotbalu. Brankář Ivo Viktor a další hráč základní jedenáctky z Bělehradu Karol Dobiáš. Stříbrné medailisty z roku 1996 zastupovali Pavel Kuka a Miroslav Kadlec. Jan Koller, který sochu odhalil, následně uvedl, že je pro něj velkou ctí, že mohl být u této chvíle právě jako člověk, který sám na Antonínu Panenkovi jako fotbalovém vzoru vyrůstal.

Máte rádi ochucenou perlivou vodu? Ať už si hlídáte kalorie, nebo nedáte dopustit na ikonickou chuť Pepsi, Sodastream vám vychází vstříc. Ve většině příchutí už nenajdete cukr ani kalorie navíc, a kromě obsahu potěší i jejich nové balení. K výrobě obalu Sodastream už dříve používal recyklovaný materiál rPET, díky chytré inovaci se mu však podařilo snížit i celkové množství obalového materiálu.

Zapomeňte na odměrku

Dávkovaní příchutí v novém balení je teď jednodušší a přesnější. Zatímco uzávěr původních lahví sloužil zároveň jako odměrka, nové lahve s příchutěmi se bez ní zcela obejdou. Všechny nápojové lahve Sodastream totiž mají dvě rysky. První označuje, kam má sahat hladina vody před sycením, druhá ukazuje, kolik příchutě je potřeba přidat pro optimální chuť. Nové obaly jsou navíc průhledné, takže uživatel vždy vidí, kolik příchutě mu ještě zbývá.

Od bezinky po malinu

Kromě obalů Sodastream inovoval také složení svých příchutí. Poptávka po variantách bez cukru v posledních dvou letech výrazně vzrostla, a proto už cukr ve většině příchutí Sodastream nenajdete. Platí to nejen pro originální příchutě Pepsi Zero, 7UP Zero a Mirinda Zero, ale také pro oblíbené ovocné varianty – od maliny přes bezinku a marakuju až po exotickou kombinaci citrusů nebo pomeranče a manga. Mnohé z nich jsou navíc obohaceny o zinek a vitaminy B3 a B6.

Jedna lahev místo devíti

Příchutě Sodastream se od tradičních „šťáv“ z obchodu liší několikanásobně vyšší koncentrací a jsou vyvinuty tak, aby jejich chuť vynikla právě v perlivých nápojích. Z jedné 440ml lahve koncentrované příchutě lze připravit až devět litrů ochuceného perlivého nápoje – podle toho, jak výraznou a sladkou chuť preferujete. Stejně tak si můžete přizpůsobit i intenzitu bublinek. Díky tomu doma nemusíte skladovat velké lahve s limonádami a následně vyhazovat prázdné obaly. Stačí mít po ruce koncentrát a pokaždé si připravit přesně takové množství nápoje, na jaké máte právě chuť.

S nástupem chladných podzimních dnů a prvních mlh přichází zlatý věk pro houbu, která si po právu vysloužila přezdívku „královna imunity“. Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je jednou z nejznámějších a nejcenějších jedlých hub vůbec. Zatímco většina běžných hřibovitých hub s příchodem chladnějšího počasí mizí, hlívě nižší teploty doslova svědčí. V lesích ji můžeme nalézt od pozdního podzimu až do mírné zimy. Navíc jde o houbu, kterou si zvládne bez větších obtíží vypěstovat každý z nás i doma na zahradě nebo v chladnějším sklepě.

Přírodní štít pro obranyschopnost organismu

Hlíva ústřičná není oblíbená jen v kuchyni pro svou masitou konzistenci a příjemnou chuť, ale především pro své mimořádné zdravotní účinky.

• Betaglukany pro silnou imunitu: Obsahuje vysoké množství přírodních komplexních polysacharidů (především 1,3-D-glukanů), které stimulují aktivitu bílých krvinek a výrazně posilují přirozenou obranyschopnost těla před viry a bakteriemi.

• Snižování cholesterolu: Obsahuje statiny (přírodní lovastatin), které pomáhají udržovat zdravou hladinu cholesterolu v krvi a chrání cévní systém.

• Vitamíny a minerály: Je bohatým zdrojem vitamínů skupiny B, vitamínu D, C a K, a minerálních látek jako železo, zinek, draslík, fosfor či měď.

• Podpora trávení a střevní mikroflóry: Díky vysokému obsahu vlákniny působí jako prebiotikum a přispívá ke správnému fungování střevního traktu.

Jak rozpoznat a sbírat hlívu v podzimním lese

Pokud vyrazíte do lesa na podzimní procházku, dívejte se spíše nahoru než pod nohy. Hlíva je dřevokazná houba, která roste v trsech na kmenech a pařezech listnatých stromů (nejčastěji na bucích, břízách, ořešácích, topolech či vrbách).

• Vzhled: Klobouky mají typický vějířovitý až ústřicovitý tvar, rostou nad sebou v bohatých trsech a střechovitých uspořádáních. Barva klobouku bývá proměnlivá – od světle šedohnědé, přes holubičí šeď až po tmavě břidlicově modrošedou.

• Lupeny a třeň: Lupeny jsou husté, bělavé až světle šedé a sbíhají hluboko na velmi krátký, excentrický třeň. Dužnina je čistě bílá, pružná a má příjemnou houbovou vůni.

• Pozor na zaměnu: V lese ji lze zaměnit např. s hlívou miskovitou nebo nevzhledným pařezníkem pozdním, které však nejsou jedovaté, ale mohou mít tužší či hořkou dužninu.

Domácí pěstování: Houby přímo ze zahrady či sklepa

Nemáte-li čas chodit po lesích, hlívu si můžete snadno vypěstovat sami.

1. Pěstování na substrátu (v pytli): Nejjednodušší možností je zakoupení hotového naočkovaného substrátu (slámy nebo pilin) v pěstovatelském pytli. Pytel umístěte do místnosti s teplotou okolo 10–18 °C a dostatečnou vlhkostí vzduchu (např. do sklepa či garáže s trochou světla). Po naříznutí pytle začnou z otvorů vyrostat bohaté trsy hub během několika týdnů.

2. Pěstování na dřevěných špalcích: Do čerstvých špalků listnatých stromů (buk, bříza, topol) vyvrtejte otvory, do kterých vpravíte zakoupenou kolíkovou sadbu hlívy. Špalky uskladněte na vlhkém, stinném místě v zahradě. Tento způsob sice vyžaduje delší čas (první sklizeň bývá po 6–12 měsících), ale špalky vám budou plodit opakovaně po dobu několika let.

Recept z podzimní sklizně: Tradiční falešná dršťková polévka z hlívy

Masitá struktura hlívy je ideální do gulášů, omáček, ke smažení jako řízky nebo do poctivých hřejivých polévek.

Ingredience:

• 350 g čerstvé hlívy ústřičné

• 1 velká cibule

• 2 lžíce sádla nebo oleje

• 2 lžíce hladké mouky

• 1,5 l zeleninového nebo hovězího vývaru

• 2 lžičky mleté sladké papriky (a špetka pálivé)

• 3 stroužky česneku

• 1 lžíce drhnuté majoránky

• Sůl, čerstvě mletý černý pepř a kmín

Postup:

1. Hlívu očistěte a nakrájejte na nudličky (podobně jako dršťky). Cibuli nakrájejte nadrobno.

2. V hrnci rozpalte sádlo, přidejte cibuli a zlehka ji osmažte dosklenova. Přidejte nakrájenou hlívu, kmín a opékejte asi 5 minut.

3. Zasypte mletou paprikou a moukou, krátce zasměste a zasměžte (pozor, aby paprika nezhořkla).

4. Zalijte chladným vývarem, důkladně promíchejte metličkou a přiveďte k varu. Vařte na mírném ohni přibližně 15–20 minut, dokud hlíva nezměkne.

5. Nakonec do polévky prolisujte česnek, přidejte rozetřenou majoránku, dochuťte solí a pepřem a nechte ještě 2 minuty prohřát. Podávejte s čerstvým kváskovým chlebem.

Dopřejte svému tělu v chladném podzimním období přirozenou vzpruhu z lesa či vlastní zahrádky.

Vždycky jsem si myslela, že sousedské války jsou jen vděčným tématem televizních komedií nebo zapadlých vsi, kde si lidé nevidí do talíře. Bydleli jsme s manželem a dvěma dětmi v menším, klidném bytovém domě na okraji krajského města už dvanáct let. Vztahy byly, řekněme, standardní. Zdvořilé pozdravy na chodbě, občasná výpomoc s převzetím balíčku, společný úklid sněhu před vchodem.

Všechno se změnilo loni na podzim. Nebyl v tom žádný zlý úmysl, jen shoda pozitivních okolností. Manželovi se po letech tvrdé práce podařilo získat povýšení s výrazně lepším platem a já jsem po rodičovské dovolené nastoupila do nové, perspektivní firmy. Cítili jsme, že si po letech uskrovňování zasloužíme trochu radosti a bezpečí pro rodinu. Rozhodli jsme se vyměnit naši starou, dosluhující ojetinu za nové, spolehlivé rodinné SUV.

Když manžel poprvé zaparkoval nablýskané auto před domem, cítila jsem hrdost. Ale ta trvala jen do chvíle, než jsem si všimla pohledů z oken. Paní Nováková z prvního patra, která vždycky věděla o všem, co se v domě šustne, stála za záclonou a její výraz nebyl ani trochu gratulační. Bylo v něm něco mrazivého.

První náznak problémů přišel už za dva dny. Na kapotě nového auta jsme našli hluboký rýhanec od klíče. „Náhoda, nějaký vandal z ulice,“ utěšovali jsme se navzájem, i když v hloubi duše jsme věděli, že parkujeme na našem vyhrazeném místě na dvoře, kam cizí lidé nechodí. Rýhu jsme nechali opravit, ale pachuť zůstala.

Tím to ale teprve začalo. Atmosféra v domě zhoustla. Pozdravy na chodbě byly čím dál chladnější, nebo mizely úplně. Paní Nováková se s námi přestala bavit úplně a ostatní sousedé se zdáli být pod jejím vlivem. Najednou vadilo všechno. Že děti odpoledne dupou (přitom si hrály normálně v dětském pokoji), že manžel v sobotu dopoledne vrtal poličku (v povolenou dobu), že pes na dvoře jednou zaštěkal.

Pak přišla první anonymní udání. Na městskou policii, že prý parkujeme tak, že bráníme výjezdu popelářů (což nebyla pravda), na společenství vlastníků, že prý neoprávněně užíváme společné prostory v kočárkárně. Každý týden se objevil nový nesmyslný problém, nová stížnost na něco, co do té doby nikoho netrápilo.

Nejhorší ale bylo anonymní udání na sociálku. Někdo napsal, že se o děti řádně nestaráme, že jsou zanedbané a že se z našeho bytu ozývá křik. Návštěva sociální pracovnice byla pro mě tím nejponíženějším zážitkem v životě. Paní byla naštěstí rozumná, prohlédla si byt, promluvila si s dětmi a rychle pochopila, že jde o zlovolnou pomluvu. Ale ten strach a pocit bezmoci, ten ve mně zůstal doteď.

Zkoušela jsem s paní Novákovou promluvit. Chtěla jsem vědět, co jsme jí udělali, proč nás tak nenávidí. Zabouchla mi dveře před nosem s tím, že se „s takovými lidmi“ bavit nebude. „S jakými lidmi?“ chtělo se mi křičet. S lidmi, kteří pracují a koupili si auto?

Manžel je z toho unavený, já jsem na dně. Každé pípnutí telefonu ve mně vyvolává úzkost, jestli to není další stížnost nebo policejní předvolání. Děti se bojí chodit po chodbě, aby nikoho nepohněvaly. Nové auto, které mělo být symbolem radosti a bezpečí, se stalo symbolem našeho utrpení. Často se přistihnu při myšlence, že bychom ho měli prodat, jen aby byl klid. Ale pak si uvědomím, že by to znamenalo porážku, že bychom ustoupili čisté, bezdůvodné závisti.

Stojíme před pekelným rozhodnutím. Máme se dál trápit v domě, který jsme milovali, a doufat, že to sousedy přestane bavit? Nebo máme podlehnout teroru, prodat byt a odstěhovat se, riskovat, že se situace bude opakovat i jinde? Nevím. Vím jen, že sousedská závist je monstrum, které dokáže zničit život i bez toho, aby vám někdo fyzicky ublížil.

V severní části Itálie leží oblast Brixen, Jižní Tyrolsko – italské Dolomity, která spojuje horskou krajinu, tradiční vesnice, kouzlo měst i široké možnosti aktivního odpočinku. Italské Dolomity patří mezi oblíbené destinace českých cestovatelů, a to nejen pro lyžaře – byť podle odhadů do nich každoročně míří více než 150 tisíc. Tento region přitom stojí za pozornost celoročně a nabízí možnost poznat Jižní Tyrolsko z jiné perspektivy – od horských stezek a panoramatických výhledů až po tradiční vesnice, malebná městečka a krajinu v údolích. Pro české cestovatele je navíc snadno dostupný – z Prahy se sem dá autem dojet za necelých šest hodin.

Čtyři podoby Jižního Tyrolska

Destinace Brixen Südtirol – Dolomites Italy spojuje čtyři různorodé oblasti – Brixen, Gitschberg Jochtal, Klausen a Natz-Schabs. Každá z nich má vlastní atmosféru a láká na trochu jiný způsob, jak si Jižní Tyrolsko užít. Dohromady však nabízí bez nadsázky celoroční přísun zážitků i kouzelné přírody v rozmanitých podobách – kombinuje totiž alpský, městský i středomořský ráz.

Gitschberg Jochtal a Plose jsou místem pro všechny, kteří přijíždějí především za horami – láká na pěší túry, cyklistiku a panoramatické výhledy, v zimě pak na více než 100 kilometrů sjezdovek. Okolí Brixenu naopak přidává historické centrum, městskou atmosféru i zajímavou českou stopu spojenou s Karelem Havlíčkem Borovským. Historické městečko Klausen je spojeno především s vinařstvím, alpskými pastvinami a rozlehlými loukami, zatímco Natz-Schabs, ležící na slunné náhorní plošině, je typické svými jabloňovými sady a zemědělskou krajinou a představuje ideální místo k odpočinku a zpomalení.

A protože jsou všechny čtyři oblasti šikovně propojené, nemusíte si vybírat jen jednu. Dopoledne můžete strávit na horské stezce, odpoledne se projít historickými uličkami a den zakončit sklenkou místního vína nebo večeří z regionálních surovin.

Každé roční období přitom přináší trochu jiný důvod k návštěvě. Jaro zve k prvním pěším výletům a cyklistickým výpravám, včetně pohodových tras na e-biku. V létě se nabídka rozšiřuje o horské túry, cyklistiku, paragliding nebo rodinné aktivity. Podzim přidává zlatavé barvy, sklizeň a možnost spojit výlet do hor s návštěvou vinic v okolí Klausenu či jabloňových sadů v Natz-Schabs. V zimě se pak do popředí dostává především lyžování na více než 100 kilometrech sjezdovek, které doplňují běžky, sáňky, sněžnice a zimní procházky.

Právě tato pestrost dává regionu jeho charakter: během jediné návštěvy můžete střídat hory, město, gastronomii i místní tradice a pokaždé poznávat Jižní Tyrolsko z trochu jiné perspektivy.

Z Prahy do hor za necelých šest hodin

Dolomity patří mezi oblíbené destinace českých cestovatelů a oblast Brixen Südtirol – Dolomites Italy nabízí jejich trochu klidnější a pestřejší podobu. Z Prahy se sem autem dostanete přibližně za šest hodin přes Brennerský průsmyk a italskou dálnici A22. Z jižních Čech zabere cesta přibližně stejně dlouho a vede přes Salzburg a Innsbruck. Díky tomu může být destinace zajímavá nejen pro klasickou týdenní dovolenou, ale i prodloužený víkend.

Pokud chcete z vašeho pobytu v Jižním Tyrolsku vytěžit to nejlepší od všeho, vsaďte na Brixen Südtirol Guest Pass. Kromě veřejné dopravy v celém Jižním Tyrolsku včetně regionálních autobusů, vlaků, vybraných lanovek a v zimě i skibusů, totiž zahrnuje i vstupy do muzeí, ale třeba do několika bazénu.

S nástupem podzimu se řada z nás vrací k pravidelnému běhání, návštěvám fitness center nebo jiným sportovním aktivitám. Spolu s tím se častěji plní i pračky funkčními tričky, legínami, podprsenkami a spodním prádlem. Právě způsob praní přitom může rozhodnout o tom, jak dlouho si zachovají své vlastnosti. Aviváž, příliš vysoká teplota nebo automatické sušení v sušičce mohou materiálu uškodit, zatímco propocené prádlo ponechané několik hodin v uzavřené tašce zase nahrává vzniku nepříjemného zápachu.

Aviváž není pro každý materiál
Co běžnému oblečení dodá vůni a pocit měkkosti, může být u funkčních materiálů naopak problém. Aviváž ulpívá na vláknech a u některých funkčních textilií může postupně omezovat schopnost pracovat s vlhkostí. Právě rychlý odvod potu od pokožky je přitom jedním z hlavních důvodů, proč si funkční oblečení na sport pořizujeme.

„U sportovního prádla bych se vždy řídil především informacemi výrobce na štítku. Obecně ale platí, že aviváž k funkčním materiálům většinou nepotřebujeme. Pokud prádlo spoléhá na schopnost odvádět pot a rychle schnout, chceme tyto vlastnosti zachovat co nejdéle, nikoliv vlákna zbytečně zatěžovat dalšími přípravky,“ říká Adam Rožánek ze specializovaného internetového obchodu Trenýrkárna.cz.

Více pracího prostředku neznamená čistší prádlo
Typickou chybou je také snaha „přilepšit“ silně propocenému oblečení větší dávkou pracího prostředku. Výsledkem ale nemusí být čistší prádlo. Pokud se prostředek dostatečně nevymáchá, mohou jeho zbytky zůstávat ve vláknech a negativně ovlivňovat komfort při nošení.

„Sportovní prádlo bývá po tréninku samozřejmě propocené, ale není potřeba automaticky zdvojnásobovat množství pracího prostředku. Mnohem důležitější je zvolit vhodný program, nepřeplnit pračku a respektovat doporučené dávkování. U spodního prádla, které je celý den nebo při sportu přímo na pokožce, je důležité také důkladné vymáchání,“ vysvětluje Simona Vašáková, zástupkně značky Styx.

Vyšší teplota nemusí znamenat lepší výsledek
Představa, že zpocené sportovní oblečení potřebuje co nejvyšší teplotu, může jeho životnost zbytečně zkrátit. Funkční prádlo často obsahuje elastická vlákna, která zajišťují pružnost a pomáhají udržet správný střih. Opakované praní při vyšších teplotách, než doporučuje výrobce, jim nemusí prospívat.

Postupně se pak může stát, že boxerky nedrží tam, kde mají, legíny ztrácejí pružnost nebo sportovní podprsenka neposkytuje stejnou oporu jako dříve. Univerzální teplotu přitom určit nelze , vždy záleží na konkrétním materiálu a pokynech výrobce. Právě symboly na štítku by proto měly mít přednost před zvykem prát všechno sportovní oblečení stejným způsobem.

Nejhorší místo po sportu? Zavřená taška
Velkou část problémů se zápachem lze ovlivnit ještě předtím, než se prádlo vůbec dostane do pračky. Propocené tričko, boxerky nebo sportovní podprsenka ponechané několik hodin v uzavřeném batohu či sportovní tašce zůstávají dlouho vlhké.

„Pokud nemůžete dát prádlo rovnou vyprat, je lepší ho po příchodu domů alespoň vyndat z tašky a nechat proschnout. Zmačkané mokré oblečení ponechané přes noc v uzavřeném prostoru je ideální cestou k tomu, aby se v něm nepříjemný zápach držel i po vyprání. To je mimochodem důvod, proč může některé funkční tričko po vytažení z pračky působit čistě, ale jakmile se při dalším tréninku zahřeje a zvlhne, začne být znovu velmi rychle cítit,“ upozorňuje Adam Rožánek z e-shopu Trenýrkárna.cz.

Se sušičkou raději podle štítku
Podobná opatrnost jako při praní platí i při sušení. Některé sportovní oblečení lze do sušičky dát, jiné materiály nebo konkrétní výrobky vysokou teplotu snášejí hůře. Citlivá mohou být zejména elastická vlákna, lepené části, potisky nebo některé konstrukční prvky sportovního prádla.

„U funkčního prádla bych sušičku nepoužívala automaticky jen proto, že ji používáme na ostatní oblečení. Pokud ji výrobce nedoporučuje, je bezpečnější nechat prádlo volně uschnout. Funkční materiály jsou navíc často navržené tak, aby schly poměrně rychle, takže vysokou teplotu při sušení ani nepotřebují,“ doplňuje Simona Vašáková ze Styx.

Sportovní prádlo nepotřebuje agresivnější praní, ale správnější péči
Základním pravidlem tak není prát propocené oblečení co nejintenzivněji. Důležitější je nenechávat ho dlouho mokré v tašce, nepřehánět množství pracího prostředku, používat aviváž pouze tam, kde je vhodná, a respektovat doporučenou teplotu i způsob sušení. Správná péče přitom není jen otázkou vzhledu. U funkčního spodního prádla rozhoduje o pružnosti, schopnosti odvádět vlhkost, rychlosti schnutí i o tom, zda bude při sportu stále dobře sedět. Několik drobných změn při praní tak může pomoci, aby sportovní prádlo vydrželo v dobré kondici podstatně déle.

Očkování ve vyšším věku může pomoci předcházet nejen samotným infekcím, ale také jejich závažným komplikacím, hospitalizacím a následnému poklesu fyzické kondice a soběstačnosti. Senioři proto potřebují komplexní přístup k prevenci, který vedle chřipky zahrnuje také očkování proti pneumokokovým onemocněním, COVID-19, RSV či pásovému oparu. Podle průzkumu Rady seniorů ČR přitom hraje při rozhodování o očkování významnou roli dostatek informací a doporučení zdravotníka.

Očkování u seniorů není pouze prevencí samotné infekce. Jeho význam spočívá také v prevenci závažných komplikací, hospitalizace a následného poklesu fyzické kondice a soběstačnosti. U seniorů může i krátkodobá infekce představovat výraznou zátěž pro organismus, zejména pokud se kombinuje s chronickými onemocněními, oslabenou imunitní odpovědí a křehkostí. Infekce může vést k dehydrataci, zhoršení chronických onemocnění, hospitalizaci a imobilitě, po nichž se senior nemusí vždy vrátit na svou původní funkční úroveň. Cílem očkování proto není pouze zabránit onemocnění, ale především pomoci seniorům zachovat jejich funkční rezervu, samostatnost a kvalitu života.

Prevence by měla zahrnovat více onemocnění a jednotlivé vakcíny by se měly vnímat jako součást komplexního „vakcinačního portfolia“. „ Vedle každoročního očkování proti chřipce jde o očkování proti pneumokokovým onemocněním, COVID-19, RSV a pásovému oparu a podle indikace také proti tetanu a černému kašli. U chřipky například dostupná data ukazují na význam vakcín, které u seniorů vyvolávají silnější imunitní odpověď, pneumokokové očkování má za cíl předcházet pneumoniím a invazivním onemocněním a očkování proti RSV či pásovému oparu může pomoci snížit riziko hospitalizace nebo dlouhodobého omezení kvality života. Klíčovou roli přitom hraje aktivní nabídka očkování při běžné péči – každý kontakt seniora se zdravotníkem představuje příležitost zhodnotit, zda senior má všechna doporučená očkování,“ upozorňuje MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., z Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol.

Pneumokokové infekce představují pro seniory významné zdravotní riziko, které se zvyšuje s věkem a přítomností chronických onemocnění. Lidé ve věku 65 let a více patří mezi skupiny se zvýšeným rizikem pneumokokového onemocnění, stejně jako pacienti s chronickými nemocemi srdce, plic, jater či ledvin, diabetem nebo oslabenou imunitou v důsledku léčby onkologického nebo revmatologického onemocnění. U seniorů může mít infekce závažnější průběh a její příznaky navíc nemusí být typické – místo horečky a kašle se může projevit například slabostí, zmateností, nechutenstvím nebo ztrátou soběstačnosti.

Pneumokoková infekce přitom může výrazně zkomplikovat již existující zdravotní potíže.
„U pacientů s chronickými onemocněními může infekce vést k jejich akutnímu zhoršení, např. poklesu plicních funkcí u CHOPN nebo dekompenzaci astmatu. U onemocnění srdce pneumokoková pneumonie významně zvyšuje riziko kardiovaskulárních komplikací, poruch rytmu nebo též infarktu myokardu. Častá kombinace chronických onemocnění u seniorů navyšuje další rizika komplikací s možným selháním životních funkcí. Očkování proti pneumokokům proto představuje podceňovaný nástroj prevence, jehož význam je třeba posuzovat s ohledem na věk a individuální zdravotní dispozice,“ vysvětluje MUDr. Zuzana Blechová, Ph.D., z Kliniky infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka.

Vedle samotné dostupnosti očkování je však důležité také to, zda senioři rozumějí jeho významu a dostávají od zdravotníků dostatek informací. „Z průzkumu Rady seniorů ČR mezi 530 seniory z osmi krajů, který probíhal v červenci a srpnu 2026, vyplývá, že rozhodování o očkování není jen otázkou dostupnosti vakcíny. Senioři potřebují především vědět, proč je pro ně očkování důležité a jaký přínos může mít s ohledem na jejich věk a zdravotní stav. Péči o zdraví a prevenci uvedlo jako důležitý faktor 24 % respondentů, 21 % zdůraznilo potřebu erudovaného vysvětlení a informací a 14 % čeká na doporučení lékaře. Naopak mezi hlavní důvody, proč se senioři neočkují, patří pocit, že očkování nepotřebují, případně nedostatek informací či nabídky,“ vysvětluje Ing. Lenka Desatová, předsedkyně Rady seniorů.

Výsledky průzkumu zároveň ukazují na význam aktivní role praktických lékařů. Nestačí seniorovi pouze sdělit, že je očkování dostupné – důležité je vysvětlit jeho přínos s ohledem na jeho věk a zdravotní stav a dát mu prostor pro vlastní rozhodnutí. Finance přitom podle průzkumu nepředstavují hlavní překážku – úhradu vakcíny jako problém uvedla pouze 4 % respondentů. „Očkování nezačíná u vakcíny, ale u důvěry, informací a doporučení zdravotnického profesionála,“ uzavírá L. Desatová.

V naší marketingové agentuře pracuji už deset let. Za tu dobu jsem si prošla vším – bezplatnými přesčasy, probděnými nocemi před uzávěrkami i krizemi, kdy se zachraňovaly klíčové zakázky. Svou práci miluji a brala jsem ji vždycky jako druhý domov. Když k nám před půl rokem nastoupila o osm let mladší Nikola, viděla jsem v ní sama sebe v začátcích. Byla dravá, plná elánu, ale v mnoha věcech nesistematická a nejistá. Zželelo se mi jí a nabídla jsem vedení, že si ji vezmu pod křídla jako mentorka.

Zasvětila jsem ji do všech interních postupů, ukázala jí, jak komunikovat se složitými klienty, a otevřela jsem před ní i své osobní složky s nápady. Považovala jsem ji za spřízněnou duši. Chodily jsme spolu na obědy, probíraly soukromý život a já měla pocit, že v prostředí plném rivality vzniká poctivé ženské přátelství.

Největší chybu jsem udělala ve chvíli, kdy jsem s ní začala konzultovat svůj srdcový projekt – rozsáhlou vánoční kampaň pro náš největší značkový účet, na které jsem pracovala po večerech více než tři měsíce. Ukázala jsem jí kompletní koncept, náladové tabule (moodboardy) i vizuální návrhy.

Zlom přišel minulý týden na klíčové poradě s vedením. Když generální ředitel vyzval k předložení návrhů na zimní sezónu, nadechla jsem se, že si vezmu slovo. V tu chvíli mě Nikola bezmrknutí oka předběhla. Zapojila projektor a začala prezentovat můj koncept. Mluvila sebejistě, plynule, používala přesně moje argumenty a fráze. Šéfové sledovali prezentaci s nadšením a neskrývaným obdivem.

Když jsem se po doznění potlesku s třesoucím se hlasem ohradila, že jde o materiál, na kterém pracuji od začátku léta, Nikola se na mě sladce a s lehkou lítostí usmála. Před všemi prohlásila, že ji mrzí mé nedorozumění, ale že jde o její autorský koncept, ke kterému jsem jí dala jen několik drobných připomínek. Aby celou věc pojišťovala, dodala, že mi návrhy posílala e-mailem už před měsícem – což byla pravda, jenže šlo o e-mail, ve kterém jsem jí já posílala podklady ke kontrole a ona mi odpovídala s formulací „Díky, podívám se na to“. Vedení si to vyložilo tak, že na projektu pracovala ona.

Od té chvíle se atmosféra v kanceláři proměnila v mráz. Generální ředitel se se mnou bavit chladně a dává mi jasně najevo, že Nikola přinesla do týmu čerstvý vítr a moderní dravost, zatímco já podle něj za ty roky stagnuji a chytám se cizích úspěchů.

Noci trávím beze spánku, žaludek mám stažený úzkostí a při každém vstupu do kanceláře cítím sebezapření. Stojím před bezvýchodným dilematem: mám jít do otevřeného konfliktu, projít si historické verze souborů, e-maily a IT zápisy a dokázat pravdu za cenu, že budu pro vedení vypadat jako ukřivděná a konfliktní kolegyně? Nebo mám raději podat výpověď, nechat ji vyhrát a začít po deseti letech úplně od nuly někde jinde?

S příchodem podzimu se české aleje, okraje lesů a horské stráně rozsvítí nepřehlédnutelnými trsy zářivě oranžových až červených kuliček. Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia) je tradičním symbolem české podzimní krajiny. Přestože kolem jeřabin denně procházíme, v moderní kuchyni na ně často zapomínáme – a to především kvůli jejich typicky trpké a nahořklé chuti. Př přitom správně zpracovaná jeřabina představuje gastronomický i zdravotní klenot, který oživí váš jídelníček a dodá tělu potřebnou dávku živin před nadcházející zimou.

Sladká versus ptačí: V čem se liší?

V české přírodě a zahradách narazíte na dvě hlavní formy jeřabin:

1. Jeřáb ptačí (divoký): Původní divoká forma s menšími, sytě červenými kuličkami. Má výrazně trpkou, svíravou a nahořklou chuť způsobenou vyšším obsahem tříslovin a kyseliny sorbové.

2. Jeřáb sladkoplodý (moravský): Šlechtěná odrůda, která byla objevena na počátku 19. století na Moravě. Její plody jsou větší, temněji oranžové a mají jemnější, příjemně sladkokyselou chuť bez výrazné hořkosti. Poznáte ji podle listů – jejich zoubkování sahá obvykle jen do poloviny délky listu, zatímco u ptačího jeřábu jsou zubaté po celém obvodu.

Oba druhy jsou jedlé a zdravotně neobyčejně přínosné, liší se však nároky na kulinářské zpracování.

Vitamínový štít a zdravotní přínosy

Jeřabiny jsou doslova nabité látkami, které náš organismus v sychravém podzimním období potřebuje:

• Vysoký obsah vitamínu C: Dvojnásobně převyšuje množství obsažené v citrónech.

• Organické kyseliny a pektiny: Podporují správné trávení, pročišťují střeva a pomáhají regulovat hladinu cholesterolu.

• Flavonoidy a sorbitol: Působí jako silné antioxidanty, podporují vylučování žluče a jsou vhodné i pro diabetiky.

Důležité upozornění: Surové čerstvé jeřabiny v větším množství nejezte bez tepelné úpravy! Obsahují kyselinu para-sorbovou, která může vyvolat žaludeční nevolnost či bolest hlavy. Povařením, sušením nebo mrazem se tato kyselina mění na zcela bezpečnou kyselinu sorbovou.

Jak přelstít trpkost: Zlatá pravidla sběru a úpravy

Abyste z jeřabin získali jemnou a lahodnou chuť, dodržujte osvědčené postupy starých bylinářů:

1. Sklízejte až po prvních mrazech: Lehké přemrznutí na keři zjemní trpkost a zvýší obsah cukru v plodech.

2. Trik s mrazákem: Pokud sklízet musíte dříve, uložte natrhané a očistěné jeřabiny na 24 až 48 hodin do mrazničky.

3. Máčení v octové vodě či mléce: Trpké ptačí jeřabiny můžete před vařením na několik hodin namočit do zředěného octa nebo mléka, čímž se odplaví přebytečná hořkost.

Recepty z podzimní sklizně

1. Podzimní jeřabinový džem k sýrům a zvěřině

Tento džem má pikantní, navinulou chuť, která dokonale doplňuje pečené maso, svíčkovou omáčku nebo zrající sýry.

Ingredience:

• 1 kg očistěných jeřabin (předem zmrazených)

• 500 g jablek (oloupaných a nakrájených na malé kostičky)

• 600 g třtinového cukru

• Šťáva z 1 citrónu

• 1 lžička mleté skořice a 3 ks hřebíčku

Postup: Jeřabiny povařte v trochou vody přibližně 10–15 minut, dokud nezměknou. Poté je částečně rozmixujte nebo propasírujte přes síto, pokud se chcete zbavit drobných semínek. K rozvolněným jeřabinám přidejte jablka, cukr, citrónovou šťávu i koření. Za stálého míchání vařte na mírném ohni do požadovaného zhoustnutí (díky přirozeným pektinům džem krásně tuhne). Horkou směs plňte do sterilovaných skleniček, uzavřete a otočte dnem vzhůru.

2. Zahřívací jeřabinový likér pro zimní večery

Tradiční hřejivý elixír pro podporu trávení a imunity.

Ingredience:

• 500 g čerstvých přemražených jeřabin

• 250 g cukru

• 700 ml kvalitní vodky nebo domácí pálenky

• 1 svitek skořice, 3 ks hřebíčku a kousek citrónové kůry

Postup: Jeřabiny lehce poddrťte a vsypte do větší skleněné nádoby se širokým hrdlem. Přidejte cukr, koření a citrónovou kůru. Vše zalijte alkoholem tak, aby byly plody zcela ponořené. Nádobu uzavřete a nechte na teplém, světlém místě odležet 4 až 6 týdnů. Občas sklenicí zatřeste, aby se cukr zcela rozpustil. Poté likér přeceďte přes jemné plátýnko a stočte do tmavých lahví.

Objevíte-li na svých podzimních procházkách strom plný červených jeřabin, neváhejte si trochu natrhat. Tato tradiční plodina naší krajiny vám svou jedinečnou chutí zpříjemní nadcházející chladné měsíce.

Oneplay slaví festivalový úspěch a ze Serial Killeru si odváží už třetí ocenění. Z 9. ročníku mezinárodního festivalu seriálů si Zvláštní uznání poroty v nově založené soutěžní sekci Czech Killer odnáší novinka autorského dua Jan Prušinovský a Petr Kolečko – vězeňská komediální série Oddíl B. Odborná porota ocenila především režijní vedení a výjimečnou dynamiku mezi profesionálními herci a neherci. Seriál má na Oneplay premiéru už 9. října.

„S velkou chutí vyzdvihujeme sladěný kolektiv neherců i profesionálů, který umožňuje autorům naplnit žánrovou vizi a publiku vnímat s lehkostí i nadsázkou tak těžkou životní situaci jako je výkon trestu. Neherci přinášejí neředěnou syrovost a emocionální pravdivost, kterou nelze nacvičit. Oceňujeme i nesamozřejmé propojení mezi herci a režijním vedením, jež nechává vyniknout jedinečné dynamice této skupiny a k ryze komediálnímu žánru přidává hlubší tón. Zvláštní uznání uděluje porota hereckému kolektivu seriálu Jana Prušinovského Oddíl B,“ zní vyjádření poroty nové soutěžní sekce Czech Killer, ve které zasedli spisovatelka a scenáristka Petra Soukupová, spisovatel a hudební publicista Pavel Klusák a filmová kritička a historička Jindřiška Bláhová. „Byl to krásný, hlasitý cirkus plný zvukomalebných výkřiků a emocí. Po čtené zkoušce se dialogy přepisují naposledy. Jejich interpretace během zkoušek těsně před klapkou občas přinesla překvapivé posuny, ale dějově minimální. Měl jsem obrovskou oporu v Tadeášovi a Zdeňkovi. Ti to jako protagonisté, kteří posouvají děj, měli těžší, ti museli držet úhel a text. Ostatní mohli občas říkat, co chtěli,“ popisuje kombinaci obsazení profesionálů a neherců režisér, scenárista a producent Jan Prušinovský a dodává: „Moc děkuji Brnu, za ocenění těžké hrubozrnné práce! Těším se zase někdy! Na Zelňáku fajně je vždy!“

„Mám z toho velkou radost. Práce s neherci pro mě byla inspirativní, protože do scén přinášeli něco bezprostředního a nepředvídatelného, na co jsme museli opravdu reagovat, ne to jen odehrát. Myslím, že právě z toho mezi námi vznikla zvláštní energie, a moc mě těší, že porota ocenila celý herecký kolektiv,“ říká k ocenění představitel hlavní role Tadeáš Moravec. David Broulík, zbrusu nový vězeň, to nemá vůbec lehké. Postupně odhaluje psaná i nepsaná pravidla vězeňského života. Zažívá půtky mezi trestaneckými gangy, navštěvuje vězeňskou psycholožku, poznává šikanu, nulové soukromí a společnou hygienu. Stará se o něj vychovatel, voják v záloze. Trápí ho přísná velitelka ostrahy. Mezi vězni pozná zastánce poctivého muklovského byznysu, zákeřného drogového dealera nebo nevyzpytatelného feťáka.

Soutěž Czech Killer letos svého vítěze vyhlašuje poprvé. Festival jejím založením reagoval na rostoucí kvalitu lokální tvorby, která si zaslouží vlastní plnohodnotnou sekci. „Nová soutěž Czech Killer dokazuje, že v českém prostředí vzniká řada ambiciózních seriálů různých žánrů, kterým velké plátno přidává na působivosti. Festivalový tým má radost, že se laťka kvality neustále zvedá a že české seriály mohou konkurovat těm zahraničním. Udělení zvláštního uznání je důkazem, že se Oddílu B podařilo v nelehkém tématu najít správný mix humoru a syrovosti, za což by porotou právem oceněn,“ uzavírá ředitel programu festivalu Serial Killer Dan Vondra.

Desetidílný seriál z dílny autorské dvojice Prušinovský – Kolečko startuje už 9. října na Oneplay. 

Kdysi byl výrazem luxusu, úspěchu a nově nabyté svobody devadesátých let. Dnes je Hotel Vaníček chátrající ruinou a jedním z nepřehlédnutelných pozůstatků porevoluční Prahy. Jeho neobvyklý příběh i architektura se nyní staly ústředním motivem výstavy Polopenze výtvarníka Lukáše Machalického v Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře. Výstava potrvá do 31. ledna 2027.

Hotel Vaníček stojící v ulici Na Hřebenkách na pražském Smíchově je stavbou, kolem které se jen těžko prochází bez povšimnutí. Kaskádovitý objekt vznikl na počátku devadesátých let a patřil mezi výrazné soukromé hotely porevoluční metropole. Konaly se zde večírky, oslavy i společenské akce a jeho extravagantní podoba od počátku vyvolávala stejně silné nadšení jako odpor. Po letech provozu však přišel úpadek, komplikované majetkové vztahy a chátrání. Dnes je někdejší hotel zcela opačným obrazem toho, co měl na počátku devadesátých let reprezentovat. Z místa spojeného s luxusem, mocí a společenským životem se stala opuštěná chátrající stavba. Neutěšený stav jednoho z nejvýraznějších porevolučních objektů této části Prahy zpečeťuje i přes 70 majitelů, kteří se vystřídali v jeho držení.

Právě tento rozpor zaujal výtvarníka Lukáše Machalického, který se dlouhodobě pohybuje na hranici architektury, sochy a objektu. Architektura hotelu se stala předobrazem celé prostorové konstrukce výstavy, do níž návštěvníci fyzicky vstupují a procházejí jí.

Machalického zajímá právě to, co budova vypovídá o době svého vzniku, ale i o současnosti. Podle koncepce výstavy představoval hotel svéráznou materializaci dobových představ o luxusu, společenském postavení a moci. To, co bylo před třiceti lety symbolem novosti a prosperity, dnes působí jako fyzická paměť jedné epochy. Pro výstavu vznikl i detailní model chátrajícího hotelu v měřítku 1:25, vytvořený ve spolupráci se studiem architekta Iva Loudy.

Výstava Polopenze se ale vzdaluje pouhé dokumentaci jednoho domu. Hotel se stává nástrojem, prostřednictvím kterého Machalický otevírá obecnější otázku: Co po jednotlivých etapách společnosti zůstává v architektuře? A co o nás jednou budou vypovídat stavby, které považujeme za symboly úspěchu dnes?

Machalický ke zrodu nápadu na výstavu říká: „Vaníček v sobě akumuluje posledních třicet let, navíc zdálky vypadá jako zmenšenina Hradčan. Podstatné bylo udělat ho jako model v aktuálním stavu, včetně oprýskaných zdí, graffiti a vymlácených oken. Více než o minulosti je to ale hlavně o současnosti, vedle je vila architektů Machoninových, sto metrů a sto let dále stojí vila sochaře funerálních plastik Čeňka Vosmíka z období generace Národního divadla, aktuálnost tomu dodává Iránská ambasáda. Větší zmatení už si nelze přát.“ 

Instalace pracuje také s hranicí mezi skutečným a virtuálním světem. Geometrická konstrukce odvozená od Hotelu Vaníček připomíná prostředí 3D modelovacích programů. Návštěvník se tak ocitá uvnitř prostoru, který může připomínat počítačový model, přestože je skutečný a fyzicky jej obklopuje. Machalický tím navazuje na svou dlouhodobou práci s kulisou, fikcí a mystifikací a s hranicí mezi skutečností a její reprezentací. Hotel Vaníček se pro takové uvažování ukazuje jako téměř ideální objekt: stavba, která sama připomíná architektonickou fantazii své doby, dnes existuje současně jako reálná ruina, vzpomínka, fotografie, urbexová legenda – a nově také jako galerijní model.

Výstava Lukáš Machalický – Polopenze je k vidění v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře do 31. ledna 2027. Nejbližší komentovaná prohlídka za účasti autora a kurátorky se uskuteční 3. října, další potom 28. listopadu 2026 a 30. ledna 2027.

Doprovodný program k výstavě

3.10. 2026 od 10 do 16 hodin Workshop a architektem Ivem Loudou v rámci Dnů architektury

3.10. 2026 od 14 hodin Komentovaná prohlídka výstavy s autorem a kurátorkou

28. 11. 2026 od 14 hodin Komentovaná prohlídka výstavy s autorem a kurátorkou
29. 1. 2027 od 14 hodin Komentovaná prohlídka výstavy s autorem a kurátorkou

Lukáš Machalický – Polopenze

GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora

28. 6. 2026 – 31. 1. 2027

Kurátorka: Adriana Primusová

Model Hotelu Vaníček: spolupráce se studiem Ivo Louda

Více informací o výstavě: gask.cz/vystava/lukas-machalicky-polopenze-2/

Eiffelova věž už nebude od letošního podzimu v loučenském tisovém bludišti sama. Letos k ní přibude světelný Big Ben. Zámek Loučeň otevře 28. října nový ročník procházky osvětleným zámeckým parkem, pod názvem LABYRINTY SVĚTLA A RÁJ SRDCE. Ten nabídne poprvé dvě různé trasy a několik dalších premiér v podobě zářící oranžerie nebo zcela nově barevně nasvícené fasády zámecké terasy. Od 7. listopadu se návštěvníci navíc mohou těšit na dvě výrazné novinky – v tisovém bludišti přibude k Eiffelově věži londýnský Big Ben a v parku u kostela se poprvé rozzáří Bílá paní. A to právě v období, kdy se dny krátí a přirozeného světla ubývá. Také zámecký park na Loučeni dostává po setmění úplně jinou podobu. Labyrinty světla a Ráj srdce navazují na symboliku světla, které člověka provází nejtemnější částí roku po staletí, a propojují ji s romantikou historického parku a zdejším unikátním Labyrintáriem.

„Zimní období je historicky spojené s nedostatkem přirozeného slunečního svitu, a proto světlo odedávna získávalo zvláštní symboliku. Znamenalo naději, návrat slunce a vítězství světla nad temnotou. Dodnes zapalujeme svíčky o Dušičkách, rozsvěcujeme adventní věnec a světly zdobíme své domovy o Vánocích. Světlo ale působí i na naši náladu – dokáže v nejtemnější části roku vytvořit pocit tepla, bezpečí a radosti. A právě takovou atmosféru chceme přenést do celého zámeckého areálu,“ říká majitelka zámku Loučeň, Ing. Kateřina Šrámková.

Dvě trasy nabídnou dva různé pohledy na světelnou Loučeň

Letošní ročník rozdělí světelný zážitek do dvou návštěvnických tras. Nový, kratší okruh povede kolem zámku mezi světelnými sochami a instalacemi. Mezi nimi se letos poprvé objeví tajemná Bílá paní, jedna z oblíbených postav loučenských zámeckých prohlídek. Návštěvníci, kteří ji dosud znali především ze zámeckých interiérů a jejich příběhů, se s ní tentokrát setkají i pod širým nebem. Její nová světelná podoba se objeví v parku u kostela. Bílá paní tak symbolicky vystoupí ze zdí zámku a stane se součástí večerní procházky. Právě prostředí historického parku po setmění jí dodá atmosféru, která k tajemným zámeckým příběhům přirozeně patří. Nová instalace zároveň propojí dva světy Loučeně – příběhy, které návštěvníci zažívají při prohlídkách zámku, a světelnou podívanou v jeho okolí.

„Bílá paní k Loučeni patří a naši návštěvníci ji dobře znají ze zámeckých prohlídek. Letos jsme jí proto chtěli dát vlastní místo také venku. V parku u kostela bude po setmění působit trochu tajemně, ale rozhodně není třeba se jí bát. Věříme, že se stane jedním z míst, které si budou chtít návštěvníci vyfotografovat, a ke kterému se budou rádi vracet,“ doplňuje Kateřina Šrámková.

Výraznou součástí této kratší trasy bude také nově opravená historická oranžerie, která se po setmění sama promění ve velký světelný objekt. Zároveň nabídne zázemí pro případ nepříznivého počasí. Na této trase je také v zámeckém podzemí další vytápěný prostor pro tvůrčí dílnu s vánočními ozdobami ze sklárny Koulier. Světelný park se tak na tomto místě propojí s tradicí českého sklářství a vánočního zdobení.

Druhá, již klasická a delší trasa, zavede návštěvníky hlouběji do zámeckého parku, mezi nasvícené labyrinty a bludiště. V tisovém bludišti čeká jedna z nejvýraznějších letošních novinek. K Eiffelově věži, která měla premiéru v roce 2025, přibude od 7.listopadu londýnský Big Ben. Paříž a Londýn se tak symbolicky potkají uprostřed loučenského bludiště.

Světlo letos promění i zámeckou architekturu

Novinkou nebude jen další světelná instalace. Vůbec poprvé se barevně rozzáří také fasáda zámecké terasy. Spolu s opravenou oranžerií se tak do světelného příběhu výrazněji zapojí samotná architektura areálu. „Labyrinty a bludiště baví naše návštěvníky už devatenáct let, ale světlo jim dává úplně jiný rozměr. Každý rok proto hledáme něco, co návštěvníky překvapí a co jim ukáže známá místa zase trochu jinak. Letos jsme světelný zážitek rozšířili i na samotné zámecké budovy. Přála bych si, aby lidé nikam nespěchali, prošli si park, zastavili se v oranžerii a jednoduše si užili kouzlo večerní Loučeně,“ dodává Kateřina Šrámková.

Od podzimních prázdnin až do Vánoc

Labyrinty světla a Ráj srdce se poprvé rozsvítí 28. října 2026, v období podzimních prázdnin. S postupující zimou se pak světelná atmosféra přirozeně propojí s adventním programem zámku. V jeho interiérech ji doplní tradiční Příběh vánočního stromečku, díky němuž mohou návštěvníci spojit prohlídku vánočně vyzdobeného zámku s večerní procházkou světelným parkem. Loučeň tak v nejtemnější části roku nabídne dva světy, a to uvnitř zámku příběh Vánoc, venku příběh světla.

Více informací včetně podrobného programu: www.zamekloucen.cz, Facebook: www.facebook.com/ZamekLoucen, Instagram: www.instagram.com/zamekloucen

David Koller vydává své šesté sólové studiové album Nebudem se bát. Jedenáct nových skladeb natočil se svou kapelou a řadou výrazných hostů. Ve skladbě Mezi řádky se potkává s jedním z nejslavnějších světových kytaristů Al Di Meolou a slovenskou šansoniérkou Szidi Tobias. Na textech se podíleli mimo jiné Patrik Hartl, Jan „Sahara“ Hedl, Jáchym Topol nebo Barbora Topol Hanková. David Koller s kapelou představí nové albem na podzimní a jarní tour, která vyvrcholí křtem alba na pražském koncertě  27.  května 2027 na centrálním tenisovém kurtu Štvanice v Praze.

Album se jmenuje podle skladby Nebudem se bát, kterou už posluchači mohou znát z letních koncertů. Pro Kollera má ale název i obecnější význam. „Člověk by měl umět se strachem pracovat a nenechat se jím ovládat. Strach dnes umí vyvolávat kdekdo. Takže ať je to rusák, xenofobní politik, soused nebo bývalý manžel, bát se jich nebudem. Samozřejmě nemluvím o přirozeném strachu o svoje blízké, ale ani ten by nás neměl ovládat,“ říká David Koller a dodává, že nejde o jednotící téma desky. „Každá píseň vznikala trochu jinak, každá má svůj příběh a motiv. Album vnímám jako zastřešení písní vznikajících v různých obdobích s různými lidmi.“

Aktuální singl Únos napsal David Koller na text Barbory Topol Hankové, která je na albu podepsaná pod třemi texty. „Její ženské vidění světa mi přijde zajímavé. Únos je jedna z posledních písní a snad se povedla“.

Jedním z vrcholů alba je píseň Mezi řádky, ve které se sešli David Koller, Szidi Tobias a světoznámý kytarista Al Di Meola. „Szidi jsem oslovil kvůli jejímu drsnému, až uhrančivému hlasu. Kromě ní a dalších hostů jsem ale chtěl mít na albu i skvělého kytaristu ze světa, který by do ní vnesl závan čerstvého větru,“ říká Koller. Cestu k Di Meolovi mu otevřel manažer Nikolas Krofta, který se zná s kytaristovou manželkou. „Slíbil, že se jí zeptá, a vyšlo to.“ Al Di Meola pak svůj part nahrál letos v červenci v Churchill Road Studios.

Na finální podobě Nebudem se bát, se podílel také britský producent a zvukový inženýr Steve Lyon, Kollerův spolupracovník z desky Československo. Lyon měl na starosti mix a mastering devíti skladeb.

Album nahrála Kollerova kapela ve složení: Adam Koller, Marek Minárik, Michal Pelant, Martin „Kroupa“ Kryštof a Víťa Halška. Dalšími hosty byli Luboš Novotný, Miroslav Hloucal, Lukáš Chromek, Martin Valihora a Ondřej Hauser. „Baví mě ten proces. Je to napínavé, stresující, pohltí Váš to, ale neměnil bych. V lednu nemáte nic, ale když do toho dáte vše, v září držíte hotovou desku,“ říká Koller.

Album Nebudem se bát vychází 25. září 2026. 3. prosince pak David Koller s kapelou a hosty zahrají publiku písně Karla Kryla v rámci koncertu KOLLER: KRYL – David Koller a hosté, Pocta Karlu Krylovi: https://www.o2universum.cz/events/koller-kryl-david-koller-a-hoste-pocta-karlu-krylovi/.

Nové album pak pokřtí 27. května 2027 speciálním open air koncertem na centrálním tenisovém kurtu Štvanice v Praze. Pro unikátní prostor kurtu Coloseum vznikne speciální scéna a program. Vstupenky jsou v prodeji od 890 Kč na xticket.cz/dk.

Legendární vypravěč, herec a bavič Miroslav Donutil se po dvaceti letech vrací do pražské Lucerny. Hned 3x vystoupí ve Velkém sále se svojí legendární ´One man show´, při které bude vyprávět příběhy ze života a denních situací. Tématem tří večerů bude především vzpomínání na kolegy z Národního divadla. Večery volně navážou na oblíbené pořady z devadesátých a nultých let. Nový program s novými příběhy, ale se stejnou dávkou humoru a nasazení bude k vidění ve Velkém sále pražské Lucerny 12., 13. a 14. října 2026.

„Prožil jsem 25 let v Národním divadle, a hlavně o tom budu vyprávět. S kým jsem se tam potkal, a i o těch, kteří tam byli přede mnou. Těším se nejen na vystoupení, které jsem si napsal, ale také na otázky diváků,“ říká Miroslav Donutil.

Všechny tři večery začnou v 19 hodin.

Cukrářský boutique Věnečky Janeček v pražské Pštrossově ulici zůstává věrný svému zaměření na jeden konkrétní dezert, kterým je věneček. Ten představuje v mini verzi a několika různých, sladkých i slaných příchutích. Jejich řady se pravidelně rozšiřují o limitované edice, letošní podzimní sezonu obohatí kávový věneček. Spolu s ním představuje cukrář Roman Janeček ještě jednu novinku: kávu K věnečku, která vznikla ve spolupráci s královéhradeckou pražírnou LamCafé. Na míru vytvořená směs arabiky a robusty s příjemně hořkou chutí dokonale ladí právě s Věnečky Janeček.

Tradiční žloutkový věneček přetvořil Roman Janeček k obrazu svému. V jeho podání vznikla ze známé cukrářské klasiky odlehčená verze v jednohubkové velikosti a s podstatně menším množstvím cukru. Specializace na jediný dezert mu navíc dává možnost s ním neustále experimentovat. Vedle klasického máslového krému tak lze ochutnat příchutě jako pistácie, jahoda nebo exotická maracuja. Aktuálně je na výběr celkem deset různých variant – osm sladkých a dvě slané.

Stálou nabídku Roman Janeček pravidelně rozšiřuje o limitované sezónní příchutě. S nadcházejícím podzimem sáhl po kávě, kterou zašlehal do máslového krému. Výsledkem je klasický máslový věneček s decentní, přesto jasně rozeznatelnou kávovou chutí. „Káva a sladké k sobě neodmyslitelně patří, tak proč je nespojit v jedno sousto? Dlouho jsem si hrál s myšlenkou, jak dostat chuť kávy přímo do dezertu, aby byl výsledný dojem harmonický. Nakonec se jako správná cesta ukázala ta nejjednodušší: přidat kávu do základního máslového krému, samozřejmě ve správném poměru. Její specifické aroma a chuť v kombinaci s jemným krémem vytváří skvělý kontrast,“ popisuje Roman Janeček.

But first, coffee

Výběr nejnovější příchutě nebyl náhodný. Roman Janeček spolu s novým dezertem uvádí ještě jednu novinku, kterou je na míru vytvořená káva z královéhradecké pražírny LamCafé. Jedná se o směs arabiky (Brazílie Diamond Santos) a robusty (Uganda Busheyi) zastoupených ve stejném poměru. V obou případech káva pochází z letošní sklizně a pyšní se certifikací Organic. Zelená zrna se upražila v LamCafé a následně ručně přebrala.

Roman Janeček spolu s pražičem Patrikem Lamkou ladili přesné složení tak, aby vznikla perfektní káva pro spojení s věnečky. To se odráží i v jednoduchém názvu produktu: K věnečku. Chuťový profil odpovídá italskému stylu pražení, káva je tedy příjemně hořká s tóny tmavé čokolády a jemně dřevitým závěrem. V kombinaci se sladkým dezertem vznikne dokonalá harmonie chutí, jež se vzájemně doplňují.

Kávu K věnečku si hosté mohou spolu s dezerty vychutnat přímo na místě. Současně se jedná o první trvanlivý výrobek Věnečky Janeček, který je k dostání jak v cukrářském boutique v Pštrossově ulici, tak na e-shopu. Komu tedy káva zachutná, může si ji zakoupit k domácí přípravě.

Prázdniny jsou pryč, sezona v Krkonoších ale rozhodně nekončí. Naopak. Podzim nabízí barevné lesy, méně turistů a často i jedny z nejhezčích výhledů v roce. Ve východních Krkonoších navíc dál fungují lanovky i řada atrakcí. Na své si tak přijdou milovníci horských túr i rodiny s dětmi, které mohou vyrazit za medvědy, na koloběžky nebo do Herní krajiny Pecka.

Pokud jste celé léto plánovali výlet do Krkonoš, ale nakonec na něj nedošlo, rozhodně není pozdě. Podzim patří na horách k nejpříjemnějším obdobím. Hlavní nápor návštěvníků opadl, příroda začíná měnit barvy a díky lanovkám se dá vyrazit vysoko do hor i bez náročného stoupání.

SkiResort ČERNÁ HORA – PEC navíc pokračuje v provozu i po skončení hlavní letní sezony. Stačí si tak vybrat, zda chcete vyrazit na Černou horu, Portášky nebo Hnědý vrch.

Na Černou horu lanovkou, dolů třeba na koloběžce

Jedním z ideálních výchozích míst jsou Janské Lázně. Kabinková lanovka Černohorský Express vyveze návštěvníky během několika minut až do výšky 1 260 metrů nad mořem. Odtud se nabízí hned několik možností, jak pokračovat.

Jednou z nich je výlet k Černohorskému rašeliništi, které patří mezi nejcennější přírodní lokality Krkonošského národního parku. Nenáročná cesta vede částečně po dřevěných povalových chodnících a zvládnou ji i rodiny s dětmi.

Ti nejmenší se mohou o víkendech zastavit také v Dětském parku Kabinka u horní stanice lanovky. S platnou jízdenkou na lanovku mají vstup zdarma.

A kdo už nemá chuť vracet se do údolí stejnou cestou, může klasickou zpáteční jízdu vyměnit za výrazně dobrodružnější variantu. Na Černé hoře funguje půjčovna horských koloběžek SkiResort Live a dolů se dá vyrazit po zhruba osm kilometrů dlouhé trase směrem k Janským Lázním.

Za medvědy Alicí a Michalem

Právě nedaleko Janských Lázní se nachází další lákadlo pro rodiny s dětmi – Stezka korunami stromů. Výlet sem lze spojit s Medvědí stezkou a setkáním s živými medvědy Alicí a Michalem.

Z jediného výjezdu lanovkou se tak dá poskládat prakticky celodenní program. Dopoledne strávit na Černé hoře a u rašeliniště, odpoledne sjet na koloběžce a pokračovat za dalšími zážitky.

Portášky lákají na obří zvířata

Další variantou je Velká Úpa a lanovka Portášky. Už u její horní stanice čeká na děti Herní krajina Pecka – bezplatné dřevěné hřiště plné obřích modelů krkonošských zvířat.

Nechybějí prolézačky, skluzavky ani oblíbené kuličkové dráhy. Děti si mohou pořídit vlastní dřevěnou kuličku Pecka a postupně objevovat jednotlivá stanoviště.

Rodiny, kterým bude Pecka málo, mohou pokračovat přes Růžohorky směrem ke Sněžce. A ani tady není nutné vracet se dolů pěšky. Z Portášek lze vyrazit na horských koloběžkách do Velké Úpy nebo až do Pece pod Sněžkou.

Výhled na Sněžku z nejvýše položené rozhledny

Třetí možnost nabízí Pec pod Sněžkou a lanovka na Hnědý vrch. Přímo u její horní stanice stojí nejvýše položená rozhledna v Krkonoších.

Za dobrého počasí se odtud otevírá působivý pohled nejen na Sněžku, ale také na Luční a Studniční horu a další části Krkonoš.

Lanovka zároveň ušetří značnou část stoupání, takže zbude více sil na samotnou túru. Z Hnědého vrchu se dá pokračovat například směrem na Výrovku a Luční boudu. Zajímavou alternativou při návratu je Tetřívčí hravá naučná stezka nebo cesta přes Vlčí jámy kolem potůčků, vodopádu a povalových chodníků.

Po horách ještě bobovka

Ani návratem do Pece nemusí dětská část výletu skončit. V provozu zůstává bobová dráha Relaxpark a Dětský park Lemurie s trampolínami a velkými skluzavkami.

O víkendech se přidává také Monkey park u pecké přehrady. Jeho součástí jsou lanové překážky a sedmdesátimetrový přejezd nad přehradou.

Výhodou podzimních Krkonoš je přitom právě možnost jednotlivé aktivity kombinovat. Není nutné plánovat náročnou celodenní túru. Lanovkou se dá dostat blíž k hřebenům a podle počasí i nálady přidat kratší procházku, rozhlednu, dětský park nebo cestu zpět na koloběžce.

Podzimní Krkonoše mají jednu velkou výhodu

Zatímco během letních prázdnin bývají nejznámější místa v Krkonoších plná turistů, podzim přináší výrazně klidnější atmosféru. A právě kombinace menšího množství lidí, barevné přírody a stále fungujících atrakcí může být důvodem, proč si návštěvu hor nechat právě na září.

Před cestou se ale vyplatí zkontrolovat aktuální provoz jednotlivých lanovek a atrakcí, protože s postupující podzimní sezonou se jejich otevírací doba mění. Jízdenky na lanovky i vybrané atrakce je možné pořídit předem online. Pro více tipů na výlety navštivte skiresort.cz

Foto: skiresort.cz

Na dovolené se často pohybujeme v neznámém prostředí a potřebujeme mít důležité informace rychle po ruce. Letošní Světový den cestovního ruchu, který připadá na 27. září, se zaměřuje na to, jak digitální technologie a umělá inteligence proměňují cestování. Je proto příležitostí podívat se i na praktické možnosti, které dnes nabízejí zařízení jako Huawei Watch GT 7 a díky nimž lze řadu situací na cestách zvládnout bez neustálého sahání po telefonu.

Světový den cestovního ruchu není jen připomínkou známých památek a oblíbených destinací. K poznávání nového místa může patřit i aktivní objevování jeho širšího okolí, kde už hraje větší roli přehled o trase a jejím dalším průběhu. Takový způsob cestování zároveň mění, co od technologií během dovolené očekáváme. V praxi proto roste význam funkcí, které pomáhají řešit konkrétní situace přímo během cesty.

Na cyklovýlet s lepším přehledem o trase

Cyklovýlet během dovolené umožňuje poznat širší okolí destinace a dostat se i mimo hlavní turistické trasy. Při jeho plánování se ale nestačí dívat se jen na celkovou vzdálenost. Důležité je také převýšení, délka jednotlivých stoupání nebo to, jak často se profil trasy mění. Právě proto dává smysl udělat si před startem přesnější představu o tom, co celý výlet přinese. K tomu slouží například funkce Climb Planning, díky které lze po importu trasy do Huawei Health zobrazit její výškový profil i jednotlivé úseky a lépe si rozvrhnout síly ještě před vyjetím.

Během samotné jízdy už hodinky pracují s tím, jak se trasa skutečně vyvíjí. Zobrazují průměrný sklon i zbývající převýšení, takže jezdec vidí, kolik náročnější části má ještě před sebou a může tomu přizpůsobit tempo. V dynamičtějších úsecích pak pomohou i s ostrými zatáčkami. Pokud se k některé z nich blíží příliš rychle, Huawei Watch GT 7 ho s předstihem upozorní vibrací nebo hlasem. Cyklovýlet tak hodinky průběžně doprovázejí podle toho, jak se charakter trasy mění.

Když dovolená na horách vede do nového střediska

Zimní dovolená je často příležitostí poznat nové lyžařské středisko. Ve větších areálech se může program přesouvat mezi několika sjezdovkami a nabízet více úrovní obtížnosti. Právě při první návštěvě pomůže mít přehled o tom, jak na sebe jednotlivé části navazují. Během dne tak přirozeně vzniká potřeba zorientovat se v tom, která trať vede kam, jak je náročná nebo kde najít další lanovku. Do Huawei Watch GT 7 lze proto přes aplikaci stáhnout mapy více než 3 000 lyžařských středisek v 59 zemích. Přímo na hodinkách se pak zobrazují názvy a poloha tratí, jejich obtížnost i umístění a názvy lanovek.

Ve větším středisku se navíc celá skupina nemusí držet pohromadě. Někdo zamíří na náročnější trať, další zůstane v klidnější části areálu a ke společnému programu se znovu připojí až později. Aby se všichni snáz našli, mohou využít funkci Team-Up, která umožňuje sledovat aktuální polohu jednotlivých členů a usnadnit tak opětovné setkání.

Na cestách i bez peněženky v ruce

Program během dovolené se často skládá z řady menších zastávek. Káva, vstupné, občerstvení nebo drobný nákup znamenají, že se během dne platí opakovaně a často přímo za pochodu. Huawei Watch GT 7 proto podporují Curve Pay, se kterým lze u bezkontaktního terminálu zaplatit přímo hodinkami. Služba funguje také v Česku a v řadě dalších evropských zemí, takže ji lze využít i při cestách za hranice.

Curve Pay umožňuje propojit podporované platební karty do jednoho rozhraní a před platbou vybrat tu, kterou chcete použít. U podporovaných transakcí navíc funkce Go Back in Time dovoluje dodatečně změnit kartu, ze které byla částka stržena. Telefon i peněženka tak mohou během běžného programu zůstat uložené a platba zabere jen několik okamžiků.

Výdrž, která počítá i s delší dovolenou

Na delší dovolené se hodí, když nabíjení nemusí patřit mezi každodenní povinnosti. Huawei Watch GT 7 Pro a 46mm Huawei Watch GT 7 vydrží při lehkém používání až 21 dní a při běžném až 12 dní.

Menší 41mm varianta nabízí až 14 dní při lehkém a 7 dní při běžném používání. Rezerva se hodí i ve dnech, kdy program vede na delší výlet daleko od místa ubytování. V outdoorovém sportovním režimu zvládne 46mm model až 51 hodin a 41mm verze až 32 hodin, což dává dostatečnou rezervu i pro celodenní nebo vícedenní aktivity mimo hotel.

K dovolené patří i dlouhá cesta

Samotný přesun do destinace může zabrat několik hodin a stát se významnou částí celé dovolené. Ve vlaku, autobuse nebo letadle tak přichází prostor na hudbu, podcast či film. Během několika hodin se ale může výrazně měnit i okolní hluk, od klidnějšího úseku až po rušné nádraží nebo letiště. Nová sluchátka Huawei FreeBuds Neo proto využívají adaptivní aktivní potlačení hluku, které průběžně reaguje na okolní prostředí a dosahuje průměrné hloubky potlačení až 30 dB.

U několikahodinového přesunu hraje roli také výdrž. FreeBuds Neo zvládnou na jedno nabití až 10 hodin a společně s nabíjecím pouzdrem až 40 hodin. Poslech ale během cesty přirozeně střídají i chvíle, kdy je potřeba reagovat na okolí nebo s někým promluvit. Funkce Conversation Awareness v takové situaci automaticky ztlumí přehrávání a přepne sluchátka do režimu propustnosti. Po skončení rozhovoru se původní nastavení obnoví. Při telefonování pak systém tří mikrofonů společně se snímačem kostního vedení pomáhá oddělit hlas od okolního hluku, což se hodí právě na rušných místech, jako jsou zmíněná nádraží a letiště.

Cestování se dnes stále méně dělí na chvíle, kdy jsme online nebo offline. Digitální nástroje se přirozeně stávají součástí plánování, přesunů i samotného pobytu v destinaci. Jejich skutečný přínos se ale ukazuje především tehdy, když cestu nezahltí dalšími úkony, ale naopak některé z nich zjednoduší. Právě v tom může spočívat jedna z podob moderního cestovního ruchu, na kterou letošní Světový den upozorňuje.

Cena a dostupnost

Řadu Huawei Watch GT 7 pořídíte na oficiálním e-shopu Huawei a u vybraných partnerů Alza a Datart. Watch GT 7 jsou dostupné od 7 299 Kč, Watch GT 7 Pro pořídíte za 10 499 Kč. Cena sluchátek Huawei FreeBuds Neo je 2 999 Kč.

Do 18. října bude možné Huawei Watch GT 7 i Huawei FreeBuds Neo pořídit se slevou 15 %. Studenti s platným průkazem ISIC získají na Huawei Watch GT 7 slevu 25 %, přičemž toto zvýhodnění bude dostupné pouze na oficiálním e-shopu Huawei a na Alze.