Tréninky sebeobrany jsou mezi lidmi čím dál více oblíbenější. Motivace těch, kteří se do kurzů přihlásili, se přitom různí. Herečky filmu Když prší slzy Aneta Kernová a Hana Drozdová si tréninky poprvé vyzkoušely právě v rámci natáčení tohoto filmu. A obě se rozhodly, že budou ve výuce pokračovat. Zásadní podíl na jejich zájmu měl trénink s Jindřichem Čandou, partnerem zpěvačky Michaely Noskové.
„Nikdy jsem nic podobného nedělala“, přiznala po tréninku Hana Drozdová. „Ale musím říct, že i když to bylo docela náročné, strašně mě to bavilo. Nikdy jsem nijak moc nesportovala, o to víc mě box chytil. Jen moje ruce si budou muset zvyknout…“, dodává a ukazuje na do krve sedřené klouby. Pak se dozvídáme, že se v dětství věnovala spíš umění. Mimo jiné hrála na různé druhy flétny a saxofon.
To Aneta Kernová má ke sportu blíž. Od dětství jezdila na koni, chodí do fitness, běhá. Boxerské rukavice ovšem také nasadila poprvé. „Jsem ráda, že jsem se díky natáčení filmu dostala do takového prostředí. A stejně jako Hanka i já se těším, až se otevřou fitka a budu chodit k Jindrovi na tréninky.“ Na rozdíl od Hany Drozdové, má Aneta ke kurzu sebeobrany o důvod víc. Před lety byla totiž přepadena. „Stalo se to v Americe“, svěřuje se drobná herečka a vypráví příhodu, kdy se opravdu bála o život. „Přepadli mě dva muži, jeden na mě mířil revolverem. Nikdy jsem neměla větší strach… Ukradli mi kabelku, mobil a sluchátka, což sice dohromady byla hodně nepříjemná ztráta, ale nakonec byli naštěstí vyrušeni lidmi z okolí, takže mi fyzicky neublížili.“
Režisérka filmu Michaela Semela pečlivě vybírala, komu trénink bojového umění a sebeobrany svěří. U Jindřicha Čandy rozhodla profesionalita a reference, výhodou je samozřejmě i umístění jeho fitness centra, kde trénink proběhl. „Také se mi líbilo, že na holky nebude sám, protože mu pomohla i Míša Nosková. A podle mne je lepší, když vyučuje nejen muž, ale i žena, která by měla být k ženám empatičtější.“
Michaela Nosková slova režisérky potvrdila a dodala: „Je pravda, že boxovat jsem začala už ve dvaadvaceti letech. Nejdříve jsem dělala kickbox, na tréninky chodila až šestkrát týdně. Chystala jsem se totiž na zápasy. Jenomže nakonec jsem stála před volbou jestli sport nebo zpěv – a umění prostě zvítězilo…. No, a k sebeobraně jsem se dostala až s Jindrou.“
O filmu Když prší slzy
(drama podle skutečného příběhu)
Scénář a režie: Michaela Semela
Do kin: konec dubna 2021
Cílová skupina: 25 – 55 let
(nevhodné pro děti do 15 let – erotické scény, násilí)
Primárním cílem filmového projektu se sociálně charitativním podtextem je zasáhnout diváky silným, osobitým příběhem. Poukázat na skutečnost, že domácí násilí není ve vztazích ojedinělé a že je třeba tomuto tématu věnovat větší pozornost. Film může pomoci lidem, kterých se téma domácího násilí týká, najít sílu od partnera/partnerky odejít a začít nový život. A přinejmenším ukáže, že oběť domácího násilí může být kdokoliv, bez ohledu na pohlaví, vzdělání či sociální zařazení.