V pátek 1. října zahájí Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Rudolfinu sezonu 2021/2022 koncertem s atraktivními interprety a neméně atraktivním repertoárem. Pod taktovkou šéfdirigenta tělesa Alexandera Leibreicha se představí rezidenční umělkyně sezony, respektovaná venezuelská klavíristka Gabriela Montero. „Její hra má vše: brilantní rytmickou živost, jemné nuance, ve vrcholných momentech ocelovou sílu, oduševnělou lyriku v meditativních pasážích a především expresivitu, zbavenou všeho sentimentu,“ pochválil nedávno klavíristku recenzent deníku New York Times. Gabriela Montero se ovšem publiku představí až po prvním čísle programu, jímž bude Dvořákova koncertní předehra Othello, op. 93. Skladbu, která je poslední částí volné trilogie podobně laděných kompozic (předchozími byly V přírodě a Karneval) uvedl poprvé sám Antonín Dvořák v úloze dirigenta orchestru Národního divadla v Praze dne 28. dubna 1892. Othello je působivým dílem, které se vyznačuje mnoha náladovými zvraty a silným dramatickým účinkem. Autor v něm zamýšlel hudebně vyjádřit důležité pasáže Shakespearovy stejnojmenné tragédie: lásku mezi titulním hrdinou a jeho ženou Desdemonou, Jagovy intriky, motiv stupňující se žárlivosti i Othellovu závěrečnou sebevraždu.
Čajkovského Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll, op. 23 je patrně nejznámějším klavírním koncertem všech dob, takže není třeba ho nijak obšírně představovat. Možná se sluší připomenout, že skladatel dílo věnoval vynikajícímu dirigentovi a klavíristovi Hansi von Bulow, který ho také uvedl ve světové premiéře dne 25. října 1875 v Bostonu. „Doma“ v Sankt Petěrburgu o necelý měsíc později se však koncert s Gustavem Krossem u klavíru a dirigentem Eduardem Nápravníkem s velkým nadšením nesetkal. Byl to pak až legendární Nikolaj Rubinstein, který skladbu postupně začal představovat ruskému i evropskému publiku a položil základy její proslulosti, která trvá až do dnešních dnů. Premiéra Stravinského baletu Svěcení jara s podtitulem Obrazy z pohanského Ruska vstoupila do hudebních dějin coby spektakulární skandál, jehož se buď přímo zúčastnili, nebo se k němu alespoň vyjádřili nejvýznamnější umělci období před první světovou válkou.
Po prvním uvedení dne 29. května 1913 v Theatre des Champs-Élysées v Paříži jakoby dokonce dosavadní dějiny hudby skončily a začaly se psát úplně nové… Novátorské dílo, charakteristické složitými rytmickými strukturami a výrazně disonantními pasážemi, způsobilo v hledišti hotovou bouři: návštěvníci nejprve začali hvízdat a pokřikovat na protagonisty představení, aby se nakonec začali vzájemně fackovat a tlouci deštníky. Claude Debussy následně označil Stravinského hudbu za „bubnování černochů“, Dmitrij Šostakovič za „sice vnějškově efektní, ale jinak dosti hrubou práci“ a Giacomo Puccini rovnou za „kakofonii“. Brzy se však ukázalo, že je Svěcení jara do té míry inspirativní kompozicí, že zabránit jejímu vítěznému tažení světem je doslova nemožně.
Už rok po pařížské premiéře uvedl skladbu v koncertní formě dirigent Sergej Kusevickij v Petrohradu a od té doby se datuje její obliba také jako jednoho z nejhranějších děl moderní vážné hudby. Popularitě díla také významně pomohl film, a to dokonce animovaný: od roku 1940 poznali Svěcení jara miliony diváků kin díky snímku Walta Disneyho „Fantasia.“
Vstupenky na koncert zakoupíte přes webové stránky www.socr.rozhlas.cz nebo v prodejně Českého rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2.