V blížícím se jedenáctém ročníku oblíbené televizní taneční show StarDance nebude chybět již pátý charitativní díl věnovaný Centru Paraple, které už 27 let pomáhá lidem s poškozením míchy. Hvězdný benefiční večer plný tance, hudby i nelehkých životních osudů dostane prostor na programu ČT 1 v sobotu 27. listopadu od 20 hodin.
Letošní program provází několik novinek. Pět tanečních párů, složených z osobností českého showbyznysu a profesionálních tanečníků, věnuje svůj tanec patronům z řad klientů Centra Paraple: Rozálii Mošovské, Adrianě Hartman Augustínové, Stanislavu Zatloukalovi, Miroslavu Grillovi a Marcelovi Syrůčkovi. V úvodu se představí profesionální hendikepovaný tanečník na vozíku spolu s tanečnicí a chybět nebude společný tanec všech patronů a tanečních párů v originální choreografii Marka Zelinky.
„I přes pokračující pandemii, těžkou zatěžkávací zkoušku pro celou společnost, potkáváme stále více lidí pomáhajících druhým. Ať je jim charitativní pořad poděkováním, a my děkujeme všem, kteří se na něm podílí. Mé šťastné číslo je 27. Paraple funguje dvacet sedm let a pořad bude dvacátého sedmého listopadu, už teď se moc těšíme,“ říká David Lukeš, ředitel Centra Paraple.
Na vysílání letošního benefičního dílu pořadu StarDance se těší i Zdeněk Svěrák, prezident Centra Paraple: „Díky České televizi od roku 1994 lidé pomáhají Centru Paraple. Jsme tu dvacet sedm let, mnozí naši klienti vozíčkáři dostudovali, našli práci, založili rodiny a vychovávají děti. Nebo prostě našli smysl svého dalšího života. Milá Česká televize a milí přátelé, kteří naši činnost podporujete, děkujeme!“
Tolik potřebnou činnost Centra Paraple můžete podpořit nejen během přímého přenosu prostřednictvím dárcovských SMS, ale kdykoliv zasláním libovolného finančního daru na sbírkový účet – všechny potřebné informace najdete na https://www.paraple.cz/podporte-nas/
Centrum Paraple pomáhá lidem, kteří utrpěli úraz při sportu, v automobilu, v zaměstnání, spadli z výšky nebo skočili do vody a poranili si páteř a míchu, i těm, kteří v průběhu života náhle ochrnuli při nemoci. Třítýdenní pobytovou službu sociální rehabilitace zajišťuje multidisciplinární tým sociálních pracovníků, psychologů, ergoterapeutů, fyzioterapeutů, pohybových terapeutů, osobních asistentů, sester a instruktorů nácviku soběstačnosti tak, aby se klienti cítili dobře a mohli se připravit na další život. Klientům a jejich blízkým pomáhá zvládnout těžkou životní situaci a jsou jim oporou kdykoliv. Mohou využít poradenských služeb či se zúčastnit týdenních tematických programů se zaměřením na pohybové aktivity (lyžování, splouvání řeky, cyklistiky aj.). Dále mohou využívat ambulantní fyzioterapii, speciálně vybavenou posilovnu, výtvarné kurzy a další aktivity.
Příběhy patronů listopadového charitativního večera StarDance:
Rozáliin život je plný úspěchů a už odmala, kdy ji úraz postihl, aktivně sportuje. Od třinácti let po tři roky dělala atletiku, hod oštěpem a diskem v SC JÚ Praha. V roce 2018 dokonce „házela“ jako reprezentant České republiky a ke svým největším úspěchům řadí dvě zlaté medaile (oštěp i disk) z mistrovství světa juniorů v Irsku a také titul vicemistryně Evropy v hodu oštěpem z Německa. Poté se Róza věnovala basketbalu a aktuálně by ráda zkusila latinskoamerické tance. Osmnáctiletá Rozálie studuje SOŠ pro administrativu EU a v budoucnu se chce stát politickou žurnalistkou. Další Rozáliinou vášní se stalo divadlo. Navštěvovala divadelní kroužek, ze kterého si, jak sama uvádí, odnesla mimo jiné i lepší zvládání trémy, pochopení oddělení role od herce a dosud neutišenou touhu se na ta „prkna, která znamenají svět“ zase jednou vrátit. Jejím dalším cílem je si udělat řidičský průkaz a pořídit vlastní auto, které pro člověka s poraněním míchy znamená obrovskou svobodu. „Centrum Paraple mi pomohlo se opět rozhýbat a vrátit se zpět do aktivního života. Stalo se pro mě jakýmsi stabilním zázemím, na které se můžu v životě spolehnout.“
S Adrianou se po nehodě život nemazlil. Přišla o svůj vysněný dům, manžela i oblíbené činnosti, jako je motocyklismus, posilovna, squash, kutilství a práce na domě. Přestože se jí před třemi lety celý svět obrátil během chvilky o 180 stupňů, s psychickou podporou rodiny to zvládla a aktivně hledá spokojený život. Její cíle po úraze jsou úplně stejné jako před úrazem, jen s obrovským rozdílem, že je všechno mnohem složitější, a tak ve 41 letech začíná s fyzickým handicapem úplně od začátku. Těší se, až si najde nové bydlení, které si bude moci zvelebovat podle svých představ a vkusu. Adriana je velkou milovnicí přírody, lesů, hor a jezer, proto upřednostňuje italské vyhlídkové cesty. Před nehodou na motorce žila deset let v Itálii, a právě proto velmi dobře zná krásy této země. V Čechách ráda navštěvuje památky a chtěla by vyrazit i na výlety, ale tady ji často chybějí bezbariérové přístupy. „Díky Centru Paraple jsem se naučila, jak o sebe pečovat, dosáhnout maximální míry soběstačnosti, a ukázali mi cestu, jak žít spokojený život společně s vozíkem.“
Standa je devatenáctiletý velmi motivovaný mladý muž, který bydlí s rodiči v malé vesnici Velký Hlavákov, nacházející se v Karlovarském kraji. Před zraněním v roce 2019, ke kterému došlo při pádu na lyžích, se chtěl stát hasičem, a dokonce se probojoval až na mistrovství České republiky v požárním sportu dorostenců. Nasbíral tak spoustu medailí a trofejí. Úrazem se ale nenechal ve svém snu zastavit a nyní studuje obor technik požární ochrany na střední odborné škole v Chomutově. Ve volných chvílích se rád věnuje sportu, sebezdokonalování a má snahu být plně nezávislý. Také se rád podívá do přírody, například na své čtyřkolce nebo handbiku, který si poprvé vyzkoušel v Centru Paraple. Jeho oblíbeným filmem je Na život a na smrt, který poukazuje na skutečnost, že se člověk nemá vzdávat a musí bojovat až do poslední chvíle. „V Centru Paraple mi pomohli nejen nastavit nové životní cíle, ale také jich dosáhnout. Díky tomu jsem si uvědomil, že i jako handicapovaný mám svět možností otevřený, takže proč nevyužít nabízené služby a sporty, kde mi pomůžou vyškolení asistenti.“
Míra se dostal na invalidní vozík v roce 2014 po těžké nehodě na motorce, ovšem na pohyb na dvou kolech nezanevřel. Každý den používá elektrický vozík na dvou kolech, který dokáže snadno překonat i ty nejnáročnější terény. Vášeň pro rychlá auta a motorky mu také zůstala. Mirkovi je 43 let a bydlí v Karlových Varech, kde provozuje bezbariérový apartmán, o který se také sám stará. Netradiční situace spojená s coronavirem mu však do jeho přivýdělku negativně zasáhla, ale Mirek se rozhodně nevzdal a nezahálí. Pustil se do rekonstrukce svého bytu, ve kterém bydlí s kočkou Rozárkou. Až bude byt hotový, je dost možné, že se Mírovi splní jeho největší sen založit si rodinu a žít pohodový život. Rád se setkává a posedí s přáteli u dobrého vína. Také rád chodí na hokej a jeho nejoblíbenějším místem k výletům v Česku je malebná krajina Třeboňska. „Vždycky se do Centra Paraple těším na kámoše i nové lidi. Cítím se tam jako doma mezi svými. Je to pro mě rehabilitace jak fyzická, tak hlavně psychická.“
Marcel je 33letý životní optimista. I navzdory svému rozsáhlému poranění se na svět nepřestal koukat s úsměvem. V červenci 2018, při skoku do vody, prodělal tříštivou zlomeninu krčního obratle a kompresi míchy (v tu chvíli diagnostikována kvadruplegie), po dvou měsících v Motole byl schopný „vstát“ a udělat pár kroků ve vysokém chodítku, po šesti měsících ušel s francouzskými holemi lehce přes 100 metrů a od té doby nepoužívá vozík. Jeho život je plný aktivit a stále se snaží zařazovat nové, hlavně pohybové. V Centru Paraple vyzkoušel několik sportů, například lehokolo, monoski, rugby nebo handbike. Marcelovy životní cíle jsou stejné jako před úrazem a má doslova nakročeno si je splnit. Živí se jako programátor na částečný pracovní poměr, a dokonce i zaměstnání je jeho koníčkem! Také si rád zajde na dobré pivo s přáteli nebo se podívá na rozhovory v televizi a na internetu. Marcelovo oblíbené jídlo je steak s opečeným bramborem a brokolicí. „Na Centrum Paraple koukám jako na centrum inspirace s individuálním přístupem k potřebám klientů. Paraple mi ukázalo, jak můžou lidé s poškozením míchy fungovat v normálním (běžném) životě.“
