1. Europe – cesta přes evropská města jako Paříž, Mnichov, Budapešť a Istanbul.
2. India & Burma – Indie, himálajská železnice a Myanmar.
3. Thailand & Malaysia – buddhistické ceremonie v Thajsku a kontrasty Kuala Lumpuru.
4. Australia – vlak přes australský outback a návštěva Velkého bariérového útesu.
5. Japan – jízda šinkansenem, kultura samurajů a Tokio.
6. USA – cesta vlakem ze San Francisca přes Denver a New Orleans do New Yorku.

Projeďte s kapitánem Robinsonem svět!

Od soboty 2. 5. 22.00 Vlakem kolem světa

Vlakem kolem světa (6 dílů, každou sobotu od 2. 5. ve 22:00, repríza vždy pak v úterý v 15.40)

Britský herec a moderátor, sir Tony Robinson, se chystá nejrůznějšími vlaky projet křížem krážem svět.

Vydává se na cestu kolem světa, která začíná v Paříži, kde se setkává s přítelem, který mu vysvětluje jemné detaily francouzské společenské etikety. V Německu Tony přirovnává jemnou projížďku v replice prvního automobilu k vzrušující jízdě v nejnovějším voze Formule 1. Poté se přesouvá do Maďarska, kde se hlavní město Budapešť velmi liší od toho, jak bylo za komunistické vlády. Nakonec se Tony vydává do Turecka, které se rozkládá na rozloze Asie, kde prozkoumává istanbulské trhy s kořením a navštíví hlavní vlakové nádraží, kde při rekonstrukcích byly odhaleny ruiny sahající až do roku 400 př. n. l.

První část trasy, dlouhá 3200 km, vede Evropou od Londýna až po Istanbul. Robinsonova cesta začíná na londýnském nádraží St. Pancras, odkud zamíří do Paříže. Cesta vlakem Eurostar podmořským tunelem pod La Manche trvá něco přes dvě hodiny. Robinson se svou francouzskou kamarádkou hledá esenci Paříže v bočních uličkách. Posedí na kavárenské zahrádce a navštíví prostý bar s laciným jídlem, který je součástí posledního pařížského trendu, tzv. bistronomie. Rychlovlakem odcestuje do Stuttgartu, kde navštíví supercentrum firmy Mercedes. Jako fanoušek se projede mezi vinicemi modelem Mercedes GPR i nejstarším autem na světě, které v roce 1886 zkonstruoval Karl Benz. Robinsonova další cesta vede do bavorského Mnichova, kde se koná Oktoberfest. Pochutná si na bílé klobáse i na místním pivu. Zajde do Hofbräuhausu, největší hospody na světě, zklidnění hledá v Anglické zahradě, kde ho překvapí nudistická louka. Dalším městem je maďarská Budapešť, kde si kromě krásných výhledů na město všímá i stop po kulkách pocházejících z povstání proti komunistům v roce 1956. Bylo zmařeno příjezdem ruských tanků. Do rumunské Bukurešti dorazí Robinson po 16 hodinách, zatím nejpomalejším vlakem. Z města vidí Robinson jen nádraží, protože hned přestoupí na vlak do Istanbulu, kde se ocitá již v Malé Asii. V tomto kosmopolitním městě, rozděleném průlivem Bospor, žije 12 milionů obyvatel. A také milion koček na ulicích, o které se lidi starají. Zlatý roh býval kdysi nejslavnější obchodní křižovatkou světa. Robinson představí divákům Galatský most, palác Topkapi, Modrou mešitu Hagia Sofia a Sulejmanovu mešitu s největší kopulí v islámském světě. Navštíví i archeologické naleziště o rozloze 300 000 m^2, které bylo odkryto pod železniční tratí na nádraží Haydar Paşa. Cesta Tonyho Robinsona po Evropě zde končí.

Pět lidí, jedna cesta, jedno rozhodnutí. „Vyprávíme hořko-veselo-cynicko-nadějný film o partě pěti lidí, kteří se neznají a spojuje je jediné – nikdo z nich nemá odvahu odejít ze světa sám. Mají jediný společný cíl a možná o to větší tajemství. Najdou se někde na internetu a jedou spolu na poslední cestu, přičemž se poznávají. Mluví spolu o důvodech, které je k tomu dovedly, odhalují svoje charaktery, které jsou někdy kruté, někdy něžné, někdy cynicky veselé, někdy rasistické. Je to taková všehochuť. Film vznikl podle scénáře Marka Epsteina, který, a to je důležité podotknout, ho napsal podle své stejnojmenné divadelní hry Lajf,“ vysvětluje režisér Jiří Strach.

Scenárista Marek Epstein doplňuje: „Debata nad smyslem života není nic nového. Bude to vždycky základní filozofická, ale zároveň velmi materiální a fyzická otázka, kterou každý z nás někdy převalí v hlavě. My jsme chtěli ukázat, jak rozmanitý vztah lidé k životu, a tedy i ke smrti mohou mít a jaké paradoxy takové pohledy můžou vyvolat, když je namačkáte do malého prostoru. Pevně věřím, že Lajf je životaschopný film o smrti.“

Každá z postav má ve filmu rovnocenný prostor a společně vytvářejí intenzivní herecký koncert, který stojí na přesném komorním herectví. Specifikem filmu je jeho forma – velká část děje se odehrává uvnitř jedoucího auta, které se tak stává šestým hrdinou příběhu. Natáčení proto vyžadovalo speciální technické řešení i mimořádné herecké nasazení.

námět a scénář: Marek Epstein // dramaturg: Ivo Cicvárek // střih: Jan Mattlach // vedoucí produkce: Jan Vlček // kameraman: Martin Šec // výkonný producent: Karel Komárek // kreativní producentka: Jiřina Budíková // režie: Jiří Strach // hrají: Jan Kolařík, Jiří Mádl, Božidara Turzonovová, Sophia Šporclová, Ivo Gogál a další

Vstupte do světa rekordů s Prima ZOOM.

V úterý 7. 4. 23.00 Dvojitý rekord

Dvojitý rekord (v úterý 7. 4. od 23:00, repríza v pátek 10. 4. v 16.45)

Český dokument z roku 2023, jehož režisérem je Petr Nikolaev, zachycuje ambiciózní pokus o překonání světového rekordu v délce letu ultralehkým letadlem. Snímek měl premiéru na začátku roku 2024. Hlavními protagonisty dokumentu jsou zkušený pilot Jiří Pruša a jeho doprovod Eliška Kudějová. Společně se vydávají na trasu přes Česko, Německo, Polsko a Slovensko s cílem překonat stávající světový rekord v kategorii ultralehkých letadel do 600 kilogramů. Let trval více než devět hodin a uletěli při něm 1912,2 kilometru, což bylo později Mezinárodní leteckou federací (FAI) uznáno jako nový světový rekord.

Dokument sleduje nejen samotný let, ale i pečlivou přípravu, která zahrnovala plánování trasy, kontrolu meteorologických podmínek a přípravu techniky. Součástí filmu jsou také rozhovory a osobní pohledy pilotů, kteří během letu sdílejí své zkušenosti, motivace a pocity, čímž dokument získává lidský rozměr a zdůrazňuje odvahu a vytrvalost potřebnou k dosažení takového výkonu. Kromě toho obsahuje snímek i nádherné letecké záběry krajiny, kterou piloti projíždějí, což divákovi umožňuje vnímat rozsah cesty a krásu prostředí z ptačí perspektivy.

Význam dokumentu spočívá nejen v jeho dobrodružném a napínavém charakteru, ale také ve vzdělávacím a inspirativním rozměru. Přibližuje ultralehké létání široké veřejnosti, ukazuje technické a organizační nároky na rekordní let a současně motivuje diváky k překonávání vlastních hranic a k vytrvalosti při dosahování cílů. Dokument tak kombinuje dobrodružný příběh s osobním příběhem pilotů a nabízí inspiraci i pohled na lidskou odvahu, spolupráci a odhodlání.

„Druhou řadou navazujeme na úspěšný formát, který kombinuje cestopis s humorem a neformálním přístupem. Naším cílem je inspirovat k objevování Česka z trochu jiného, autentičtějšího úhlu pohledu. V nových dílech jsme hledali místa, která mají duši a svůj vlastní příběh, ať už jde o stará řemesla nebo zapomenuté kouty podél hranic,“ říká kreativní producentka Martina Šantavá.

Průvodcem zůstává herec a moderátor Ondřej Cihlář (člen divadla Vosto5), který na kole projíždí českou krajinu s lehkostí člověka, jenž neřeší jen kilometry a převýšení, ale hlavně to, co a koho cestou potká. Stejně jako každý cyklista přemýšlí, kudy jet dál, když přijde déšť, jak se vyhnout kopci nebo davům turistů, které perly krajiny si nenechat ujít – i kde se po cyklistickém výkonu nejlépe občerstvit. Každý díl zakončí své putování pozdravem: „Cyklistice zdar! A detailům zvláště!“

Jeho slova mají opodstatnění. V každém díle se totiž zastaví u místních lidí, kteří dělají věci po svém – navazují na tradiční řemesla, vyrábějí lokální produkty nebo nabízejí služby, které stojí za poznání. Kromě nich se v seriálu na kole objeví také dirigent Tomáš Netopil, zpěvačka Kaczi, horolezec Libor Uher, herec Viktor Braunreiter či archeolog Luděk Galuška.

Seriál totiž ukazuje, že cykloturistika není jen o fyzické aktivitě, ale především o objevování, poznávání a skutečných zážitcích. Druhá řada představí osm tras – od Labské stezky mezi Poděbrady a Mělníkem přes Moravskou stezku až po cestu podél železné opony do Strážného. Součástí je i trasa Bevlava spojující tři řeky (Bečvu, Vláru a Váh) nebo Strážnická vinařská stezka podél Baťova kanálu.

„Během Cyklodálek jsme objevili celou řadu krásných a zapomenutých koutů celé naší země a doufám, že nalákáme k jejich projetí na kole také diváky, které tato místa překvapí podobně jako nás. Všechny trasy jsou navrženy tak, aby si je všichni mohli užít. Ti zdatní je projedou klidně za den. Lze to ale i pomaleji a strávit na kole třeba celý víkend, i s dětmi. Důležitou součástí Cyklodálek jsou i setkání s řadou osobností na trase. Někteří jsou už známější, jiní po slávě netouží, ale všichni jsou pro kraje, kterými jsme projeli, nezbytným kořením a stojí za to je poznat,“ říká Ondřej Cihlář.

Cyklodálky totiž nejsou jen pro zapálené cyklisty. Jsou pro každého, kdo rád poznává nová místa, hledá tipy na víkendové výlety nebo prostě chce vidět Česko z jiného úhlu pohledu. Druhá řada vznikla opět ve spolupráci s agenturou CzechTourism. Mapu navštívených míst nabízí stránka pořadu v iVysílání.

Na programu ČT1 proběhne další ročník velikonoční charitativní sbírky Pomozte dětem jako speciál oblíbené soutěže Peče celá země. Benefiční pořad chystá Česká televize na Velikonoční pondělí 6. dubna od 20:05 hodin.

„Velikonoce jsou pro nás v České televizi příležitostí spojit kvalitní zábavu s pomocí tam, kde je skutečně potřeba. Dlouhodobé partnerství s Nadací rozvoje občanské společnosti a projektem Pomozte dětem vnímáme jako důležitou součást naší veřejnoprávní role. Jsme proto rádi, že se letos tradiční velikonoční Kuře symbolicky propojuje s mimořádně úspěšným pořadem Peče celá země, který si získal velkou přízeň diváků. Věříme, že toto spojení na Velikonoční pondělí přinese nejen silný divácký zážitek, ale také konkrétní pomoc dětem, které ji potřebují,“ připomíná generální ředitel České televize Hynek Chudárek.

Vysílání rovněž přinese premiéru pořadu Tři v zahradě, kde si budou odvážní majitelé plnit své zahradnické sny pod vedením zkušených průvodců. Velikonoční televizní program pozve rodiny ke společnému sledování řady pohádek a filmů jako Sůl nad zlato, V zámku a podzámčí, O statečném kováři, Babička, Tři veteráni a jiné. Rodiče budou moci zavzpomínat u klasik, jako je Přelet nad kukaččím hnízdem, Vesničko má středisková nebo Svatební cesta do Jiljí. Česká televize tak myslí na všechny diváky, od nejmenších po největší.

Stálou součástí velikonočního vysílání jsou přímé přenosy bohoslužeb doplněné duchovními dokumenty a pořady. Na programu ČT2 bude letos možné živě sledovat velkopáteční bohoslužbu z valdické věznice a nedělní Velikonoční bohoslužbu z baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Přenos nedělní slavnostní mše pak vystřídá Urbi et Orbi, přímý přenos velikonočního požehnání papeže Lva XIV.

Déčko připravilo velikonoční novinku – interaktivní komiks Rychlé šípy a velikonoční poklad o zážitcích legendární party z knih Jaroslava Foglara. Odkaz na něj je k dispozici na webu decko.cz/velikonoce od neděle 29. března. Slavné příběhy Rychlých šípů jsou také ke zhlédnutí v animovaném seriálu v iVysílání České televize. „Na obrazovkách ČT 😀 se velikonoční program opírá o speciály Tlapkové patroly, animované filmy studia Warner Bros. s králíkem Bugsem, Slepičí úlet a speciál Blue. Dále tradičně obarvujeme týden večerníčky s velikonoční tematikou,“ říká výkonný ředitel ČT 😀 Petr Koliha. Populární britský film Slepičí úlet připadne na Zelený čtvrtek, králík Bugs a pták Uličník budou uvedeni v sobotu 4. dubna. O Velikonočním pondělí se představí speciální díl seriálu Blue následovaný česko-slovenským animovaným pásmem Hurá na pohádky. Ve vysílání se navíc objeví výběr velikonočních dílů z oblíbených večerníčků jako Pat a Mat, Žížaláci, Káťa a Škubánek, Čtyřlístek a mnoho dalších.

Artové Velikonoce nadělí premiéru koncertu mladého písničkáře Michala Horáka a Filharmonie Hradec Králové, speciál americké moderátorky Presleyovi očima Oprah Winfrey či animovanou filmovou adaptaci románu Sedláci pod názvem Jagna od tvůrců filmu S láskou Vincent. ČT art také odvysílá koncerty barokní duchovní hudby.

Česká televize uvede o Velikonocích snímky k výročí významných českých i světových osobností – mezi nimi připomene 100 let od narození charakterního herce Jiřího Adamíry. Diváci se mohou těšit na nedělní dokumentární portrét Lucie Bílé s názvem Nebe peklo Lucie a její narozeninovou Výbornou SHOW, titul Robinsonka s Jaroslavou Obermaierovou, Andělské oči k jubileu Pavla Kříže, dále unikátní představení Carmen Y Carmen s Dagmar Peckovou nebo Lijavec Divadla Járy Cimrmana, jeden z pořadů vysílaných k devadesátinám Zdeňka Svěráka. Ze zahraničních osobností věnuje Česká televize vzpomínku americkému herci Gregorymu Peckovi.

Platforma iVysílání připravila velikonoční výběr Slepice, nebo vejce? s animovanou i hranou tvorbou a kolekci Velikonoční tradice sestávající nejen z epizod pořadů Naše tradice, Cesty víry, Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli nebo Buchty po ránu a What the Fact?

„Jako Čestmírův přítel a filmař, který ho provází s kamerou posledních čtyřicet let, jsem průběžně dokumentoval jeho zásadní projekty. Kdybych měl odpovědět na otázku, proč film právě o sochaři Suškovi, řekl bych že také kvůli jeho schopnosti propojit různé živoucí organizmy uměleckého i veřejného světa, propojit umělce s místní komunitou. Tento film je tedy nejen o tom, jak umělec tvoří, ale hlavně o tom, jak sdílí svoje myšlenky, svůj svět, ale i svůj fyzický prostor s ostatními umělci a lidmi obecně,“ říká režisér Michal Baumbruck.

Sochař Čestmír Suška se proslavil monumentálními instalacemi ve veřejném prostoru u nás i v zahraničí. Je jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Tvrdohlaví, založil výtvarné divadlo Kolotoč a Studio Bubec, pod jehož záštitou se pořádají renomované výstavy a festivaly současného umění, diskuse o veřejném prostoru s laickou i odbornou veřejností, rezidenční pobyty pro české i zahraniční umělce, kurzy, koncerty, komunitní akce a další. „Vždycky mě bavily velké výzvy – dělat něco co je zdánlivě nemožné. Do dneška se tomu věnuji,“ vysvětluje Čestmír Suška.

Jeho díla mohou lidé vidět po celé republice. Film představuje nejen proces jejich vzniku, ale i umělcův občanský postoj a smysl pro komunitu. Díky archivním záběrům se vrací k zásadním momentům, mezi něž patřila legendární výstava Malostranské dvorky v roce 1981, za kterou byl Suška stíhán Státní bezpečností a také donucen k emigraci. Po návratu se stal výrazným aktivistou polistopadové kulturní scény, kde mimo jiné zorganizoval Staroměstské dvorky za účasti prezidenta Václava Havla.

„Michal Baumbruck, který Suškovu tvorbu sledoval čtyři desetiletí, disponoval nezvykle bohatým obrazovým svědectvím. Právě tento časosběrný materiál byl tím nejlepším východiskem, na kterém jsme postavili náš koprodukční dokument. Můžeme tak divákům přiblížit proces Suškovy tvorby v celé šíři – od inspirace po instalaci díla v prostoru a jeho následnou percepci – a současně ukázat Suškova tvůrčí dilemata, váhání a nejistotu, nadšení a pracovní zápal, ale třeba i tápání a slepé uličky,“ říká kreativní producentka Kateřina Ondřejková.

Dokument také zachycuje prostředí, které Čestmír Suška spoluvytváří – jeho ateliér v Praze, místo otevřené umělcům z celého světa, i blízké spolupracovníky a přátele. Vrstvením osobních příběhů, uměleckých projektů a občanských postojů vznikl portrét, který přesahuje hranice klasického životopisného dokumentu.

scénář, kamera a režie: Michal Baumbruck // střih: Tomáš Klímek // zvuk: Petr Šoupa, Jiří Čermák // producent: Bluetime Lenka Kny // koproducent: Česká televize – kreativní producentka Kateřina Ondřejková

Jeden z nejvýznamnějších evropských festivalů animovaného filmu MONSTRA | Lisbon Animation Festival, který se koná 12.–22. března 2026 v Portugalsku, vybral do soutěžní sekce Family Programme 3+ seriál O pejskovi a kočičce (režie Barbora Dlouhá, 2025) „Jak si dělali dort“. Druhý díl tak bude soutěžit mezi animacemi pro nejmenší diváky z celého světa. 

„Převést ikonický seriál O pejskovi a kočičce z počátku padesátých let do podoby nového večerníčku byl pro celý tvůrčí tým v čele s režisérkou Bárou Dlouhou náročný úkol.  Důležité bylo citlivě zachovat poetiku původních pohádek Josefa Čapka, ale zároveň přidat i něco nového, oživit celé vyprávění svižnějším vizuálním zpracováním a přiblížit je dnešním dětem. Jsem moc ráda, že se to podařilo a seriál dokáže oslovit i malé diváky v jiných zemích,“ upozorňuje kreativní producentka Barbara Johnsonová.

Úspěšný a již vloni oceňovaný seriál Elin supertajný deník (režie Eliška Kovaříková, Adam Struhala, 2024) pokračuje ve svém putování po zahraničních festivalech. Seriál dostal již v loňském roce ocenění Golden Award v rámci Heart of Europe International TV Festival & Forum 2025 a byl uveden na nejvýznamnějším německém festivalu Schlingel pro děti a mládež.  

Třetí epizoda „Půjdeš se mnou do kina?“ byla letos vybrána do programu Taiwan International l0 Film Festival 2026 (Taiwan, 28. března-8.dubna 2026), první festival v Asii věnovaný výhradně dětské tvorbě. Festival zařadil tento díl do nesoutěžní sekce Official Selection, která představuje výběr nejzajímavější světové tvorby pro děti. 

Elin supertajný deník se také uchází o jedno z nejprestižnějších ocenění PRIX JEUNESSE INTERNATIONAL 2026, která po dvou letech proběhne v německém Mnichově od 29. května- 3. června 2026. Prix Jeunesse oceňuje z oblasti dětského televizního obsahu a letos Česká televize byla nominována do kategorie hrané tvorby pro děti do deseti let.  

Pátá epizoda „Krrrrrrrr!!!!“  se stala finalistou na cenu za genderovou rovnost v kategorii Gender Equity Prize. Soutěžíme tak s televizními společnostmi například z Nizozemska, Japonska, Dánska, USA anebo Velké Británie.  (epizoda se píše s osmi R a čtyřmi vykřičníky) 

“Elin supertajný deník skvěle trefil to, co děti od osmi let chtějí a potřebují vidět. Postavy svých vrstevníků, jak řeší vztahové problémy, které jsou jim blízké. Příběhy ze současnosti – jednoduché, a přitom o důležitých věcech. Zápletky, které by se mohly stát každému z nás, kdyby nám znovu bylo devět, deset let. A které se odehrávají v prostředí takové školy, jakou současné děti dobře znají a která je v seriálu jen nasnímána specifickým, atraktivním vizuálním stylem.  Hodně důležitý je také humor a nadhled, s jakým dětští hrdinové v seriálu zvládají své problémy řešit. Za vším stojí sehraná skupina převážně mladých tvůrců. Režijní dvojice Eliška Kováříková (v oblasti tvorby pro děti na sebe upozornila již studentským filmem Hrůzostrašná Elis) a Adam Struhala, scenáristka Klára Vlasáková a dramaturg Petr Hauzírek. Jsem pyšný na to, že se je podařilo dát dohromady a jsem vděčný za jejich nadšení,” dodává kreativní producent Luděk Horký.

Do hlavních kategorií soutěže PRIX JEUNESSE INTERNATIONAL 2026 bylo přihlášeno téměř 400 dětských programů. Do finále se dostane pouze přibližně každá sedmá přihláška,  Česká televize tak patří k předním světovým producentům oceňovaných dětských pořadů a seriál Elin supertajný deník se tak dostane do katalogu Quality in Children’s TV Worldwide 2023/2024. 

Ve vlastních názorech se shodnu s každým. Vidět se v zrcadle, neznamená být v obraze. Žijí na jiných planetách inteligentní bytosti? Ano, jistě. Důkaz? Nenavazují s námi kontakt.

Vychutnejte si všechny a dívejte se…

Prvním hostem večera je Livia Klausová. Bývalá první dáma, diplomatka, babička. „Vychází teď kniha Pavlíny Wolfové, je to její kniha. Je to kniha o tom, jak autorka vidí Livii Klausovou.“ Moderátor ji měl možnost přečíst, potvrzuje, že některá témata jsou mu blízká. Například emigrace v době, kdy Česko bylo za železnou oponou. „Vy byste odjel někam? Mě se na to lidé ptají, v osmašedesátém jsme byli v zahraničí, ale vrátili jsme se domů.“ Jak Livia Klausová vzpomíná na exponované období, kdy byl její manžel vrcholným politikem? „Trvala jsem na tom, že vařím vždy jedno teplé jídlo denně. To Václavovi závidíte, že… Přesto jsem vařila denně. Což je pozůstatek velké rodiny. A do fast foodu jsme nechodili. Takže jsme vařili, jen ten nejmladší mohl chystat studenou večeři…“ Livia přiznává, že lpí na tradičních hodnotách. „Jednou týdně vařím pro vnoučata. Během toho se naučím, kdy mám scrollovat, chillovat, snažím se zkrátka držet krok s dobou, moje rodina mě nenechá zlenivět.“ Dokument o životě Livie Klausové taktéž míří do kin. „Ten jsem ještě neviděla. Ale byla to hezká práce. A pozor, jmenuju se Livia.“

Jako druzí na pohovku usednou Ema Businská a Filip Březina. Výrazné tváře mladé herecké generace. Dvojice v nové pohádce hraje dealera a princeznu. „Dealuji jablka a hrušky,“ podotýká Filip. Ema ve volném čase vesluje. „Máme to v rodině. Veslovala prakticky celá rodina. Dlouho jsem odolávala, ale nakonec jsem se také přidala. Ten sport bolí, nevím, proč jsem to dělala, ale dělala.“ Hrála tahle dvojice spolu někdy? „Setkání dvojice, která se nezná, je divný. Ostych tam je,“ vysvětluje Filip. „Nejsem vedoucí téhle dvojice, herecky jsme si sedli – i lidsky. Já jsem o trošku starší než Ema, ale to asi nehrálo roli. Pravda je, že veslování jsem nezkoušel, ale jinak asi vše. Mimochodem, přinesl jsem vám dobitcoin. Měnu z vesnice Sebemrsky.“ Bude z toho mít moderátor radost? A jestli si ho chcete pořídit, můžete také. Výtěžek z prodeje jde na dobrou věc…

Na závěr usedne na červenou pohovku Petra Hoch Nová. Milovnice psů se svým svěřencem Eddiem. Protože je Eddie zvyklý na pohovku doma, sedne si na ni. Bude z toho Jan Kraus nadšený? Eddie má unikátní vadu – zbarvení, které je u retrieverů mimořádné. „Eddie dostává i flekaté hračky, aby měl pocit, že je normální. I když na výstavy může, byl by penalizován, protože černá je u retrievera nepovolená barva. Ale já jsem ráda, že na výstavy nemusíme, netrénujeme, máme pohodu. Absolvovala jsem zkoušky, výcvikové tábory, u Eddieho uvidíme časem. I když je mimo normy ve všech parametrech. Líbilo by se mi, kdyby se věnoval canisterapii, pomáhal dětem. Ukazovat dospívajícím, že všichni jsme originál. Uvidíme.“

Bavte se už za týden skvělými bonmoty hostů, kteří rozzáří divadlo.

Pozor! Pokud se svého oblíbeného pořadu Show Jana Krause nemůžete dočkat, najdete jej už v neděli 8. 3. na prima+.

Dokument zachycuje proměny oslav Velikonoc na našem území za posledních zhruba sto padesát let. „Je celkem zajímavé, že už koncem 19. století se někteří národopisci pozastavovali nad tím, jak je možné, že se tolik zvyků přestává dodržovat a postupně se vytrácí. Přitom z našeho pohledu je tato doba nejen na velikonoční tradice bohatá,“ zamýšlí se režisérka snímku Michaela Fišer Rozbrojová.

Nejrůznější obřady spojené s koncem zimy a příchodem jara byly mezi lidmi silně zakořeněné už v pohanských dobách a křesťané si toho byli vědomi. I proto je církev nerušila, ale postupně je začlenila do velikonočního příběhu. Ve 20. století se velikonoční svátky v Česku postupně zúžily v podstatě jen na pondělní pomlázku, protože Velikonoční pondělí bylo, na rozdíl od ostatních dnů, státním svátkem. Lidé zdobili vajíčka, pekli mazance a beránky. Duchovní charakter Velikonoc se vytrácel. Dnes je situace jiná a lidé mnoho náboženských tradic obnovují.

Štáb natáčel v místech, kde je folklór stále živý, kde jsou lidé, kteří mají k historii i tradicím vztah a nechtějí se jich vzdát. Diváci uvidí třeba velikonoční jízdu na koních v bývalých Sudetech na Šluknovsku. Tu se podařilo obnovit teprve před několika lety, je rok od roku oblíbenější a jezdí na ni lidé z Česka i Německa. „Ověřili jsme si, že zvyků se stále dodržuje hodně, i když některé už jsou jen lokální. I proto nám přišlo důležité je zdokumentovat pro budoucí generace a také je zasadit do historického kontextu. Diváci si tak spolu s námi mohou projít zvyklostmi velikonočního týdne, upéct jidášky, seznámit se s tradičními technikami zdobení kraslic nebo nahlédnout do prapůvodu velikonoční pomlázky, který už většina lidí dnes vůbec nezná,“ láká ke sledování snímku režisérka Michaela Fišer Rozbrojová.

 „Točili jsme třeba na Zlínsku, kde stále chodí kluci s hrkačkami po vesnici a nahrazují tím zvuk zvonů, které podle tradice odlétají na Zelený čtvrtek do Říma. Opravdu intenzivní byl zvuk kostelního hrkače v Pozořicích na Brněnsku, při kterém byste bez kvalitních sluchátek přišli o sluch,“ vzpomíná na natáčení dramaturgyně Martina Burešová a připomíná národopisné programy, které se před Velikonocemi konají v mnoha českých i moravských skanzenech a muzeích v přírodě. Seznamují návštěvníky s tím, jak prožívali předvelikonoční čas naši předci. „Ostatně, to uvidí diváci dokumentu i prostřednictvím archivních záběrů Filmového týdeníku, které přinášejí svědectví o velikonočních tradicích v poválečných letech,“ doplňuje dramaturgyně.

Reprízu snímku vysílá program ČT2 ve středu 1. dubna v 16:40.

Lucie Vondráčková prozradila, proč se nelíbila klukům, o Snowboarďácích prohlásila, že natáčení bylo „něco strašnýho“, a přiznala se k tomu, že začala kouřit trávu. Lucie Vondráčkové se v kontextu jejího stále mladistvého vzhledu, a přitom již neskutečných 35 let na scéně, moderátor zeptal, zda byly doby, kdy jí to vadilo. „Tak na základce, když jsi v osmý třídě, a vypadáš, jako že chodíš do čtvrtý, tak je to nevýhodný…“ Na dotaz, jak to řešila, vysvětlila, že prací – než aby jela na školu v přírodě, a byla smutná z toho, jak spolu ostatní randí, přijela raději roli ve filmu s Janou Brejchovou, Chantal Pouillain a Karlem Rodenem. Přes vzpomínku na hereckou dráhu Lucie Vondráčkové, která začínala v Národním divadle po boku např. Libušky Šafránkové, se Honza Dědek zajímal: „Dá se poznat, když dostaneš scénář, jaké to bude? Když jsme se seznámili, tak jsi říkala: Točím něco strašnýho, na snowboardech tam budeme jezdit… Vím, že jsi vyprávěla, že když tam přijedeš, tak jsou ještě v deset dopoledne všichni zhulení a ožralí z předchozího dne… Prohlásila jsi: Bude to totální průser, ale dostanu prkno!“ Ze Snowboarďáků, o kterých samozřejmě byla řeč, se stal nakonec film roku. „Tam byli samý mladý lidi. Já jsem v té době hrála asi ve čtyřech divadlech, takže mě odpoledne vozili zpátky z hor a potom mě museli ráno zase dovézt. A tam všichni ještě spali, což mě mimochodem naučilo čekání, a já jsem si říkala: Co je tohle za bordel? To se nikdy nedotočí…“ Do Snowboarďáků prý Lucie jezdila na snowboardu, ale po nich už nikdy, protože na horách tehdy strašně vymrzla. A tak – asi aby si polepšila – z Krkonoš odjela do Kanady, kde bylo minus čtyřicet. Během rozhovoru se Lucie s Honzou dále bavila také o lásce k dabingu a o tom, jak nepoznala svůj hlas, o fázi ve svém životě, kdy nesnášela divadla, a o tom, jak se kvůli rolím učila kouřit – nejen cigarety. A že to „bylo dobrý“! Celý rozhovor si nenechte ujít v 7 pádech Honzy Dědka v úterý ve 21.35 na Primě!

Petr Kolečko zmínil, kde má nejcitlivější místo na těle, prozradil, jak Moravákům radil pěstovat po kopcích něco lepšího než vinnou révu a jak ho manželka naučila osahávat pomeranče. Nejdříve se Honza Dědek zajímal o muzikál Andělé, který Petr připravuje s Michalem Suchánkem. Podle Petra Kolečka je to muzikál o tom, jak strážní andělé prožívají sametovou revoluci, díky níž mají lidé větší svobodu a kvůli níž také dělají větší hlouposti, a tak svým strážným andělům přidělávají práci. Jde o hitmuzikál s hudbou z devadesátých let, tj. Tři sestry, Wanastowi vjecy, Nedvědi, Nohavica… Honza Dědek se neubránil otázce: „Počkej, ale tobě bylo v roce 89 pět, ne?“ K tématu devadesátek přidal Petr Kolečko svůj zájem o Bravíčko – ze kterého si Honza Dědek vystřihoval Lucku Vondráčkovou – a ani Petr se netajil tím, že sledoval Marmeládu a Kečup. A protože se k tématu dětství a dospívání neodmyslitelně pojí také škola, došlo na otázku prospěchu. Petr Kolečko se považuje za premianta, ovšem moderátora zajímalo, jak to bylo se čtyřkou z biologie. „Já jsem byl mimořádně dobrej v prospěchu, ale byl jsem špatnej v chování. Biologii jsme měli těžkou… Já jsem udělal jedno takový faux pas, že když se mě učitelka zeptala, kde je nejcitlivější místo na těle, což má být rohovka, tak já jí řekl: Nevím, jak je to u vás, ale u mě je to mezi nohama… Ale Franta Soukup řekl, že motýl žere maso, to bylo ještě mnohem horší!“ Následovaly vzpomínky na další bujaré roky, již naplněné prací a spojené v jistém období i s alkoholem, zejména při točení Vinařů vznikla spousta situací, vlivem kterých má Petr Kolečko zákaz vstupu na mnohá místa. Nelze se divit, když na Moravě prohlásí, že „víno nestálo za nic“. Takže někam prý ještě může, někam s přimhouřeným okem, a někam už nikdy. „Tak já jsem potom udělal Most, a jak je člověk starší a píše víc děl, tak tím se mu zužuje seznam míst, kam ještě může jet…“ Závěrem Petr vysvětlil, jak se správně osahává pomeranč a jak je u pomerančů důležitá měkkost či tvrdost. Celé povídání si nenechte ujít v úterý večer na Primě.

Marika Mikušová poodhalila zákulisí práce letušek, například to, jaké se dělají nováčkům naschvály, jak mít za letu sex, aniž by to někdo poznal, a co se dělá v letadle, když někdo zemře. Marika Mikušová je bývalá letuška, která zkušenosti a zážitky ze své pětileté profese zakomponovala do trilogie Deníku letušky. K létání se dostala poté, co jí nevyšla práce na výletní lodi. Přesně popsala vzhled letušky, který je nutný jako základ úspěšného vstupu do této branže. Když moderátor vypočítal, kolikrát Marika během výkonu své profese obletěla Zemi a kolik času strávila ve vzduchu, doplnila: „Mě k tomu teď napadlo – když jsem odcházela, tak jsem si zažádala o tzv. radiační report – tzn. míru radiace, které jsem byla vystavena. A k mému velkému údivu byla hodně malá. To bys neřekl, viď?“ „Ne, ale to jsi mohla jít pracovat klidně do Temelína, tam je taky malá,“ pohotově reagoval Honza Dědek. Zajímaly ho zejména pikantnosti na profesi letušky – např. jak je to s šikanou vůči začínajícím letuškám. Marika přiznala, že jisté pranky se nováčkům opravdu dělají, např. jednu kolegyni poslali nabrat vzduch do skleničky nebo hledat záchrannou vestu pro sokola. A co dělá palubní personál, když někdo v letadle zemře? „To je oblíbené téma spousty lidí… Když bychom zjistili, že je tam už někdo zesnulý, tak my na to máme instrukce v manuálu. Měli bychom použít palubní kolečkové křeslo, posadit tam nebožtíka, přikrýt ho dekou, ne tedy ho úplně zakrýt, to by bylo nápadné. A pokud by měl nějaký kolega třeba sluneční brýle, tak mu dát sluneční brýle a odvézt ho dozadu, jako že ho vezeme na toaletu, aby byl co nejméně na očích…“ Zde se neudržel Petr Kolečko a podotkl, že si pak ale o každém slepém invalidovi na vozíčku člověk může myslet něco úplně jiného… Téma se také točilo kolem porodů na palubě, a zejména sexu v letadle – Marika má přímo návodné rady pro to, jak to udělat nepozorovaně. Celý rozhovor sledujte již v úterý ve 21.35 na Primě!

Redzed vzpomněl, jak hrál na kulečníkovém stole, a přiznal, že se kvůli trémě dřív dokázal i pozvracet. Redzed je rap-metalový hudebník a podle Honzy Dědka nejposlouchanější Čech ve světě v žebříčku Spotify, tedy hned po Antonínu Dvořákovi, až za ním jsou Karel Gott, Ewa Farna, Lucie ad. Redzed sice netvoří mainstreamovou hudbu, ale našel si své publikum, zejména velmi populární je v severských zemích, kde často koncertuje. Než si ovšem na vystupování před publikem zvykl, měl velký problém s nervozitou a trémou: „To jsem říkal, že se pozvracím. Ta tréma, to už je ale tak pět let zpátky, on se člověk otrká. Ale nebylo to jenom před koncertem – i potom jsem se někdy pozvracel – byla to známka toho, že to byl dobrej koncert.“ Na otázku Honzy Dědka, zda ho k hudbě přivedli rodiče, přiznal vliv tatínka, který ho seznámil s Black Sabbath, Led Zeppelin a další klasikou. „Co poslouchá maminka?“ dotazoval se moderátor. „Maminka má ráda Zagorku!“ přiznal Redzed a nebránil se tomu, že jeho tvorba je vlastně něco mezi vkusem jeho tatínka a maminky. Rozhovor si nenechte ujít v úterý večer ve 21.35 na Primě.

Prvním hostem večera je Hana Kusnjerová. Česká herečka, která je vidět nejen v televizi, ale také na divadle a studovala produkci. „Přemýšlela jsem cestou sem, jestli se mě na to zeptáte. Na DAMU jsem u státnic musela slíbit, že nebudu pokračovat do magisterského studia. Přitom jsem tu práci dělala, baví mě to. A pracovala jsem jako produkční dřív, než jsem to studovala. Pořádala jsem kulturní akce, třeba módní. Produkce je hezký protiklad herectví. Tam čekáte, pak odvedete práci. V produkci pracujete pořád.“

Hana pochází z umělecké rodiny. „Táta mi vždy říkal, že mě naučí zpívat, prý proto, abych uživila rodinu. Jenže jsme záhy zjistili, že v jeho šlépějích se nevydám. Nešlo to(smích).“

Jako druhý na pohovku usedne Marek Orko Vácha. Představit ho nebude snadné, protože jeho záběr je opravdu široký. Je to molekulární biolog, kněz, učí etiku, cestuje, autor publikací… Nemá toho moc? „Ani ne, ale když si chci odpočinout, nekomunikovat se světem, věnuju se samotě. V roce 2000 jsem strávil půl roku v klášteře. Beze slov. Ti mniši tam nemluví. A ticho, samota a klid je nedostatková komodita.“ Jak jeho pobyt probíhal? „Představte si tělocvičnu, s dekou místo dveří, vstává se ve tři ráno, chodí se spát v osm večer a fakt je to dobré. I když jste sova, za dva dny si na ten režim zvyknete. Je to přísný řád, ale nemají problém s tím, že by měli problém s dorostem. Pro určité procento je tento přístup zajímavý.“

Na závěr usedne na červenou pohovku Jan Málek. Řezník a youtuber. „Jsem vyučený řezník a jsem mistrem odborného výcviku. Takže učím budoucí řezníky. Ale faktem je, že řemeslo nám trochu skomírá. Zájem o studium není tak velký, jak bychom chtěli.“  Jan Kraus dostane dáreček. „Z Ústí jsem vám přivezl uzeninky, abyste ochutnal. Je to učňovská práce, abyste věděl, co hosty učíme. A mám tu také prkénko pro pana Vodvárku.“

S jakými uzeninami se můžete potkat? Odborník vysvětluje: „Na tom tácu máte ty, které jsme vyráběli z kvalitních surovin a také levnější nekvalitní výrobky z obchodu. Poznáte je od sebe? Poradíte si s ochutnávkou?“ Jan Kraus vysvětluje, že uzeniny, které vypadají krásně, nebudou skvělé, v obchodě jsou dražší. Touto logikou se bude probírat výrobky, ne vždy ale uhádne správně.

Bavte se už za týden skvělými bonmoty hostů, kteří rozzáří divadlo.

Pozor! Pokud se svého oblíbeného pořadu nemůžete dočkat, najdete jej už v neděli 1. 3. na prima+

„Ambicí 13. komnaty bylo ukázat lidem, že hovořit o tom, co je trápí, není slabostí – naopak tím můžou pomoct sobě i druhým. Když jsme s pořadem začínali, mělo jít jen o třináct dílů. Po odvysílání prvních epizod, které vidělo v průměru 1,18 milionu diváků, nám došlo, že by byla škoda ten formát uzavřít,“ říká autorka a vedoucí projektu Iveta Toušlová a dodává: „13. komnata nestojí na senzaci, ale na důvěře a respektu k člověku, který se rozhodne svůj příběh otevřít. O to více nás pak motivuje když nám diváci píší, že pro ně některé příběhy byly vzpruhou a pozitivní inspirací nebo, že je používají některé léčebny v rámci skupinových psychoterapií.“

Výroční série se vrací k lidem, kteří už svou komnatu jednou otevřeli, a sleduje, co přinesl čas. Návraty do 13. komnaty ukazují, že život nemá jednoduché tečky: některé rány se hojí, jiné se vracejí v nové podobě a člověk někdy zpětně zjistí, že měl věci „zpracované“ jen zdánlivě. Právě tím začíná i první epizoda výroční řady 13. komnata Olgy Studničkové Šípkové. Mistryně světa v aerobiku se po letech vrací k tématu, které už nejde obejít: vypráví o krvácení do mozku, po němž musela bojovat o život, a o rozhodnutí k restartu. Prvním příběhem nové série provází Petra Křížková, režie se ujala Markéta Oddfish Nešlehová, která se 13. komnatou spolupracuje pravidelně: „Dvacet je za hranici veškeré dokumentaristické představivosti. Komnata je pro mě prestiž, kontinuita, jednoznačnost, jedinečnost, jasné vedení. Jen proto mohla projít turbulentními dobami proměn diváckých generací i televizních lídrů, fungovat i po vzniku úplně nové divácké kultury i nových televizních formátů a nepřežít se,“ dodává k výročí režisérka.

Na úvodní díl naváže 13. komnata Jaroslava Svěceného, kterou odvysílá ČT1 ve středu 11. března. Houslový virtuóz se vrací k okamžiku, kdy se znovu ocitl na hraně fyzických sil – tentokrát musel podstoupit neodkladnou operaci srdce. Ve výroční sérii se objeví i fotograf Robert Vano, operní pěvkyně Dagmar Pecková, herečka Chantal Poullain, zpěvačka Heidi Janků a mnozí další. Dohromady přinese tato sezóna sedmnáct nových dílů.

Nová dekáda s novým logem a znělkou

Dvacetileté výročí se stalo impulzem k citlivému osvěžení vizuálu i znělky pořadu. „Cílem nebyla radikální změna. Při zpracování jsme vycházeli z toho, co je pro 13. komnatu celých dvacet let typické – klíč, hlava, zámek, tedy symboly odemykání – a dali jim současnější podobu. Podobně jsme přistoupili i k hudební složce znělky, melodie zůstává stejná, jen zvuk je modernější, současný,“ říká ředitelka marketingu České televize Štěpánka Sunková.

Aktuální přehled plánovaných 13. komnat nabízí televizní program. Všechny odvysílané díly dokumentární série nabízí iVysílání České televize.

Karel IV. jako samuraj, mávající kočka namísto Metronomu, Pražský orloj, svatý Vít a Národní divadlo v barvách Asie, Chinatown na Staroměstském náměstí i Hlavní nádraží a pražské metro na asijský způsob – to je jen krátký výčet pražských ikon, které podlehly současnému trendu Asia Express!

Krátký film, který na sociálních sítích během 48 hodin zaznamenal více než 120 000 zobrazení, jeho autor Vašek Krejčí označuje jako „AI reimaginaci města“ nebo také „stylizační realitu“. Není animací ani studiovým CGI, vychází ze skutečných fotografií Prahy, které byly následně přetvořeny pomocí umělé inteligence a klasické postprodukce. „Jde o autorský AI short-form cinematic projekt. Základ tvoří reálná Praha – skutečné budovy a urbanismus – jen přepsaná do jiného kulturního vizuálního jazyka. Je to vlastně experiment: Co kdyby se Praha narodila v Asii?“ popisuje úchvatné video Vašek Krejčí. Impulsem mu byla jeho práce na vizuální kampani k reality show Asia Express. „Poslední měsíce jsem profesně hodně ponořený do Asia Express a uvědomil jsem si, jak silně kultura mění způsob, jak vnímáme prostor, barvy i světlo. Položil jsem si otázku: Co kdyby se tenhle kulturní filtr aplikoval na Prahu?“ vysvětluje autor. Podle něj nejde o exotizaci, ale o vizuální dialog mezi kulturami. „Praha zůstává Prahou – jen na chvíli mluví jiným jazykem.“

Osm hodin v ulicích a puchýře jako suvenýr

Projekt začal klasicky – na papíře. Krejčí si vypsal největší dominanty města a hledal způsob, jak je stylizovat do asijské estetiky. Následovalo osm hodin focení v ulicích. „Jako rodilý Pražák se centru spíš vyhýbám, ale ten den jsem si Prahu prošel jako asijský turista, který se snaží vyfotit co nejvíc ikonických míst. Výsledkem byla plná karta fotek a spousta puchýřů,“ říká s nadsázkou.

Teprve poté přišla na řadu práce s umělou inteligencí – nejprve stylizace fotografií, následně jejich animování (kamera, atmosféra, světlo) pomocí dalších AI nástrojů. Finální podobu videu dodala klasická postprodukce: střih, hudba, color grading i zvukové efekty.

Karel Samuraj IV. i obří zlatá kočka

Největší výzvou bylo podle autora zachovat rozpoznatelnost města. „Když přidáte lanterny, draky a změníte ornamentiku, velmi rychle sklouznete do generického ‚asijského města‘. Mým cílem bylo, aby divák řekl: To je Hlavák… Jen nějak jiný,“ popisuje. Technicky nejnáročnější bylo udržet realistickou hloubku prostoru, fyziku pohybu kamery a materiálovost fasád tak, aby nepůsobily plastově.

Jedním z momentů, na který je autor nejvíce pyšný, je „Karel Samuraj IV.“ – stylizovaná verze české historické ikony. „Říkal jsem si, jestli jsem to nepřepískl, ale nakonec jsem ho ve střihu nechal. A velkou radost mám i ze záběru, kde je obrovská zlatá mávající kočka místo Pražského metronomu nebo kdy na nástupiště stanice Muzeum nepřijíždí metro, ale malé asijské loďky,“ doplňuje.

AI jako štětec, ne cíl

Vašek Krejčí působí na TV Prima jako motion designer a art director. Stojí za vizuální podobou upoutávek, grafiky i promo kampaní, které běží v televizi i online. Na Instagramu je známý jako tvůrce populární série videí „Postapo Praha“, ve které přepisuje známé kulisy metropole do postapokalyptické reality. Na svém profilu @ven__da má téměř devět tisíc sledujících a jeho videa pravidelně dosahují statisícových zhlédnutí.

Grafice se věnuje déle než dekádu, první zkušenosti získal už ve dvanácti letech s programem Adobe Photoshop. „Vždycky mě bavilo přepisovat realitu. Postapo Praha vznikla z otázky: Co kdyby civilizace zanikla? Asia Praha z otázky: Co kdyby město změnilo kulturu? AI je pro mě nástroj – jako kdysi Photoshop. Není to cíl. Je to štětec,“ uzavírá.

Video „Asia Praha“ tak symbolicky propojuje svět televizní show s digitálním uměním a ukazuje, že i známé kulisy mohou vyprávět úplně nový příběh.

13. března 2026 startuje na FTV Prima nový zábavní formát U Adely. Slovenská moderátorka Adela Vinczeová zve do každého dílu několik celebrit, které spolu na jedné pohovce vytvářejí živou show plnou vtipných historek, nečekaných reakcí a opravdových emocí. Skupina Prima vsází na formát, který staví na přirozené dynamice mezi hosty, nikoli na předem připravených scénářích.

Pořad se inspiruje úspěšným britským formátem The Graham Norton Show, ale přidává k němu jedinečný rozměr česko-slovenské kulturní symbiózy. Místo klasických rozhovorů jeden na jednoho nabídne U Adely živou konverzaci mezi více hosty současně, nečekané zvraty a především jazykovou hravost, kterou slovenská moderátorka dokáže v českém prostředí mistrně využít.

Pro Adelu Vinczeovou je nový pořad osobní výzvou, do českého mediálního prostoru se vrací po delší době. „Zaujal mě ten český prostor, protože jsem se v něm dlouho nevyskytovala. Je to výzva, která má, věřím, více pozitivních příchutí,“ říká moderátorka.

Ambicí pořadu je vytvořit zdánlivě nesourodou skupinu hostů, kteří spolu na první pohled nemají mnoho společného, a přesto společně objeví, kolik toho sdílejí. „Vlastně zjistíme, že máme všichni nějak víc společného, než jsme čekali,“ dodává Vinczeová. Jejím cílem je uvolněná atmosféra, ve které se hosté nebojí být sami sebou, přátelské setkání, po jehož skončení si dokážou představit společný výlet na chatu.

Moderátorka staví na přirozeném ping-pongu v konverzaci, humoru a nadhledu. „Mám ráda, když lidé umí jít do surreálna a bizáru v komunikaci,“ vysvětluje svůj přístup. Na natáčení se pečlivě připravuje, aby mohla být o to více uvolněná v klíčových momentech: „Jsem člověk, který se snaží co nejlépe připravit, aby mohl být v té improvizaci uvolněný.“

Adela přináší do pořadu jazykovou virtuozitu. Plynulé přecházení mezi slovenštinou a češtinou otevírá prostor pro originální humor a zajímavé dvojsmysly. K tomu přidává jedinečnou kulturní perspektivu, tedy pohled „zvenčí, ale zblízka“ na české reálie, který přináší svěží úhly pohledu. Její pohotový vtip a rafinovaný smysl pro detail doplňuje přirozená empatie a schopnost navodit atmosféru důvěry, ve které hosté nemají potřebu hrát roli.

„Hledali jsme formát, který by dokázal nabídnout divákům něco skutečně nového, a zároveň autentického,“ říká Samuel Jaško, ředitel R&E skupiny Prima. „U Adely není jen další talkshow. Je to zábava postavená na opravdovém propojení mezi hosty, na vtipných situacích, které vznikají nečekaně, a na jedinečné energii Adely Vinczeové. Věřím, že diváci ocení, že dostanou zábavu, která je inteligentní, ale zároveň nevynucená a přirozená.“

První díl show U Adely uvidí diváci v pátek 13. března 2026 ve 22.05 na FTV Prima. O týden později, 20. března, startuje vysílání také na Prima SK, čímž se pořad stane skutečně česko-slovenským projektem, který propojí diváky na obou stranách hranice.

„Devadesáté narozeniny Zdeňka Svěráka jsou mimořádnou příležitostí připomenout si osobnost, která už více než šest desetiletí spoluvytváří podobu české kultury. Jeho tvorba, ať už divadelní, filmová, literární či písňová, oslovuje opakovaně nové generace diváků svou moudrostí, laskavým humorem i hlubokým porozuměním lidskosti. Česká televize si nesmírně váží toho, že může k tomuto významnému jubileu nabídnout divákům dvacítku pořadů, které připomenou šíři a výjimečnost jeho díla. Tvorba Zdeňka Svěráka je pevnou součástí našeho kulturního dědictví a jsme hrdí, že ji můžeme dlouhodobě přinášet na obrazovky veřejnoprávní televize,“ říká generální ředitel České televize Hynek Chudárek.

Filmy Tři veteráni, Obecná škola, Vrchní, prchni, divadelní hry Vražda v salonním coupé, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, večerníček Radovanovy Radovánky, texty k písním Jaroslava Uhlíře Holubí dům, Když se zamiluje kůň či Není nutno a z knih například Nové povídky, tvoří jen stručný výčet z celoživotní tvorby Zdeňka Svěráka. Po učitelských začátcích nastoupil do Československého rozhlasu, kde byl mj. spoluautorem populárního pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka. A právě v něm se zrodila postava českého génia Járy Cimrmana. V čele Divadla Járy Cimrmana, které svou činnost zahájilo premiérou hry Akt v roce 1967, stál se svým přítelem Ladislavem Smoljakem. Spolu napsali nejen divadelní hry, ale také řadu filmových scénářů.

Z her Divadla Járy Cimrmana je Svěrákovou nejoblíbenější Záskok. „Nejraději hraju Karla Infelda Prácheňského, který přijede z Plzně, aby zachránil představení, a přitom ho ničí. Hra Záskok je podle mého nejlepší komedie z Cimrmanova pera,“ přiznává. Podle svých slov také píše další knihu. Za tři – Jaké je to asi v Čudu, Nové povídky a Po strništi bos – obdržel cenu Magnesia Litera. „Chtěl bych vydat ještě jednu knížku povídek. Jde mi to pomalu, ale jistě,“ říká Zdeněk Svěrák.

Prvním filmem, který Česká televize v rámci oslav přinese, bude hořká komedie Jako jed (ČT1, 22. března, 16:10), kde si Zdeněk Svěrák zahrál hlavní roli. Následovat bude jedna ze slavných her Divadla Járy Cimrmana Hospoda Na mýtince (ČT art, 23. března, 20:15). Jak vidí přední odborníci různých oborů Járu Cimrmana, se diváci dozvědí v pořadu Největší Čech top 10: Jára Cimrman (ČT art, 23. března, 21:55).

Veselé příhody z natáčení (ČT1, 24. března, 14:30) budou vyprávět Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak a jejich hosté, například Petr Nárožný, Iva Janžurová či František Filipovský. Pohled do zákulisí divadla, na zájezdy a výlety mimo divadelní prkna přinese dokument nazvaný Cimrmani zblízka (ČT art, 25. března, 20:15). Marek Eben si se Zdeňkem Svěrákem popovídá v pořadu Na plovárně (ČT art, 25. března, 21:10) a do oslavencova dětství se vrátí film Po strništi bos (ČT1, 25. března, 21:30), ke kterému napsal scénář se svým synem Janem Svěrákem, jenž ho také režíroval. Jedná se o jednu z mnoha jejich spoluprací.

V den narozenin nejprve Jaromír Hanzlík představí jeho tvorbu v Úsměvech Zdeňka Svěráka (ČT1, 28. března, 09:00), nejslavnější scény z her Divadla Járy Cimrmana, které soubor v roce 2007 vybral pro speciální představení na oslavu prvních čtyřiceti let své existence uvede pořad Ze hry do hry (ČT art, 28. března, 20:15). Následovat bude pořad Smoljak a Svěrák z cyklu mapujícího uměleckou dráhu legendárních dvojic komiků (ČT1, 28. března, 21:20) a film Kolja v hlavní roli se Zdeňkem Svěrákem, k němuž napsal scénář a který režíroval jeho syn Jan (ČT1, 28. března, 22:15). Film obdržel v roce 1997 Oscara.

V komedii o životních kotrmelcích Co je vám, doktore? (ČT1, 29. března, 16:00) se Zdeněk Svěrák představí jako nenapravitelný idealista. Jak se na svého otce dívá režisér Jan Svěrák ukáže film Tatínek (ČT art, 29. března, 20:15) a dokumentární ohlédnutí za mnohaletou spoluprací autorské dvojice a jejími nezapomenutelnými písničkami přinese pořad Svěrák a Uhlíř – padesát let spolu (ČT art, 29. března, 21:50). Následovat bude pořad Televizní písničky a songy Zdeňka Svěráka (ČT art, 29. března, 22:40).

Seminář o mistrových úspěších na poli hudby a operu Úspěch českého inženýra v Indii představí divadelní hra Cimrman v říši hudby (ČT art, 30. března, 20:15). Komedie woodyallenovského střihu o stárnutí vztahů, těla i intelektu Betlémské světlo (ČT1, 1. dubna, 21:30) ukáže Zdeňka Svěráka v roli spisovatele, kterému začnou jeho postavy přerůstat přes hlavu. Scénář k filmu napsal Jan Svěrák, který jej i režíroval. Další oblíbené představení Divadla Járy Cimrmana Lijavec přinese hru s opravdovým deštěm (ČT art, 6. dubna, 20:15).

Z tvorby pro dětské diváky pak vybral program ČT 😀 večerníček Příběhy včelích medvídků (27. března – 8. dubna), ke kterému Zdeněk Svěrák napsal texty k písním. A v rámci pořadu Čtení do ouška bude Zdeněk Svěrák dětem předčítat z vlastní knihy Tatínku, ta se ti povedla (19. března – 8. dubna).

„Divákům České televize vzkazuju, aby nevěřili slibům, že zestátněním veřejnoprávních médii ušetří peníze. Zaplatí ji v daních, ale nebude už svobodná, nýbrž vládní a poslušná. Všem lidem chci připomenout, že v těžkých dobách naší historie jsme neztráceli humor. Je to nepřítel mocných a záchranný pás pro tonoucí,“ říká jubilant Zdeněk Svěrák.

Vydejte se s Prima ZOOM po stopách šlechtice.

3.3. 20.00 Zapomenuté duely hraběte d’Artagnana

Zapomenuté duely hraběte d’Artagnana (premiéra úterý ve 20.00, opakování pátek 6. 3. v 9.30)

Dokument sleduje život Charlese de Batz de Castelmore d’Artagnana od jeho raných kroků v armádě přes účast v soubojích až po smrt na bojišti. Zaměřuje se na to, čím byl tento šlechtic výjimečný a jak se stal legendou, která inspirovala generace spisovatelů. Dokument současně zdůrazňuje, že d’Artgnan nebyl pouhým výplodem fantazie Alexandra Dumase, ale skutečnou historickou postavou.

Celkově se tak na pozadí období 17. století plného intrik, válek a cti, snaží odkrýt pravdivý život d’Artagnana skrze historické prameny a odborné komentáře, ukázat ho jako skutečného vojáka a osobnost, nikoli jen jako romantického hrdinu z románu Alexandra Dumase.

„Program ČT24 na dnešní výročí připravuje sérii reportáží a rozhovorů v kontinuálním vysílání. Divákům nabídneme ohlédnutí nejen za klíčovými okamžiky, ale i aktuální pohled na dopady na životy lidí v Česku i v zahraničí. Speciální pořady přinesou svědectví přímých účastníků, dále zpravodajů ČT, kteří působí na Ukrajině od začátku ruské agrese, i lidské příběhy těch, kterým válka zásadně změnila osud,“ upřesňuje šéfredaktor ČT24 Michal Kubal. Večer povedou Barbora Maxová a Jakub Szántó debatu se svými hosty v pořadu 90′ ČT24 speciál o proměně Ukrajiny, dopadu války na mezinárodní situaci v Evropě, ale i na Českou republiku. Účast přislíbili válečná zpravodajka ČT Darja Stomatová, političtí geografové Michael Romancov a Jan Kofroň, autor projektu Generace Nika Vojtěch Hönig, spoluautor studie Neviditelné rány o krizi duševního zdraví na Ukrajině Jiří Pasz, spoluzakladatel iniciativy Dárek pro Putina Martin Ondráček, regionální ředitel organizace Člověk v tísni Petr Drbohlav a ukrajinista David Svoboda.

Dokumentární sérii České televize a společnosti Punk Film Generace Nika uvádí iVysílání. Seriál sleduje dospívající z Charkova, Chersonu a dalších oblastí zasažených válkou, které profesionální filmaři učí filmovým základům. „V deseti dílech naléhavého dokumentu ukazujeme každodenní život mladých ukrajinských holek a kluků u frontové linie. Dospívání, které je v tolika ohledech stejné jako kdekoliv jinde, a přece nutně tak strašně jiné. Sledujeme mladé lidi z Charkova a Chersonu, kteří spolu připravují natáčení amatérského hraného filmu. Příprava, realizace a výsledný snímek tvoří hlavní páteř našeho cyklu. Je tu vysoká míra participace dospívajících na vzniku díla, což považuji za důležitý trend. Proto mám radost, že náctiletí tvůrci tohoto participačního projektu už získali cenu na Pražském Filmovém Kufru a nominaci na festival KIDS FIRST! do San Francisca,“ uvádí kreativní producent Luděk Horký. „Válku na Ukrajině sledujeme zprostředkovaně už čtyři roky. Velmi si cením humoru a lehkosti, s nimiž nám protagonisté své osudy vyprávějí. Jejich život totiž musí jít dál,“ doplňuje manažerka digitálního obsahu Diana Tabakov.

Tématu ukrajinské války se dlouhodobě věnuje také ČT edu, průběžně jej zpracovává a systematicky rozšiřuje o další vzdělávací materiály. „Snažíme se o to, aby se učitelé nebáli o válce se žáky hovořit a měli k tomu po ruce obsah, který jim s tím pomůže. Proto jsme vybrali videa, která lze použít napříč vyučováním – od dějepisu a občanské výchovy přes zeměpis a ekologii až po mediální výchovu,“ vysvětluje vedoucí redaktorka portálu ČT edu Anna Kabelková.

Program ČT2 přinese několik dokumentárních premiér – 24. února uvede ve 20:00 dokument Velký vlastenecký výlet. Snímek doplní nové díly Velkého vlasteneckého podcastu se speciálními hosty a bonusovými záběry z filmu, které budou dostupné v iVysílání, na YouTube a ve všech podcastových aplikacích. 25. února se představí dokument Raději žít než být hrdinou? zachycující dilema mezi povinností vůči vlasti a odpovědností k rodině. 26. února bude mít premiéru oceňovaný norský dokument Tváří v tvář válce, kde je v pomyslné hlavní roli někdejší generální tajemník NATO Jens Stoltenberg uprostřed ukrajinské války. 3. března pak Česká televize uvede nový koprodukční dokument Kuba & Aljaška vyprávějící příběh dvou mladých ukrajinských dívek, které se rozhodly pomáhat své zemi ve válce jako záchranářky.

„Česká a moravská divadelní síť je mimořádně různorodá, a právě regionální divadla jsou její silou. Cyklus Divadelní jaro 2026 tuto pestrost zachycuje a v atraktivním formátu ji srozumitelně přibližuje široké veřejnosti,“ říká předseda Asociace profesionálních divadel ČR a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša.

Série ukáže divadla jako živé kulturní instituce s konkrétními plány do budoucna, rozvíjející své programy, reagující na současné trendy a přinášející nové umělecké podněty. Přiblíží jejich aktuální podobu, umělecké směřování a jejich význam pro místní kulturní život.

Každý díl bude trvat tři minuty, kterými budou provázet výjimečné osobnosti z představovaných divadel. Například Simona Peková, držitelka Českého lva za film Přišla v noci, Václav Helšus, který hrál například psychologa v Případech 1. oddělení, Barbora Váchová, představitelka Gerty Schnirch ve stejnojmenné dvoudílné adaptaci, Tereza Volánková, která hrála mimo jiné produkční v seriálu Dobré ráno, Brno!, nebo operní pěvec Tadeáš Hoza. 

Jednotlivé díly budou patřit HaDivadlu, Divadlu F. X. Šaldy, Městskému divadlu Zlín, Komorní scéně Aréna, Městskému divadlu Mladá Boleslav, Západočeskému divadlu v Chebu, Divadlu Drak, Činohernímu studiu města Ústí nad Labem a Divadlu Husa na provázku. Následovat budou Naivní divadlo Liberec, Moravské divadlo Olomouc, Horácké divadlo Jihlava, Městské divadlo v Mostě, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Divadlo Šumperk, Slezské divadlo Opava, Divadlo A. Dvořáka Příbram, Divadlo Radost, Východočeské divadlo Pardubice, Divadlo loutek Ostrava a Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Poslední pětici budou tvořit Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Městské divadlo Brno a Národní divadlo.

V přestávce přímého přenosu muzikálu Devět křížů se pak představí Divadlo v Dlouhé, Divadlo Na Zábradlí, Divadlo pod Palmovkou a Městská divadla pražská.

„Je potřeba říct, že scénáře jsou dílem jednotlivých divadel. Děkuji všem, kteří se jich zhostili, a také všem, kteří s grácií, šarmem a humorem provedli současností svých divadel. Velký dík patří Asociaci profesionálních divadel ČR, bez jejíž podpory by projekt nevznikl,“ uvádí spoluautorka námětu a editorka žánru ČT art Eva Langšádlová.

Projektem Divadelní jaro 2026 se Česká televize ve spolupráci s Asociací profesionálních divadel ČR připojuje k oslavě Světového dne divadla.

režie: Aleš Kisil // vedoucí projektu: Eva Langšádlová // vedoucí produkce: Johana Vejvodová

Petr Švancara prozradil svou verzi seznámení s manželkou Kamilou, práskli na Miraie, na kolik ho vyšlo jeho zpívání na jejich svatbě, a pak vysvětlili, jaké to je, když Petr abstinuje. Manželé Švancarovi jsou spolu už jedenáct let, přitom však Petr neměl při dobývání Kamily žádné dlouhodobější plány – jak jeho manželka konstatovala, měla být jen „jednovečerka“. Když poprvé prošla kolem Petra v restauraci, v níž pracovala jako provozní, Petr, který si tam přišel dát vyprošťovací polévku z kocoviny, jen zkonstatoval: „To je koucour. Ta je moje!“ Jenže než byla opravdu jeho a dostal ji poprvé k sobě do věžáku (jak říkal svému bydlení ve čtvrtém patře), uplynulo několik rande a večeří, až se nakonec stali manželi. K požádání o ruku došlo den poté, co Kamila vyhodnotila veřejnou žádost o ruku na koncertu před publikem jako trapnou, a Petr ji požádal před diváky na svém představení. Součástí žádosti bylo i zkonstatování: „Jestli teď řekneš ne, tak jsme v prdeli…“ Na svatbě manželům zpíval i Mirai, a protože se noční zábava zvrhla v koupání v bazénu, Mirai přišel o nové sako za třicet tisíc, o hodinky za padesát a nový iPhone. „Hrál mi tam zadarmo, a ještě ho to stálo kilo!“ Petr Švancara bavil publikum svými vzpomínkami i brněnským hantecem opravdu brilantně, takže logicky se moderátor dotazoval, zda je takto vtipný i doma. Petr svou odpovědí vnesl do věci jasno: „Přijedu z akce domů: Nazdar, rodino, jak jste to tady beze mne zvládli? A z kuchyně se ozve: Tak se uklidníme, tady ti už nikdo netleská! A já ty šuflata dám k sobě a jenom se optám: Mám jít se psem?“ Honza Dědek naťukl také období, kdy Petr více holdoval alkoholu. Jenže s tím už je v podstatě konec, často je na akcích jediným, kdo pije vodu: „V naší společnosti je tohle těžký. Za mnou přijde za večer dvě stě lidí, jestli jsem se nezbláznil!“ Celý rozhovor si nenechte ujít v 7 pádech Honzy Dědka v úterý ve 21.35 na Primě!

Martin Myšička pobavil zážitky se svým příjmením, zavzpomínal na studia herectví a jaderné fyziky současně a přiznal, že první zkoušku v Dejvickém divadle prospal. „Mnohokrát jsem zažil takové to: Myšičko, myš, pojď ke mně blíž. Dokonce i učitelka mě takhle volala k tabuli! To už jsem byl ale přidrzlej a naštvanej, tak jsem jí odpověděl: Nepůjdu, kocourku, nebo mě sníš!“ Za Martinovo vzplanutí pro herectví do jisté míry může i herec Tomáš Holý, jehož filmy velmi obdivoval. Ale protože stále čekal na konkurz na herce, který nepřicházel, a současně se v něm mísila jistá nedůvěra ve své herecké schopnosti, rozhodl se jít nakonec po gymnáziu studovat Matfyz, jadernou fyziku. Když byl ve druhém ročníku, na DAMU byl přijat, a tak studoval obě školy současně. Na DAMU patřil do „zvířecího ročníku“ a nemůže zapomenout na seznámení s nestorem české akrobacie Petrem Pachlem. „My jsme měli takovej přípravnej kurz a první lekci jsme měli v bazénu, plavání – a tam že bude ten pan Pachl. My jsme ho ještě nikdo neviděli, a ani mezi sebou jsme se neznali. Tak jsme se mlčky převlíkli do plavek, sešel jsem dolů do bazénu a tam stál takovej sošnej chlap s papírem v ruce a říká mi: Jméno! Já na to: Myšička. On: Co? A já: No opravdu! Po mně ale přišel druhý student, Sokol, po něm Zajíc a v bazénu už plaval Vydra…“ Moderátor Honza Dědek si nemohl nechat ujít vzpomínku na nástup Martina do Dejvického divadla, kde první zkoušku celou prospal, neboť měl za sebou bujarou noc s Aloisem Švehlíkem: „Z mého pohledu jsem si na chvilku zdřímnul, a prý jsem spal celé čtyři hodiny!“ Více si nenechte ujít v úterý večer na Primě.

Natálie a Filip Taschlerovi prozradili, proč tančí právě spolu, Natálie přiznala svůj boj s poruchami příjmu potravy a s drsným zákulisím krasobruslařského sportu. Sourozenci Taschlerovi objasnili svou cestu ke společnému krasobruslařskému závodění – nejdříve se totiž připravovali na individuální kariéru, ale nakonec zranění Natálie určilo jejich společnou cestu. Natálie si sice nepředstavovala, že skončí v páru se svým bratrem… „Já jsem si myslela, že mi budou hledat partnera, už jsem se těšila na nějakého mezinárodního kámoše, a pak přišli, že to mám zkusit tady…“ Díky svému krasobruslení se sourozenci dvakrát dostali až na olympiádu a netají se tím, že to byl jejich sen, Filip si to do svého portfolia dokonce napsal už na základní škole, kde tento důkaz stále mají vystavený. Natálie, která je prý úplně jiná než její bratr, neboť potřebuje svobodu a nespoutanost, dojala moderátora a publikum svým vyznáním na adresu svého tatínka, který v roce 2019 zemřel na rakovinu, i celé své rodiny. Uvědomění si krátkosti a omezenosti života ji vedlo i k přiznání si problému s poruchami příjmu potravy, s čímž se snaží bojovat jak vůči sobě, tak v rámci osvěty. Krasobruslařský svět prý není úplně snadný ve svém zákulisí. „Všichni vidí jenom třpytky, make-up a krásné šaty, ale ten backstage je velmi náročný, pro holky je to každodenní veliký soud. A po loňské sezóně jsme se rozhodli, že to chceme jinak, chceme dělat něco, co nás baví, protože život je krátký, času tady moc není a nikdy nevíme, co bude další den…“ Celý rozhovor sledujte již v úterý ve 21.35 na Primě!

Michal Pavlíček vysvětlil, že aby se dostal ke kytaře, musel si nejdříve zlámat tělo, vzpomněl na koncertování se světovými rockovými legendami a objasnil původ svého fialového melíru. Michal Pavlíček oslavil 14. února sedmdesátiny, a protože prý rád slaví jubilea na pódiu, konaly se na jeho počest dva vyprodané koncerty v O2 universu, kde nemohli chybět Pavlíčkovi hudebně nejbližší – Kocáb, Střihavka, Balage, Načeva, Basiková… Ovšem než se dostal k hudbě, musel si prý zlámat tělo: „To je taková pikantérie, moje máma byla učitelka tělocviku a já jsem byl cvičená opička, musel jsem předvádět dětem výmyky apod. Taky jsem musel jezdit na lyžařské výcviky do Krkonoš. A tak jsem si jednou řekl, že se ta černá sjezdovka dá pokořit – sjel jsem ji šusem a zlomil jsem si nohu, tři měsíce jsem ji měl v sádře. Pak se to ještě o dva měsíce protáhlo, takže jsem pět měsíců brnkal na kytaru.“ Pavlíčkovo brnkání na kytaru na chatě v Kersku dalo vyniknout nevšednímu hudebnímu talentu, který neocenil jen Bohumil Hrabal, se kterým se Michal Pavlíček přátelil a zhudebnil mu i několik textů, ale dovedlo ho k takovým legendám, jako jsou Frank Zappa, Kiss, Rolling Stone či ZZ Top. A než do studia s moderátorem přizvali zpěvačku Moniku Načevu, vysvětlil ještě důvod svého modrého melíru: „Jednou jsem přišel do kadeřnictví k takové milé kadeřnici, a protože jsem měl fialové berle, nechal jsem si udělat fialový melírek, řekl jsem si, že si to stáří trochu obarvím. Časem se z toho stala modrá a mně přišla sympatická, jako že ke mně patří. Vnoučatům se to líbí.“ Celý rozhovor si nenechte ujít v úterý večer ve 21.35 na Primě.

Zde je shrnutí toho nejdůležitějšího, co platformu v nejbližší době čeká:

Úspěch v číslech

Za tři roky existence si prima+ vybudovala stabilní diváckou základnu:

• 600 000 aktivních uživatelů měsíčně (z toho polovina si platí tarify bez reklam).

• 170 milionů odsledovaných hodin od startu služby.

• V nabídce je přes 2000 titulů, od krimi a reality shows až po fantasy a dokumenty.

Hlavní tahák sezóny: Asia Express

Největším highlightem je dosud nejrozsáhlejší cestovatelská reality show v historii Primy – Asia Express. Devět dvojic (známých i neznámých tváří) v ní bojuje s nástrahami Asie s minimálním rozpočtem a bez znalosti jazyka. Na prima+ show startuje 22. února, přičemž diváci uvidí dva díly týdně a exkluzivní bonusy, které v televizi nebudou.

Původní tvorba (prima+ ORIGINALS)

Platforma čím dál více láká na prémiový obsah s top českými herci:

• Inspekce: Seriál z prostředí GIBSu s Vojtěchem Dykem a Kristýnou Ryškou.

• Táta: Intimní drama podle skutečné události s Davidem Novotným v hlavní roli.

• True Crime: Po úspěchu série Bez lítosti přichází novinka Ve službě: Hlídka, která ukáže policejní práci z první linie.

Předpremiéry a oblíbené značky

Jednou z největších výhod prima+ zůstává možnost vidět oblíbené pořady dříve než v TV:

• Show Jana Krause: Nově na platformě s třídenním předstihem.

• Reality a zábava: V přípravě je 3. řada Zrádců (pro rok 2026), nová seznamka a druhá řada Naked Attraction.

• Stálice: S náskokem lze sledovat i Prostřeno!, ZOO, Partičku nebo fantasy pohádku Zrození alchymistky.

Zábava pro celou rodinu

Platforma posiluje i sekci pro děti. Kromě hitů jako Tlapková patrola nebo Tučňáci z Madagaskaru přibývají i LEGO příběhy, Hot Wheels nebo Barbie. Samozřejmostí je možnost rodičovské kontroly.

Zdroj: prima+

Tvůrci vycházeli z knižní předlohy Bena Mezricha, a film tak nestojí jen na dramatu, ale i na dokumentární přesnosti. Popisuje reálné události, které vedly k jedné z nejvíce mediálně i finančně sledovaných „burzovních bouří“. Film však pracuje s přetvářenou realitou: investiční kauza trvala ve skutečnosti několik let — akcie GameStop začal uvedený investor nakupovat už v roce 2019 a populární větu „I like the stock“ pronesl až na počátku roku 2020. Film tyto momenty zhušťuje do dramatického sledu událostí, což podporuje celkovou působivost vyprávění.

Ve filmu stojí také na skvělých hereckých výkonech. V hlavních rolích se objevují Paul Dano, Pete Davidson a Seth Rogen. Natáčení probíhalo v roce 2022 v New Jersey, mimo jiné na kampusu katolické univerzity Saint Elizabeth či v lokalitách Essex a Hudson.

Zajímavosti:

• Pivo, které postava investora v podání Paula Dana pije v jedné ze scén, se vyrábí v malém kalifornském městě Fort Bragg.
• Jedna z postav, hedge-fondový manažer, nosí ve filmu čepici s logem baseballového klubu New York Mets. Ve skutečnosti klub patří reálné osobě, kterou filmová předloha často kritizovala.

Jedná se nejen o nejsledovanější díl celého cyklu Modrá krev, ale zároveň o nejsledovanější dokumentární cyklus ČT2 od roku 2008. Úspěšná premiéra tak potvrzuje dlouhodobý zájem diváků o původní dokumentární tvorbu České televize.

„Úspěch premiérové čtvrté řady dokumentárního cyklu Modrá krev na ČT2, která se stala nejsledovanějším pořadem včerejšího večera, je pro Českou televizi mimořádně cenným.  Potvrzuje se tím, že kvalitní původní dokumentární tvorba má u diváků své pevné místo, a že veřejnoprávní televize plní svou nezastupitelnou službu a poslání, tedy přinášet obsah, který má hodnotu, smysl i dlouhodobý kulturní přesah,“ uvedl generální ředitel České televize Hynek Chudárek.

Průvodcem nové desetidílné série je opět František Kinský, který představuje jednotlivé aristokraty, klade otázky, rozplétá v rozhovorech někdy i dost složité příbuzenské vztahy, naslouchá vyprávění o historii dávné i nedávné, ale také o současnosti. Každý díl je již tradičně věnován jednomu rodu.

„Děkujeme všem divákům, že nám stále zachovávají svou přízeň. Prokazuje se, že příběhy s notnou dávkou noblesy, pokory, úcty k tradicím a vzdělání, ale i humorem a nadhledem jsou v dnešním rozkolísaném světě čím dál více potřebné a žádoucí. A také, že jsme zemí, která může být hrdá na svou historii a své předky,“ řekla kreativní producentka cyklu Lenka Poláková.

Premiérové díly čtvrté řady cyklu Modrá krev vysílá Česká televize každou středu ve 20:00 na programu ČT2. Všechny dosavadní řady i již odvysílané díly jsou divákům k dispozici také v iVysílání České televize.