Mince, známky, ale i etikety od vína. Češi jsou národ sběratelů starožitností i každodenních věcí mezi námi – to je nálepka, kterou si neseme už několik desetiletí. Zhruba třetina Čechů má sběratelství konkrétní věci jako svůj koníček. Dokazuje to nejen aktivní zájem o členství ve sběratelských klubech, kterých v Česku působí několik, ale i každoroční veletržní život, který starožitníci a sběratelé navštěvují. Často se ale zapomíná na samotné zabezpečení před krádežemi. Jak můžeme cennosti chránit?
Sběratelská vášeň není sice českou ojedinělostí, za to ale dává pod tradiční nálepkou „národ kutilů” smysl. Češi mají kumšt na hledání koníčků a sběratelská činnost je jedna z nich. Ačkoliv klasické sbírání jako je numismatika, filatelie, ale i umění všeho druhu má stálé prvenství co se do zájmu týče, čeští sběratelé často hledají i netradiční věcí k sériovému sbírání. České sběratele sdružuje nespočet různých klubů, které mají velkou členskou základnu. Mezi ty největší patří např. klub filatelie nebo klub sběratelů kuriozit, který má přes tisíc členů sbírajících všemožné neobvyklé věci.
Rozdíl mezi starožitností a sbírkovou cenností
Pro pojem starožitnost není stanovena jedna ucelená definice, a proto se u různých odborníků a znalců objevuje jiná znění. Základ je ale pro všechny stejný – aby se věc mohla nazývat starožitnou, musí být vzácná a historicky cenná a významná. Ať už se jedná o umělecké výtvory, nádobí nebo nábytek, důležitá je jejich jedinečnost. Starožitnou cenností proto může být téměř cokoliv, hodnotu takové věci většinou zhodnotí sama poptávka. Čeští starožitníci se ale neshodnou na časovém vymezení, od kdy se z věci starožitnost stává. Většina z nich stanovuje hranici 50 let. Minimální stáří si proto určuje každý sám, vzhledem k rychlým změnám výroby i konzumace věcí se ale tato hranice stále snižuje.
U sbírkových cenností je jejich definice daleko složitější a to zejména díky velice širokému záběru toho, co se sbírkou může nazývat. Sbírat se totiž dá úplně vše, fantazii se meze nekladou. Profesionální sbírky, jako jsou například ty vystavené v muzeích a galeriích, jsou velmi ceněné a je jim věnovaná patřičná pozornost veřejnosti. Sbírky soukromé zase mají především potěšit samotného majitele. Češi coby národ sběratelů se dokáží nadchnout pro cokoliv – sbírání známek, brouků, rostlin, čajových sáčků nebo tenisek. Na první pohled obyčejné věci, s jejich množstvím ale vzniká jejich jedinečnost a hodnota.
Zjištění hodnoty je daleko snazší, než se zdá. Každý umělecký výtvor vám zadarmo ocení v jakémkoliv větším antikvariátu či galerii. Znalecký posudek a ocenění vám může otevřít další možnosti, jak s takovou věcí naložit. U neuměleckých sbírkových cenností je potřeba více bádat po internetu, jestli někdo takovou věc zrovna nesbírá. Investice do umění je stále bezpečným odvětvím, její další zhodnocení navíc přichází s pokračujícím časem. Pokud zrovna neplánujete začít sbírat, umělecké výtvory se dají vždy prodat do starožitnictví nebo do aukčních síní.
Myslete na pojištění
Pokud se prokáže, že vaše starožitnost má uměleckou hodnotu a považuje se za cennou sbírku, měli byste zvážit její svědomité evidování. To znamená dobře popsat její podobu i stav, mít ji nafocenou, správně pojištěnou a profesionálně oceněnou znalcem. Pokud chce sběratel svoji sbírku ochránit, musí ji mít dobře zdokumentovanou, aby orgány v trestním řízení měli snadnější přístup ke všem potřebným informacím, stejně jako pojišťovna, která celou záležitost rovněž posoudí a rozhodne o výši škody. Možnosti jsou ale i další. „V ideálním případě máme mít otázku zabezpečení ujasněnou ještě před nákupem nějaké cennosti. Je více než rozumné svěřit ochranu těchto cenností specializovaným institucím, ať už jsou to banky nebo různé soukromé subjekty, které poskytují pronájem úschovných prostor (schránek, kóji, boxů, atp.) a jsou pro tyto účely vybavené, dostatečně chráněny a v neposlední řadě i pojištěné,” říká Slavomír Kovalčík z firmy SafeBoxes, která provozuje soukromou službu bezpečnostních schránek.
Na obsáhlejší sbírku běžné pojištění domácnosti nestačí, je proto lepší uzavřít přímo pojištění sbírek, či jinak v pojistné smlouvě danou sbírku zohlednit. Při vyšších hodnotách takové sbírky může pojišťovna chtít znát detaily, vč. případného znaleckého posudku, již při sjednávání pojištění. „V případě pojištění sbírek, ale i pojištění domácnosti, je klíčové správné sjednání pojistky pojištění a nastavení pojistné částky. I když si připlatíte, dostanete jen peníze, které odpovídají škodě, resp. maximálně právě do sjednaného limitu. V každém případě se ale vyhněte podpojištění, kdy nejen že vám pojišťovna nepokryje škodu, ale ještě pojistné plnění zkrátí. A to stejným poměrem, jakým jste domácnost či sbírku podpojistili,” radí Tomáš Smolík z pojišťovny právní ochrany.
Bezpečnost je základ
Ať už se jedná o Slavíčkův obraz nebo sbírku známek z první republiky, majitel by měl především myslet na bezpečí svého majetku. Zloději totiž často kradou na objednávku a hodnotné sbírky jsou velmi žádaným zbožím na černém trhu, jejich trasa tak může být nedohledatelná, stejně jako jejich lupiči. Důležité je proto nejen myslet na preventivní ochranu sbírkových cenností, ale i jejich pojištění.
Stejně jako samotná cennost, i dokumenty k ní by měly být uloženy na bezpečném místě, nejlépe někde v bezpečnostní schránce, či v malém trezoru. Rozumné je se také udělat vícero kopií. „Pro úschovu lze samozřejmě využít domácí prostředí, ale je potřeba zajistit minimálně dvě věci. Zaprvé kvalitní a certifikovaný trezor, zadruhé kvalitní elektronický zabezpečovací systém s připojením na pult centrální ochrany (PCO). Bez připojení na PCO je úschova v domácnosti jenom pouhým hazardem,” radí Slavomír Kovalčík. „Pak je tady ještě ekonomická otázka, kde jednoznačně vede pronájem místa (schránky nebo boxu). Investice do opravdu kvalitního trezoru a alarmu je v řádech několika desítek tisíc korun, což vyjde přibližně na 10 let pronájmu schránky nebo boxu,” doplňuje.
Prověřte minulost cenností
Policie České republiky zaznamenává každoročně několik desítek případů loupežné krádeže ve starožitnostech, případy se zněkolikanásobí v případě cílené loupeže v domácnostech. Pro účely snadnější práce vytvořila policie portál systému evidence uměleckých děl, kde registruje všechna uloupená umělecká díla. Uživatel má možnost nahlédnout do databáze přes 18 tisíc objektů, z nichž některé jsou hledané již od vzniku portálu v roce 1992. V případě, že máte zájem o koupi nového díla, vždy je nejlepší zkontrolovat, zdali nemá kriminální původ.
