Ve výběhu prasat visajánských v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava mohou trpěliví návštěvníci zahlédnout kromě čtyř dospělých jedinců i dvě mláďata. Selata tohoto vzácného filipínského druhu přišla na svět 13. října. Jejich pohlaví zatím není známo, ale obě se mají čile k světu a jejich matka o ně příkladně pečuje.
Rodinu prasat visajánských najdou návštěvníci v blízkosti expozice Na Statku. Mláďata pobývají často ještě ve vnitřním prostoru, ale už se stále častěji osmělují a objevují venkovní výběh. Jejich matkou je zkušená samice narozená v roce 2016, která odchovala už několik mláďat a příkladně se stará i o své nejčerstvější potomky. Skupinu dále tvoří otec mláďat (*2019), mladá samička (*2021) – starší mládě chovného páru, a stará samice (*2010), která je v Ostravě od roku 2012, kdy zoo s chovem tohoto vyhubením ohroženého druhu začala. Podobně jako mláďata jiných druhů prasat mají i tato ochranné zbarvení v podobě kontrastního pruhování srsti, které časem zmizí.
Prase visajánské patří ve své domovině k druhům, kterým hrozí v důsledku lidské činnosti úplné vyhubení. V Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je zařazeno do kategorie „kriticky ohrožený“ (Critically Endangered), což je poslední kategorie před kategorií „vyhubený v přírodě“ (Extinct in the Wild). Chov v zoologických zahradách tak má zásadní roli při záchraně druhu, protože u těchto prasat hrozí, že v budoucnu vymizí z přírody úplně.
Prasata visajánská v Zoo Ostrava zachycuje video.
Prase visajánské (Sus cebifrons negrinus) je endemitem Západních Visajských ostrovů. V současné době přežívá již jen na ostrovech Negros (3. největší filipínský ostrov) a Panay. Jeho přirozeným prostředím jsou deštné lesy, které však rychle mizí v důsledku přeměny krajiny zejména na zemědělskou půdu. Kromě ztráty prostředí je nejvíce ohrožen nadměrným lovem a křížením s jinými druhy prasat. V jídelníčku prasete visajánského převládají hlízy, kořínky, nejrůznější plody, ale také drobní bezobratlí živočichové. Potravu hledá důkladným přerýváním půdy svým dlouhým a na pachy citlivým rypákem. Kypřením půdy a následným rozséváním semen v trusu společně s výživným hnojivem si vysloužil označení pralesní zahradník, čímž plní ve své domovině významnou ekologickou úlohu při obnově lesa.
