Fejeton, nebo též hezky česky podčárník, má čtenáře především oblažit a osvěžit. Nabídnout zábavnou formou neotřelý pohled na běžnou či zdánlivě banální skutečnost. Kdo jiný by se měl chopit takového úkolu než nejvíc kůl spisovatel na české literární zahrádce? Tramtadadááá!
Jakub Kohák předkládá všem milovníkům kvalitní četby další lahůdku – soubor fejetonů, které vycházely v časopise Žena a život v letech 2019–2024 a z nichž to humorem, satirou, nadsázkou, slovními hříčkami a ironií (i tou sebe-) jenom prýští.
Slovy autora:
Padesát fejetonů zde na vás čeká a já setrvávám v naději, že se vám budou líbit, že vás potěší, něco nového se dozvíte či se jen pousmějete. To by pro mne bylo to největší vyznamenání.
A pokud jde o název, o to Ženění… nebojte se, já sám ženat nejsem. Vycházel jsem ze samotného názvu periodika. Žena a život… a to moje psavé snažení… vždyť to vlastně bylo takové ženění. Ovšem pozor! Nerad bych, aby z této mé předmluvy vyvstalo, že je kniha určena výhradně ženám! To teda prrr. Napsal ji muž, skutečný biologický XY tvor. Takže mužům vstup povolen! A teď už konec řečí (psaní) a vzhůru (jsi-li ještě vzhůru) na první literární počinek. Přeji kvalitní umělecký zážitek.
Jakub Kohák
Ukázka z knihy:
PODZIMNÍ OPTIMISMUS
A máme to tady znovu, ten stále se opakující přírodní proces, který nám přinesl – a teď se podržte, tramtadadááá – PODZIM! Naprostá většina lidí se tohoto času děsí, protože se blíží zima, prodlužuje se doba, kdy je tma, vše je ponuré, sychravé, šedivé a sluníčko si jen zřídkakdy prodere cestu hustými mraky.
Přitom právě toto jsou atributy, které mě nesmírně baví. Mám rád podzim stejně jako ostatní roční období, ba co víc – dokáži zdánlivě nepříznivé podmínky přetavit do výhod, takže vžitý výraz „podzimní deprese“ naprosto neuznávám, a naopak razím nové pojmenování „podzimní naděje“, „podzimní obroda“ či „podzimní optimismus“.
Jen si vemte, kolik nádherných svetrů, mikin, roláčků a puloverů skrývají naše šatníky! A to vůbec nemluvím o overalech, vestách nebo kožíškách! Přišla doba, kdy si můžeme hrdě vykračovat v těchto hřejivých doplňcích, je nám teplíčko, a navíc v nich krásně ukryjeme nějaké to kilíčko navíc, břicho, zadek…, zkrátka nějakou tu mršku, která se nám přes léto na těle usídlila a dosud se nám jí nepodařilo zbavit. Muži si navíc vhodným výběrem šatstva mohou výrazně rozšířit ramena!
Pak zde máme dny, kdy prší, případně jen poprchává nebo mží. Prostě je hnusně a nejlepší by bylo nevycházet – nebo ještě lépe, zůstat v posteli. V takových případech jasně radím kavárnu! Nádherně se usadit k čaji či kávě, do nápoje ideálně ještě skrýt nějakého silnějšího brášku – rumíček, griotku, koňáček…, prostě nějaké dochucovadlo – a v klidu počkat, až se nečas opět stane časem. Samozřejmě si při tom listujeme denním tiskem, píšeme básně nebo román, případně diskutujeme se stejně postiženými kolegy.
S počasím je spojená další výhoda – nikomu se nechce trajdat po venku, je-li ošklivo. To zvládají jen ti nejsilnější jedinci. Proto je podzim i obdobím na tmelení rodin, kolektivů a zájmových organizací. Hrají se nejrůznější deskové a společenské hry, lepí se modely lodí a letadýlek, oživují se staré tradice jako „chodí pešek okolo“, „slepá bába“, „krvavé koleno“.
Ti starší se věnují draní peří, stloukají ptačí budky či dopisují kroniky a vůbec – dodělávají se resty, které se za slunečných dní nedařilo plnit. Rovněž se hrají karty (prší, vole, padni, záchod), pexeso, mikádo… Otevírá se prostor pro pamětníky, aby obeznámili své rodinné příslušníky s historií – odkud byl dědeček, kde potkal babičku, po kom máte křivé nohy, chlupatá záda, nechuť k práci nebo sympatie k alkoholu a zahálce.
A v neposlední řadě zde máme krátící se den a prodlužující se noc. To je na podzimu snad to nejlepší! Není nic horšího než vyjít po skvěle stráveném čase s přáteli z intelektuálního klubu na ulici a seznat, že už svítá nebo nedej Bože, že už je den! Může se to lehko stát, diskutujete-li například o nejnovějších filosofických tématech.
Já osobně jsem někdy tak zabrán do hovoru, že ztrácím pojem o čase, a třebaže se snažím sebevíc a kontroluji hodinky co čtvrthodiny, několikrát se stalo, že bylo najednou pět ráno – a na ulici plno světla! Odporné léto. To podzim, to je kamarád! Někdy i v sedm ráno je ještě tma.
Ono je totiž psychologicky nesmírně důležité, jde-li se domů za tmy nebo za světla. Za tmy je to samozřejmě tisíckrát lepší a na otázku: „Kdys přišel domů?“ můžete s klidem odpovědět: „Nevim přesně, ale byla ještě tma!“
No není to nádhera? Žádné vytáčky, žádné výmluvy. Pochválen a veleben budiž čas podzimní.
Jakub Kohák [*1974] se narodil v Praze, vystudoval obor produkce na FAMU a následně se proslavil především jako režisér nezapomenutelných filmů, třeskutě vtipných reklam a cenami ověnčených videoklipů, jakož i herec charakterních rolí a v neposlední řadě spisovatel. Kolegou Aloise Jiráska, Bohumila Hrabala a dalších literátů se definitivně stal v roce 2014, kdy vyšly jeho knihy Objevy a Svět podle Koháka. Na druhý jmenovaný titul volně navázaly Kůly v plotě (2019) a Perly v botě (2023).
Jakub Kohák: Ženění, vydává nakladatelství Brána, 160 stran, doporučená cena 299 Kč
