Tušíte, jak vypadají kominická náčiní zvaná čimprlíky a štosáky? Víte, které město se pyšní nejvyšší radniční věží u nás a kde se nachází český Grand Canyon? A slyšeli jste už někdy o podzemních katedrálách, které patří k chloubám jihomoravské metropole?
Odpovědi na všechny tyto otázky a spoustu dalších zajímavostí a tipů na výlety vám přináší už 39. díl oblíbené Toulavé kamery, vaší věrné průvodkyně naší domovinou. V knize tradičně nechybí přehledné mapky zaměřené na všechny výletní cíle ani bohatá fotografická dokumentace.
Z předmluvy autorů
Naši drazí tuláci,
už 21 let vás s Toulavou kamerou, ať už v televizní či knižní podobě, bereme pravidelně na toulky po naší domovině a společně tak můžeme vnímat její malebnost, rozmanitost a v mnoha ohledech i jedinečnost. Objevujeme nová místa, poznáváme pozoruhodné tvůrce a máme možnost zaposlouchat se do jejich inspirativních příběhů. Kniha, již právě držíte v rukou, přichází tedy v čase, kdy je důležité připomenout si hodnotu mezilidských vztahů, které se v éře sociálních sítí a stále většího vlivu umělé inteligence zdají být tak trochu upozaděny. Jenže technologie nám sice přinášejí nové možnosti, usnadňují život a otevírají dříve nepředstavitelné cesty, ale určitě nenahradí skutečný, upřímný úsměv, pohlazení, slova povzbuzení nebo zdánlivě prostou pospolitost.
Tento rok naši zemi, bohužel, znovu postihly ničivé povodně, které nám opět ukázaly, jak křehký může být náš svět a jak se všechny jeho takzvané jistoty mohou během několika vteřin proměnit v prach. Ale také jsme v těchto těžkých chvílích viděli, že se v případě potřeby dokážeme semknout. Zapomenout na názorové neshody a šarvátky a táhnout za jeden provaz. A o tom to přece je. Žádné technologie za nás neudělají to, co dokáží lidská srdce. Naše sounáležitost, laskavost a schopnost podat pomocnou ruku. Na prvním místě by zkrátka měl být vždy člověk, a neplatí to jen v případě tragédií… Vždyť i to krásné, co obdivujeme, je dílem lidí. To oni pečují o naše dědictví po předcích, opravují památky, budují nové naučné stezky a udržují při životě už zmiňované tradice. Všechno, co nás obklopuje a co nám dává smysl, je nakonec dílem konkrétních žen, mužů a dětí. Prostě těch kteří, slovy klasika, „voní člověčinou“.
Vaši Iveta Toušlová a Josef Maršál
Ukázka z knihy:
Mechanický betlém z kukuřičného šustí
Bechlín
Historie stavění jesliček má svůj počátek v roce 1223. Tehdy je na Štědrý den uspořádal s lidmi a zvířaty v jeskyni vystlané slámou František z Assisi u italské vesnice Greccio. Tradice se díky řádu jezuitů rychle rozšířila do celé Evropy a v roce 1562 dorazila i do Čech. Poprvé
byl výjev narození Krista k vidění v kostele sv. Klimenta v pražském Klementinu. Když pak císařovna Marie Terezie svým dekretem v roce 1751 zakázala vystavovat betlémy v kostelech, začali si lidé vytvářet své vlastní doma. V jejich pojetí se exotická krajina měnila ve vesnice a města, jež lidoví betlémáři dobře znali. Kromě tradičních biblických postav pak do výjevů dosadili i své sousedy, ponocné, pastýře nebo hospodářská zvířata. Syn panovnice Josef II. sice za své vlády vydal tento zákaz znovu a rozšířil ho dokonce i na soukromé domy, tam ale šlo jeho dodržování jen těžko kontrolovat.
Byl to tedy paradoxně císařský zákaz, který přispěl k rozkvětu našeho dnes už tradičního lidového řemesla. Jak je vidět, v české kotlině se vždy našla cesta, jak výnosy vrchnosti obejít, případně je ještě využít ve svůj prospěch. Kdo měl šikovné ruce, začal vyřezávat figurky ze dřeva, kdo to nezvládl, ten si zkrátka vybral jiný materiál, třeba papír, vosk, plátno, pálenou hlínu nebo chlebové těsto. Každý betlém tak byl unikátem a už v průběhu
- století se objevily první soubory s pohyblivými výjevy. Tehdy pochopitelně na ruční pohon, později přibyly ty na elektrický. Nejznámější mechanický betlém, Proboštův, najdete v Třebechovicích pod Orebem.
Toto umění stále žije, a tak betlémy vznikají i v současnosti. Naprostý světový unikát se nachází v galerii v Bechlíně. Je rovněž mechanický a jeho figurky jsou zhotovené z velmi netradičního materiálu, kukuřičného šustí. Originální výjev vytvořila místní lidová umělkyně Jiřina Šustrová, která se původně věnovala práci s vizovickým těstem. Později se ale v Klubu lidové tvorby seznámila se zpracováním vrchních listů zlatého klasu a o jejím dalším směřování bylo rozhodnuto. Zcela běžně dostupná přírodnina jí učarovala natolik, že se nespokojila jen s výrobou obvyklých panenek…
Detail výjevů Podřipského betlému. FOTO: ROMAN ŠULC
Iveta Toušlová (* 1968) je česká novinářka, publicistka a televizní a rozhlasová moderátorka . Autorsky spolupracuje na televizních pořadech 13. komnata, Toulavá kamera a další, které také moderuje.
Josef Maršál (* 1966) je český novinář, moderátor, reportér a herec . Vystudoval VŠE v Praze (1986-1991). Od roku 1990 pracuje v Československé televizi, resp. od roku 1993 v České televizi.
Iveta Toušlová, Josef Maršál a kolektiv: Toulavá kamera 39, vydává nakladatelství Universum ve spolupráci s Edicí ČT, 240 stran, doporučená cena 349 Kč
