Přinášíme dobrou zprávu pro všechny, kteří v rozlehlém pavilonu pro levharty mandžuské dlouho s očekáváním vyhlíželi jejich obyvatele. Dne 18.6.2021 k nám ze Zoo Aschersleben v Německu přicestoval čtyřletý samec jménem Akeno. Prozatím ale potřebuje nějaký čas na aklimatizaci, než se v plné kráse ukáže návštěvníkům.
Česká republika měla v chovu mandžuských levhartů výjimečné postavení. V zoologické zahradě v Praze se ve své době nacházelo nejvíce čistokrevných zakladatelů mimo území Ruska. Jako druhá s jejich chovem v roce 2001 započala právě Zoo Olomouc, v níž se se doposud odchovalo 12 jedinců. Počty zvířat v zajetí několikanásobně převyšují jejich počet v přírodě. Za poslední léta se jeho stavy zvýšily až na 100 zvířat, která byla spočítána v roce 2017 (za využití fotopastí), původní monitoring v 70.letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu). Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry, nebo těžba dřeva a nerostných surovin. V přírodě se levhart mandžuský vyskytuje pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy. Jako jediný druh levharta dokáže přežít jak v extrémním horku, tak v extrémní zimě – jeho srst měří v zimě až 7,5 cm.
V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (-30 °C). Na lov se vydávají obvykle v noci. Kořist odnáší na skryté místo, někdy s ní vylézá i na stromy. Ruské zoo v čele se zoo v Novosibirsku podnikají veškeré kroky pro reintrodukci, vypouštění zvířat zpět do přírody.
Olomoucká zoo se do ní zapojila v roce 2005 poskytnutím jednoho levharta. Populaci v přírodě bude muset podpořit populace ze zoologických zahrad tak, aby se docílilo dostatečné genetické diverzity.
Foto: Olomouc
