Největší čeští lapkové, loupežníci a gangsteři – 6. díl

6. díl – Zrod podsvětí: Kasaři, vyděrači a městští vlci

Na přelomu 19. a 20. století se české země změnily k nepoznání. Parou a kouřem naplněná města rostla do výšky, z venkovských cest se stávala dlažba a lampy z plynu i elektřiny přetvářely noc v novou kulisu. Romantika zbojníků mizela. Jenže tam, kde ztrácí moc lesní temnota, začíná stín jiný – stín města.

Loupežníci, kteří kdysi ovládali hvozdy, se proměnili v muže v kabátech, co znali klíče, trezory a rytmus noci. Zrodilo se podsvětí – svět bez přírody, zato s pravidly, která byla možná ještě krutější.

 

Kasaři – noví páni noci

Už kolem roku 1880 se po městech začínají objevovat první kasaři, zloději, kteří si nebrali drobné. Jejich cílem byly sejfy, bankovní pokladny a spořitelny. Pracovali s přesností hodináře , s vrtáky, páčidly, pilníky i výbušninou. V noci, zatímco město spalo, klečeli nad těžkými dvířky trezorů a poslouchali tikot mechanismů.

Jedním z prvních známých mistrů svého „řemesla“ byl František Mach, muž s nenápadnou tváří a mozkem geniálního inženýra. V roce 1898 vykradl městskou záložnu v Kutné Hoře a zmizel beze stopy. Když ho po několika měsících dopadli, našli u něj přesnou repliku trezoru, na které trénoval doma ve sklepě. Soudce tehdy poznamenal: „Kdyby pracoval pro stát, mohl by být vynálezcem.“

Mach nebyl sám. Po městech působili muži s přezdívkami jako „Prachovák“, „Tichý Franta“ nebo „Malý Vorel“. Každý měl svůj styl – někdo rozřezával sejfy, jiný je „vypaloval“ kyselinou, další se spokojil s vloupáním do poštovních vagonů. Pro veřejnost to byla směs děsu a fascinace. Noviny přinášely titulky jako z dobrodružného románu: „Tajemný kasař opět udeřil!“ nebo „Noc, kdy zmizela pokladna z nádraží.“

 

Zločin jako řemeslo

Zatímco dřív šlo o zoufalé jednotlivce, teď vznikal systém. Kasaři se spojovali s překupníky, falešnými zlatníky a tiskaři. Každý měl svůj díl práce a zisku. Zločin se stal organizovaným řemeslem, které mělo hierarchii, ticho a disciplínu.

V předměstských krčmách se scházeli muži, kteří nikdy nepracovali, ale měli kapsy plné peněz. Někteří z nich dokonce drželi „učně“ – mladé chlapce z chudinských rodin, kteří se učili krást stejně, jako jiní řemeslníci cvičili zámečnictví. Policie už dávno nehonila loupežníky po lesích. Teď se musela naučit rozumět technice, chemii a psychologii.

Právě v těchto letech vznikl pražský kriminální odbor, který zavedl evidence pachatelů a fotografování zadržených. Poprvé se objevily otisky prstů. Moderní kriminalistika tak rostla ruku v ruce se zločinem, který ji vlastně inspiroval.

 

Pražské podsvětí

Na přelomu století se Praha stala městem kontrastů – paláce na nábřeží a o pár ulic dál špína, vlhkost, hlad. V Karlíně, na Žižkově, ve Vršovicích a na Smíchově se rodily nové legendy – městské gangy, které měly své „šéfy“, zpravodaje i advokáty.

Znalci té doby mluvili o „Bandě z Vršovic“, vedené jistým Karlem Prokopem, která ovládala krádeže zásilek a přepady výplatních vozů. Měli vlastní šifry a hesla, zbraně z Balkánu a spojence mezi dělníky. Když se roku 1908 pokusili přepadnout vůz s penězi pro železárny v Kladně, střelba trvala čtvrt hodiny  a noviny psaly o „malé válce u Kralup“.

V Brně a Ostravě se mezitím rodily jiné formy zločinu – vydírání podnikatelů a lichva. Některé bandy fungovaly jako dnešní mafie: nabízely „ochranu“ a výměnou braly pravidelné poplatky. Ti, kdo odmítli, často končili s rozbitým obchodem nebo „náhodným“ požárem.

 

Město jako nový les

Pro tyto nové zločince se město stalo tím, čím býval kdysi les pro zbojníky. Davy lidí poskytovaly úkryt, světla zakrývala tmu, a nikdo si nikoho nevšímal. Zmizel pojem čestného zbojníka, nahradila ho chladná kalkulace. Krást už nebylo gesto vzdoru vůči vrchnosti, ale práce.

Zároveň však v lidech zůstávala podivná fascinace. Když se v hospodě rozproudila řeč o kasaři, poslouchalo se se stejným napětím, s jakým dřív sedláci poslouchali příběhy o Graselovi. Jen hrdinové měli jinou podobu: místo vousatého zbojníka s pistolí to byl muž s klíčem, vrtákem a cigaretou v koutku úst.

 

Ženy podsvětí

Zapomínat nelze ani na ženy. Ve starých legendách hrály spíš roli milenek a zrádkyň, ale na přelomu století se objevily první „dámy z podsvětí“, které řídily pašerácké sítě a ukrývaly lup. V pražských předměstích se mluvilo o Růženě K., která provozovala nevěstinec a zároveň prala peníze několika gangům. Když ji zatkli, měla ve sklepě pokladnu se čtyřmi stovkami zlatých a seznam dlužníků – mezi nimi i četníky.

 

Cesta k temnému století

Rok 1914 všechno změnil. Válka rozložila staré pořádky, muži zmizeli na frontě a města se zaplnila zbídačenými lidmi, kteří ztratili práci i domov. Po skončení války se vrátili veteráni s nervy v troskách a pistolemi v kapsách. Právě z nich se stali noví „profesionálové“ – první skuteční gangsteři meziválečné éry.

Kasaři, vyděrači a podvodníci tak otevřeli dveře dvacátému století. Nebyli už romantickými postavami lidových balad, ale symbolem moderní doby, která znala elektřinu, automobily – a zločin, který se s nimi naučil držet krok.

 

Zločin se přestěhoval z lesa do města.
 A stejně jako kdysi na šumavských cestách, i teď zůstala za každým jeho krokem směs strachu, obdivu a tichého úžasu. Jen místo šibenice čekala cela.
 A možná i první skutečný gangsterský mýtus nové doby.