Konec školního roku je tady: Jak zvládnout vysvědčení s nadhledem, bez křiku a s motivací do budoucna

Vzduch voní létem, dny se natahují k nekončícímu večeru a ve školních lavicích už se víc hraje piškvorky a plánují prázdniny, než že by se někdo soustředil na výklad. Konec června je pro školáky magickým časem. Pro jejich rodiče je to však často období mírné nervozity. Blíží se den D – den, kdy děti domů přinesou papír, který v několika číslicích shrne jejich desetiměsíční úsilí.

Vysvědčení. Pro někoho důvod k oslavě, pro jiného strašák, který vyvolává stažený žaludek. Ať už na vašeho potomka v pátek čekají samé jedničky, nebo se v žákovské knížce na poslední chvíli zrodilo překvapení v podobě trojky či čtyřky, nejdůležitější roli teď hrajete vy – rodiče. Vaše reakce totiž ovlivní nejen atmosféru nadcházejícího léta, ale především to, jak se dítě bude k učení stavět v dalším školním roce.

Když se na papíře lesknou jedničky: Jak chválit správně?

Přinese domů čisté jedničky nebo vysvědčení, které odpovídá jeho maximálním možnostem? Skvělé! Oslava je rozhodně na místě. I zdánlivě bezproblémový úspěch by ale neměl zapadnout jako samozřejmost. Otázkou je, jak dítě pochválit, abychom v něm zažehli zdravou vnitřní motivaci.

Ožehavé téma: Peníze za známky?

Mnoho rodičů sahá po finančních odměnách. „Za každou jedničku stovka.“ Psychologové se však shodují, že z dlouhodobého hlediska to není nejlepší cesta. Dítě se pak neučí pro sebe, ale pro peníze. Jakmile finanční kohoutek vyschne, může opadnout i zájem o školu.

Zaměřte se na proces, ne na výsledek

Místo suchého konstatování „Ty jsi ale chytrá holka“ nebo „Jsi zkrátka nejlepší,“ zkuste ocenit úsilí.

• „Viděl jsem, jak poctivě ses připravoval na tu těžkou čtvrtletku z matematiky. Vyplatilo se to, jsem na tebe pyšný.“

• „Vím, jak moc ses prala s angličtinou, a ta dvojka je pro mě jako jednička s hvězdičkou.“

Tím dceři nebo synovi ukazujete, že si ceníte jejich práce, vytrvalosti a překonávání překážek, nikoli jen samotného talentu nebo výsledného čísla.

Zážitky nad věci

Nejlepší odměnou za dobré známky je společně strávený čas. Udělejte si z konce roku rodinný rituál. Zajděte na obří zmrzlinový pohár, do kina, na vyhlášené burgery, nebo naplánujte víkend v aquaparku či zábavním parku. Společný zážitek tvoří vzpomínky, které v dítěti zanechají hřejivý pocit: „Máma s tátou si všimli, že jsem makal, a oslavili to se mnou.“

Když se vysvědčení zrovna nepovedlo: Nadechnout, vydechnout a nekřičet

Co když ale dítě přinese domů známky, ze kterých vám vyskočí tlak nahoru a jemu se v očích zalesknou slzy strachu? Možná to víte dopředu, možná je to blesk z čistého nebe. První pravidlo zní: Zachovejte klid.

Důležité uvědomění: Žádná známka na světě nestojí za to, aby kvůli ní dítě prožívalo trauma, bálo se jít domů, nebo nedejbože uvažovalo o útěku. Vaše náruč musí zůstat bezpečným přístavem, i když to v ní občas bouří.

1. Zpracujte nejdřív své vlastní emoce

Pokud cítíte obrovský vztek nebo zklamání, neřešte vysvědčení hned ve dveřích. Řekněte: „Vidím, že to nedopadlo dobře. Teď si dáme všichni oběd, odpočineme si a promluvíme si o tom v klidu odpoledne.“ Tím dáte sobě i dítěti čas na zklidnění. Křik a výčitky totiž u dítěte spustí pouze obranný mechanismus – buď se uzavře do sebe, nebo začne útočit. Ani jedno k lepšímu prospěchu nepovede.

2. Oddělte známku od hodnoty dítěte

Dítě musí vědět, že vaše láska k němu není podmíněná jedničkami. Špatná známka z fyziky neznamená, že je dítě hloupé nebo špatné. Znamená to jen, že mu zkrátka nejde fyzika, nebo že v tomto pololetí polevilo v přípravě. Ujistěte ho, že ho máte rádi, i když vás výsledek mrzí.

3. Hledejte příčiny, ne viníky

Až emoce opadnou, sedněte si k tomu jako parťáci. Neklaďte řečnické otázky typu: „Co jsi celých pět měsíců dělal?“ Místo toho se ptejte konstruktivně:

• „Kde se stala chyba? Bylo té látky moc? Nerozuměl jsi výkladu paní učitelky?“

• „Co můžeme po prázdninách udělat jinak, aby se to neopakovalo?“

Možná zjistíte, že dítě potřebuje doučování, trpí specifickou poruchou učení, kterou jste dosud neodhalili, nebo prožívá těžké období v kolektivu a škola šla prostě stranou.

Prázdniny jsou svaté: Dejte jim čas na restart

Ať už dopadlo vysvědčení jakkoli, nemařte dětem prázdniny neustálým učením. Červenec a srpen jsou od toho, aby si dětský mozek odpočinul. Pokud budete školáka za trest celé léto držet u učebnic, do září nastoupí demotivovaný, unavený a s odporem k jakémukoli vzdělávání.

Pokud je potřeba dohnat vyloženě kritickou látku nebo se připravit na opravné zkoušky, nechte dítě první tři až čtyři týdny úplně vydechnout. S lehkým opakováním (ideálně zábavnou formou, skrze hry, čtení zajímavých knížek nebo dokumenty) začněte až v srpnu, a to maximálně na 30 až 45 minut denně.

 

Vysvědčení je jen kus papíru, který ukazuje momentální stav v několika málo předmětech. Neříká nic o tom, jak laskavé, kreativní, vtipné nebo manuálně zručné vaše dítě je. Neříká nic o tom, zda z něj vyroste skvělý a šťastný člověk.

Udělejte za uplynulým školním rokem tlustou čáru. Poděkujte dětem za to, jak to zvládly, hoďte tašky do kouta a vykročte do léta s čistou hlavou. Zasloužíte si to všichni!