V nakladatelském domě Albatros Media vychází unikátní kniha TERIBEAR s podtitulem Tajemství modré krabice, kterou napsala přední česká spisovatelka Alena Mornštajnová (Albatros, 369 Kč).
TERIBEAR je méďa hrdina a také maskot Nadace Terezy Maxové dětem už dlouhé roky, ale teprve nyní ožívá v příbězích Aleny Mornštajnové. Během svých napínavých dobrodružství navštíví zoologickou zahradu, les nebo třeba cirkus. S kým se při tom seznámí? A podaří se mu najít domov? Ilustrované vyprávění o přátelství, odvaze a odhodlání ukáže rodičům i dětem, že ke štěstí může dojít, doskákat nebo dojet na koloběžce úplně každý. Ať už je živý, nebo plyšový.
„Nabídka na napsání knihy o medvídkovi Terim přišla ve chvíli, kdy vyšla kniha Listopád, dopsala jsem knihu pro děti o kapce Áje a začala jsem s přípravami a rešeršováním další knihy pro dospělé čtenáře,“ popisuje autorka Mornštajnová, která se původně zdráhala nabídku přijmout.
Podle ní knih s medvídkem už je na světě dost. „Ale pak jsme si s Katkou Adamovou z Albatrosu a ředitelkou nadace Terezy Maxové Terezií Sverdlinovou začaly povídat o tom, jak by kniha měla vypadat. Ukázaly mi ilustraci medvídka od Vladimíra Žáka a už jsem byla ztracená. Začaly mě napadat situace, vtípky a děj, kterým by se příběh mohl odehrávat, a už jsem věděla, že knihu napíšu,“ přiznala dále spisovatelka.
Svého rozhodnutí nelituje. Spolupráce s nakladatelstvím, nadací i ilustrátorem byla pro ni naprosto bezproblémová, navíc dostala absolutní volnost ve psaní. „Shodli jsme se na Teriho charakteru, na tom, jací by měli být jeho přátelé, i kam by měl příběh směřovat. Nepociťovala jsem žádná omezení – naopak postava medvídka Teribeara a poslání nadace mě jen šťastně nasměrovaly.“
A jaký příběh z knihy je autorce nejbližší? „Žádný hrdina v knize není dokonalý. Každý z nich má nějakou slabost nebo takzvanou vadu na kráse. Já mám ráda třeba ten moment, kdy veverka Simonka bez rozmýšlení nabídne Terimu bydlení ve svém domku, ale pak ji napadne, že tam bude hodně těsno, a je nakonec ráda, že se Teri do jejího domečku nevyškrábe a ona ho bude pořád mít sama pro sebe – i když to samozřejmě nahlas nepřizná.“
Autorka chtěla napsat laskavou knihu, protože má pocit, že dobrota a laskavost se vytrácejí. „Nebo lépe řečeno – jsou považovány za slabost, a tak tyto vlastnosti mnoho lidí docela prostě skrývá. Chápu, že je potřeba psát i knihy, které dětem ukáží i odvrácenou tvář života, ale já takové knihy psát nechci. Byla bych ráda, kdyby moje dětské knihy byly nakažlivé – nakazily čtenáře laskavostí, a ti ji ve svém životě roznášeli dál.“
A co by knize samotná autorka popřála? „Terimu i nadaci popřeji to samé – aby na své cestě potkávali jen samé hodné lidi. Knize přeji hodně čtenářů a dětem, aby pomoc jakýchkoli nadací potřebovaly co nejméně.“
TEREZIE SVERDLINOVÁ, ŘEDITELKA NADACE TEREZY MAXOVÉ DĚTEM:
Kniha je věnována 25 letům úspěšného trvání Nadace Terezy Maxové. Jak tuto skutečnost vnímáte?
Celých dvacet pět let je našim hybným motorem touha přinést co nejvíc dobra a pozitivních změn do životů znevýhodněných dětí i rodin. A ačkoli pamatuji úplné počátky nadace v roce 1997 a vidím, kolika změnami nadace prošla, zejména co se tyče oblastí podpory, ale i své profesionality a získaných zkušeností, tak to, co se léty nemění je vize a motivace pomoci. Ta zůstala po celou dobu stejná.
Když jste se poprvé potkala s paní Maxovou, co to pro vás znamenalo a čím vás přesvědčila, že společně vytvoříte nadaci?
Poprvé jsem Terezku potkala ve svých dvaceti letech, tehdy ještě jako studentka politologie. Od prvního setkání jsem měla dojem, že se známe věky, byť se náš vztah budoval postupně a zraje jako víno. Hned bylo jasné, že Tereza není typ osobnosti, která jen poskytne své jméno, ba naopak. Její zapojení je ryzí a upřímné. Osobně se angažuje v nadační práci, přináší nápady, poskytuje kontakty a mnohé další – zkrátka myslí to opravdu vážně.
Příběh vašeho maskota medvídka Teribear byl nápadem už delší dobu nebo to přišlo spontánně?
Původním záměrem a snahou od roku 2008, co máme maskota, medvídka TERIBEARa, bylo dostat charitu, jako nedílnou součást, do každodenního života – ne nárazovými sbírkami, ale například vytvořením designové kolekce výrobků se symbolem „médi hrdiny“. Od roku 2015 přibyly k produktům i oblíbené charitativní happeningy „Hýbejte se s TERIBEARem“, kterých se každoročně účastní bezmála dvacet pět tisíc lidí. Přišlo nám však dobré a užitečné, aby náš méďa měl i osobnost, nezaměnitelný charakter a svůj životní příběh. Spontánní nápad to nebyl, nosily jsme jej v hlavě několik let, o to víc jsme nadšení, že konečně ožil v tak nádherném provedení, díky němuž mohou malí i velcí blíže nahlédnout do jeho světa.
Jaké jsou oslavy a vlastně i plány s nadací do dalších let?
K čtvrtstoletí naší činnosti jsme si nadělili hned několik dárků – nejen knihu TERIBEAR, ale i nové logo. Připravujeme ve spolupráci s Českou poštou a Zuzanou Lednickou z Najbrt studia, i nadační poštovní známku k našemu jubileu. Plánů máme nespočet a nadšení jej vyplnit také.
TEREZA MAXOVÁ, PATRONKA NADACE TEREZY MAXOVÉ DĚTEM:
Jak hodnotíte fungování Nadace Terezy Maxové za těch 25 let?
Velmi dobře. Pomohli jsme statisícům dětí a já jsem ráda, že jsem nepromarnila čas a dělala s bezvadnou partou lidí něco, co má smysl. Po těch pětadvaceti letech z mnoha malých dětí jsou dnes už dospělí, kteří stojí pevně na svých nohou. A já měla společně s nadací šanci, aspoň částečně, změnit jejich život k lepšímu.
Kam byste ještě chtěla své úsilí v nadaci posunout? Dá se to ještě?
Když jsme začínali, chtěli jsme zavřít kojenecké ústavy, a to se částečně díky nové legislativě, podařilo. Ale bohužel, je ještě spousta dětí, které vyrůstají bez rodičů nebo ve složitých podmínkách, a tak se naše pomoc rozšířila o náhradní rodinou péči, rodinám v krizi nebo třeba pomoc maminkám v azylových domech.
Příběhy medvídka, který je maskotem vaší nadace, knižně sepsala úspěšná spisovatelka Alena Mornštajnová. Kdy tato myšlenka vůbec přišla?
Červeného medvěda si spousta lidí vybavuje z naší akce „Hýbejte se s TERIBEARem“. Byli jsme rádi, když jsme ho mohli nechat ožít v pohádkovém vyprávění Aleny Mornštajnové a mohli jsme ho věnovat všem dětem. Nejen těm, co nemají domov.
ALENA MORNŠTAJNOVÁ
Vystudovala angličtinu a češtinu na univerzitě v Ostravě. Velkou část života pracovala jako překladatelka a učitelka angličtiny. Svou první knihu Slepá mapa psala 10 let. Následoval Hotýlek. Její třetí román Hana, který vyšel v roce 2017, pak způsobil skutečnou senzaci. Obdržela za něj cenu Česká kniha 2018 i Studentskou cenu Česká kniha 2018. Následovaly romány Tiché roky (2019) a Listopád (2021). Roku 2018 vydala v nakladatelství Albatros svou první knížku pro děti: Strašidýlko Stráša. Psaní této knihy vnímala jako terapii po těžkém tématu předchozího díla Hana. Další knihou pro děti Aleny Mornštajnové, která vznikla ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové, je Teribear – tajemství modré krabice.
NADACE TEREZY MAXOVÉ DĚTEM
Od roku 1997 pomáhá znevýhodněným a ohroženým dětem v České republice. Jejím základním posláním je umožnit každému dítěti vyrůstat v rodině. Jednou z důležitých oblastí pomoci je prevence nežádoucího odebrání dítěte z rodinného prostředí a zprostředkování konkrétní pomoci ohroženým rodinám. Nadace v dané oblasti podporuje např. terénní práce, akutní pomoc pro rodiny v krizi, dále nejrůznější terapie, adresnou pomoc matkám v azylových domech nebo odborné služby pro oběti domácího násilí. Více o její činnosti www.nadaceterezymaxove.cz.
Kredit: Albatros Media
