Life4you.cz - MP 
Ve voliéře výrů velkých je k vidění celkem šest sov – tři dospělí jedinci, jedno mládě z loňského roku a dvě letošní mláďata. Ta mají ještě prachové peří, takže jsou od starších obyvatel voliéry dobře rozeznatelná. Největší sova Evropy a jedna z největších sov světa se v Zoo Ostrava v posledních letech rozmnožuje pravidelně.
Výři velcí obývají v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava voliéru nad výběhem Čitván. Aktuálně ji obývá šest jedinců – dospělý samec, rodičovský pár, jejich loňské mládě (samice) a dvě letošní, která se vylíhla 23. a 25. dubna. Mláďata jsou porostlá prachovým peřím a zcela odkázána na péči rodičů. Rodiče se o své potomky příkladně starají a ti postupně dorůstají do velikosti dospělých jedinců. Veterinární kontrola, která proběhla v polovině června, potvrdila, že se jedná o samce a samici.
Ostravská zoo chová výry velké od roku 1971, první mláďata zde byla odchována v 80. letech 20. století. Chov výrů velkých pak pokračoval bez odchovů. Další mláďata byla odchovaná až v roce 2017. Od tohoto roku se výrům podařilo odchovat jedenáct mláďat, včetně těch letošních.
Výr velký (Bubo bubo) z čeledi puštíkovitých (Strigidae) je největší sovou Evropy. Hmotnost samce se pohybuje v rozmezí 1500–2800 g, samice mezi 1750–4200 g. Loví hraboše, potkany, zajíce, ježky, bažanty i některé dravce a sovy. V ČR hnízdí hlavně ve středních polohách, ve vhodném prostředí i v nížinách. Na rozdíl od ostatních sov, které hnízdí v dutinách, příp. náhradních budkách, je hnízdo výrů umístěno na zemi nebo na skalních římsách. Samice sov zasedají na snůšky po snesení prvního vejce a postupně snášejí další, což znamená, že mláďata se líhnou postupně i v několikadenních intervalech. To vede k poměrně výrazným velikostním rozdílům mladých sov. Tato hnízdní strategie má zaručit, že v případě nedostatku potravy přežijí alespoň ta nejstarší a nejsilnější mláďata.
Začátkem 20. století byla tato sova v mnoha částech Evropy v důsledku trvalého pronásledování člověkem téměř vyhubena. K postupnému navyšování stavů začalo docházet až po vyhlášení zákonné ochrany v roce 1929. V letech 1973–77 byla celková početnost odhadnuta na 400–600 párů, v období let 2001–2003 se početní stavy zvýšily na 600–900 párů. Nyní jsou pro tuto sovu největší hrozbou sloupy vysokého napětí. V ČR je výr velký zvláště chráněným druhem, ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. je řazen v kategorii „ohrožený“. Chrání jej i mezinárodní úmluva CITES.
