Nezbytnost na cesty? Slušné chování

Za mžourání do telefonu u stolu vás nepochválí v zemích, kde funguje prominentní restauratérská kultura. Italové nebo Francouzi by pravděpodobně považovali za urážku, že místo vychutnávání si jejich s láskou připraveného jídla raději kontrolujete followery,“ poznamenává Iva Pluháčková.

Řízky s sebou nebalte

Ne nadarmo se říká, že skrze kuchyň poznáte kulturu. V některých zemích jsou rituály spojené s jídlem esenciální součástí života lidí a mají svá daná pravidla. Jídlo může být exotické a nemusí vám chutnat, snažte se to ale nedávat příliš najevo. „Přílišné projevy nevole u stolu jsou tabu všude. Také by se vám nelíbilo, kdyby někdo hanil vepřo knedlo zelo vaší babičky jen proto, že nejí tučné vepřové maso. Ochutnat místní kuchyni je nejen zdvořilé, ale i poučné. Možná zjistíte, že jste právě objevili své nejoblíbenější jídlo,“ směje se expertka na slušné mravy.
Stejně jako samotné speciality na stole, i chování u něj se může v na různých místech světa lišit. „Ve Francii vám prominou bagetu položenou přímo na stole, v Indii na vás budou koukat divně, vezmete-li do ruky příbor, v Japonsku či Koreji si zas mohou myslet, že vám jídlo nechutná, nebudete-li dost srkat a mlaskat. Zvyky mají svou letitou tradici, která může vycházet buď z dřívějšího způsobu života nebo třeba z náboženských praktik,“ říká Iva Pluháčková. Není ostudou se zeptat obsluhy v restauraci nebo se porozhlédnout po okolních stolech, jak se věci mají, pokud si stolovací etiketou nejste jisti.
Samozřejmostí by nemělo být ani vybalit kdekoliv svačinu a začít se stravovat. „V některých historických zónách v Římě je vyloženě zakázané se stravovat. Důvod je estetický i pragmatický – tam kde se nejí, nezůstávají odpadky. Za nezdvořilé turisty to tak vyřešila městská vyhláška,“ usmívá se Iva Pluháčková.

Pozor na holou kůži!

Každý zcestovalý člověk vám potvrdí, že je výhodou umět se obléct jako místní. V některých zemích existují dokonce předpisy oblékání, které je třeba dodržovat. V mnoha arabských zemích se ženy nesmí odhalovat, promenádu v plavkách tedy nečekejte. „Dresscode“ po vás však mohou vyžadovat i jinde. Do některých historických budov například v Benátkách vás v kraťasech a s nezahalenými rameny vůbec nepustí. Horko je nepříjemné pro všechny, sporý oděv ale není vždy řešení. „Ne vždy jsou pravidla tak extrémní, že vám za jejich nedodržování hrozí až pokuta, umět splynout s davem místních je ale velmi užitečné. Svědčí to o vaší sociální adaptabilitě, navíc nejste tak nápadní pro případné kapsáře, kteří míří hlavně na turisty. Různé země také mají různou míru formality běžného oděvu. V Americe můžete celý den chodit v legínách a v mikině a nikdo ani nemrkne, jde hlavně o komfort. Naopak v Anglii, kde jsou nároky stále trochu konzervativnější, by vás v takovém oblečení nemuseli vůbec pustit do restaurace, ať už máte na kontě jakékoliv jmění,“ upozorňuje Iva Pluháčková.

S pokorou nejdál dojdeš

Pokud jste se ocitli v cizí zemi a tápete co se týče místních zvyklostí, neberte to jako konec světa. „Můžete se do určité míry spolehnout na to, že místní lidé k vám budou tolerantní. Díky statusu turisty si můžete dovolit mnoho. Jistě ale ocení, budete-li se v jejich zemi chovat s respektem k jejím odlišnostem. Velmi rádi uvidí, že se snažíte chovat jako host, který je ochoten dodržovat daná pravidla,“ dodává Iva Pluháčková. Myslete na to, že jakmile vyrazíte za hranice, stáváte se cizincem vy. Univerzálním pravidlem je tedy zůstat pokorný a otevřený novým zvyklostem a vjemům. A nezapomeňte si dovolenou pořádně užít!