Být nosálem v táborské zoologické zahradě není vůbec nic jednoduchého. Vždyť v rozlehlém výběhu je spousta zajímavých prolézaček, které je potřeba stále znova a znova zkoušet. Návštěvníkům se tak může zdát, že se nosálové ani na chvíli nezastaví. V jednu chvíli je vysoko ve větvích, za malý okamžik už se schovává v děravém pařezu. Velkou energii sebere také úprk pro jídlo, o které se nosálové rozhodně nechtějí vůbec dělit. Musí být u ošetřovatelů první, co kdyby se na ně náhodou nedostalo? Není proto divu, že po takovém sportovním výkonu se i neposední nosálové rádi natáhnou a odpočívají. Jako například táborská nosálí slečna Sisi, kterou při jejím odpočinku zachytila ošetřovatelka Veronika Koutenská.
Nosál červený pocházející z deštných pralesů jižní Ameriky je velmi inteligentní zvíře. I díky tomu si je pořizovali indiáni, součástí jejich kmenů často bývaly nosálí samice. Tato milá a bystrá zvířata si oblíbili také první kolonizátoři, kteří je přivezli do kontinentální Evropy. V současnosti se nosálové stávají stále oblíbenějším domácím mazlíčkem, přestože jejich chov v domácnosti není příliš vhodný.
Nosálové červení tráví většinu času na stromech, kde dokonce i jí a spí. Také v ZOO Tábor ho nejčastěji najdete ve větvích, kde má díky svému šikovnému ocasu velmi dobrou stabilitu.
