Rozhovor se Štěpánek Javůrkem ke knize Sudetský dům

Odkud se vzala inspirace pro vaši novou knihu Sudetský dům?

 

K napsání tohoto příběhu mě přivedla vlastně náhoda. Měl jsem zrovna rozepsanou úplně jinou knihu, když jsem náhodně vyposlechl jeden skutečný příběh o tom, jak se česká rodina po válce dostala do pohraničí, kde jí byl přidělen dům. V tom domě ale stále žili Němci, čekající na odsun. A právě tato situace, pro nás dnes těžko představitelná, je ústředním motivem knihy Sudetský dům.

 

Jsou některé osudy reálné?

 

Jak jsem již naznačil, reálný je ten základní příběh. Situací, kdy po válce museli v pohraničí žít Češi a Němci pod jednou střechou, bylo mnoho. Nebylo to nic ojedinělého. Nicméně konkrétní příběh těch dvou rodin v mé knize, které dal osud tak nečekaně dohromady, je smyšlený. I když historek jsem na toto téma slyšel dost i ve vlastní rodině. Moje praprarodiče ostatně také přišli z vnitrozemí do Sudet těsně po válce.

Štěpán Javůrek

Jste známý láskou ke Krušným horám, kde se bere ta fascinace?

 

Není v tom nic zvláštního. Krušné hory jsou prostě můj domov. A já myslím, že lásku k domovu má většina z nás. Já se jen snažím svůj domov, tedy Krušné hory, co nejlépe poznat a příběhy zdejších obyvatel dokumentovat.

 

Glasendorf (Sklenářovice) jsou zaniklou obcí? Kde přesně bychom ji našli? A jak jste ji našel vy?

 

Skutečný Glasendorf existoval. Byla to vesnice v Krkonoších a její český název byl Sklenářovice. Můj knižní Glasendorf je však vesnice smyšlená, nacházející se v horách. Kde a v jakých horách leží knižní Glasendorf, ve kterém se děj odehrává, to je ale na fantazii každého čtenáře. Tentokrát nepopisuji žádné konkrétní místo, a tak si každý může představovat třeba vesnici, kterou zná a hory, které má rád.

 

A co osudy rodin?

 

Jak už jsem říkal, osudy knižních hrdinů jsou smyšlené. Ten příběh, který popisuji, se v různých podobách odehrával v celém poválečném pohraničí. Ale tak, jak jej popisuji já, se odehrál pouze v mé hlavě. Ale hlavní hrdinové knihy – Jiří a Marie Smolíkovi, se jmenují stejně, jako má prababička a pradědeček.

 

Na co se mohou čtenář těšit příště?

 

Mohou se těšit na pokračování příběhu, neboť příští rok vyjde Sudetský dům II. Nemám rád natahování příběhů, ale tady se to přímo nabízelo. Zatímco první kniha končí poválečným odsunem Němců, ta druhá bude o tom, jak se v Sudetském domě žilo po nástupu komunistů, v tragických padesátých létech.