Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 28. září ve 21.35 na Primě.
Slavnostní večer v den státního svátku otevře Jan Kraus příjemným povídáním s písničkářem Pokáčem, který před pouhými několika dny odehrál svůj dosud největší koncert před vyprodanou O2 arénou. A také vydal svoji první knížku pro děti, respektive leporelo s dětskými říkánkami, kterou přinesl svému hostiteli jako dárek. Ostatně říkánky jsou Pokáčovou specialitou. I když jak sám poznamená, mluvit normálně a ne jen v rýmech mu nedělá problém. „Po mně teď všude chtějí, abych jim psal básničky,“ říká umělec, který skromně odmítá myšlenku, že by jeho schopnost rýmovat byla mimořádným darem shůry. „Spíš jsem to musel dlouho trénovat.“ A tento talent prý dokonce nezneužil ani při námluvách své manželky, bývalé úspěšné vícebojařky Elišky Klučinové. „Já jí spíš občas napíšu nějakou písničku, a jí se to buď líbí, nebo taky ne,“ dodává. „Poslední písničku jsem jí teda složil už docela dávno. To budu muset napravit!“ Přiznává však, že když úplně na začátku začal psát básničky, přeci jen tak trochu doufal, že na to bude balit holky. Bylo to ale hlavně o počítačích, protože nic jiného vlastně neznal. „Psal jsem o počítačích a ono to ty holky moc nezajímalo. Pak sice začali na moje koncerty chodit lidi, ale zase to byli spíš ajťáci.“ Zlom nastal, až když složil jeden ze svých největších a nejznámějších hitů Mám doma kočku. „Ukázalo se, že kočku má doma hodně lidí a že ty lidi jsou taková jako zvláštní sorta, že se rádi tou kočičkou chlubí. Například u klipu k této písničce, místo aby lidi psali do komentáře, že se jim to líbí, posílají tam svoje selfíčka s kočkou,“ poukazuje na určité specifikum písničkář, který dnes píše a zpívá o všem možném, třeba i o aktuálním dění. Dále se dozvíme, že není jediným členem své rodiny, kdo dokázal vyprodat halu. „Ona vyprodala O2 arénu dřív než já,“ připomíná úspěch své manželky a matky svého syna z halového mistrovství Evropy 2015, „tam získala bronz a tam bylo narváno.“ Svoji aktivní kariéru pak ukončila v roce 2019. „Ona mě poznala a pak toho nechala,“ komentuje s nadsázkou hudebník, jehož tvorbu publikum zkrátka miluje. „Mně se na folku vždycky líbilo, že to bylo takové ryzí a upřímné, že se to dalo zahrát na kytaru, kdežto písničky od velkých kapel musí vždycky být nějaké složité aranže a složení. Ale je zajímavé, pokud se nepletu, že třeba na Slovensku nemají až tak moc vlastních slovenských folkařů. U ohníčku si tam hrají Nedvědy a podobně.“
Druhým dnešním hostem bude herečka a dokumentaristka Petra Nesvačilová, která v nejbližší době očekává narození svého prvního potomka. Její herecký kolega a moderátor Jan Kraus jí proto raději hned v úvodu ukáže, že je na případný porod připraven. „To jste ale strašně hodný! To je od vás hezký! Já chodím často takhle na návštěvy, ale zatím nikdo to neměl takhle připravený,“ raduje se z takové ohleduplnosti oblíbená herečka a prozradí, že ona sama má k porodu pozvanou doktorku, dulu i porodní asistentku a svého muže. „Říkala jsem si, že bude fajn, když mi budou všichni fandit a budou říkat, že jsem skvělá. Já si tak nějak naivně představuju, že to bude takový večírek. Jsem taková společenská, mám ráda oslavy, rodinné srazy, oslavu svých narozenin…“ popisuje svoji ideální představu, jak by měl její první porod probíhat. „Je tam ještě tak měsíc čas, ale i teď už by to klidně mohlo být.“ Ovšem ani Petra se nenechá zahanbit a předá svému hostiteli spoustu dárků – diář na příští rok, který sestavila spolu s Hankou Vágnerovou, svoji knihu a audioknihu Skutečná, k níž se smíchem dodává: „Já čtu myslím srandovně. Mám různé slovní hendikepy.“ Poté, co si s Janem Krausem vzájemně vysvětlí, jaké má kdo rád styly namlouvání audioknih, vrhnou se na prohlížení diáře a rozbor doporučení, která jsou v něm pro jeho uživatele od autorek uvedena. „Napiš na neznámé číslo je, že když třeba máte volný večer a cítíte nudu, tak napište na neznámé číslo a budete mít srandu,“ vysvětluje Petra a vzpomíná, že jako dítě s kamarádkami telefonovaly na neznámá čísla, něco rychle řekly do telefonu a pak zavěsily. A že si u toho užily srandy kopec. „To bylo v devadesátkách. Tenkrát byly Zlaté stránky, tak třeba z nich jsme si vybraly číslo. Anebo jsme volaly klukům, kteří se nám líbili.“ Zato nový dokument nemá aktuálně žádný, protože na něj potřebuje čas. „Před dvěma roky jsem udělala dokument Vojna Ztohoven, což je o česko-ruských vztazích, a teď píšu,“ přibližuje. „Já dělám dokument vždycky jednou za čtyři roky. Jsou pro mě těžké, takže potřebuju čtyři roky. Teď píšu a je to ve fázi vývoje.“
S naším třetím hostem, neurovědcem prof. Ivanem Rektorem, se vydáme na cestu do hlubin lidského mozku a dozvíme se více o unikátním vědeckém výzkumu, který mapuje, co s lidmi, resp. jejich potomky až do třetí generace udělá extrémní stres, jako například z holokaustu či koncentráku. „Nevím, jestli se to přenáší geneticky, protože genetické studie, které jsme dělali, ještě nevyšly, ale teď připravujeme epigenetickou studii. Takže my stále ještě nevíme, jestli ten přenos je epigenetický nebo jestli je to přenos sociální, který jde od rodičů a prarodičů,“ vysvětluje s tím, že v mozku jsou evidentní změny. „V první generaci, tedy u lidí, kterým je sedmdesát, sedmdesát pět vidíme v porovnání se stejně starou kontrolní skupinou změny v mozku. A v druhé a třetí generaci vidíme na základě psychologických testů, stejně jako v té první, stres. A ve druhé a třetí generaci nevidíme změny ve struktuře mozku, ale v konektivitě, to znamená, jak jsou propojeny struktury. Čtvrtou jsme ještě nedělali, protože je brzy. Ale teď jsme začali dělat Ukrajinky, které přišly z válečného stresu,“ popisuje vědec. „Máme grant i na balkánskou válku, ale to jsme nyní upozadili a začali jsme řešit Ukrajinky, protože je to akutní.“ Jak konkrétně se přenos stresu projevuje? Co je posttraumatický růst? A co se dozvíme o české povaze? To a mnohem více uvidíte v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!
