Druhá tráva na albu Díl druhý sází na vlastní skladby.

Kapela Druhá tráva vydává nové album nazvané Díl druhý. Jde o následovníka cenami Anděl ověnčeného alba Díl první. Zatímco na „jedničce“ převažovaly převzaté skladby, dvojka je postavená na autorských věcech. I v tomto případě skupina v čele s frontmanem Robertem Křesťanem přizvala producenta Eddieho Stevense, známého především spolupracemi s britskými tanečními kapelami. Jeho experimentální přístup posunul svébytný akustický zvuk Druhé trávy do jiných kontextů. V Birdland Studios na úpatí slovenských Súľovských vrchů se nebál do aranží zapojit klávesové nástroje, syntezátory, netradiční studiové efekty nebo kapelu posunout až za hranici její komfortní zóny.

Robert Křesťan & Druhá Tráva – Crazy Horse

První singl Crazy Horse je poctou indiánskému náčelníkovi, kterého proslavila především vítězství nad armádou USA v bitvách u Rosebudu a Little Big Hornu. Zajímavostí je, že v něm zní i originální lakotština. „Hlavním motivem této skladby jsou vzpomínky na důležitá témata mého dětství a dospívání. Především na skauting, E. T. Setona, romány Karla Maye nebo muziku, která s tím souvisí, zejména písničky raných Greenhornů,“ popisuje zpěvák Robert Křesťan.

Producent Eddie Stevens začal s kapelou nahrávat původně dvojalbum. To nakonec kvůli pandemické situaci a lockdownům Druhá tráva rozdělila na dvě části a předloni z něj vydala první z nich. „Nyní, s odstupem času, už pro mě není Díl druhý pouze druhou polovinou celého projektu. Skoro jako bychom stáli u jiného projektu. Kromě jedné skladby, která byla nahrána ve stejnou dobu jako první část, jsou to všechno nové a originální písně, nahrané s jiným záměrem ve velmi odlišném studiu,“ popisuje producent Eddie Stevens, který oceňuje spolupráci s tak virtuózními muzikanty, jakými členové Druhé trávy bezpochyby jsou.

„Jsou to ale také skvělí lidé s otevřenou myslí. Byli otevření i mému někdy méně než konvenčnímu přístupu k nahrávání, které se pokouší umožnit studiu a veškerému jeho vybavení a prostorům hrát hudební roli ve skladbách. Všichni jsme se v tom prostoru posouvali, nějak reagovali nebo přizpůsobovali svůj přístup všemu, co k nám často nečekaně přicházelo. Díky tomu nahrávka dýchá – ožívá – roste. Můj přínos byl v tom, abych tento koncept uvedl do pohybu,“ vysvětluje Stevens a doufá, že podobné dobrodružství bude zažívat i posluchač. „Jeho role bude nejen při vnímání nového materiálu, ale i v neustálém procesu, který při poslechu putuje podobně jako tekoucí řeka prosakující do všeho kolem. A z toho pak vzniká koherentní umění, které se čte téměř jako deník – jedna část dlouhého a neustále se vyvíjejícího příběhu, možná už ne druhého dílu, ale spíše části X,“ dodává.

Nové album je prošpikované nejrůznějšími intermezzy, které producent natočil právě během nahrávání s kapelou na úpatí slovenských hor. A to, aniž by to hudebníci věděli. Slyšíme však i ruchy okolní přírody, včetně zurčení potoka u studia. „Potok je v nahrávce metaforou plynutí času. Všude jsou odkazy na minulost, přítomnost a budoucnost Druhé trávy. Možná pohřbené hluboko a zcela správně se vyhýbající přímé záři světel, ale je to tam. Celá nahrávka se opírá o tuto metaforu. Je to v textech, instrumentaci, stylu hry, stylu nahrávání. Takže jde svým způsobem o nějaké hledání – hledání, jak to Proust poeticky nazval – hledání ztraceného času,“ uzavírá producent.