Přestože Petr Pěnkava vystavuje málo a své obrazy neprodává pro Mělník vždy rád dělá výjimku: „Žiji již delší dobu na Kokořínsku a tak je vcelku pochopitelné, že nejčastěji a také nejraději vystavuji v Mělníku. V Regionálním muzeu to bude pošesté, mám to tam rád a vážím si toho, že jsem vítán. Má poslední výstava (dvě části) na počátku roku 2022 v Brandýse nad Labem byla nečekaně hojně navštívená i příznivci z Mělníka. Proto jsem cítil povinnost, výstavu na počátku roku 2023, obohatit o obrazy nové a doufám že i přes jejich pracnost, jich nebude méně než deset.“ Výstava obrazů svérázného malíře „Petr Pěnkava…Nic složitého“ bude ve velkém sále muzea zahájena ve čtvrtek 12. 1. v 17:00 hodin.
Už od kolébky „světoběžník“. Rodina se stále stěhovala od kasáren ke kasárnám. Otec byl důstojník ČS armády.
Závěr svého mládí prožil na úpatí Krušných hor. Tam jeho otec skončil, jako mnoho jiných vojáků za „bolševika“, v uhelných dolech. Po vyučení automechanikem a po skončení vojenské služby, odešel Petr do exilu do Švýcarska, potažmo se toulal Evropou.
Živil se jako malíř pokojů, umývač aut, obsluhoval benzinovou pumpu, vrátil se k profesi automechanika, pak byl kulisákem, dekoratérem v obchodním domě a posléze designérem hodinek. V té době se věnoval surrealismu a abstraktní malbě. První větší výstavu měl ve francouzském Mulhause.
Po návratu do Československa nemaloval. Tedy maloval, ale pokoje, dělal závozníka, řidiče, dokončil večerní studium stavební průmyslové školy a pokračoval jako stavební mistr, traťmistr, stavební technik památkové péče i soudní znalec v oboru stavebnictví. Především, jak sám tvrdil,“ maloval osm let“ jeden velký obraz, obnovoval zanikající zemědělskou usedlost, kterou koupil za „kapitalistické“ peníze u Kralup nad Vltavou.
Na začátku nového tisíciletí slíbil při druhé láhvi vína, příteli ze Švýcarska, který mu nečinnost v malování často vyčítal, že až znova přijede, bude zde na něj čekat namalovaný obraz. A tak po patnácti ledech opět maloval
a obrazy začaly přibývat. V roce 2000, poprvé vystavoval v kulturním centru „NOSTALGIE“, kterou vybudoval
z opuštěného „prasečáku“ v Šemanovicích u Kokořína. Obrázky se líbily, množily a prošly mnoha výstavami. “Čeho je moc, toho je příliš”, řekl si. Šňůru výstav ukončil a rozhodl se odejít bokem od civilizace, jak říká, mezi srnky. Opravil romantickou usedlost, u Kokořína a lidskému každodennímu ruchu se vyhýbá.
V Pěnkavových obrazech vstupujete do líbezného světa harmonické krajiny, která není statická, ale ve které se odehrává i příběh. Mají půvab krajinomalby vyjádřenou osobitým stylem i vtipnou inteligentní pointu. Malíř svou svéráznou filozofií upozorňuje na komplikovanou současnost lidstva i smutný úděl zvířat a devastaci přírody
a to ne burcujícím apelem, ale laskavou příjemnou formou.
Petr Pěnkava například ví, že pro krávy by cesta do Indie byla povýšením z jatečního skotu k posvátnosti. Jako člověk i jako malíř, patří do skupiny divných ptáků, kteří nám přinášejí i jiný způsob chápání neveselé současnosti, způsobem veskrze příjemným.
