Krásný pár sov pálených žije od minulého týdne v táborské zoologické zahradě. Bohužel zatím soví sameček ani samička nemají jméno. A to je příležitost pro všechny příznivce zahrady i širokou veřejnost. Až do 2. dubna mohou své návrhy psát pod příslušný příspěvek na facebookovém profilu ZOO Tábor. Na autory vybraných jmen čekají rodinné vstupenky a zajímavé knížky.
„Sovy pálené rozšířily naši kolekci sov teprve minulý týden. Rychle se u nás zabydlely a tak je čas vyhlásit oblíbenou soutěž. Sameček ani samička zatím nemají jméno, což je příležitost pro všechny soutěživé příznivce. Až do 2. dubna může kdokoliv napsat pod příspěvek na facebookovém profilu naší zoo návrhy na jméno. Autor či autoři vybraných jmen dostanou rodinnou vstupenku do zoo a zajímavou knihu z naší produkce dle vlastního výběru,“ říká mluvčí ZOO Tábor Filip Sušanka.
Chov sov pálených plně zapadá do konceptu táborské zoo. „Sovy pálené z volné přírody postupně mizí. Největším nebezpečím je pro ně člověk, nejčastější zjištěnou příčinou smrti těchto krásných sov je srážka s autem či vlakem. Velké riziko představuje také používání chemických prostředků proti hlodavcům, kteří tvoří podstatnou část potravy těchto sov. Některé odhady mluví o tom, že na českém území přežívá už jen 150 až 450 párů. V Česku je tak sova pálená zvláště chráněná jako silně ohrožený druh,“ zdůrazňuje ředitel ZOO Tábor Evžen Korec.
„Naším hlavním posláním je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Proto jsme velmi rádi, že se naše zvířecí osazenstvo rozrostlo hned o pár těchto krásných a bohužel ve volné přírodě vymírajících sov. Stejně jako všechna ostatní zvířata u nás budou mít ty nejlepší možné podmínky. Doufáme, že bychom v budoucnu mohli sovy pálené pravidelně odchovávat,“ naznačuje další plány se sovím párem ředitel Korec.
Sova pálená je snadno rozeznatelná podle výrazného závoje srdčitého tvaru kolem obličeje, velkých černých očí a charakteristického zbarvení. Spodní strana těla je bílá až žlutohnědá s tmavým skvrněním, svrchní strana tmavá – břidlicově černá s jemným bílým skvrněním.
Původně sovy pálené žily v otevřené krajině se skálami či světlými lesy, postupem času se ale přizpůsobily blízkosti člověka. V současnosti tak hnízdí hlavně v budovách, převážně na půdách. Oblíbily si ale také věže kostelů, zříceniny a zemědělské usedlosti. Zemědělcům pomáhají tím, že v okolí loví hraboše a myši. Populaci sov však decimuje používání jedů k hubení hlodavců. Hlavním predátorem sov je kuna skalní.
Sova pálená má velmi dobrý sluch, díky kterému dokáže přesně lokalizovat svou kořist. Drtivou část potravy (až 95 procent) tvoří drobní savci, nejoblíbenějším úlovkem jsou hraboši polní. Občas uloví i malé ptáky, obojživelníky nebo hmyz. Kořist loví převážně v noci, nízkým neslyšným letem těsně nad zemí.
Sova pálená vytváří trvalé páry, které většinou zůstávají věrní místu hnízdění. Tok začíná podle počasí během února či března, první hnízdění se odehrává obvykle v dubnu, druhé pak v červenci nebo srpnu. Na vejcích sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Vylíhnutá mláďata pak krmí oba rodiče. Z hnízda mladé sovy poprvé vylétnou po zhruba 60 dnech.
Sovy pálené rozšířily kolekci sov v ZOO Tábor, kde už žijí kalous ušatý, puštík bradatý, puštík obecný, sovice sněžní a výr velký.
