Rozzlobit některého z bohů ve starověkém Řecku rozhodně není dobrý nápad. A stárnoucí slavný hrdina Jason právě pořádně naštval samotného boha moří Poseidona.
Zvídavou a neposednou myšku Pattie a jejího neohrabaného kočičího kamaráda Sama tak čeká hodně nebezpečný úkol.
Po boku Jasona, jehož město hrozí Poseidon zničit, musí čelit nejnebezpečnějším tvorům mytologie.
Veselé a vynalézavé komediální dobrodružství pro celou rodinu od týmu bláznivých tvůrců filmů Esa z pralesa a Princezna rebelka.
O filmu:
Rozhovor s režisérem a spoluautorem scénáře Davidem Alauxem
Existuje nějaký konkrétní film, který Vás inspiroval pro Váš nejnovější animovaný příběh?
Jason a Argonauti. Bylo mi 7 nebo 8 let, byl jsem tehdy naprosto ohromen, ale nechápal jsem, jak můžete přimět monstra a kostlivce, aby se na plátně pohybovali. Byl to můj otec, kdo mi to všechno vysvětlil. Vzal svou kameru, natočil magnetická písmena na lednici a z toho pak udělal krátký film. Tak jsem objevil základ možností animace. Pak jsem viděl další ohromující filmy, jako Souboj Titánů, což byl v podstatě začátek mého zájmu a výzkumu. Chtěl jsem sledovat dobrodružné filmy s monstry a zvláštními efekty, jako Star Wars nebo Sedmá Sindibádova cesta. Tyhle filmy byly v 80. letech spíše vzácností.
Erica Tostiho a Jeana-Françoise Tostiho jsem potkal na střední škole a tuhle vášeň jsme sdíleli. Začali jsme společně experimentovat. Náš úplně první „domácí“ film byl s postavičkami z modelíny. Jmenoval se Monstrum. Uchvátili nás první kraťasy Wallace a Gromita. Ta technika byla neuvěřitelná, ale nikdy neměla přednost před příběhem, postavami, humorem. Obzory se nám otevřely: mohli jste vytvořit animaci i s velmi omezenými prostředky.
Založení TAT Productions s Ericem a Françoisem, když Vám bylo 28 let, bylo výzvou nebo mladickým bláznovstvím?
Obojí. Nikdo z nás nestudoval film, takže možnost filmařské kariéry ani nepřicházela v úvahu. Touha ale přetrvala, a tak jsme zkusili štěstí. Naše první krátké filmy uspěly na festivalech a společnost jsme založili v roce 2000. Od začátku jsme s Ericem a Jean-Françoisem sdíleli vášeň pro fantazii a touhu vyprávět originální příběhy, točit filmy, které bychom rádi viděli, když jsme byli mladší. Eric a já jsme více inklinovali k režii, zatímco Jean-François raději dohlížel a produkoval. Každý z nás si přirozeně našel své místo. Věděli jsme, že bude chvíli trvat, než se staneme důvěryhodnými. Prvních pár let jsme byli v režimu přežití a přijímali zakázky na reklamu. Byl to krátký, 36 minutový animák Spike (2008) pro France 3, který vše změnil. To nám umožnilo natočit Esa z pralesa: Dobytí jižního pólu (The Jungle Bunch – Back to the Ice Floe, 2011), další krátký film, který odstartoval televizní seriál a poté celovečerní film. Od vzniku TAT Productions to trvalo 6 let, aby nás naše projekty uživily. A bylo to 17 let předtím, než jsme natočili kinofilm Esa z pralesa (The Jungle Bunch, 2017).
Když jste začínal s TAT Productions, spolupracoval jste s grafiky, projektovými manažery a dalšími specialisty?
Ani ne, byli jsme tři! Když jsme dostali práci pro reklamu, najali jsme pár technických spolupracovníků, ale psali jsme, režírovali a upravovali jsme to sami. Na místě jsme se naučili všechny práce spojené s produkcí, což nás přesvědčilo investovat do studia. Připadalo nám přirozené zvládnout celý proces, chtěli jsme dělat věci po svém, aniž bychom se museli komukoliv zodpovídat. Se změnou rozsahu produkcí jsme se dostali ze 3 lidí na 15 až 20 na Spikovi, na 25 lidí pro Esa z pralesa: Dobytí jižního pólu, na 80 spolupracovníků pro první televizní sérii Esa z pralesa. Dnes naše společnost zaměstnává 200 talentovaných lidí, kteří pracují na místě, včetně produkčních a studiových kanceláří.
V jakém okamžiku jste si uvědomil, že je TAT Productions úspěšná?
Pokaždé, když se náš projekt stane skutečností. Vložili jsme do tohoto dobrodružství všechna naše přesvědčení a o 22 let později jsme stále ohromeni, když se procházíme po chodbách studia.
Jak jste jako filmař prožíval režii svého prvního celovečerního filmu Esa z pralesa?
Po 15 letech existence nastal čas pustit se do velkého plátna. Seriál Esa z pralesa si vedl velmi dobře, ale původním cílem bylo jednoho dne točit filmy pro kina. Musíte se osvědčit, chcete-li jít z televize do kina, přesvědčit nové investory. Použití světa Esa z pralesa bylo vynikající strategií: postavy byly dobře rozvinuté, naše dovednosti v oblasti animace a vyprávění nás učinily důvěryhodnými. Jako režisér jsem věděl, že nesmím dělat chyby. Byl to velký tlak: udržet tempo výroby, postarat se o to, aby zůstalo zachováno jádro příběhu, aby diváka okamžitě zaujal, aby zájem neopadl. O scénáři jsem nepochyboval: s Ericem a Jean-Françoisem jsme měli pevný základ. I když je za projekt zodpovědný autor-režisér, vždy si vyměňujeme nápady, diskutujeme o nich naprosto upřímně. Technicky to byl spíš rock’n’roll. Tempo bylo divoké, výrobu jsme dokončili za rok a půl, totálně vyčerpaní! Naučili jsme se toho hodně, pokud jde o organizaci, plánování a strukturování týmů. Úspěch Es z pralesa nám umožnil spustit další celovečerní filmy z jiných světů.
Esa z pralesa, pak Willy a kouzelná planeta, Princezna rebelka a teď Myška Pattie: Na vlnách dobrodružství jsou originální příběhy. Je to součást vývoje TAT Productions?
Mnoho animačních studií dává přednost adaptaci románů nebo komiksů, nákupu licencí, protože film je drahý, vyžaduje čas a sázky jsou obrovské. S Jean-Françoisem a Ericem jsme vycházeli z principu, že můžeme vyprávět originální příběhy s roztomilými postavami s tím, že se budeme spoléhat na již existující světy. V Myšce Pattie jsme se rozhodli prozkoumat mytologické Řecko. To je to, co nás v dětství přimělo snít a co zůstává zakotveno v představách každého: hrdinové, bohové, neuvěřitelná monstra, magie, velké dobrodružství. Tenhle svět je bohatý, je fantastický v každém smyslu toho slova.
Myška Pattie: Na vlnách dobrodružství násobí vrstvy vyprávění a úhly pohledu, galerie postav je bohatá. Jak jste zvládli takovou hojnost?
Myslím, že diváci očekávají vtipnou, rušnou odyseu plnou překvapení! Toto bohatství, které vidíme na plátně, není bezdůvodné, slouží cestě naší hrdinky, malé myšky, která má co dokázat své rodině i ostatním. Ujistili jsme se, že ostatní postavy nejsou jen komparsisté: každá z nich má svůj příběh, jakkoli malý, a výzvu, kterou musí vyřešit. Nakonec záleží jen na příběhu: mladí i staří by se s ním měli umět ztotožnit, aniž by měli pocit nedostatku nebo frustrace. Film je o dospívání Pattie: musí mít odvahu, aby přijala život, ve kterém se nudí, kde jsou knihy, které zhltla, k ničemu.
Proč jste si jako hrdinku vybral myš?
U tohoto dobrodružství jsem chtěl, aby byl vyprávěn z úhlu pohledu malého zvířátka. Napadlo mě vzít to nejmenší z nejmenších, což je případ myši mezi krysami, kočkami nebo ptáky. Z hlediska dramaturgie je to klasický mechanismus „cesty hrdiny“: uvrhnutí hlavní postavy do obtížné, ba až neřešitelné situace na začátku příběhu. Pattie je ponížená, pro své vrstevníky je téměř neviditelná, a co je horší, je příliš slabá pro svého adoptivního otce, kocoura Sama. Jak si lze představit, že by praštěná myš mohla dosáhnout stejných úspěchů jako její idol Jason?
S Myškou Pattie: Na vlnách dobrodružství se vracíte k filmu, který podnítil výběr Vašeho povolání, režírujete svou vlastní verzi Jasona a Argonautů.
Spíše se jedná o pokračování, ve kterém Jason a jeho parta ztratili kompas a jsou jen velmi málo použitelní!
Když jste režisér, omezujete jako spisovatel svou fantazii?
Naopak: necháváme se unést, a pak nacházíme technická řešení k vyřešení problémů, které představuje konkrétní sekvence nebo postava. Pokud si například myslíme, že bombardování stovkami letadel je pro příběh nezbytné a rozpočet nestačí, můžeme naše hrdiny schovat do sklepa a pohrát si se zvukovou atmosférou. V Myšce Pattie je mnoho zvláštních efektů, zejména Poseidonova vlna, námořní scény, které vyžadují ukládání velkého množství dat, nebo ty, kde bohové manipulují s osudem hrdinů prostřednictvím misky, jako by hráli videohru. Rozhodovali jsme se, přizpůsobili jsme se a dodrželi jsme rozpočet. Mít vlastní studio, umět spolu mluvit, okamžitě se odrazit, to je báječná výhoda.
Odkud se berou nápady, jako je mládě Krakena, krysy ninja nebo dětinskost bohů z Olympu?
V první řadě jsem hodně zapracoval na celkové struktuře příběhu. Nejprve jsem musel zpracovat kontext starověkého Řecka a jeho mytologie, abych ukázal, že město založené Jasonem stále fandí svému hrdinovi, i když jeho pátrání po Zlatém rounu sahá více než 80 let do minulosti. Toto je první úroveň, úroveň lidského světa. Druhým je svět zvířat, který je pod zemí. Aby zde zvířata přežila, musí krást jídlo, což vyžaduje hodně vynalézavosti a rychlosti. Tak se zrodily krysy ninja, komanda cvičená k zajištění zásobování a únikům kanály. Situace vymyšlená ve scénáři v podstatě diktovala jejich vytvoření… Stejně jako můj dvanáctiletý syn, který zbožňuje Naruta, se mnou každý den mluví o ninjích! Kraken a bohové je přímou poctou všem těmto fantastickým filmům založeným na řecké mytologii. S dodatečným imperativem: zmírnit veškeré násilí. Olymp vypadá jako školní hřiště, Bohové jsou spíše dětinští než krutí. Kraken je dítě, které si chce jen hrát, je upřímný, ohavně destruktivní, ale nemůžete mu to mít za zlé! S takovým malým monstrem můžeme postavit velmi působivou scénu způsobem, který děti netraumatizuje. Totéž platí pro Hydru, jejíž hlavy se množí: pokud dotáhneme logiku až do konce – což Pattie dělá – bestie skončí zaseknutá všemi hlavami, což ji činí neškodnou. Je to inteligence a znalosti Pattie, které jí umožňují zvítězit nad všemi nebezpečími.
Proč se vyhýbáte strašení lidí? Přizpůsobujete se současnému trendu zjemňovat dětské pohádky a příběhy pro děti?
Vůbec ne. Je důležité, aby dítě čelilo strachu prostřednictvím představivosti, ale existuje správný věk a médium. S Myškou Pattie – a platí to i pro ostatní produkce TAT Productions – chceme zaujmout a zapůsobit, aniž bychom vyvolávali hrůzu. Vždy jsme upřednostňovali akci, napětí, zábavu a emoce, což odpovídá naší DNA. Dobrodružství je skvělé médium pro vyvolání emocí: mladí lidé se zaměří na Pattie a její přátele, soucítí, budou se obávat nebezpečí, která jim hrozí, ale nebudou se bát. Nikdy jsem neměl zájem vytvářet negativní, tísnivý pocit. Vezměte si ságu Indiana Jonese: jsme ohromeni, zcela uchváceni, aniž by nás Spielberg bombardoval děsivými efekty.
Ve spoustě detailů, včetně masky Jasona, cítíme, že jste dítě 80. let!
Vyrostl jsem na Spielbergově kinematografii, je to génius, který věděl, jak skloubit populární film, akci, humor a vynalézavost, aniž by zanedbával své postavy. Racek Chickos na začátku Myšky Pattie škrábe hákem o štít a začne zpívat, je to přímá pocta filmu Čelisti. Existuje spousta dalších odkazů: na Jasona a Argonauty, samozřejmě, a také na film Sedmá Sindibádova cesta. Další odkazy jsou na Scorseseho. Ve filmu je asi tak padesát odkazů zaměřených na dospělé a filmové nadšence. Některé nápady pocházejí od technického týmu. Myška Pattie jim vděčí za mnohé. Animovaný film je cesta, kde je přínos každého kolem projektu zásadní.
Kde se vzala touha integrovat hudební vložku do scény v přístavu Yolcos?
Tato scéna byla jedna z nejkomplikovanějších, kvůli množství přítomných krys. Tvoření srsti zvířat je vždy noční můra a největší výzva! Tohle je moment před odjezdem Pattie. Hledal jsem způsob, jak tomu dodat energii, chtěl jsem ukázat, že její cesta vychází z kolektivního impulsu. Ve filmech jsem vždy citlivý na scény, kde převládá solidarita nad nepřízní osudu: hudba to vyjadřuje, spojuje lidi i přes jejich odlišnosti a myslím, že diváci tyto zpěvné mezihry milují.
Mezi Esy z pralesa a Myškou Pattie je patrný vývoj, pokud jde o podtext pro dospělé. Máte chuť věkově rozšířit své publikum?
Vždy se snažíme napsat souvislý příběh, s postavami, které mají hloubku, hrajeme na úrovni interpretace, aby se tam našlo i dospělé publikum, zvyklé na náročné vyprávění. Směřování k animovanému filmu pro dospělé není na pořadu dne: náš vkus a naše zdroje inspirace jsou více v souladu s rodinným publikem.
Dokáže Pattie v srdcích dětí nahradit tučňáka Maurice?
Byl bych rád, kdyby existovali spolu. A proč je nespojit v jednom filmu! Když Bohové na konci řeknou: „Nebudeme se nudit,“ otevírá se vyhlídka, že Pattie znovu uvidíme. Myslím, že pro děti je zábavné představovat si, že jsou možná i jiná dobrodružství. Je to otevřený konec, jako první Návrat do budoucnosti, který mě držel na kraji sedačky, dokud nevyšel druhý.
