Dalšími hosty, které si moderátor Honza Dědek pozval do Švandova divadla, jsou legendární kapela Pražský výběr, manželé Pavel Šporcl a Bára Kodetová, herečka Zuzana Zlatohlávková a koreanistka Nina Špitálníková. Premiérový díl sledujte v úterý 11. dubna ve 21.35 na Primě!
BÁRA KODETOVÁ A PAVEL ŠPORCL prozradili, jak se dali dohromady a jak to chodí u nich doma. Pavel prozradil, jak se mu podařilo za měsíc a půl shodit dvanáct kilo, a Bára zavzpomínala na dětství s Jiřím Kodetem. Šporcla a Kodetovou dal dohromady hereččin otec Jiří Kodet. „Táta mě donutil poslouchat Pavlovo cédéčko. Můj otec byl velmi dominantní. Řekl: To si pusť, ten je dobrej a bude dobrej. A měl pravdu. Táta měl často pravdu. Ale než jsme se dali dohromady, tatínek chřadl a chřadl, byl nemocen a nemohl jít na Pavlův koncert, a tak jsem šla místo něho a byl to zásadní zážitek mého života. Ještě se mi nestalo, abych na nějakém koncertu proplakala celý balíček kapesníčků. A vedle mě seděla moje budoucí tchýně, která na mě koukala způsobem: Co to tady je a co je zač? Je pravda, že jsem se tam zamilovala. Nějak podvědomě. Ale sblížili jsme se až nějaký půl rok potom,“ vzpomíná na osudovou chvíli Kodetová. Jiří Kodet svoji dceru ovlivnil v mnohém. „Moc ráda vzpomínám na dětství, speciálně na dokumenty o holokaustu, které jsem musela sledovat, když mi bylo možná dvanáct. Táta nás vedl opravdu velmi důsledně. Táta vždycky přišel z divadla a vyprávěl a vyprávěl mamince, co se v tom divadle všechno dělo, a když to vyprávěl tři hodiny a maminka už nemohla, tak vytáhl nás. To byly tak dvě ráno. Do toho si začal pouštět Beethowena, takže jsme museli poslouchat takhle v noci klasickou hudbu, a vždycky nám u toho vyprávěl, co skladatel tím určitým taktem myslel,“ vzpomíná na dětství s Kodetem, který byl údajně stejný pedant jako ve své roli otce Krause ve filmu Pelíšky. „To byl tatínek. Jsem moc ráda, že měl příležitost si tuto roli zahrát, a díky ní se stal nesmrtelným, i když už je to osmnáct let, co odešel. Jsem vděčná Honzovi Hřebejkovi, že s ním to natáčení vydržel a že to dali dohromady. Protože to je esence mého táty. Tam je ta bolest, melancholie, a zároveň je tam vidět ta laskavost. Jemu šlo vždycky o podstatné věci, aby byla profesionálně odvedená práce a aby svět byl lepší. Jsem vděčná za to, jak mě táta vychoval,“ říká Kodetová, která možná i díky otcově výchově je tou, která doma nosí kalhoty. „Bára se stará o zahradu, to je pravda. Na druhou stranu já teď hodně vařím,“ prozrazuje, jak to chodí u nich doma, Šporcl. „On vaří, to je pravda, ale protože teď jí nějakou tu mikrobiotickou stravu a teď měl sedmidenní půst. V podstatě jí kousek masa a trošku zeleniny,“ uvedla slova viditelně pohublého Pavla Šporcla na pravou míru jeho žena. „Zhubnul jsem dvanáct kilo za čtyři týdny. Jsem ve speciálním programu o zdravé výživě. A protože jsem byl čtrnáct dní v ketóze, tak jsem byl tak krásně připravený, že jsem si dal ještě půst. Ještě před měsícem a půl nadávala, že mám bříško, a teď nadává, že jsem moc hubenej,“ pochlubil se Pavel Šporcl. Báru ale jeho hubnoucí metody moc netěší. „Po čtyřech dnech jsem řekla, že dokud se nenají, nebudu se s ním bavit, protože už se to nedalo moc vydržet,“ prozradila. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
ZUZANA ZLATOHLÁVKOVÁ promluvila o úvahách o své orientaci a zavzpomínala na studia DAMU.
„Na DAMU to bylo super. Byla jsem neřízená střela, sportovkyně, úplně na sebe nedbáte… V prváku mě odchytla Eva Salzmannová: Pojď sem, to na tom obličeji je co? To akné? Takhle vypadají herečky? Takže půjdeš do nejbližší lékárny, seženeš si zinkovou mast a něco s tím uděláš, je to jasný? Museli mě kultivovat od prváku. Měli se mnou práci,“ přiznala Honzovi Dědkovi herečka Zuzana Zlatohlávková s tím, že některé učební metody na DAMU jí byly proti srsti. Například lekce líbání, kterou měla projít se svým spolužákem Pavlem Baťkem. „Bylo to ve druháku. Odmítala jsem se líbat s Pavlem Baťkem. On je charismatický chlap, byl a bude. Dodnes to nechápu. Já totiž nevím, jestli jsem náhodou neměla ten ženský měsíční cyklus, kdy je žena přírodou chráněná a nikdo na mě prostě nebude sahat. Já se jinak nehádám, respektuji učitele, ale v tu chvíli mi to přišlo absurdní. Proč bychom to měli zkoušet, všichni jsme se líbali a víme, jak vypadá francouzák. Musela jsem mu to tam vrazit. Naštvala jsem se, takže až k jícnu. Chudák Pavel,“ vzpomíná na svá studia Zlatohlávková, která přijela studovat do Prahy ze Slovenska. Dnes je vdaná za někdejšího jevištního mistra Švandova divadla, v pubertě o své orientaci prý pochybovala. „Byla jsem v pubertě a myslela jsem, že se libido začne ozývat. Byla jsem furt s klukama, ale nic mi neříkali. Proto jsem se maminky ptala, jestli nemůžu být lesbička. Ale to mi nedošlo, že ti vrstevníci v jistém věku nestačí. To byl celej problém. Se staršími kluky bylo všechno v pořádku. Ale taky ne vždy, to taky není záruka, že jo,“ pobavila herečka. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
PRAŽSKÝ VÝBĚR zavzpomínal na bouřlivé mládí v kapele a Kocáb s Pavlíčkem prozradili, co je po letech, kdy spolu nemluvili, zase dalo dohromady. Roky si Kocáb s Pavlíčkem nemohli přijít na jméno, až smrt Václava Havla je přiměla zakopat válečnou sekeru. „Václav Havel to zkusil několikrát. Nejprve po dobrým, a když viděl, že se to nepovedlo, dostali jsme předvolání z kanceláře prezidenta republiky. Pozvání na jednání s prezidentem republiky. Tak jsme se tam dostavili, ale byl opět neúspěšnej,“ vzpomíná Michal Kocáb. „Bylo to na Novotného lávce, ale nějak se to nepodařilo,“ doplnil Pavlíček. „Ale proč taky, promluv o svý tvrdý hlavě…“ rýpnul si do Pavlíčka Kocáb. „Nenene, ježišmankote! Nebudu to ani komentovat,“ zatvrdil se i dnes Pavlíček. Václav Havel musel zemřít, aby se dali dohromady. „Když Václav Havel zemřel, byl jsem požádán Dášou, abych zorganizoval jeho civilní pohřeb. A tam jsem zařadil některé Michalovy skladby. To ho pohnulo, dojalo a dali jsme se dohromady,“ prozradil Kocáb. „To byl silnej moment. V ten moment byly nějaké naše rozpory malicherný. Když jsme se na tom pohřbu viděli, osud už tak zavelel. To bylo najednou tak silný, že jsme si řekli, že hodíme všechno stranou. Člověk taky zažil takovou tu katarzi a pocit usmíření. Že jde odpustit a nemá smysl se v tom vzájemně máchat,“ přiznal Pavlíček. Dobu největší slávy kapela Pražský výběr prožila naplno. „Byly to divoký léta,“ přiznává Pavlíček. „Jiný kapely, nechci jmenovat, si na hotel tahaly různě holky a tak. A když taková touha po ženě objevila v Michalovi, když byl mladej a svobodnej, a nedopadlo to, tak jsem se ráno probudil a mezi námi byl ohromný fíkus. On si ho vzal i s tou zeminou,“ vzpomíná Kocáb na spolubydlení na štacích s Pavlíčkem. „Já jsem chtěl tu svoji květinku,“ vysvětlil Pavlíček. „Pak nás zakázali bolševici. Udělali proti nám obrovskej zátah. Jirka (Hrubeš – pozn.) zdrhnul do Anglie. A u mě se objevil jeden pán s flaštičkou a se synem za ruku. A to byl pan Kryšpín s tatínkem. Řekl jsem tatínkovi, že tu flašku nepotřebujeme, že kluk je senzační. Pak se Jirka vrátil a od té doby máme dva bubeníky,“ vzpomíná Kocáb. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
NINA ŠPITÁLNÍKOVÁ promluvila o životě a studiu v KLDR. „Studovala jsem koreanistiku na filosofické fakultě. Moje téma bylo severokorejská propaganda, takže mě napadlo, že potřebuju jet do Pchjongjangu, ale zjistila jsem, že to nejde. A když něco nejde, tak mě to frustruje. Takže jsem se nakonec přihlásila, vzali mě až na potřetí. A to kvůli mé chybě. Žádala jsem totiž o stipendium i do Jihokorejské republiky a spletla jsem motivační dopisy. Severokorejce to strašně urazilo a tamější ministr školství si vyžádal omluvu prezidenta (tehdy V. Klause – pozn.). Nakonec jsem ale dostala razítko a byla jsem první žena z Východu, která mohla studovat na univerzitě v Pchjongjangu,“ popsala Honzovi Dědkovi, jak se dostala ke studiu v KLDR. Dobrodružná byla i cesta tam. „Kontroly na letišti byly, ale Severní Korea je skvělá v tom, že tam spousta věcí nefunguje. Nesmí se tam dovážet léky a potraviny, a já jsem měla plný kufr léků a potravin. Dala jsem ten kufr na ten pás, ale naštěstí nefungovala elektřina. Takže to ručně provezli, ono to musí vypadat, že to funguje. Řekli, že to je v pohodě. Kromě toho jsem po příletu měla vyplnit formulář, jestli nedovážíme zbraně, drogy nebo porno. Byla jsem hrozně ospalá a u všeho jsem zaškrtla ANO. Naštěstí ten úředník se smál a říkal, že jsem vtipná,“ vzpomíná na své první chvíle v KLDR Špitálníková. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
