Ze Zoo Ostrava byl převezen historicky nevyšší počet puštíků bělavých do Rakouska. Posílí tamní divokou populaci.

Chovná sezóna puštíků bělavých v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava byla úspěšná a letos i mimořádně početná. Pár odchoval celkem pět mláďat. Všechna byla zdarma poskytnuta pro posílení populace této druhé největší sovy Evropy v rakouské přírodě. Do Rakouska ale bylo odvezeno osm mladých sov. Tři pocházely ze Zoo Krakov, která je rovněž zapojena do repatriačního projektu. Společné transporty zvířat jsou v rámci spolupráce zoologických zahrad vcelku běžné, zoo tak šetří náklady na dopravu.

 

Záchranný repatriační projekt pro puštíky bělavé „Habichtskauz Wiederansiedelung“ probíhá v Rakousku od roku 2009. Jeho cílem je posílit divokou populaci této sovy vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách a dalších chovatelských stanicích do volné přírody. Ostravská zoo je do projektu zapojena od roku 2014 a v minulých letech   bezplatně poskytla už 23 mladých puštíků. Většina z nich byla vypuštěna do rakouské přírody, část jich zůstala v chovatelské základně projektu. Letos k nim přibude dalších pět.

„V letošním roce odchoval náš rodičovský pár pět mláďat – dva samce a tři samice. Vylíhla se v rozmezí 12. – 20. dubna 2023. Všechna byla koordinátorem chovu této druhé největší evropské sovy určena pro převoz do Rakouska, čtyři z nich budou vypuštěna do přírody, jedna samice zůstane v chovatelské základně projektu. Odvezli jsme je v úterý 4. července. Spolu s našimi sovami jsme převáželi i tři mladé puštíky ze Zoo Krakov. Krakovští kolegové dovezli sovy do Ostravy, zde jsme je přeložili k našim a vyrazili na cestu,“ říká zooložka Adéla Obračajová. Společné či sdružené transporty zoologických zahrad nejsou nic neobvyklého. „Zvířata poskytujeme zcela zdarma, samotný transport zvířat ale samozřejmě někdo zaplatit musí. V předcházejících letech si pro puštíky opakovaně přijeli kolegové z rakouského projektu. Letos nás ale požádali o pomoc s přepravou jak našich, tak krakovských sov. Zoologické zahrady se mezi sebou někdy o náklady dělí, jindy jedna zoo pomůže druhé a příště si laskavost oplatí,“ dodává Adéla Obračajová.

Vypouštění puštíků v Rakousku probíhá na dvou ekologicky cenných lokalitách – v Biosférické rezervaci Vídeňský les (Biosphärenpark Wienerwald) a v původním lese v oblasti Dürrenstein (Wildnisgebiet Dürrenstein). „Dva ostravské puštíky jsme ihned převezli do adaptační voliéry ve Vídeňském lese, kde už byl umístěn jeden další mladý puštík. Všichni tři budou vypuštěni přímo v této lokalitě. Další dva naši puštíci by měli být vypuštěni na druhé lokalitě Wildnisgebiet Dürrenstein. Zatím není jasné, kolik puštíků z Krakova bude vypuštěno a kde, protože se čeká na výsledky určení pohlaví,“ vysvětluje Adéla Obračajová.

Tento repatriační projekt je velmi úspěšný a přispívá k ochraně ohroženého druhu, který na mnoha místech v Evropě vymizel – v Rakousku v polovině 20. století, na území České republiky už o půlstoletí dříve. Od začátku jeho realizace bylo do volné přírody vysazeno okolo 350 mladých sov. Již dva roky od zahájení vypouštění v oblasti zaznamenali první hnízdění. V dalším období se počet hnízdních párů postupně navyšoval a s nimi i počet odchovaných mláďat. V roce 2017 to bylo 50 mláďat, v roce 2019 53 mláďat a v roce 2021 více než 70 mláďat odchovaných ve volnosti.

I letošní sezóna je úspěšná. Jen v oblasti Vídeňského lesa (Biosphaerenpark Wienerwald) bylo označeno 32 mláďat. V oblasti Wildnisgebiet Dürrenstein počet mláďat není znám, ale díky letošním příznivým podmínkám je vysoký předpoklad, že i ve druhé oblasti byla hnízdní sezóna úspěšná. Zajímavé je kolísání úspěšnosti hnízdění v dvouletých intervalech, což je dáno střídáním početnosti hlavní kořisti puštíků bělavých – hrabošů.

V Zoo Ostrava mohou návštěvníci vidět puštíka bělavého v jedné z voliér na Cestě vody. Rodičovský pár je chován v zázemí zoo.

Puštík bělavý (Strix uralensis) hnízdí v rozlehlých listnatých nebo smíšených lesích v oblasti euroasijské tajgy, hor střední Evropy a také v Číně. Jako tzv. glaciální relikt se vzácně vyskytuje i ve střední Evropě (poddruh Strix uralensis macroura). V minulosti byla tato sova na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhubena. Jednou takovou lokalitou byla například Šumava, kde patřil puštík bělavý k původním druhům a ještě na přelomu 19. a 20. století se na české straně Šumavy pravidelně vyskytoval. Příčinou vymizení šumavské populace byla zřejmě kombinace ubývání smíšených a listnatých lesů pralesovitého charakteru, vlivu klimatických výkyvů a nedostatku potravy, genetické izolovanosti a intenzivního odstřelu. Dnes se v této oblasti opět vyskytuje díky vypouštění puštíků v Bavorském národním parku (od 70. let minulého století). V posledních letech roste šumavská populace i díky vyvěšování hnízdních budek, které puštíci rádi vyžívají. Aktuálně se na Šumavě vyskytuje zhruba 20 párů.

Foto:Jana Michálková a Monika Vlčková