Na opuštěné hřiště se tiše snáší sníh. Čtrnáctiletý chlapec leží tváří dolů před houpačkou a pomalu z něj vyprchává život. Za ním stojí jeho nejlepší kamarád s ještě horkou pistolí v třesoucí se ruce…
Obětavá místní policie, svobodné matky, majitel obchodu s potravinami na náměstí – nikdo není ušetřen v komunitě, v níž násilí gangů ovládlo město a kde děti zabíjejí děti. A kdo převezme odpovědnost za to, aby se to už nikdy neopakovalo?
Novinka bestsellerové švédské spisovatelky Malin Persson Giolito, autorky oceňovaného thrilleru Tekutý písek.
Ukázka z knihy:
„Leilo?“ zeptala se policistka, když se otevřely dveře bytu v bloku nacházejícím se kousek od centra Våringe. Bylo tři čtvrtě na jednu, zvonek u dveří Leilu probudil. Policistka na ni mluvila, jako by se už znaly, proto ji oslovila jen křestním jménem. Leila se nezmohla na odpor, ne tam a v tu chvíli, uprostřed noci, kdy by se mohli vzbudit sousedé, proto raději přikývla.
„Musíme jet do Karolinské,“ řekla policistka. Dodala ještě něco, ale Leila jí nerozuměla. Nějak to souviselo s dětským hřištěm v Rönnvikenu.
Věděla, že Karolinská je jméno nemocnice. Znělo to sice i jako název restaurace, tu ovšem policistka neměla na mysli. S policisty není radno žertovat ani pronášet zbytečná slova. Ani s těmi, kteří se tváří empaticky.
Policistka mluvila o Billym.
„Billy spí,“ pronesla Leila co nejsrozumitelněji. Všechny čtyři děti jsou doma. Byt je malý a ona syna vlastnoručně uložila, políbila na dobrou noc, přestože on se vždycky naoko tváří, že mu to připadá praštěné.
Policistka ale jako by Leilina slova nechápala.
„Musíme jet do Karolinské,“ zopakovala. Měla lesklé zesvětlené vlasy svázané do tenkého culíku a přiléhavou uniformu. Vinou odrostů to vypadalo, že má ve vlasech tmavou stuhu. Zatímco mluvila, suverénně vešla do bytu, aniž se zula a požádala Leilu o dovolení.
„Můj manžel je v nemocnici?“ Leila jí položila dlaň na ruku. „Isak už není můj muž.“
Přestože se rozvedli, Billyho otec měl stále nějaké nové problémy a ona do nich byla pokaždé tak či onak vtažená.
Nikdy bych ho nepožádala, aby mi s něčím pomohl, pomyslela si.
„Nejde o Isaka, ale o Billyho.“
Leila odevzdaně pokrčila rameny. Marná snaha. Pořád se to opakuje. Ona a policie si nikdy neporozumí.
„Billy spí.“
„Kdepak,“ namítla policistka a podívala se na Leilinu noční košili. Leilu to už přestalo bavit, nedokázala dál poslouchat. Nemohla udělat nic jiného než policistku vyzvat, aby s ní zašla do Billyho pokoje. Pokud se to nedá vysvětlit slovy, je třeba to ukázat názorně. Leila to tak dělávala, když ji někdo nechápal.
Zaklepala na Billyho dveře, teprve pak otevřela. Billy měl jako jediný z dětí vlastní pokoj. Leila spala v obýváku se svou starší dcerou, další dvě děti spaly v jediné skutečné ložnici jejich bytu. Billyho pokojík byl maličký, jen o něco málo větší než šatna. Uvnitř bylo zhasnuto, dveřmi ale dovnitř dopadalo světlo. Obě ženy se zadívaly na postel. Policistka rozsvítila. Leila přimhouřila oči, přistoupila k posteli a odhrnula přikrývku. Přestože bylo jasné, že postel je prázdná, poplácala místo, kde měl Billy ležet. Hladila postel stále dál, prudčeji a rychleji. Zachvátila ji úzkost, jako když obývacím pokojem s krbem proletí ledový průvan. Mrazivý, nepochopitelný strach.
„Nechápu,“ zašeptala.
„Spěcháme,“ naléhala znovu policistka. „Musíme jet!“
Malin Person Giolito (*1969), rodačka ze Stockholmu, vyrůstala v nedalekém Djursholmu. Vystudovala univerzitu v Uppsale, pracovala pro největší právnickou firmu v severském regionu a působila také jako úřednice v Evropské komisi v Bruselu. Nyní je spisovatelkou na plný úvazek. Její román Tekutý písek (2016) byl vyhlášen švédskou krimi roku a získal také ocenění Glass Key (2017) a Petrona Award (2018) za nejlepší skandinávskou detektivku.
Více o autorce se dozvíte na malinperssongiolito.se
Malin Person Giolito: Vysvoboď mě, přeložil Jaroslav Bojanovský, vydává nakladatelství Kalibr, 352 stran, doporučená cena 449 Kč
