Pro všechny milovníky rytmu a nových hudebních zážitků tu máme jeden skvělý tip! Je to koncert Gentleman Sound, který se uskuteční 23. října v krásném historickém sále v Novoměstské radnici v Praze. Své hudební talenty na něm propojí dva výjimeční hudebníci – Ondřej Smeykal a Milan Cais.
Čím jsou tito dva hudebníci výjimeční? Ondřej Smeykal patří podle americké organizace Didge Project mezi 10 nejlepších neaboriginských hráčů na didgeridoo na světě a věřte, že když se to řekne o někom z naší malé zemičky, tak to musí znamenat něco opravdu velkého!
Charizmatický všestranný umělec Milan Cais je nejen špičkovým hráčem na bicí, ale také zpěvákem, textařem a zakladatelem skupiny Tata Bojs. Jeho báječná nakažlivá energie vás dostane!
Přijďte se nechat unést na vlnách zvuků a melodií, které tepou rytmem Země. Spojení australského domorodého didgeridoo a bicích přináší úchvatný zážitek a dokáže rozeznít každou buňku v našem těle. Taková hudba nás vrací k dávným počátkům, které jsou pro nás všechny společné.
Pokud máte rádi rytmus a hledáte nové, svěží a nevšední hudební zážitky, pak je tento koncert pro vás. 🎵
Vstupenky najdete na https://cestainspirace.cz/vstupenky/#/68
Foto: Blanka Křikavová
O vystupujících:
MILAN CAIS
působí od roku 1988 ve skupině Tata Bojs jako skladatel, zpěvák, bubeník, textař, výtvarník a producent. Natočil s ní zatím deset řadových alb, za která skupina postupně obdržela desetkrát výroční cenu Anděl a řadu dalších ocenění. Kromě hudební kariéry je také známým sochařem a výtvarníkem. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Je magistrem umění a tvoří pod jménem p3D-01. Jeho instalace byly například vystaveny v českém pavilonu na světové výstavě v japonském Aiči. Ilustroval také knihu Nanobook svého přítele Mardoši, která získala ocenění ministra kultury jako 3. nejlepší kniha roku.
ONDŘEJ SMEYKAL
objevuje svým unikátním a svérázným projevem nové, dosud neprobádané oblasti hry na didgeridoo. Posunutím zvukových možností nástroje o několik řádů dále tak pro současné interprety představuje velkou výzvu. Svým pojetím tak vytvořil svou vlastní kategorii. Poukazuje na bohaté kreativní možnosti tohoto nástroje. Maximálním využitím dechového fondu, práce bránice, mimických a artikulačních svalových skupin spolu s obrovským rytmickým potenciálem didgeridoo činí Ondřej z obyčejné děravé větve jakýsi malý komorní orchestr. Osobité kouzlo jeho živého přednesu tak v nejednom posluchači budí silný dojem zastoupení většího počtu hráčů, případně použití playbacku a samplingu. Koncertní hra zcela prostá jakéhokoliv přednahrání nebo mixování částí skladeb je i zkušeným didgeridoo hráčům těžko pochopitelná. Při živém zhlédnutí vystoupení v posluchači často vyvolává němý úžas.
