V dalším dílu Show Jana Krause se představí herec Dalibor Gondík, herečka Daria Pavlovičová a tanečník Dominik Vodička a britský velvyslanec Matthew Field. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 20. prosince ve 22.50 na Primě.
V posledním dílu letošního roku usedne jako první host na červenou pohovku v Show Jana Krause oblíbený herec a moderátor Dalibor Gondík, známý též svojí vášní pro běh, kterému propadl zhruba před deseti lety. „Já už nemám ani auto, já už nemám nic,“ dodává s tím, že kam potřebuje, tam si doběhne, a dokonce u toho stíhá vyřizovat telefony. „Abych využil toho času.“ Na otázku, jak dlouho myslí, že ještě bude moct takhle běhat, odpovídá: „Nedávno jsem viděl úplně nový indický film o chlapovi, který začal běhat v šedesáti, teď je mu devadesát a je motivací pro strašně moc Indů.“ O tom, jaká je jeho motivace, prý nikdy nepřemýšlel, zkrátka ho to baví. A v běhu je v podstatě celý den, od prvního okamžiku, kdy vstane. „Vběhnu do koupelny, u zrcadla někdy běžím na místě, protože je mi to dlouhý. Mám totiž zubní kartáček, který má časomíru dvě minuty, a já vím, že za ty dvě minuty by se dalo dát půl kilometru,“ popisuje. „Když jedu na zájezd s divadlem, tak spím v běžeckém, abych ráno mohl rovnou běžet. Mám hotel záměrně třeba osm kilometrů vzdálený, abych si měl kam doběhnout.“ A například v pauzách při natáčení si také zaběhne jen tak pro radost, kam potřebuje, má totiž přesně změřeno, jakou rychlostí se pohybuje. „Je to 12 kilometrů za hodinu neboli jeden kilometr za pět minut,“ vysvětluje a zároveň moderátora ujišťuje, že dbá na zdraví svého pohybového aparátu a chodí pravidelně k lékaři. Také připustí, že ne vždy je všechno tak bezchybné, jak to vyznívá, že se třeba nedávno pěkně „vymajznul“ na kluzkém přechodu pro chodce na Václavském náměstí, zřítil se z kola na Řípu a zhroutila se za ním Trojská lávka. „Občas se prostě něco přihodí,“ uzavírá smířeně.
Dále uvítáme herečku a tanečníka, Dariu Pavlovičovou a Dominika Vodičku, které spojila televizní taneční soutěž, z níž vyšli před několika dny jako vítězové. Přitom na samém začátku byli braní spíše jako outsideři. „Ze začátku jsme byli myslím v sázkařských kurzech poslední,“ říká se smíchem a se stále ještě čerstvou radostí z úspěchu Daria a Dominik doplňuje, že na ně byl vypsaný kurz 1:60. Ani jeden z nich přitom netušil, že by skutečně mohli vyhrát. A ani oni se nevyhnuli spekulacím bulvárního tisku, že spolu mají poměr. „Co s tím má člověk dělat?“ krčí rezignovaně rameny sympatická herečka. „Oni taky potřebují nějakou práci.“ Oba se ale shodují v tom, že spolu od začátku dobře vycházejí. „Docela jsme si sedli. Šli jsme na pivo a s tím pivem to pak už tak nějak jde samo,“ popisuje Daria průběh seznamování se svým tanečním partnerem a trenérem, pro kterého to bylo v této soutěži už druhé vítězství (poprvé v roce 2019). „Mám na to už asi nějaký návod,“ šibalsky dodává Dominik, který má na svém kontě i celou řadu dalších tanečních vítězství a ocenění. Je mimo jiné držitelem Ceny Thálie v kategorii Tanec a pohybové divadlo – muži a moderátor na jeho adresu nešetří chválou. „Je to strašný zápřah jak fyzický, tak psychický,“ přiznává nyní už s úlevou herečka, „já jsem s tím v průběhu celé té soutěže tak nějak bojovala, bylo to něco úplně nového, co jsem ještě nezažila. Ale zvládla jsem to!“ Nijak se netají s tím, že to pro ni byla velká zkušenost, kterou stále ještě zpracovává, a že jí účast v soutěži svým způsobem změnila život a katapultovala ji mezi lidi, o kterých se mluví. „Myslím, že diváci museli vidět, že se Daria během soutěže úplně změnila,“ podotýká její taneční partner. „Já jsem to viděl stoprocentně, protože jsem ji drtil na trénincích a nutil ji, aby se změnila.“ Jako pro trenéra je pro něj důležité umět se do svého partnera vcítit, oťukat si ho a pak vědět, co zvládne. „Na prvním tréninku jsem zjistil, že to bude těžké. Když jsem ji poprvé chytil za ruku, tak jsem cítil, jak je křehká a jak to asi bude problém. Ale překvapila mě už ten první měsíc, co jsme trénovali, že tréninky nerušila. Je to prostě bojovnice.“ Navíc ji předem připravil na to, co během soutěže přijde – vyčerpání, pláč, ponorka… a díky tomu se dokázali přes všechny překážky přenést.
„Last but not least“, posledním hostem dnešního večera a vlastně i letošního roku bude britský velvyslanec, Matthew Field, který se divákům představí téměř perfektní češtinou. „Začal jsem se učit česky hned, jak jsem se dozvěděl, že budu novým britským velvyslancem, tedy ještě v Británii, zhruba před rokem a půl,“ říká na úvod Jeho excelence, „a čeština je uff… myslel jsem, že mi pomůže to, že mluvím trochu chorvatsky, ale výslovnost češtiny… to je katastrofa. Takže děkuju za pochopení.“ Nejzapeklitější mu samozřejmě připadá výslovnost hlásky „ř“. „Prvních šest měsíců v Praze jsem se bál objednat si někde řízek,“ poznamenává s typickým suchým humorem a dodává, že každá česká věta je jazykolam. Dále ho prý překvapilo to, že Češi jsou srdečnější, než jaká je předchází pověst. „Myslím, že Češi a Britové mají podobný smysl pro humor,“ přidává další svůj poznatek rodák z Oxfordu a milovník ragby, kterého potěšilo, že je v Česku několik dobrých ragbyových klubů. „Říká se, že ragby je sport pro chuligány, který hrají gentlemani,“ vysvětluje, a protože toho ví o ragby opravdu hodně, oslní moderátora informací, že první českou knihu o ragby a jeho pravidlech prý napsal Ondřej Sekora, autor oblíbené dětské knihy o Ferdovi Mravenci. Jak se stát dodavatelem britského krále? Co všechno může britský velvyslanec zařídit pro Čechy v Británii? A na jaké české filmy už se stačil podívat? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!
