Retrospektivní přehlídka nejvýraznějších projektů nového divadla, které vznikly během uplynulého roku, bohatý networkingový program nových formátů, překvapivou sérii tzv. ne-viditelných diskuzí, ale i akce pro děti. Již 22. ročník festivalu nového divadla Malá inventura se uskuteční od 20. do 28. února v Praze. Tým Nové sítě připravil pro diváky showcase třiceti divadelních událostí na osmnácti festivalových scénách. Letošní ročník zahájí udílení cen Česká divadelní DNA, které se každé dva roky koná na počest výrazným osobnostem a počinům v oblasti nového divadla a živé kultury. Po čtyřech letech se vrací do Studia Hrdinů.
„Uvedeme programovou sekci Změna praxe, která reflektuje perspektivy změny v rozmanitých oblastech divadelní praxe. A ani letos nezapomeneme na to, že Malá inventura je především centrem živého networkingu divadelních organizací a profesionálů/profesionálek, uměleckých skupin, performerů/performerek i širší odborné veřejnosti. V rámci programové sekce Arts Service & Networking uvedeme osvědčené formáty, které podporují setkávání a přináší sdílení nápadů a ověřování idejí, nové spolupráce i hostování umělců/umělkyň na dalších festivalech v ČR i zahraničí,“ slibují organizátoři.
Festival Malá inventura je retrospektivou nejvýraznějších premiér uplynulého roku v oblasti tzv. nového divadla, které je experimentální, vybočuje z tradičních žánrů a otevírá nová témata. Festival se snaží rozvíjet uměleckou diverzitu a napomáhat zviditelňovat společensky i umělecky aktuální problémy, a spoluutvářet mapu nezávislého divadla v České republice.
V rámci letošního ročníku se představí řada etablovaných divadelních skupin, umělců i umělkyň, kteří přinášejí na českou scénu svěží vítr i nečekané zážitky. K vidění bude například Dušan David Pařízek (Moskoviáda), Handa Gote Research & Development (Třetí ruka), Pomezí (Climax), Depresivní děti touží po penězích (Modrovous revival), Temporary Collective (GEO), Jan Mocek (Happy Hour), formace PYL (How to Just Do It), Miřenka Čechová (IRIS), Daniela Špinar (Objal mě bůh a nic), Tereza Lenerová (Rukavičkářské závody) nebo Janek Lesák a Natálie Preslová (Šmejdi útočí).
„V roce 2024 buďme hledači prasklin, detektivové podprahových vrstev a skrytých zdrojů. Pozorujeme rozrůstání prasklin v krajině, v identitě, v systémech, které se zdály být nezviklatelné. Sledujeme linie těchto prasklin, které se vinou a rozpukávají na nečekaných místech, a zkoušíme z jejich tras číst přítomnost a věštit možné podoby budoucnosti. Prasklina může být ohrožující, nekontrolovatelná, neovladatelná. Může se blížit k hranici snesitelnosti, může hrozit fatálním rozlomením toho, co je nám vzácné. Existují ale i praskliny, které přinášejí osvobodivé zpochybnění našeho (sdíleného) zde a nyní, hluboký nádech a záblesk alternativní vize reality. Dokážou odhalit živorodost a ochotu k sounáležitosti v puklých světech, umožňují škvírami uvidět světlo, nové spojence a čirou radost,“ tak přibližují umělecký ředitel a dramaturg festivalu Petr Pola a dramaturgyně Malé inventury Karolina Plicková své záměry.
