S pejsky je spousta radosti, ale zároveň mají mnohdy i plno zlozvyků, které každému chovateli mohou přinést potíže a samotným pejskům pak zdravotní či psychické problémy. Mezi časté neplechy pejsků patří například neustálé žebrání, konzumace odpadků či poutání pozornosti v podobě hlasitého štěkání či ničení věcí v domácnosti.
Důležité je říct, že to, jak se pes chová je především odraz jeho majitele. Je proto důležité vzít psí výchovu do vlastních rukou a „nevymlouvat se“, že pejsek prostě takový je, a že to nejde u něj změnit. Jde to! Důležité je být trpělivý a důsledný a pejsek se vám za to jistě odmění nejen svojí láskou, ale zároveň i zvýšenou disciplínou.
Pojídání odpadků
Pejsci mají často velký apetit a mají tendence se „dokrmovat“ i během venčení. Především v blízkosti laviček a popelnic. Pro pejsky je hledání potravy všude a za každých okolností sice naprosto přirozený proces, ale bohužel tento zlozvyk může pro zvíře znamenat i zdravotní potíže v podobě nepříjemných žaludečních problémů vč. otrav. Dobré je proto u psa natrénovat povel „Fuj“ a „Dej“. Pokud vidíte, že pes něco jí, nekřičte na něj a rychlými pohyby se ho nesnažte od jídla odehnat. To bude mít spíše za následek, že pes nalezenou potravu sežere v rekordním čase. Pokud pejsek jídlo po vašem povelu odhodí, tak byste ho měli motivovat malým (zdravým) pamlskem, aby si zafixoval, že odhozené jídlo přinese i něco dobrého. Pokud i tak pes šmejdí a konzumuje jídlo na ulici vč. exkrementů, tak je řešením pejskovi dát na „nebezpečných“ místech náhubek či vodítko.
Žebrání o jídlo
Mezi velmi „populární“ psí zlozvyk patří žebrání. To sice může být někdy roztomilé, ale rozhodně bychom v něm pejska neměli podporovat. Důležité je od loudění odrazovat již od štěněčího věku. Pokud s tím začnete, když je zvířeti 10 let, bude velmi náročné ho to odnaučit. Jen se ale připravte, že to může trvat i měsíce. Pravidlem číslo jedna proti psímu žebrání je: Důslednost. „Nikdy pejskovi nedávejte od stolu „lidské“ jídlo a buďte v tom důslední. Pokud začne loudit, pošlete ho například na jeho místo. Častou chybou je také, když pejsek dostává piškoty či jiné „pochoutky“ od cizích lidí bez vašeho svolení (např. návštěva, kolega v práci). Pejsek si na to pak snadno zvykne a podněcuje ho to k dalšímu žebrání. Naučte se tedy pamlsky pro svého pejska v odůvodněných případech odmítat,“ říká odborník na psí výživu Jiří Švihálek z Yoggies.
Pes doma štěká
Velmi nešťastným zlozvykem pejsků je i štěkání, především, když jsou doma sami. To je stresující jak pro majitele, kteří vědí, že se pejsek doma trápí, a tak i pro jejich sousedy, kteří to musejí poslouchat. Často se ke štěkání může přidat i ničení věci či vykonání potřeby v bytě. Pokud psa začnete nechávat doma samotného, tak je dobré vždy postupně. Nejprve pár minut, pak půl hodiny, až se postupně začne zvykat být více sám. Vždy se orientujte podle míry stresu, kterou vidíte na pejskovy, když se vracíte domu. Pokud pejsek štěká nebo chce velkou pozornost, když přijdete domů (nebo odcházíte pryč), je důležité se toho vůbec nevšímat. Pejsek může na sebe jen upozorňovat. Zároveň se také se psem „dramaticky“ nelučte, když jdete ven, nebude mít pak pocit, že se děje něco neobvyklého. Nejlepší je prostě odejít a na psa „ani nemrknout“.
Než pejska necháte delší domu samotného, tak ho nezapomeňte pořádně vyvenčit a tím i utahat. Nebude mít pak tolik energie ničit byt či celý den štěkat.
Pejska také nepodporujte v závislosti na vaší osobě. Může to znít krutě, ale například ho nenechejte spát u sebe v posteli či ho nenechte celý den za vámi chodit. Štěkot pejska může vznikat právě i ze separační úzkosti po svém pánovi.
