Při dnešní příležitosti 61. výročí založení Krkonošského národního parku si připomeňme, že je to přesně 30 let, co lesy na území Krkonoš přešly od státního podniku Lesy České republiky pod správu Správy KRNAP. Ne náhodou tuto informaci uzavíráme konstatováním, že jsme v minulých dnech opět obhájili prestižní certifikát FSC® (Licenční kód FSC-C005056) potvrzující ekologické hospodaření v lesích.
„Před třiceti lety skončilo pro krkonošské lesy období odděleného přístupu, kdy lesy do té doby spravoval státní podnik Lesy České republiky a ochranu přírody měla na starosti Správa KRNAP,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. „Tato změna souvisela s přijetím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který stanovil převod práva hospodaření na správy jednotlivých národních parků. Tzv. delimitace, tedy převedením kompetencí k hospodaření v lesích z jedné instituce na druhou, proběhla k 1. lednu 1994. Tím začalo období hledání společného přístupu, období společné správy pod hlavičkou Správy Krkonošského národního parku,“ doplnil vedoucí odboru péče o národní park Václav Jansa.
Sjednocení přístupu k péči o lesy, ochraně lesních biotopů a nastavení procesů pro obnovu lesních ekosystémů vyžadovalo razantní změnu myšlení i lesníků samotných. V prvních letech po změně lesníci nastavovali zásady managementu a začali intenzivně zapojovat nové přístupy do praxe. Došlo ke změně těžebních a přibližovacích technologií. Šli jsme cestou maximálního využití šetrných technologií – lanovek, koní, přibližovacích traktorů… Vyloučení v té době běžného přibližování v závěsu po zemi představovalo svým způsobem revoluci. Zásadním úkolem bylo dokončit zalesnění holin po imisních těžbách. Zde hrála nezastupitelnou úlohu podpora nizozemské Nadace FACE. Dodržení jedné z jejích podmínek, snížení stavu zvěře jako limitního faktoru pro obnovu lesa, bylo zpočátku docela náročné. V průběhu let jsme se zaměřili především na cílenou změnu struktury a stability lesů. Stejně tak neustále zvyšujeme podíl ponechané odumřelé dřevní hmoty v lesích. Toto mrtvé dřevo je nezbytné nejen pro biodiverzitu, ale také jako úložiště uhlíku, zdroj živin a minerálů a v neposlední řadě i jako prvek zadržující vodu v krajině. V roce 2010 vyšlo z dat biomonitoringu ponechávané množství cca 19 m3 ležícího odumřelého dřeva na hektar lesa, v roce 2014 to bylo již 25 m3/ha. Když připočteme objem stojících souší, dostáváme se k číslu 61 m3/ha, což je vysoko nad běžným průměrem.
Dosažené změny a správnost nastavení postupů je možné doložit i tím, že v roce 2009 Správa KRNAP získala prestižní certifikát FSC® (Licenční kód FSC-C005056) a každý rok jej úspěšně obhajuje. V letošním roce prošla náročným hodnocením již po šestnácté.
Krkonošský národní park má za dobu své existence za sebou řadu mezníků – výstavbu velkokapacitních rekreačních objektů, odborovou rekreaci, imisní kalamitu, rozvoj sjezdového lyžování, boom apartmánového bydlení. Přes tyto všechny negativní vlivy se ale odborníkům daří uchovávat vzácnou krkonošskou přírodu v dobrém stavu.
Krkonošský národní park byl vyhlášen především pro ochranu jedinečné arkto-alpínské tundry na hřebenech, výrazné stopy zalednění a drsného klimatu, subarktických rašelinišť, rozsáhlých lesních porostů a horských květnatých luk. Ochranu si zaslouží pozůstatky vlivu skandinávského ledovce (glaciální relikty), jako například všivec krkonošský, vrba laponská nebo endemity zvonek český či vřetenovka krkonošská. Unikátem je také například endemické společenstvo – morušková kleč.
Jedinečnost krkonošské přírody si uvědomovali i naši předchůdci. Jan Nepomuk hrabě Harrach zřídil v roce 1904 první krkonošskou rezervaci na Strmé stráni v Labském dole. Aktivity dalších milovníků krkonošské přírody, mezi které lze zařadit například Josefa Šourka, Zdeňka Pilouse či Jindřicha Ambrože, vyvrcholily v roce 1963 právě vyhlášením Krkonošského národního parku.
Další informace o aktuálním dění v Krkonošském národním parku najdete na facebookovém profilu https://www.facebook.com/spravakrnap
