Pohádky jsou součástí života všech dětí a pohádkové knížky má ve své knihovně každý z nás. Dělají radost a svým způsobem i děti ovlivňují a formují. Přesto je u nás jejich psaní spíš koníčkem než profesí. „Kdo píše pohádky, dělá to pro radost, ne kvůli penězům,“ říká Petra Hátlová, autorka pohádek O skřítkovi Dundovi, které právě přicházejí na pulty knihkupectví.
Kolik knížek jste už vydala?
Jsem podepsaná pod devíti tituly. U šesti z nich jsou cílovou skupinou lékaři a já jsem spoluautor, tři jsou knížky pohádek a autor jsem pouze já. To jsou pohádky O Kerýskovi, O vodníkovi Okřehkovi ze Sedlické obory a O skřítkovi Dundovi. Pohádky O skřítkovi Dundovi jsem pokřtila před pár dny.
Pohádek, které jsem napsala, je ale ve skutečnosti víc. Některé odvysílal Český rozhlas a další by měly vyjít v knižní podobě nejpozději během příštího roku.
Musí psaní pohádek bavit?
To jednoznačně. Pohádky musíte psát proto, že je psát chcete, že vás to baví, že potřebujete nějak uplatnit fantazii. U nás se psaním pohádek nikdo neuživí, to je vlastně jen pěkný koníček. Mne se i lidé často ptají i na to, jak pohádky píšu, zda si sednu a přemýšlím, co budu psát. Já to tak nemám. Prostě buď ty příběhy v hlavě mám a na papír je prakticky jen sypu, nebo nejsou. K tomu, abych pohádky napsala potřebuju, aby mi je přinesla fantazie, cíleně je vymyslet neumím.
Všechny vaše pohádky jsou z přírody, odkud čerpáte náměty?
V pohádkách se odráží místa, kde žiju, kde jsem vyrůstala a kde žiju doposud. V některých jsou zachycené i reálie. Kerýsek je z Kerského lesa, kde žiju posledních pár let. V pohádkách jsou skutečné Třebestovice, hájovna i rybníčky uprostřed lesa, pravda, bez bobrů.
Vodník Okřehek je ze Sedlické obory, i ta je skutečná. Žijí v ní daňci a divoká prasata. A skutečná je i nedaleká víska Holušice, i tam jsem prožila kus svého života, hlavně dětství.
Skřítek Dunda není umístěn na konkrétní místo, ale i jeho prostředí vystihuje místa, co znám.
Vaše pohádky vždy doprovází krásné ilustrace, jak vybíráte ilustrátory?
Na sociálních sítích oslovím ilustrátory a pak procházím doslova tisíce obrázků, které mi pošlou na ukázku. Tři čtyři noci sedím u počítače a prohlížím jeden obrázek vedle druhého a hledám rukopis, který by se mi líbil.
Já si myslím, že pohádky mají mít krásné obrázky, mají mít obrázky milé, laskavé a děti mají poznat, co na nich je. Z toho důvodu mi už druhou knížku ilustrovala Veronika Balcarová. Její zvířátka jsou přesně to, co mám ráda.
O čem je vaše poslední pohádka?
O skřítkovi Dundovi, který hlídá poklad všech lesních skřítků. Jenže poklad je v truhle a on neví, co truhla skrývá. Víc říkat nebudu. Snad jen doplním to, že děti mi píší, že se jim knížka líbí, protože je napínavá.
Co dalšího plánujete?
V plánu je vydání dalších pohádek. První by měla vyjít knížka O čarodějce Artepě, její první díl. Artepa je určená pro dívky tak kolem dvanácti let.
Na jaro příštího roku je plánovaná další knížka pohádek do řady prvního čtení, ta by měla být uvedena na trh na knižním veletrhu, ale to jsme už hodně daleko.
Obrázky: Veronika Balcarová
Foto: archiv ph
