Domov, ve kterém se prolíná odhalená historie a progresivní moderna. Přesně tak lze popsat bratislavský dům U Zvonice, vítěze soutěžní přehlídky Interiér roku 2022 v kategorii Rekonstrukce. V něm se díky preciznímu úsilí povedlo odstranit letité nánosy úprav a propojit osobitý ráz původní stavby s působivým designem současné architektury.
V době, kdy se rozhodli pro změnu, již majitelé obývali dům několik let. Jak se ale mladá rodina rozrůstala, začínali si uvědomovat, že jim současné rozvržení prostoru nevyhovuje a rozhodli se interiér uzpůsobit svým potřebám. „V rámci zadání probíhala spíše debata o každodenním životě vícečlenné rodiny a jejich požadavcích do budoucna. Od toho jsme se postupně dostávali dál až k finálnímu řešení,“ popisuje autor návrhu architekt Marián Gombarček z architektonického ateliéru gmb., a pokračuje: „Od začátku jsme se bavili o otevírání prostoru a jednoduché materialitě, v zásadě jsem měl ale při návrhu na základě projevené důvěry relativně volnou ruku.“ Majitelé měli pouze několik styčných požadavků. Jedním z nich bylo zachování podoby exteriéru budovy, beze změny zůstala i lokace vstupu. Vnitřní prostor domu však prošel rozsáhlými změnami. Byla zde provedena revize a úprava původních rozvodů a nainstalováno podlahové topení, došlo také na změnu dispozic. A právě tento krok byl jedním z prvních mezníků na cestě k jádru a historii stavby. „Změny dispozic představovaly z převážné části očišťování od prvků z dřívějších rekonstrukcí s cílem co nejvíce otevírat prostor. Původní dům z padesátých let si v minulosti prošel vícero přebudováním včetně nekoncepční přístavby a nadstavby. Záměrem současného zásahu tak bylo uklizení vnitřního prostoru, hledání nových prostorových a funkčních vazeb a vytvoření prostředí, které by reagovalo na potřeby eklektického života mladé vícečlenné rodiny.“
Pod vrstvou minulosti
Ojedinělost realizace spočívá především v unikátním konceptu. „Koncept návrhu je založený na kontrastu původní odhalené stavby a kompozice vložených prvků, které v různých formách vstupují do prostoru, různě ho propojují, protínají a někdy i ignorují a přímo narušují. Prostor se tu otevírá ve vícero směrech a vytváří tak nové interakce a komunikační kanály,“ rozebírá architekt a pokračuje: „Původní stavba a její rekonstrukce se při realizaci zbavovaly stavebních nánosů a jednotlivých zásahů. Odhalily se cihlové stěny a dřevěné trámové stropy a jejich jednoduchá přiznaná materialita umožnila vyniknout prostorové skladbě nových vložených forem.“ Ačkoliv by se mohlo zdát, že bylo spojení novotvarů a původních elementů cílem hned od začátku, opak je pravdou. Inspirace, směřující k tomuto pojetí, se formovala až v průběhu odkrývání jednotlivých vrstev minulosti. Originální motivy a konstrukce přitom současné majitele oslovily natolik, že si je přáli zachovat, čímž umožnili zrození efektního, prostorného a designově vytříbeného bydlení v dokonalé úctě k historii domu.
Síla odrazu
Vchod do domu je veden do prostoru obloukové přístavby. Zde se naproti dveřím nachází posezení, diskrétně oddělené rozložitou skříňovou sestavou se zrcadlovým povrchem. Ta zde plní standardní funkci úložného prostoru a zároveň důmyslně hradí přední část přízemí na úzký koridor vedoucí ke koupelně a kuchyňskému koutu. Zrcadlový povrch sestavy byl zvolen s jasným účelem, jak architekt vysvětluje: „Za největší hřích původních rekonstrukcí přístavby považuji umístění vstupu na jižní stranu, čímž se dostává denní zóna do pozadí na méně prosvětlenou stranu domu. Jelikož zde byl v rámci zadání i po mnoha debatách z technických důvodů požadavek na zachování vchodu v původní poloze, řešili jsme otázku, jak do prostředí dostat co nejvíce jižního slunce. Vznikla tak zrcadlová stěna, která prostor prosvětluje a velmi decentně rozčleňuje.“
Nenápadná jedinečnost
Nalevo od hlavního vstupu můžeme nalézt malou technickou místnost, na kterou navazuje oddělené WC. Právě to je v záměrně propojeném prostředí přízemí jedinou výjimkou, která kvůli zachování soukromí disponuje interiérovými dveřmi. I ty však zachovávají nastavený ráz interiéru. Povrch dveří je vyveden ve stejném dřevodekoru, jako okolní plochy, a díky variantě se skrytou zárubní není průchod zatížen zbytečnými rušivými liniemi. Nenápadnost ve spojení s funkčností a kvalitou byla uplatněna také při výběru dveřního kování. Dveře jsou vybavené klikou MINIMAL z dílny české rodinné manufaktury M&T, pro níž byla zvolena z osmnácti dostupných povrchových úprav barevně ladící varianta broušeného niklu. „Kování jsme vybírali na základě vzhledu a kliky MINIMAL jsme zvolili pro jejich čistý, minimalistický design,“ popisuje Marián Gombarček. Právě autorský design a vysoká kvalita jsou pro M&T, jediného českého výrobce designového dveřního a okenního kování a lídra v oblasti jeho povrchových úprav, prioritní. „Kliky MINIMAL plně vyhovují požadavkům minimalistického interiéru, a to zejména díky skryté rozetě nepřesahující jejich obrys. Jejich výjimečnost pak spočívá také ve variabilitě, kterou nabízí – jednak z pohledu rozmanitých povrchových úprav a jednak uceleností kolekce, ve které lze najít kliky pro všechny typy oken a dveří ve stejném designu,“ doplňuje Roman Ulich, hlavní designér společnosti M&T.
Galerie jako nositelka světla
Jedním z hlavních cílů rekonstrukce dvoupodlažního domu bylo maximální propojení prostoru s eliminací zbytečných bariér. „Centrální obytný prostor je organizovaný okolo schodiště a kuchyně, která se nachází napravo od zrcadlové stěny, a otevírá se do galerie. Kuchyně se tak stává bodem, který spojuje jednotlivé prostory v horizontálním i vertikálním směru,“ popisuje Marián Gombarček. Nad pracovní deskou otevřeného kuchyňského koutu je k vidění první ze zachovaných cihlových zdí, která je však odhalena pouze do úrovně stropu a její hrana tak funguje jako přirozený předěl pod prostorem galerie. Galerie zde díky čistým bílým plochám a střešnímu oknu plní funkci nositelky světla a účinně provzdušňuje střed stavby, který by kvůli kumulaci hmoty a vizuálně dominantnímu schodišti od firmy KONTECH a kovové traverze v jasně červené barvě mohl narušovat kýžený vzdušný efekt. Zajímavý prvek na pomezí kuchyně a obývacího pokoje pak představuje zkosená stěna. Její úprava byla, stejně jako změna tvaru schodiště a odstranění přilehlých příček, provedena právě v průběhu této rekonstrukce. „Zkosení stěny reaguje na požadavek o co největší vizuální propojení obývacího pokoje a kuchyně bez toho, abychom ubírali z prostoru schodiště,“ objasňuje architekt Gombarček.
Historie a současnost
Největší místností v přízemí je obývací pokoj s jídelnou. Právě tady se v nejvyšší míře prolínají stopy současnosti a dob dávno minulých, které zde ztělesňují obnažené obvodové zdi, původní okna a rustikální trámový strop. Syrovou krásu cihel a letitého dřeva nechává vyniknout absence závěsných dekorací a umírněné barvy nábytku v odstínech bílé, šedé a hnědé. Po pravé straně vstupu se nachází krb, důmyslně vsazený do prosté bílé plochy, která opticky navazuje na stejnobarevnou příčku a pomáhá propojit světlý prostor galerie s výraznými komponenty obývacího pokoje. Minimalistická plocha s krbem je pak z obou stran doplněna subtilní bílou konstrukcí, jejíž linie bez zadní stěny umožňují prohlédnutí až k cihlové zdi. Neotřelým elementem je tu potom osvětlení. To je nenápadně zasazené mezi stropní trámy či linie zdi, designová perlička v podobě kruhového lustru však jen podtrhuje ideu propojení historie a moderny a dodává místu zasloužený punc jedinečnosti.
S výhledem dovnitř
Přestože se rekonstrukce odehrávala především v přízemí, k menším změnám došlo i v prvním patře rodinného domu. Jednou z nich byla například lokální úprava dispozic. Poschodí bylo původně rozvrženo na tři prostorné místnosti a koupelnu, měnící se potřeby vícečlenné rodiny ale zapříčinily, že již toto rozložení nebylo optimální. Z toho důvodu se majitelé rozhodli pro vybudování dalšího pokoje. „V poschodí vznikla z původní části chodby u galerie nová místnost z důvodu přeobsazování původních pokojů dětmi. Ta slouží jako ložnice rodičů, kteří se tímto krokem po dlouhých debatách vědomě uskrovnili, aby dopřáli soukromí svým potomků,“ objasňuje Marián Gombarček. Zajímavý detail, který je třeba zmínit, představuje vnitřní okno. To bylo v ložnici vytvořeno tak, že směřuje a doslova „nakukuje“ do prostoru galerie. Dokonale tak v souladu s celým konceptem nového interiéru propojuje malou místnost s prosvětleným středem domu. Původní tři pokoje, které nyní slouží jako soukromá útočiště dětí, a společná koupelna v prvním patře pak zůstaly dispozičně nezměněny.
Architekt předčil původní představy rodiny, která je ve svém nově zrekonstruovaném domě opravdu spokojená. Výjimečnost této stavby, která v sobě promyšleně snoubí historické prvky s těmi moderními, a jejích citlivých úprav ocenila i porota soutěže Interiéru roku 2022, v níž se dům U Zvonice stal vítězem v kategorii Rekonstrukce.
