Současná nelehká situace způsobená pandemií koronaviru a s ní spojená omezení zatím nebrání zvířatům v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava, aby mohla projevovat své přirozené instinkty a potřeby. Tím nejpřirozenějším životním projevem zvířat je bezesporu rozmnožování a péče o mláďata. V těchto dnech chovatelé očekávají líhnutí mláďat puštíků bělavých. Pokud se mláďata vylíhnou a budou rodiči úspěšně odchována, posílí mladí ptáci buď chovatelskou základnu v lidské péči, nebo budou vypuštěni do volné přírody. Jednou z možností je mezinárodní repatriační projekt na podporu divoké populace této druhé největší sovy Evropy v Rakousku.
V zoo zatím nevědí, zda už jsou mláďata vylíhlá a kolik jich je.
Sovy hnízdí v budce a chovatelé je nechtějí při odchovu nijak vyrušovat. Jedná se o zkušené rodiče, kteří v loňském roce odchovali pět mláďat. Jedna z odchovaných samiček posílila českou chovatelskou základnu a zbývající mladé sovy (dva samci a dvě samice) byly odeslány na vypuštění do přírody v Rakousku. Pokud se podaří odchov letošních mláďat, s velkou pravděpodobností i tato posílí divokou populaci puštíků bělavých, případně chovatelskou základnu v lidské péči.
Záchranný repatriační projekt pro puštíky bělavé „Habichtskauz Wiederansiedelung“ probíhá v oblasti Vídeňského lesa v Rakousku od roku 2009. Jeho cílem je posílit divokou populaci této sovy vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách a dalších chovatelských stanicích do volné přírody.
V roce 2020 spolupracující instituce poskytly do projektu celkem 46 mladých puštíků bělavých.
Přičemž 20 z nich našlo svůj nový domov v lesích lokality Wildnisgebiet Dürrenstein a 25 pak bylo vypuštěno v biosferickém parku Wienerwald. Jeden mladý puštík bělavý byl ponechán v chovatelské základně projektu, aby svým genofondem obohatil genetickou rozmanitost odchovávaných mláďat. V rámci chovatelské základny projektu bylo také sestaveno několik nových a geneticky cenných chovných párů, aby populace byla silná a životaschopná.
Rok 2020 ale byl v Rakousku pro volně žijící puštíky náročný.
Tři páry o své snůšky přišly v době líhnutí mláďat pravděpodobně kvůli akutnímu nedostatku potravy a pouze dva páry byly nakonec schopné odchovat každý po jednom mláděti.
Ostravská zoo je do projektu zapojena od roku 2014 a celkem už bezplatně poskytla 15 mladých puštíků. Většina z nich byla vypuštěna do přírody, část jich zůstala v chovatelské základně projektu.
Puštík bělavý (Strix uralensis) hnízdí v rozlehlých listnatých nebo smíšených lesích v oblasti euroasijské tajgy, hor střední Evropy a také v Číně.
Jako tzv. glaciální relikt se vzácně vyskytuje i ve střední Evropě (poddruh Strix uralensis macroura). V minulosti byla tato sova na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhubena. Jednou takovou lokalitou byla například Šumava, kde patřil puštík bělavý k původním druhům a ještě na přelomu 19. a 20. století se na české straně Šumavy pravidelně vyskytoval. Příčinou vymizení šumavské populace byla zřejmě kombinace ubývání smíšených a listnatých lesů pralesovitého charakteru, vlivu klimatických výkyvů a nedostatku potravy, genetické izolovanosti a intenzivního odstřelu. Dnes se v této oblasti opět vyskytuje díky vypouštění puštíků v Bavorském národním parku (od 70. let minulého století).
V posledních letech roste šumavská populace i díky vyvěšování hnízdních budek, které puštíci rádi vyžívají. Aktuálně se na Šumavě vyskytuje téměř dvacítka párů.
V 80. letech minulého století se utvořila malá hnízdní populace v oblasti Moravskoslezských Beskyd díky pozvolnému šíření puštíka bělavého západním směrem ze Slovenska, kde se v současné době vyskytuje početná stabilizovaná populace.
Video
zachycuje pár puštíků bělavých v Moravskoslezských Beskydech při odchovu dvou mláďat v květnu 2017. Mladí opustili hnízdo a toulali se v blízkém okolí. Samec lovil a donášel potravu, samice byla na stráži a krmila mláďata. Za necelé dva dny se puštíci přesunuli jinam a ztratili někde v hloubi lesa.
Foto: Pavel Vlček (foto) a Enrico Gombala (video).
