Při procházce botanickým parkem mohou návštěvníci na Cestě vody spatřit zajímavý botanický druh – příbuzného dobře známého bezu černého. „V lidové mluvě je nazýván babulka, bez horní, bez lesní, bez s hnědou duší, bziní či červené korálky.
Jeho botanický název je bez červený (Sambucus racemosa). Patří stejně jako bez černý mezi původní druhy naší flóry. Rodové označení Sambucus pochází z řeckého „sambuke“, což značí strunný nástroj používaný v antickém Řecku vyráběný z bezového dřeva,“ vysvětluje David Kubala z dendrologického oddělení. Vyskytuje se od střední Evropy až po západní hranici evropské části Ruska. Jedná se o vytrvalý keř vysoký od jednoho do čtyř metrů, s daleko dosahujícími kořeny a kořenovými výmladky. Roste spíše ve vyšších polohách na vlhčích a jílovitých až hlinitopísčitých půdách. Bývá součástí slunečných okrajů jehličnatých i smíšených lesů.
Dřeň bezu červeného má skořicově nahnědlou barvu a je označována také jako tzv. „duše“. Plodem jsou hustě uspořádané kulovité červené bobule (asi 5 mm velké) se 3–5 semeny. Díky tomu, že se jedná o velmi oblíbenou potravu ptáků, jsou semena této rostliny rozšiřována jejich výtrusy po okolí. Semena jsou mírně jedovatá kvůli obsahu amygdalinu. V lidovém léčitelství byly bobule považovány za pročišťující prostředek. Po převaření a odstranění semen lze použít plody na výrobu marmelády. Rychlým spařením celých plodenství červených bezinek lze získat čaj bohatý na vitamín C. Zabírá i tam, kde nepomáhá velmi známá a rozšířená echinaceová tinktura.
„V ostravské zoo je vysazováno mnoho podobných plodonosných druhů jako potrava pro volně žijící ptáky. Je to součástí dlouhodobé strategie zvyšování biodiverzity v areálu Velkého ostravského lesa, jehož je zoo součástí,“ dodává David Kubala.
Foto: Monika Vlčková.
