První teplé dny začaly probouzet nádherné květy vilínů. Tyto dřeviny s jednoduchými střídavými listy rostou přirozeně ve východní Asii a východních oblastech Severní Ameriky. Daří se jim i v našich zeměpisných polohách, ale najdeme je jen v zahradách a parcích, ve volné přírodě se nevyskytují. Několik kultivarů roste i v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava.
V zahradnictvích a hobby marketech je na výběr velké množství okrasných kultivarů vilínů s většími a barevnějšími květy. „Vysazovány jsou zejména kvůli brzkému kvetením v zimním období a předjaří. Květy jsou čtyřčetné v chudokvětých hlávkovitých nebo krátce klasovitých květenstvích. Tvrdé chlupaté tobolky se dvěma lesklými semeny dozrávají až po 8–12 měsících. Semena vilínu jsou po dozrání z tobolek vystřelována až do vzdálenosti 9 metrů! Vědecký název rodu Hamamelis pochází z řeckého hama, což znamená „současně“ a mélon značí „ovoce“. Z názvu tak vyplývá, že na keři lze vidět současně loňské plody a nové květy,“ popisuje David Kubala z dendrologického oddělení ostravské zoo.
Vilínům se daří ve vlhké a kyselé půdě, nesnášejí vápno a těžkou jílovitou půdu. V USA byly hojně využívány v domorodé medicíně severoamerických indiánů a používány při ošetřování celé řady zdravotních problémů. Listy a kůra obsahují množství tříslovin se svíravým účinkem a jsou používány i v současné medicíně, například při léčbě hemoroidů a křečových žil. Příznivě působí i na ekzémy, akné a lupénku. Proto ji britští kolonisté dali zvláštní jméno – lísková čarodějnice.
V areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava rostou v současnosti tři kultivary vilínu prostředního (Hamamelis x intermedia): „Arnold Promise“, „Aphrodite“ a „Jelena“.
Zdroj: David Kubala
