Pěkně z tepla svého vytápěného výběhu pozoruje lvice Luena dění v zoologického zahradě Tábor. Lví výběh je umístěn v horní části rozlehlého areálu, takže je z něj dobře vidět na podstatnou část zahrady. Lvi tak mají o dění perfektní přehled, jak se ostatně na krále zvířat sluší a patří. Hlavně Luena musí mít všechno pod kontrolou. Lvi pustinní jsou zvyklí na jiné teploty, než byly nedávné silné mrazy, proto nepohrdnou vnitřní ubikací, kterou jim ošetřovatelé nepřetržitě vytápí na pro ně komfortních 15 stupňů. To se to pak vyhlíží slunečné počasí, když je kromě kožichu hřeje také spolehlivé topení. Jen těch návštěvníků se lvi, stejně jako ostatní zvířata z táborské zoo, jen tak nedočkají. Kdo ví, kdy současná omezení a zákazy skončí.
V ZOO Tábor žijí dva lvi pustinní, samec Simba a lvice Luena.
Lvi obývají stepní, lesostepní a polopouštní oblasti převážně východní a v menší míře i západní subsaharské Afriky v počtu 20 až 30 tisíc kusů (nejnižší odhady hovoří o pouhých deseti tisících). Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. Jejich nejčastější kořistí jsou velcí savci, především kopytníci. Většinou loví samice, samci se lovu účastní jen výjimečně. Ačkoliv loví samice, přednostní právo na ulovenou kořist má vždy dominantní samec. U lvů se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus, hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Hlavní role hřívy spočívá v rozpoznání „kvality samce“. Její velikost a zbarvení je znamením kondice, přičemž se zdá, že lvi vnímají tmavou barvu jako signál dominance. Hříva také chrání hrdlo samce v boji s jiným lvem. Většinu dne odpočívají, dokáží prospat až 20 hodin denně. Lvi se páří v jakémkoliv roční období. V průběhu páření, které trvá několik dní, kopuluje pár pravidelně dvacetkrát až čtyřicetkrát denně. Tento druh je zařazen na seznam CITES. Na listině ohrožených druhů IUCN je africká subpopulace označená jako zranitelná, indická subpopulace jako ohrožená.
ZOO: Tábor
