O prasatech panují některé nelichotivé mýty, zejména stran čistoty, přitom se ale jedná o čistotná a také velmi inteligentní zvířata. Někdo dokonce chová vybraná domácí plemena jako domácí mazlíčky. Od roku 1972 se také slaví Národní den prasat, který připadá na 1. března.
Prasata patří mezi kytokopytníky (Cetartiodactyla), do podřádu nepřežvýkaví (Suiformes) a čeledi prasatovití (Suidae). Samec se nazývá kanec nebo kňour, samici se říká bachyně a mláďatům selata. Vykastrovaný samec je označován jako vepř. Prasata jsou všežravá, potravu si opatřují pomocí čichu. Prodloužený čenich je vyztužen kostí rypákovou (os rostrum), čenich obsahuje mnoho hmatových tělísek a je uzpůsoben k rytí v půdě. Špičáky nemají kořeny a neustále dorůstají, horní špičáky samců jsou zakřivené směrem nahoru. Zuby rostou ze strany tlamy přes pysky, dva zuby babirusy ale rostou prostředkem rypáku a pak se stáčejí k čelu (viz foto lebky). Samci prasat mají na boku silnou kůži (tzv. „kyrys“), který působí jako štít při ritualizovaných soubojích. Samice si před porodem stavějí hnízda. Selata se rodí pruhovaná. Při kojení zaberou určitou bradavku, kterou si brání před ostatními sourozenci.
Ačkoliv se o prasatech říká, že jsou špinavá, jedná se o velmi čistotná zvířata, která si nelehají do vlastních výkalů, pokud k tomu nejsou donucena například v malém chlívku. Naopak válení v blátě je přirozené chování a prasata (i jiné druhy zvířat) tuto činnost vykonávají, aby se v horkých dnech ochladila a zároveň si vytvořila na těle jakousi krustu, která je chrání před bodavým hmyzem a dalšími vnějšími parazity.
Divoké druhy prasat
Celkem se uvádí 18 druhů prasat, které se původně vyskytují v Africe, Evropě nebo Asii. Osm druhů prasat příbuzných našemu praseti divokému, dva druhy štětkounů, dva druhy bradavičnatých prasat, čtyři druhy babirus a jedno prasátko zakrslé. Prase divoké (Sus scrofa) bylo nicméně vysazeno člověkem i v Severní a Jižní Americe, na Papuy a v Austrálii.
Domácí prase
Domácí prase bylo vyšlechtěno z prasete divokého, které obývalo rozsáhlé území od západní Evropy a severní Afriky až po jihovýchodní Asii. Na tomto území vytvořilo řadu poddruhů. Z nich minimálně dva daly vznik dnešním domácím prasatům, a to prase evropské (Sus scrofa scrofa) a prase páskované (Sus scrofa vittatus). Proces domestikace sahá do 6.-7. tisíciletí př. n. l. Dnes žije na celém světě přes jednu miliardu domácích prasat.
Prasata v Zoo Ostrava
Historiky byly v Zoo Ostrava chovány tři druhy prasat a tři domácí plemena:
- prase divoké (Sus scrofa) – chov od 1974 do 2005
- štětkoun kamerunský (Potamochoerus porcus pictus) – chov od 2012 do 2020
- prase visajánské (Sus cebifrons negrinus) – chov od 2012 dosud
- prase domácí vietnamské (Sus scrofa f. domestica) – chov od 1994 do 2011
- prase domácí mangalica (Sus scrofa f. domestica) – chov od 2010 dosud
- prase domácí přeštické (Sus scrofa f. domestica) – chov od 2010 dosud
Současně chovaná prasata v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava zachycuje video.
Prasata v kultuře
Prasata se objevují v názvech obcí (Vepříkov, Vepřová a další), na vlajkách některých obcí jsou vyobrazeni kanci. Ze Starých pověstí českých je známá pověst O Bivojovi. Zajímavá je i legenda o vzniku pokladničky ve tvaru prasátka: v 15. století se levné domácí nádoby dělaly z jílu zvaného pygg – kvůli podobě tohoto slova s výrazem pig (prase) nakonec začali hrnčíři dělat nádoby na mince ve tvaru prasat. Dle jiné teorie byla prasata symbolem štěstí a hojnosti; nebo se prasata krmila zbytky z domácností – stejně jako se „zbytky“ peněz dávaly do pokladničky.
Test o prasatech
Zájemci si mohou prověřit znalosti o prasatech prostřednictvím kvízu.
Zdroj: Zoo Ostrava
Psali jsme: Jeřábi na zimu nově zůstávají doma, neodradily je ani letošní mrazy
