Mít bujný porost tváře bylo odjakživa znakem mužnosti. Už ve středověku byl každý, kdo se nemohl honosit hustým vousem nazýván poněkud hanlivě holobrádek. I nyní takto často titulujeme někoho méně zkušeného. V posledních letech se zarostlí muži opět vrací do módy. Čím delší a pěstěnější vous, tím lépe. Není proto divu, že se tato ozdoba tváře stala symbolem prevence mužských nemocí, kterou si každoročně právě v listopadu připomínáme celosvětovou akcí Movember. Všechny zarostlé mužské manekýny však s přehledem strčí do kapsy kozel z táborské zoologické zahrady, který si svou bradku velice hýčká. Rád ji vystavuje na odiv, a čím více fotografů kolem, tím lépe. To má se všemi lidskými lumbersexuály společné.
Koza domácí patří k nejrozšířenějším domestikovaným zvířatům, vyskytuje se po celém světě. Člověk ji vyšlechtil z kozy bezoárové, která se vyskytuje hlavně v horských oblastech jihovýchodní Evropy a ve střední Asii až po Afghánistán. Koza domácí je velmi přizpůsobivý živočišný druh, který spásá i vegetaci, kterou jiní býložravci pohrdají. Jde o přežvýkavce se čtyřmi žaludky – bachor, čepec, kniha a slez. Právě tento složitý zažívací systém ji umožňuje trávit i nejrůznější větvičky či tvrdé listí. Primárně se kozy chovají pro mléko a maso, stále častěji se využívají i ke spásání nepřístupných luk. Kozí kůže dříve sloužila pro uchovávání vody či vína nebo na výrobu pergamenu. Trus se používal jako palivo a kosti, srst a šlachy na oděvy a nejrůznější nástroje.
Foto: Kateřina Chlupáčková
Zdroj: Zoo Tábor
