Trochu jako malé děti – hravé a neposedné. Pořád běhají, prolézají vykopanými tunely a různě dovádí. Některé ale umí pěkně zapózovat. To, když vyhlíží případné nebezpečí. Jejich ostražitý postoj přitom vypadá, jakoby se přihlížejícím vystavovaly na odiv. I díky tomu patří tyto drobné šelmy k nejoblíbenějším zvířatům z táborské zoologické zahrady. Na tuto sobotu 27. července proto ošetřovatelé pro návštěvníky připravili speciální setkání u surikat. Odstartuje přesně ve tři hodiny odpoledne.
„Věděli jste, že dospělá surikata odhází za jedinou minutu tolik písku, kolik sama váží? Přestože vypadají jako malí plyšáci, jsou to šelmy s ostrými drápy, které se nezaleknou ani jedovatého štíra. Díky spolupráci ve skupině dokáží ulovit i mnohem větší kořist, než jsou samy. A právě ve skupinách panuje přísná hierarchie, kdy každá surikata má jiný úkol – některé hlídají, další shání potravu a jiné se starají o potomstvo a učí mladé lovit. Při sobotním speciálním setkání u surikat se dozvíte ještě více podobných zajímavostí ze života těchto neposedných šelmiček a budete je sledovat při hodování na nejoblíbenějších pochoutkách. Co našim surikatám nejvíce chutná? To přijďte zjistit už tuto sobotu. Ve tři hodiny odpoledne se na vás těšíme u výběhu surikat,“ říká mluvčí ZOO Tábor Filip Sušanka.
Surikaty vlnkované chované v ZOO Tábor obývají skalnaté i písčité oblasti jižní Afriky a běžně žijí ve velkých skupinách čítajících až desítky členů. V těchto skupinách však panuje přísná hierarchie a rozdělení rolí. Rozmnožovat se může pouze dominantní pár, nepřipouští se příbuzenské páření ve skupině. Na místo dominantní samice nastupuje pouze její dcera, která čeká na samce z jiného rodinného klanu.
O mláďata se starají ostatní členové skupiny, protože dominantní samice velmi brzy opět zabřezne. Všechny ostatní surikaty jsou dominantnímu páru podřízené, přičemž každá surikata plní konkrétní úkol. Vybraní jedinci, kteří hlídají ostatní před predátory, stojí vzpřímení na vyvýšeninách, odkud mají dobrý přehled po okolí. Neustále se rozhlíží kolem sebe, což návštěvníkům připadá, jako by jim tyto hlídky pózovaly. Ve skutečnosti však hledají jakýkoliv náznak nebezpečí. Jiná surikata má za úkol shánět potravu, další se stará o potomstvo a jejich výchovu, jiné hloubí a vylepšují nory. Při nebezpečí se semknou a brání rodinnou skupinu společně bez rozdílu postavení ve skupině.
Surikaty se živí převážně hmyzem, pavouky a měkkýši, jejich oblíbenou potravou jsou sarančata. Neodmítají ani hlodavce, ptáky hnízdící na zemi a jejich vejce, ještěrky a další drobné živočichy. Občas požírají výhonky, pupeny a kořínky některých rostlin. Díky své obratnosti jsou schopné lovit i jedovaté štíry. Při lovu živé kořisti ji nejdříve udeří tlapkami a potom ji usmrtí kousnutím. Díky propracované skupinové spolupráci dokáží ulovit i zvíře výrazně větší než jsou samy.
K lovu i vyhrabávání nor či potravy surikatám slouží dlouhé drápy. Dokáží se postavit na dvě tlapky, stabilitu v této pozici jim zajišťuje dlouhý ocas. Surikaty vylézají z nor brzo ráno a hned poté si posedají na různá místa a sluní se. Po mrazivé noci, kdy teplota v poušti klesá i k nule, se totiž potřebují pořádně prohřát.
Hravé surikaty patří v táborské zoologické zahradě k nejoblíbenějším zvířatům. FOTO: archiv ZOO Tábor
