Brněnští papoušci Ulfine a Robin odchovali poprvé v historii zahrady mláďata. V těchto dnech mají dva malí keové za sebou přibližně měsíc života a bude trvat několik dalších týdnů, než opustí bezpečí hnízda. Nestoři patří k nejchytřejším a nejvynalézavějším ptákům na světě, ale harmonizace páru potřebná pro první odchov může trvat i několik let.
Historie brněnského chovu nestorů kea (Nestor notabilis) sahá až do roku 2000, kdy přišel ze Stuttgartu samec Hugo jako vůbec první jedinec svého druhu v ČR.
Ten byl o tři roky později spárován se samicí Kejinou. Od té doby se v rámci managementu chovu vystřídalo v Brně několik jedinců, a i když ptáci několikrát zahnízdili, mláďata se nepodařilo odchovat. Od roku 2018 tvoří chovný pár čtyřletá samice Ulfine a dvacetiletý samec Robin. „Věkový rozdíl nehraje u papoušků téměř žádnou roli. Pokusy o páření a hnízdění probíhaly už v minulých letech, ale mláďat jsme se nikdy nedočkali. Pracovat s tímto druhem pro mne byla už od začátku velká výzva a z mláďat máme opravdu nesmírnou radost,“ říká brněnský kurátor ptáků Petr Suvorov.
Pro úspěšný odchov je důležitá harmonizace páru, která může v některých případech trvat i několik let.
„Každý rok už od prosince dáváme samici do expozice větvičky a stébla na vytvoření hnízda. Letos v lednu jsme pozorovali časté páření, od února si samice výrazně bránila přístup do hnízda a ve druhé polovině února už byly slyšet první zvukové projevy mláďat,“ komentovala odchov chovatelka Jana Moravcová.
Nestor kea není na první pohled barevně atraktivní – jeho svrchní olivově zelené zbarvení má spíše krycí funkci. Teprve v letu lze vidět nápadně oranžově zbarvený spodek křídel a temně modré letky. Nestoři jsou všežraví – do jejich jídelníčku patří semena i zelené části rostlin, plody, ale i hmyz a malí savci.
Ve volné přírodě žije tento druh vysoko v chladných novozélandských horách.
Jedná se o společenský druh, který může žít v páru i v polyandrickém svazku, kdy se dominantní samice páří s více samci. Je to společenský druh, který se v přírodě často pohybuje i ve velkých skupinách. Hnízdí zejména na zemi v jeskyních. Samice snese až čtyři bílá vejce, na kterých sedí necelý měsíc. V minulém století byli na Novém Zélandu považováni farmáři za škodnou, loveni a hrozilo jim dokonce vyhynutí. Dnes patří k ohroženým druhům, jsou chováni v mnoha evropských zoologických zahradách včetně České republiky. Najdete je kromě Brna také v Praze, Plzni, Liberci a Lešné.
