„200 km rovně, mírná zatáčka vlevo, znovu 200 km rovně, odbočka vpravo a po dalších 50 km budeme přespávat,“ psal jsem domů jen s mírnou nadsázkou poté, co jsme po odpoledním přeletu do Kostanaj v severním Kazachstánu mířili auty do „zlaté stepi” Altyn Dala. Následujícího dne už mě humor trochu přešel, protože z asfaltek jsme přejeli na nezpevněné cesty a po nich urazili za den zhruba stejnou vzdálenost, jako bychom jeli z Prahy do Ostravy. Při brodění řeky jsem zavíral boční okénko landcruiseru, aby dovnitř nechrstla voda valící se přes kapotu.
Naše pětidenní cesta Kazachstánem, během níž jsme absolvovali přes dva tisíce kilometrů přeletů a téměř tři tisíce kilometrů přesunů po zemi, bezprostředně navázala na návštěvu českého premiéra Petra Fialy v Astaně. U příležitosti této návštěvy jsem s předsedou tamního Výboru pro lesnictví a přírodu Nurlanem Kylyšbajevem podepsal 24. dubna 2023 memorandum o spolupráci na návratu koní Převalského do Kazachstánu. O této spolupráci jsme za velké podpory náměstka kazachstánského ministerstva zahraničních věcí Romana Vasilenka jednali již delší dobu a podpisem memoranda za přítomnosti premiérů obou zemí se dostala na nejvyšší úroveň.
Průzkumná výprava po stepích Kazachstánu nabídla hned několik dobrodružných okamžiků. Foto Miroslav Bobek, Zoo Praha
Organizace naší cesty po Kazachstánu si zejména díky místopředsedovi Výboru pro lesnictví a přírodu Danijarovi Turgambajevovi svou precizností ani v nejmenším nezadala s organizací státní návštěvy. Naším společným cílem bylo posoudit lokality předvybrané pro reintrodukci koní Převalského. Od začátku se přitom největší pozornost upírala na dvě z nich: Altyn Emel (Zlaté sedlo) na jihovýchodě země a zmíněnou Altyn Dala (Zlatou step) ve středním Kazachstánu.
V Altyn Emel koně Převalského jsou, a to dva ve volnosti a tři v ohradě. Jde o pozůstatek kazachstánsko-německého projektu z první dekády století. Jeho organizace však trpěla značnými nedostatky a především – jak jsme s Bárou Dobiášovou a Tomášem Hulíkem mohli vidět na vlastní oči – není oblast Altyn Emel pro koně Převalského vhodná. Má nízkou úživnost vegetace, pro životaschopnou populaci nedostatečnou plochu, ne zcela optimální profil terénu a v neposlední řadě se v její blízkosti pohybují domácí koně. Jejími výhodami jsou jen mírné zimy a velmi dobrá dostupnost.
Kulani v aklimatizační ohradě. Foto Miroslav Bobek, Zoo Praha
Naproti tomu oblast Altyn Dala nás navzdory náročné cestě nadchla. Jde o plochu téměř 7 000 km2 úživné stepi bez domácích zvířat, s dostatkem vody a vhodným profilem terénu. Stejně jako v Altyn Emel také v Altyn Dala je již k dispozici základní infrastruktura pro reintrodukční projekt. Ta byla před několika lety vybudována za účelem vypouštění koní Převalského, a když z tohoto projektu z důvodů jejich nedostatečné legislativní ochrany sešlo, byla využita k reintrodukci kulanů. Problematické mohou být v Altyn Dala vedle obtížné dostupnosti snad jen tamní zimy a možná i pytláci. Zimy však mají v Altyn Dala příznivější průběh než v mongolské Gobi B, kam jsme mnoho koní Převalského již úspěšně navrátili, i než v Údolí klášterů na východě Mongolska, kam jejich reintrodukci připravujeme. A pokud jde o pytláctví, kůň Převalského byl v Kazachstánu nedávno zařazen do červené knihy a za jeho ulovení jsou stanoveny velmi přísné tresty; i tak ale bude nutné v oblasti Altyn Dala posílit hlídkovou činnost.
Sajgy tatarské ve stepích Altyn Dala. Foto Miroslav Bobek, Zoo Praha
Musíme sice ještě zodpovědět řadu otázek a vyřešit mnoho problémů, ale Altyn Dala se pro návrat koní Převalského do Kazachstánu jeví velmi nadějně. Tento návrat by přitom také vzhledem k mimořádnému zájmu a profesionalitě našich kazašských partnerů mohl proběhnout dříve, než jsme se domnívali. Snad se tedy v horizontu několika let stane kazašská Zlatá step další zaslíbenou zemí koní Převalského.
Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha
