Zoo Praha ve svém Teráriu nově představuje čtyři druhy hadů, které se běžně vyskytují na území České republiky: užovku obojkovou, užovku podplamatou, užovku hladkou a zmiji obecnou. Cílem této expozice je ukázat rozdíly mezi našimi hady a připomenout, že není proč se jich bát.
„Náš kurátor plazů Petr Velenský začal na přípravě této expozice pracovat loni v létě, kdy v médiích kolovaly přehnané zprávy o domnělé invazi zmijí na jeden severočeský hřbitov. Podobné zprávy se ostatně objevují každoročně a naprosto zbytečně způsobují paniku,“ popisuje ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Všichni hadi u nás patří k ohroženým a ubývajícím druhům a zaslouží si ochranu.“
Na podobnost se zmijí obecnou často doplácí užovka hladká i další druhy.
„Pouze zmije obecná je jedovatá, ostatní jsou nejedovaté užovky. Pro laika nemusí být snadné užovky od zmije odlišit, protože hadi jsou velmi variabilní ve zbarvení i velikostech a pozorovaný had ne vždy odpovídá fotografii z internetu,“ dodává kurátor Petr Velenský. „Ani uštknutí zmije přitom pro zdravého člověka není život ohrožující, je třeba však v klidu vyhledat lékaře.“
A pokud si právě nejste jisti, kterého hada jste v přírodě potkali, pošlete jeho fotografii na: kontakt@zoopraha.cz. Naši chovatelé vám druh plaza určí.
Deset nejčastějších předsudků o zmijích
„Zmije se přemnožují“
Zmije obecná je u nás vyhláškou ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. vedena jako kriticky ohrožený druh. Lokálně může v podhůřích či na horách být četná, celkově se ale jedná o vzácného hada. V nížinách a teplých oblastech většinou zcela chybí. Zmije se „přemnožují“ zejména v médiích v takzvané „okurkové“ sezóně.
„Zmije útočí“
Zmije je plachý had, který se vždy člověku raději vyhne, než aby přistoupil ke konfrontaci. Zmije kousne pouze v sebeobraně, nejčastěji v úleku. K uštknutí dochází tehdy, kdy na zmiji člověk nechráněnou rukou sáhne nebo nedostatečně ochráněnou nohou šlápne. Akční rádius zmije, která byla zastižena mimo úkryt a cítí se ohrožená, není větší než půl metru. Potkáme-li zmiji na horském chodníčku, můžeme ji zcela bezpečně obejít, případně ji z metrové vzdálenosti v klidu vyfotografovat.
„Ochranáři zmije vypouštějí“
Na tuto nebezpečnou fámu dehonestující kolegy, kteří pracují v ochraně přírody, narážíme v zoo nebo na internetových diskusích velmi často. Její bizarní odnoží je verze o vypouštění zmijí z helikoptér. Žádné zmije se nikdy do naší přírody nevypouštěly! Introdukce nebo reintrodukce jakéhokoli živočicha do volné přírody je velmi složitá a podléhá přísným pravidlům. Žádného živočicha není možné bez souhlasu státní správy vypustit volně do přírody. Zmije je navíc druh, který se obtížně chová v lidské péči. Namnožit je do té míry, aby se daly introdukovat do přírody, je v podstatě nemožné.
„Zmije je velký had“
Všechny zprávy o „tákhle velkých“ metrových až dvoumetrových zmijích se automaticky posouvají do kategorie fámy. Zmije obecná je malý had. Samice měří ve velké většině 50–70 cm, samci při spodní hranici tohoto rozpětí. Zmije delší než 75 cm je zcela výjimečná, literaturou uváděné rekordy kolem jednoho metru v posledních letech u nás nedoložené.
„Had, který nemá ‚měsíčky‘ za hlavou je zmije“
V České republice se volně v přírodě vyskytuje pět druhů hadů. V běžném povědomí je z nich pouze užovka obojková s uvedenými měsíčky za hlavou. Za zmiji bývá nejčastěji považována užovka hladká, obývající rozptýleně celé území státu, v teplých oblastech kolem řek označují jako vodní zmiji chataři často užovku podplamatou. Ve zbytečné panice ovšem mohou lidé považovat za zmiji i slepýše.
„Zmije ročně usmrtí desítky lidí“
Odborná studie, shrnující 15 let léčby uštknutí zmijí u nás (J. Valenta, Z. Stach, M. Stříteský, P. Michálek 2014: Common Viper Bites in the Czech Republic – Epidemiological and Clinical Aspects during 15 Year Period (1999–2013). Prague Medical Report / Vol. 115 (2014) No. 3–4, p. 120–127) neuvádí žádný případ úmrtí na uštknutí zmijí, v dalších sedmi letech rovněž nebyl žádný případ zaznamenán (Valenta, osobní sdělení). V posledních 50 letech můžeme mít za prokázaný jediný případ úmrtí po uštknutí zmijí obecnou. Postižený muž byl nemocný a před uštknutím se zmijí holou rukou manipuloval. Příčinou úmrtí byl pravděpodobně anafylaktický šok.
„Uštknutí zmijí má většinou za následek smrt“
Uštknutí zmijí obecnou je zdravotní komplikace, kterou není radno podcenit a je třeba vyhledat lékařskou pomoc. Není však třeba se bát o život. Otrava jedem zmije má pozvolný nástup, spěch a hysterie není na místě. Lékař poté bude nejspíše monitorovat zdravotní stav postiženého a zakročí v případě komplikací. Od roku 1999 do roku 2020 specialisté v Toxinologickém centru VFN konzultovali 352 případů v celé republice bez jediného úmrtí. Více než ze čtvrtiny šlo navíc o tzv. „suchá“ kousnutí bez vstříknutí jedu. Pouze čtvrtina léčených případů vykazovala větší než pouze lokální příznaky otravy.
„Vpichy po uštknutí je třeba rozříznout, vysát, podvázat“
Ne, ne, ne. Zachovat klid, vyhledat lékaře. Postiženou končetinou hýbat co nejméně (ruka do závěsu, noha může do dlahy). Nepít kávu ani alkohol. Jakákoli neodborná manipulace s ránou může zhoršit případné následky.
„Do míst výskytu zmijí je nebezpečné vstupovat“
Na horách, v místech tradičního výskytu zmijí, se lidé většinou nebojí. Vědí, že dobrá obuv a základní obezřetnost jsou dostatečnou prevencí před případnou nehodou. Opakujeme, že k uštknutí dochází tehdy, kdy na zmiji člověk nechráněnou rukou sáhne nebo nedostatečně ochráněnou nohou šlápne. Zmíněná statistika od roku 1999 dokládá, že podobné nehody jsou u nás ve skutečnosti velmi vzácné. V průměru se jedná o 16 uštknutí ročně s maximálním ročním výkyvem na 37 případů. Tato statistika dokládá, že Česká republika (včetně nejexponovanějších zmijích lokalit) je v tomto ohledu zcela bezpečné místo.
„Zmije do naší přírody nepatří“
Hadi jsou velmi důležitou součástí přírodních řetězců. Dominantní potravou dospělých zmijí jsou hlodavci, zejména hraboši. Zmije tedy působí jako jejich regulátor. Přírodní význam živočichů však již nepoměřujeme tzv. „užitečností“ pro člověka. Význam určitého druhu ve složitém pletivu přírodních vztahů totiž tímto hlediskem nedokážeme obsáhnout. Zmije obecná je fascinujícím prvkem naší krásné přírody s velmi malým až zanedbatelným rizikem pro veřejnost.
Přehled českých hadů, které můžete běžně potkat v přírodě:
Zmije obecná
Jde o malého, ale robustního hada, který většinou dosahuje 50 cm délky, zcela výjimečně může být delší než 70 cm. Vyskytuje se na horách a v pahorkatinách; v teplých nížinách chybí. Je to náš jediný had, který má podél páteře tmavší spojitý pruh s výběžky do stran, takzvanou „klikatou čáru“. Příležitostně, zejména na horách, mohou být zmije zcela černé. Její uštknutí není pro zdravého člověka život ohrožující, je třeba v klidu vyhledat lékaře.
Užovka hladká
Je malá a štíhlá, většinou ve velikosti 50 až 70 cm, ze všech našich užovek je nejčastěji zaměňovaná za zmiji. Vyskytuje se mozaikovitě po celém území státu. Podél hřbetu má obvykle řadu různě velkých skvrn, které se nespojují do souvislého klikatého pásu. Na hlavě a za ní má kresbu ve tvaru korunky. Je pokrytá kovově lesklými šupinami (zmije mají lesk spíše sametový).
Užovka obojková
Jde o malého až středně velkého hada maximálně do velikosti 110 centimetrů. Jde o nejběžnějšího českého hada, kterého lze potkat na celém území naší republiky. Má dvě žluté či bělavé skvrny ve tvaru měsíčků za hlavou, jinak je její tělo bez výrazných skvrn. Hlava je pravidelně oválná.
Užovka podplamatá
Samci této užovky jsou malí a štíhlí (50–70 cm), samice pak větší a robustní (70–110 cm). Vyskytují se v nejteplejších oblastech Česka, převážně poblíž řek. Se zmijí se setkává výjimečně, ale přesto jí chataři kolem Berounky, Sázavy či střední Vltavy přezdívají „vodní zmije“. Má více či méně výrazné skvrny, výrazně kýlnaté šupiny a trojúhelníkovitou hlavu, její oči směřují dopředu.
Užovka stromová
Je největším českým hadem – má dlouhé a svalnaté tělo (pravidelně i nad 100 cm, na Slovensku až 200). Za zmiji je zaměňovaná málokdy, žije vzácně a lokálně na třech omezených územích státu, kde ji místní dobře znají. Dospělé užovky stromové mají celistvě pastelově hnědé tělo, mláďata jsou skvrnitá s nevýraznými „měsíčky“ za hlavou. Mají dlouze oválnou hlavu. Jako jediný není v současné době tento druh umístěn v expozici českých hadů v Zoo Praha.
Foto: Petr Velenský, Vojtěch Vita, Václav Šihla, Tereza Mrhálková
