Antarktida je vzdálená od Evropy 15 000 km a představuje ledovou poušť na jižním okraji naší planety. Pro živé tvory je to extrémně nehostinný habitat, kde vítr dosahuje rychlosti i přes 200 km/h a panuje zde až čtyřicetistupňový mráz. Většina živočichů žijících v Antarktidě jsou endemité. V Antarktidě existuje život tak, jako existoval v raných dobách naší planety. Řada tamních druhů ještě nebyla popsána. Antarktida je zemí nikoho. V roce 1959 ale založilo dvanáct zemí rezervaci k vědeckému bádání. Časem se přidalo 53 dalších zemí. Zabalte se do deky a vydejte se s Prima ZOOM na mrazivý jih.
Ledové dobrodružství na Prima ZOOM:
Od 22. 12. 20.00 Expedice Antarktida
Expedice Antarktida (2 díly, premiéry neděle 20.00, opakování středa 25. 12. v 11.20 a 1. 1. v 10.15)
22.12. – Život na hraně
Antarktická oblast zvaná Adélina země je pod kontrolou Francie. Na blízkém souostroví Pointe Géologie stojí výzkumná stanice Dumonta d´Urvilla. Začátkem jara, v listopadu, sem na čtyři měsíce přijíždějí vědci a provádějí terénní výzkum. Od října se sem slétá ke hnízdění 100 000 mořských ptáků, kteří za tři až čtyři měsíce musí stihnout celý reprodukční cyklus a po vyvedení mláďat se vrátí na moře. Výjimkou je tučňák císařský, který se rozmnožuje v zimě. Je jediným živočišným druhem na Zemi, který má tak extrémní způsob života. Díky tvaru těla a čtyřvrstvému opeření si udrží tělesnou teplotu. Vědci zjistili, že se tučňáci při větru shlukují do jednolité skupiny a jsou v ní neustále v pohybu. Chladu vystavují jen záda. Uvnitř této formace může teplota vystoupat až k 35 stupňům. Extrémní podmínky zasahují i do hlubin oceánu. Bezobratlí nezmrznou, protože v jejich tělesných tekutinách je stejné množství soli jako ve vodě. Zdejší ledovkovité ryby přežily 30 milionů let a dnes je jich 120 druhů. Páry buřňáků si jsou věrné po celý život a každoročně se vracejí na stejné místo. Rozeznají se podle výborného čichu, stejným způsobem se orientují. Pravděpodobně si vytvářejí orientační pachovou mapu krajiny. Každoročně sem připlouvá kolem 300 tuleňů Weddellových. Tento skvělý potápěč se při orientaci spoléhá na svůj šestý smysl. Je možné, že nějakým způsobem detekuje magnetické pole Země. Tučňák kroužkový zvýší do jednoho měsíce po vylíhnutí svou hmotnost 30x až 40x. Už po dvou měsících se mládě vydává do moře. K nejdolnějším tvorům na planetě patří však mikroskopické hlístice, rhodoferax a želvušky. Žijí v půdě v tzv. suchých údolích Antarktidy, v oblasti McMurdo. Je to kamenitá krajina, kde téměř nesněží. Mají schopnost se vysušovat, zbaví se 99 % vody v těle, aby nezmrzly. V tomto stavu, kdy nežerou ani se nerozmnožují, vydrží až desítky let. Stačí ale pár kapek vody a ožijí. Dopady globálního oteplování a klimatických změn jsou však už znát. V minulých letech byla u mláďat tučňáků císařských zaznamenána vyšší úmrtnost. Po vzniku velkého ledovce museli za potravou dál do moře a mláďata umírala hlady. V oblasti, kde žijí tučňáci kroužkovaní, pršelo, mláďata promokla a uhynula hladem a podchlazením. Snad se zdejší tvorové adaptují na tyto změny dostatečně rychle.
29.12. – Tajemství Antarktidy
Skupina francouzských vědců a potápěčů cestuje na francouzskou výzkumnou stanici Dumont d´Urville v Adélině zemi. Na skále u stanice sídlí kolonie tučňáků kroužkovaných a na krách populace 7000 tučňáků císařských. Ti jsou symbolem Antarktidy. Tři měsíce po vylíhnutí jsou mláďata krmena rybami, které vyvrhnou jejich matky. Poblíž existuje oblast Polynie, kde voda nezamrzá. Je to místo nezbytné pro lov hnízdících ptáků. Bez něj by tučňáci císařští svá mláďata neodchovali. Po rybolovu se dospělci musí vracet 10 km k mláďatům. V jednom z minulých roků se Polynie nevytvořila, tučňáci museli urazit mnohem větší vzdálenost a mláďata hynula hladem. Jak se planeta ohřívá, ledovce na své cestě do moře zrychlují a vypouštějí sladkou vodu, která rychle mrzne. Antarktida vypadá jako nedotčený svět, ale v žaludcích zvířat byly i tady nalezeny pesticidy a odpadky lidské činnosti. Po nějaké době se ledy začínají lámat a mláďatům se vytvoří za dva až tři týdny voděodolné peří. Bouře oslabí ledovou tříšť a moře je blíž kolonii tučňáků. Dospělí jedinci opouštějí svá mláďata a vydávají se na cestu k moři. Hlad donutí mladé tučňáky je po čase následovat. Brzy i z nich budou úspěšní lovci. Zůstanou na moři dlouhých pět let a potom se vrátí na místo svého narození, aby sami zahnízdili. Potápěči chtějí prozkoumat svět pod ledem. Je to úkol, který ještě nikdo nezvládl. Disponují neoprénem tloušťky 12 mm a vyhřívanými obleky, přesto je 45 minut hraniční čas pobytu pod vodou o teplotě minus 1,8 stupně. První ponory provádějí jen pod povrchem ledu. Devět desetin ledovce je pod vodu. Potápěčům se podaří vůbec první kompletní snímek ponořené ledové kry. Je široká 60 metrů a 30 metrů vysoká. Pod vodou existuje pestrý život a do moře zasahují ledové prsty, stalaktity. Zdejší živočichové připomínají rostliny. Potravu získávají filtrováním mořské vody. Většina druhů jsou endemité díky silnému cirkumpolárnímu proudu, který se otáčí kolem kontinentu. Je to nejmocnější mořský proud na světě. Poslední ponor provedou potápěči u skály, nad kterou balancuje kra. Potápěči sestupují podél skály porostlé chaluhami. Níž se nachází údolí lilijic, mezi nimiž jsou desítky tisíc hřebenatek, které se v Antarktidě dožívají téměř 90 let. Vyskytnou se i obří mořští slimáci. V hloubce 70 metrů žijí různorodí bezobratlí – koráli, sasanky, houby, hvězdice, korýši i pár ryb. Potápěčům se podaří pořídit i první fotografii malé vzácné chobotnice.
