Film Martina Marečka, dvojnásobného držitele Českého lva, zachycuje pět obtížných let v životě Kamila Fily, během kterých se potýká s partnerskými problémy, depresí i hraničním fyzickým experimentem na vlastním těle. Výsledkem je nejen drtivě upřímná výpověď o vnitřním konfliktu a krizi středního věku, ale i obecnější reflexe proměn a podob maskulinity nového milénia.
Slavnostní premiéra snímku SÍLA proběhne za účasti tvůrců ve středu 5. ledna ve 20:00 v pražském kině Světozor. Premiéra je veřejně přístupná, vstupenky zde: Síla – 05.01.2022 20:00 (colosseum.eu)
Snímek by poprvé uveden na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, kde se získal cenu za nejlepší střih v sekci Česká radost. Zařazen byl i do mezinárodní soutěže Opus Bonum. SÍLA se se stala nejsledovanějším filmem online varianty festivalu. Snímek vznikl v produkci společnosti Vernes (Zdeněk Holý, Jana Brožková) a HBO Max (Tereza Polachová, Hana Kastelicová, Tereza Keilová).
SYNOPSE:
Jak by měla vypadat mužská síla ve 21. století? Kamil Fila je otec, filmový publicista, zastánce progresivních hodnot a genderové rovnosti. Ve virtuálním prostoru vystupuje jako neúnavný diskutér a bojovník za spravedlivější společnost, v soukromí prožívá bolestné rozpory mezi svým přesvědčením a jednáním. Filmová fikce a skutečný život se vzájemně zrcadlí a Kamil hledá své lepší já mezi kinosálem, posilovnou a nestálými milostnými vztahy. Jak se stát lepší verzí sebe sama ve chvíli, kdy se ztrácíme ve vlastním životě?
Film Martina Marečka Síla zachycuje pět obtížných let v životě Kamila Fily, během kterých se potýká s partnerskými problémy, depresí i hraničním fyzickým experimentem na vlastním těle. Výsledkem je nejen drtivě upřímná výpověď o vnitřním konfliktu a krizi středního věku, ale i obecnější reflexe proměn a podob maskulinity nového milénia.
„Do filmu jsem vstupoval s tím, že budu mít plnou kontrolu nad tím, co v něm bude. Postupně jsem vlivem deprese a léků ztratil kontrolu nade vším a z filmu se stal záznam zápasu o přežití a pomalého hledání životní rovnováhy. Jsem rád, že jsem kontrolu nad vytvářením obrazu předal někomu tak empatickému jako je Martin,“ říká protagonista filmu Kamil Fila.
„V průběhu natáčení jsem ztratil touhu kontrolovat vše, přišel o iluze o sobě samém i o schopnost prožívat věci naplno. Původně jsem chtěl z odstupu komentovat neblahý vliv akčních komiksových filmů na budování mužské identity, a postupně jsem cítil, že se stávám postavou existenciálního dramatu či tragikomedie. Naštěstí to má celé aspoň drobný happy end.“
„Od začátku jsem si byl vědomý citlivého rozměru celého projektu a své zodpovědnosti vůči lidem před kamerou i budoucím divákům,“ říká režisér filmu Martin Mareček. „Vztah s protagonistou se postupně̌ vyvinul do podoby, kterou bych nazval kritickým přátelstvím. Kamilovi jsem dával najevo všechny své postřehy i pochybnosti, ale nikdy jsem ho nijak nesoudil a nevychovával. Každý autor totiž točí především o sobě, o svém vidění světa s projekcí vlastních představ. Doufám proto, že předkládám verzi příběhu, která se rozhodně netýká jednoho konkrétního lidského osudu. I proto se film nejmenuje Fila, ale Síla.“
VYJÁDŘENÍ PRODUCENTŮ:
Zdeněk Holý (Vernes)
„Každý máme svou vnější stranu, kterou se prezentujeme veřejnosti. Tvoří ji nám nejcennější přesvědčení, představy o tom, jací bychom měli být a jaký by měl být svět. Ale za sebou táhneme s přibývajícím věkem čím dál tím větší minulost, která nemusí být úplně v souladu s naším přesvědčením. Na kohokoli z nás by namířila kamera, objevila by tento rozpor. Jsem rád, že Martin Mareček to nedělá exploatačně, ale s porozuměním své postavě,“ říká producent ze společnosti Vernes Zdeněk Holý.
Hanka Kastelicová (HBO Max)
„S režisérem Martinem Marečkem jde o naší druhou spolupráci v řadě. Tento film tematicky navazuje na naší předcházející koprodukci, protože i Síla, podobně jako Dálava, řeší téma krize mužství. Martin Mareček se tentokrát rozhodl pro časosběrné natáčení, a se svými hrdiny strávil více než pět let. Tím připravil pro diváky velmi hluboký vhled jejich osobního vývoje a jejich utváření vlastního osudu.
Doufáme, že i na tuto spolupráci budeme moci v budoucnosti ještě navázat, protože nejenom že je Martin Mareček jednou z nejvýraznějších osobností českého dokumentární filmu, ale na jeho práci velice obdivuji velmi citlivý přístup k protagonistům, propracované vizuální zpracování jeho filmů i vysoké etické standardy, kterými se ve své práci řídí,“ říká Hanka Kastelicová, VP and Executive Producer, Documentaries, HBO Max.
SLOVO DISTRIBUTORA:
„Dokument o Kamilovi Filovi je pro mě nezvykle osobní záležitost. Nejen proto, že jsem roky obdivoval jeho kontextuální, provokativní a vždy zábavné myšlení o filmech, ale i proto, že nás už roky pojí přátelství – nejen v kinosále, ale i v posilovně, kde Kamil usilovně vylepšuje svoje tělo a hledá možnou odpověď na pocity slabosti, které cítí uvnitř,“ říká ředitel Artcam Films Vít Schmarc.
„Martin Mareček měl v ruce pět vypjatých let Kamilova života, které jsou trochu body hororem, trochu chcípáckým filmem a trochu vztahovou noční můrou s protagonistou, který je místy na zabití. Mohl vytvořit skandalizující film o „odvrácené tváři gendermana“, který by se kochal rozkladem a mizérií. Natočil však jemný a empatický portrét hrdiny, který umí pronikavě číst filmy, ale ztrácí se ve světě a vlastní existenci. Je to osobní příběh mnohých z nás, jejichž život je „v půli se svou poutí“,“ dodává Schmarc.
KOMENTÁŘ REŽISÉRA MARTINA MAREČKA:
Před šesti lety poslal filmový kritik Kamil Fila producentovi Zdeňkovi Holému z Vernesu námět na film. Chtěl v něm otevřeně sledovat tělesnou proměnu hlavního hrdiny, který chce přejít k „temné straně̌ síly“. Tím hrdinou měl být Kamil osobně̌. Během pěti let plánoval na sobě testovat dopingové směsi a dosáhnout maxima fyzického potenciálu. Námět jsem dostal k nahlédnutí a žasnul sem. Každý se chce změnit k lepšímu, ale proč zrovna takto? Je to intelektuální verze filmu „Super size me“ nebo sebepoškozování před kamerou? Či snad iniciace naruby? S Kamilem jsem se sešel a nabídnul mu, že jestliže svou otevřenost myslí vážně̌, tento příběh zkusím zpracovat. Souhlasil.
Nabízená zápletka se brzo proměnila, v natáčení jsme však pokračovali, protože steroidový pokus byl pro mě jen vnějším motivem. Je důležité vystihnout skutečné téma, nikoli se chytat povrchových dějů. Chtěl jsem se pokusit o portrét obecnějšího fenoménu, který se týká jednoho současného mužského typu. Humanistický intelektuál, který společensky staví na své „síle“. Na všechno si dokáže udělat názor, výborně analyzuje příběhy či druhé, ale velmi komplikovaně žije vztahy s blízkými lidmi. Zaujalo mě napětí mezi veřejnou rolí feministy a nitrem tápajícího muže, mezi jasnými slovy a nejistými skutky. Je totiž jednodušší rozumět filmům, než pochopit vlastní život. Sám to znám velmi dobře. Nám mužům se někdy jeví, že síla je v rostoucích svalech nebo přesvědčivé argumentaci, ale přitom pociťujeme, že daleko nejtěžší je „unést vlastní hlavu“.
Síla netematizuje posilování, závislosti, workoholismus, duševní tíseň – to jsou jenom projevy. Snažil jsem se udělat film, který nasvítí osobní stín mimo spoty mediálních vystoupení a pečlivě budovaného obrazu. Můj protagonista staví svou osobnost na sebevědomé prezentaci, vytváří si silnou personu na portálech všeho druhu. Domnívám se, že především sociální sítě jsou příkladem toho, jak se technologie infiltrovaly do mezilidských vztahů. Mohou podporovat určitý druh sebelásky. Bublina virtuálních přátel nás obklopuje a my ji kontrolujeme, nafukujeme či upouštíme. Technologie nikdy neudělaly svět přehlednější, ale jsou vždy odrazem nás samých, zrychlují a zesilují vše lidské. Dnešní Narcis má všude kolem sebe dokonalé digitální zrcadlící tůně.
Od začátku jsem si byl vědomý citlivého rozměru celého projektu a své zodpovědnosti vůči lidem před kamerou i budoucím divákům. Vztah s protagonistou se postupně̌ vyvinul do podoby, kterou bych nazval kritickým přátelstvím. Kamilovi jsem dával najevo všechny své postřehy i pochybnosti, ale nikdy jsem ho nijak nesoudil a nevychovával. Každý autor totiž točí především o sobě, o svém vidění světa s projekcí vlastních představ. Doufám proto, že předkládám verzi příběhu, která se rozhodně netýká jednoho konkrétního lidského osudu. I proto se film nejmenuje Fila, ale Síla.
Epilog s kritikem
Ještě jedno ohlédnutí. Když jsem Sílu natáčel dostaly se mi do ruky Kritické projevy F. X. Šaldy z roku 1908. Napadlo mě, že když připravuji film o kritikovi, mohl bych se do nich podívat a nelitoval jsem. Následující část ze stati O umělecké mravnosti jsem si tenkrát přepsal do režijní knihy:
„Moudrost uměleckého díla není v tom, jak se domnívá řada našich moralistů, že vylučuje a ze své oblasti odkrojuje celé rozlohy zla, vášně, síly, charakteru a rázovitosti. Moudrost uměleckého díla jest v tom, nevylučovat nic, ale zhodnotit z něho co nejvíc. Toto hodnocení není však naprosto hodnocení utilitaristické, které se ptá po svém užitku. Umění bere život bez nedůvěry a posvěcuje i ospravedlňuje jej ve všech jeho zjevech a formách. Nepřipustilo by za nic na světě, aby život ztratil jen jediné vášně ze svého démonického rejstříku, ani jediné barvy ze své rozhýřené palety. Etika, kterou se inspiruje, jest kladná etika a všechno, co radí lidskému srdci, jest: měj odvahu – měj odvahu i bloudit! V tom jest etický idealismus umění, jehož tak těžko chápou moralisté negativní, moralisté opatrnického utilitarismu.”
Šalda pak ve své stati pokračuje v kritice jednoznačného kastování dobra a zla. Tvrdí, že právě oblasti nejednoznačné vášně, pudových sil, lidských slabostí, které tituluje jako „temné síly“ jsou tou největší výzvou, které tvůrce před sebou má. Došlo mi, že je to velmi příbuzné metafoře ze Star Wars, se kterou tenkrát v námětu přišel Kamil Fila. Hranice mezi světlou a temnou stranou síly je křehká a umění se tomuto zkoumání nemůže vyhýbat ani v žánru dokumentární kinematografie.
O REŽISÉROVI:
Martin Mareček (1974) vystudoval Katedru dokumentární tvorby FAMU, na které od roku 2003 vede Realizační tvůrčí dílnu. Byl u zrodu několika společenských aktivit – Letokruh, Jednotka, Auto*Mat a působil i jako hudebník. V roli dramaturga se podílí na řadě dokumentárních filmů svých kolegů.
Je autorem pěti oceňovaných celovečerních filmů, držitel dvou Českých lvů a dalších cen: Hry prachu (2001) byly oceněny jako Nejlepší český dokument na MFDF Jihlava, kde získaly i Cenu diváků, a bodovaly i v zahraničí. Zdroj (2005), který je napínavou analýzou souvislostí těžby ropy v Ázerbájdžánu, získal přes dvacet mezinárodních ocenění. Auto*Mat (2009), osobní příběh aktivity pro zdravější a živější město, byl v roce 2010 v internetovém hlasování České televize a Jihlavského festivalu zvolen jako Dokumentární film desetiletí a soutěžil i na prestižním japonském festivalu v Jamagatě.
Film Pod sluncem tma (2011) zachycuje křehká dobrodružství dvou českých rozvojových expertů v zambijské osadě, kterou elektrifikovali solárními panely. Film se stal nejúspěšnějším českým dokumentárním filmem roku 2011, vyhrál MFDF v Jihlavě, obdržel Cenu české filmové kritiky, Českého lva i Cenu Asociace českých filmových klubů. Mysteriózní roadmovie Dálava (2019), získala cenu Trilobit Fites, Cenu české filmové kritiky a Českého lva.
