Světoznámý výtvarník a vášnivý hudebník Vladimír Suchánek, od jehož narození právě nyní uplyne 90 let, očima svého syna, režiséra Martina Suchánka.
Vladimír Suchánek (12. 2. 1933 – 25. 1. 2021) byl jedním z nejvýznamnějších českých výtvarných umělců druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Svými barevnými litografiemi dosáhl uznání po celém světě. Výjimečný člověk mnoha talentů a schopností, akademický malíř, grafik a ilustrátor se do povědomí nejširšího publika dostal také jako kreslíř poštovních známek, či mistr grafického exlibris, kterých za svůj život vytvořil 485. V neposlední řadě byl také vášnivým muzikantem navždy spjatým především se sametovými tóny klarinetu a s legendární kapelou Grafičanka, kterou v roce 1972 jako hudební sdružení českých umělců grafiků založil.
Časosběrný dokument je intimní zpovědí tohoto neobyčejného člověka, svědectvím jeho osobní cesty lemované zvraty 20. století i celoživotní potřebou volit mezi jeho největšími láskami – výtvarnou a hudební. Je ale také velmi osobním a upřímným dialogem otce a syna, zároveň režiséra filmu Martina Suchánka, který společně se svým tatínkem jeho příběh velmi lidsky a bezprostředně vypráví.
Martin Suchánek o filmu
Film o svém otci jsem začat točit před čtrnácti lety. Odvahu k jeho dokončení jsem sebral až teď, po jeho smrti. Přestože táta byl díky svému šarmu, talentu, výtvarnému dílu i hudebním aktivitám vděčným tématem, nikdy o něm v televizi nevzniklo nic rozsáhlejšího. Pravděpodobně proto, že všichni předpokládali, že na něj mám exkluzivitu.
To, že film vznikal tak dlouho mělo dva důvody. Jedním z nich bylo to, že jsem nemohl najít klíč k tomu, jak film vyprávět. Druhým důvodem, bylo to, že táta měl velmi jasnou představu o tom, jak by měl ve filmu vypadat, a ne vždy jsme se shodli. Ke konci života jsem s ním ale natočil velmi upřímný poslední rozhovor, jehož obsah dal všemu předchozímu materiálu opravdový smysl.
Když jsem přišel na to, že jediným možným přístupem k jeho příběhu je to, že jej budu vyprávět sám, tak jak jsem ho viděl a prožil, a nebudu se snažit o objektivní kunsthistorické pojednání, mohl jsem se pustit do práce.
Táta byl především grafik a muzikant, grafikou ale nikdy nerozuměl to, co se dnes v době počítačů za grafiku považuje. Pro něj to bylo staré řemeslo, které pomocí různých technik sloužilo k zpřístupnění uměleckých děl širšímu publiku. Základem bylo umět kreslit a zvládnout techniku. Jeho doménou byla litografie, náročný tisk z kamenné desky, a proto mu někteří dali titul „kníže české litografie“.
Říkal, že kameny mají duši: „Kámen je skutečně zvláštní materiál, zpočátku před ním mívám trému. Než udělám první tah, skoro se toho bojím; pak se ale mezi námi začne odvíjet rozhovor – a někdy mi kámen i pomůže.“
S hrou na klarinet začal jako dítě, pod vlivem svého dědečka, kapelníka venkovského orchestru. Brzy se stal platným členem místních tanečních orchestrů, jeho vášní byl swing. Jako spolužák Josefa Škvoreckého a Miloše Formana prožíval na pódiu totéž, co oni zachytili ve svých dílech. Když se rozhodl, že se bude cele věnovat výtvarnému umění, muziku musel odsunout do pozadí. Nikdy ho ale neopustila. Založil a jako kapelník vedl Hudební sdružení českých grafiků Grafičanka, kapelu, která hrála hlavně kamarádům na vernisážích a narozeninách.
Velmi si zakládal na své funkci předsedy Sdružení českých umělců grafiků Hollar, jehož činnost pomohl po sametové revoluci obnovit. Ve funkci a intenzivní práci pro sdružení setrval 20 let, až do své smrti byl jeho čestným předsedou.
Byl členem Evropské akademie věd a umění se sídlem v Salcburku, tvůrce exlibris a poštovních známek, čestný člen Spolku sběratelů a přátel exlibris, člen Palety Vlasti, čestný občan Nového Města na Metují, čestný občan Mariánských Lázní. V roce 2006 mu bylo uděleno státní vyznamenání Medaile za zásluhy v oblasti umění.
Za svůj život uspořádal 174 samostatných výstav v České republice i v zahraničí. Za svou grafickou tvorbu získal celkem 29 významných cen.
„Na tátových litografiích se často objevuje motiv spirály nebo ulity v kombinaci s dívčím profilem, někdy v dialogu s pierotem nebo klaunem. Mě vždycky zajímalo, kde bere inspiraci, ale o on tom nikdy nechtěl nemluvit. Takže dodnes nikdo neví, kdo je ta Krásná neznámá na litografii z roku 1983, podle níž jsem pojmenoval tento film.“
Martin Suchánek
Film vznikl v koprodukci Martina Suchánka a České televize v roce 2022
k 90. výročí narození Vladimíra Suchánka.
PrEmiéra ve středu 1. února 2023 v 19.00
Městská knihovna v Praze – velký sál
Mariánské náměstí 1, Praha 1
TV VYSÍLÁNÍ VE STŘEDU 8. ÚNORA 2023
VE 20.15 HODIN NA ČT ART
REPRÍZA PO PŮLNOCI ZE SOBOTY NA NEDĚLI 11/12 ÚNORA 2023
