Po retrospektivních výstavách v Jízdárně Pražského hradu a v českokrumlovském Egon Schiele Art Centru je Michael Rittstein představen v Museu Kampa třetím unikátním výběrem z jeho malířského díla. Tentokrát s důrazem na stěžejní práce ze soukromých sbírek v kombinaci s rozsáhlým souborem obrazů z posledních dvou let. Většina děl si zde odbývá výstavní premiéru, některá z nich se do Čech vrátila po desítkách let ze zahraničních kolekcí.
Michael Rittstein patří již téměř půl století mezi přední představitele české figurativní malby a svým osobitým dílem ovlivnil následující generace malířů. Na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl jmenován profesorem, vedl sedmnáct let jeden z ateliérů malby.
Své malířské i kreslířské dílo rozvíjel od poloviny sedmdesátých let s až obsedantním nasazením. Autor, vnitřním ustrojením provokatér, stupňoval dynamiku svých prací a prostřednictvím velkorysých malířských gest zaznamenával životní rytmus typického obyvatele panelového sídliště: probuzení – stravování – cesta do zaměstnání – přežívání na pracovišti – návrat domů – domácí práce – hádka – sex – spánek. Malíř z pozice režiséra předkládal jednotlivé absurdně vyhrocené momentky ze zastaveného filmu. Tyto lokální historky vystihly (i přes tehdejší pochyby mnohých historiků umění a kolegů umělců o životnosti těchto motivů) komplikovanost mezilidských vztahů s trvalou platností.
V druhé polovině devadesátých let překvapil veřejnost proměnou expresivního figuralisty v krajináře. Autor ustoupil od drobnopisné malby a nadšeně se koupal ve vrstvách barevné hmoty. Tu lil na plátno rovnou z plechovek, kombinoval s pryskyřicemi, filigránské štětce nahradilo koště. Ponořen do procesu malby zkoušel, co obraz unese.
Poslední léta pracuje Rittstein především ve svém venkovském ateliéru v Brnířově na Domažlicku, což výrazně ovlivňuje námětový rejstřík jeho maleb. Vedle zemědělců, táborníků a malíře s kocourem vstupují do obrazů zvířata z nejbližšího okolí, často v personifikovaných rolích. Dramatické děje s častým erotickým podtextem jsou zjevně autorovou polemikou se současným tlakem na korektnost a posouvání hranic přípustnosti humoru. Pro umělce, který čtyřicet let života prožil v nesvobodném režimu plném zákazů a omezování, jde přirozeně o velmi citlivé téma. Člověk jako animální monstrum v různých metamorfózách zůstává námětem jeho obrazů s lokálními asociacemi z poslední doby. Ty jsou těžištěm aktuální výstavy. (Petr Mach).
