Třpytivé, elegantní a propracované do posledního detailu – takové jsou taneční kostýmy jedné z nejsledovanějších televizních soutěží StarDance …když hvězdy tančí. Zářit nebudou tentokrát na parketu, ale v Galerii Tančící dům na výstavě Šaty, které tančí. Expozice, která potrvá od 10. listopadu do 25. února příštího roku, nabídne ve dvou patrech domu téměř šedesát oděvů slavných účinkujících, jako třeba Jany Plodkové, Anny Polívkové, Ondřeje Brzobohatého nebo Kristýny Leichtové, včetně vybraných doplňků. Do procesu vzniku kostýmů návštěvníky vtáhnou nákresy od návrhářů a do atmosféry přímého přenosu zase fotografie ze soutěže.
Výstavu slavnostně otevřely Helena Vondráčková, Kristýna Leichtová, Jitka Asterová i Jana Švandová a podělily se o své zkušenosti s tancem
Kristýna Leichtová, herečka
Ve výstavě mohou návštěvníci vidět i Vaše šaty. Jaké se Vám k nim a soutěži pojí vzpomínky?
Všimla jsem si, že mám tady růžové šaty, které jsou přímo ze znělky. A ty vzpomínky jsou velice intenzivní, protože jsme s Annou K. byly připoutány konstrukcí na lana a různě jsme vyjížděly nahoru a dolů po celý den. Takže jsme byly neustále v tom sedáku a na lanech, až jsme z toho měly modřiny. Musím tedy říct, že zrovna tato vzpomínka je taková bolestivá.
Jak vzpomínáte na StarDance?
Vzpomínám. Navíc, jak teď aktuálně běží, tak se všechny vzpomínky zase otevírají. Vzpomínám na to náročné období přímých přenosů a zkoušek. Byla to opravdu velmi náročná a intenzivní práce.
Jak jste prožívali 5. kolo soutěže, kdy jste bohužel vypadli, ale zatančili skvělou rockovou cha-chu?
Ten poslední tanec jsme si užili maximálně. Do tance jsme i zapojili tyč z pole dance, tak to bylo takové speciální. A hlavně jsme tančili na ACDC, takže to jsme si užili opravdu naplno. Nakonec jsem byla ráda, že náš poslední tanec vyšel zrovna na tuto píseň.
Jana Švandová, herečka
Vy jste se zúčastnila vůbec první řady a první StarDance v Česku a lidé ani netušili, co od toho očekávat. Vy jste to tušila?
Ne, netušila. Pouze Marek Eben mi řekl, že ten pořad běží již na anglické stanici, a je velice populární ve Velké Británii, a že se máme na co těšit. Nicméně já jsem s mým tanečníkem dotančila do 4. kola a pak jsem diváky už prosila, ať nám neposílají hlasy, pokud mě nechtějí zničit. (smích)
Jitka Asterová, herečka a moderátorka
Vám se tanec, do Vašeho profesního života, přimíchal především díky divadelní zkušenosti. Co jste prožívala poslední měsíce na divadelních prknech díky tanci?
Za poslední 3 měsíce jsem se tanci věnovala opravdu mnoho, protože jsem byla součástí projektu Roztančené divadlo. Ten měl premiéru a derniéru 15. října v Divadle na Vinohradech. Do tohoto projektu mě nemusel vůbec nikdo přemlouvat, protože moje nejlepší kamarádka Ivanka Chýlková právě byla ve StarDance a nemluvily jsme spolu o ničem jiném, než právě o tanci a jednotlivých tancích. A bylo to moc krásné.
V rozhovorech jste prozradila, že jste naposledy tančila v tanečních a že to nyní pro vás byla výzva.
Ano, bylo to skoro před padesáti lety, kdy jsem tancovala naposledy. A musím říct, že kvůli tomu, jak tehdy taneční vypadaly, jsem si tanec moc nezamilovala. Když mě nyní oslovili po padesáti letech, myslela jsem si, že to tak nějak zvládnu, že to nebude nic až tak obtížného. Ale to jsem se zmýlila, v tom profesionálním podání to vypadá vše tak ladně a jednoduše, ale já už třeba ty záklony příliš nedám a v předklonu se tak úplně netančí. (smích)
Helena Vondráčková, zpěvačka
Vy jste se jako jediná Češka účastnila StarDance v Polsku a na Slovensku. Dokonce z té polské StarDance zde máte na výstavě šaty. Jaké to pro Vás tehdy bylo?
Určitě náročné. Jednak samotný trénink byl náročný, i když já jsem tančila odmalička, ale byl to nyní samozřejmě jiný systém, společenské tance, jiné figury, a tak dále. Náročné to bylo ale také proto, že jsem ve stejnou chvíli měla veliké turné u nás a na Slovensku. Byl to tedy běh nebo spíš koňské závody. Měla jsem ale výborného tanečníka, Milana Plačka, který byl až z Košic. Ten chudák jezdíval za mnou i do Řitky na celý týden, v místní sokolovně jsme každý den dvoufázově trénovali, pak jsme odjeli do Bratislavy. V soutěži se nám nakonec podařilo udržet docela dlouho, na Slovensku jsem tančila v roce 2006, v Polsku v roce 2007 a bylo z toho páté, šesté místo. Původně jsem účast v polské soutěži už odmítla, protože jsem věděla, jak moc náročné to je, ale nakonec byli tak vehementní, až mě přemluvili. A musím říct, že ta zkušenost byla skvělá. Úroveň byla opravdu vysoko, šaty nádherné. Navíc Poláci se v tom výběru a tvorbě šatů orientovali opravdu na světový trend, který byl zrovna aktuální a bylo to vše, řekla bych, modernější a ve stylu aktuální světové módy.
