Známé tváře zahájily dosud největší výstavu Štěpána Mareše s názvem „Zelený Raoul a další výtvarné umění“. Vernisáž v Tančícím domě si nenechala ujít řada osobností, nechyběla Iva Janžurová ani Martin Hofmann. Umělce přišli podpořit také jeho přátelé Karel Holas a František Černý z Čechomoru, a nechyběl ani Václav Hudeček s manželkou Evou. Výstava mapuje 28 let kontroverzního komiksu Zelený Raoul, který často čelil soudním žalobám a pobouření ve společnosti.
Zahájení výstavy si nenechaly ujít známé osobnosti, třeba Iva Janžurová nebo Martin Hofmann.
M: Paní Janžurová, co vy a politická satira?
IJ: Já to beru jako záležitost pro obveselení, protože to slovo “politická” samo o sobě někdy úsměv příliš nepřináší, ale ve spojení se satirou už je zábavná. Pokud se budou dívat na dnešní obrázky lidi za sto let, tak možná nebudou tak veselí, jako my tady dneska, ale to jenom protože známe ty vzory a kontexty, které jsou znázorňované.
IJ: Já mám dneska narozeniny, ale takový druhý. Před jednadvaceti lety, 4. dubna, na mě spadla ve Stavovském divadle kulisa. Ta kulisa vážila několik metráků, já jsem to přežila, tak bych ráda popřála Štěpánovi, aby přežil vražedné útoky všech těch známých postav, které ve svých obrázcích znázornil. Taky je tady jeden plakát, který pro mě dělal pro Divadlo Kalich, u toho se nezapomeňte zastavit.
M: Martine, kdyby měl být Zelený Raoul zfilmovaný, kterou postavu byste si rád zahrál?
MF: Já jsem říkal, že bych se naštval, kdyby mi nabídli toho Zeleného Raoula, protože to je něco jako loutka, ne? Přijde mi, že je v tom trochu předobraz ze Studia Kamarád. Kdyby mi nabídli Zeleného Raoula, tak bych asi doporučil nějaké mé jiné kolegy, pár mě jich napadá, ale nebudu je jmenovat.
MF: Jsem především rád, že jsem se nenašel na žádném vystavovaném obrázku. Já mám Raoula velmi rád, ale samozřejmě jsem toho hodně zapomněl a je to teda ostré. Asi je v pořádku, že je to za hranou, myslím, že to máme rádi my, kteří se tam nevidíme. Ale teda je to geniální.
Autora Zeleného Raoula přišli podpořit i jeho kamarádi, nechyběl Václav Hudeček ani přátelé ze skupiny Čechomor, Karel Holas a František Černý.
M: Pane Hudečku, vzpomínáte si na to, že i vy jste se stal obětí Zeleného Raoula?
VH: Ano, já si to pamatuju, protože jsem ten časopis, kde vycházel, takřka celý život odebíral. Tajně jsem toužil po tom, aby mě tam namaloval třeba s nějakým politikem, jak vyřeším nějaký státní problém. Ale bylo mi hloupé, říkat kamarádovi něco jako, hele, namaluj mě, ať jsem konečně slavnej, jako ti politici. A pak jsem byl kmotrem, pokřtil jsem jak tu velkou knihu, tak tu menší knihu Raoula, chodil jsem hrát Štěpánovi na vernisáže, a furt nic. A jak měl Štěpán výstavu v Třebíči, tak mi řekl, že mi namaluje opravdickej obraz, a já jsem si říkal, že tohle je ta příležitost, že chci být v Raoulovi. Pak jsem otevřel časopis a vidím se tam. Ale co víc, byl jsem tam hezkej! Takže děkuji Štěpánovi, že jsem se díky němu stal nesmrtelným, krásným člověkem, a né ošklivým, jak to umí.
M: Kde vznikla myšlenka, že právě Štepán bude autorem plakátu pro letošní tour Čechomoru?
FČ: To bych taky rád věděl, já mám na to Karla, ten všechno ví.
KH: My letos máme 35 let od založení Čechomoru, nikdo si to datum ale přesně nepamatuje, protože to byl takový jeden velký večírek. Tak jsme poprosili Štepána, jestli by nám neudělal naši karikaturu na plakát, když už máme těch 35 let.
