Felix Antonín Slováček se narodil 23. května 1943 v Malenovicích u Zlína. Jak přišel ke jménu Felix, pod kterým se proslavil? Svou školní přezdívku získal podle kreslené postavy kocoura Felixe.
Studoval 3 roky hru na klarinet, klavír, kontrabas, bicí a dirigování na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži. V roce 1968 zakončil studia hry na klarinet, dirigování a skladby na JAMU v Brně a během těchto studií příležitostně vystupoval např. s Orchestrem Gustava Broma. Už v roce 1966 se zúčastnil Mezinárodní soutěže mladých jazzových sólistů, která se konala ve Vídni pod záštitou nadžánrového rakouského skladatele a klavíristy Friedricha Guldy, a ve stejném roce získal 2. cenu v Interpretační soutěži Bohuslava Martinů v Brně. O rok později se stal laurátem soutěže mladých jazzových talentů v rámci v Praze konaného Mezinárodního jazzového festivalu. V roce 1968 přešel nastálo do Prahy, kde získal angažmá v Orchestru Karla Vlacha.
V letech 1969 do roku 1986 byl Felix Slováček členem hvězdného obsazení Orchestru Ladislava Štaidla. V něm se vedle hlavní funkce zaměřené na doprovázení Karla Gotta doma i v zahraničí začal velmi záhy prosazovat jako osobitý instrumentalista – sólista, jehož význam velmi záhy přerostl domácí pole působnosti. V roce 1969 se v Hamburku začal chystat tzv. zkušební koncert Karla Gotta, který měl rozhodnout o tom, zda Gott vyjede na své první německé turné. „Karel za mnou tenkrát přišel s tím, že by byl moc rád, kdybych na tomto koncertě zahrál nějakou instrumentálku“, vzpomíná Felix Slováček. „Jenže já vůbec netušil, co by to mělo být“, dodává a pokračuje: „Karel mi tenkrát doporučil tehdejší velký hit britské rockové skupiny Procol Harum „A Whiter Shade Of Pale“, který fenomenálně nahrál slavný americký saxofonista King Curtis. Dal jsem na Karla a dobře jsem udělal. Po skončení koncertu za mnou přišel Karlův objevitel a šéf oddělení populární hudby v západoněmecké gramofonové firmě Polydor, Ossi Drechsler, a nabídl mi, abych pro Polydor natočil samostatné album“. V roce 1970 tak vyšlo album Golden Sounds aus Prag a na něm ve Slováčkově interpretaci vedle tradicionálů tehdejší velké hity jako Rose Garden, Bridge Over Troubled Water, El Condor Pasa, Something, He Ain´t Heavy, He´s My Brother a velké milostné téma z tehdy slavného filmu Love Story.
Na úspěch Slováčkova polydorského alba navázala jeho veleúspěšná alba, která od roku 1973 vydával Supraphon. Jejich vydání vyvolalo doslova felixománii a mnohá se prodávala dokonce líp než alba Karla Gotta. Slováčkovy instrumentálky tenkrát nechyběly snad na žádném večírku, ani na romantických večerech ve dvou. Slováček svými alby otevřel cestu pro vydávání alb klavíristů Rudolfa Rokla a Jiřího Maláska, kytaristy Lubomíra Brabce a trumpetisty Václava Týfy. Alba se Slováčkovými instrumentálkami vydala i západoněmecká gramofonová Ariola, sovětská Melodija a východěmecká Amiga. Jen jeho supraphonských nahrávek se prodalo na LP, MC a CD přes 2 milióny kusů. Na svém kontě má Felix Slováček přes 500 nahrávek.
Odborná kritika si na hře Felixe Slováčka cenila především suverenity, s jakou hraje na sopránsaxofon, altsaxofon a klarinet. A taky mimořádných nátiskových vlastností, pozoruhodné tónové vyváženosti, technicky dokonale disponovaného, mimořádného nasazení a širokého dynamického rejstříku. Jeho tvoření tónu je jedinečné a nezaměnitelné a stejně tak jeho cit pro žánr, melodii a osobní výpověď. Hudební kritik Jiří Černý o Slováčkově hře dokonce napsal: „Jeho improvizace svou rozechvělostí, úžasnou prostotou (opřenou pochopitelně o fantastickou dechovou techniku) a ukončeností dokonce připomínají Satchmovu trubku“.
Vedle působení ve sféře jazzu a především populární hudby se Felix Slováček souběžně prosadil i jako sólový interpret klasické hudby. Byla to právě Slováčkova suverenní technika a zároveň jeho schopnost improvizace, které hudebního skladatele Alexeje Frieda inspirovaly ke zkomponování následujících děl: Jazzového koncertu pro klarinet a big band (1970), Trojkoncertu pro flétnu, klarinet, lesní roh a orchestr (1971), Koncertu č. 2 pro klarinet a symfonický orchestr (1976) a kvintetu Guernica pro sopránsaxofon a Kociánovo smyčcové kvarteto (1981). Nelze nevzpomenout ani Slováčkovu nahrávku Friedova Dialogu pro sopránsaxofon a big band pořízenou s Jiřím Stivínem a Orchestrem Gustava Broma (1974). Od poloviny 70. let začal Felix Slováček na koncertech uvádět klasický klarinetový sólový repertoár (Kramář – Krommer, Mozart, Stamic), komorní repertoár (se členy Foerstova tria nahraná díla Beethovena a Škroupa) a posléze i provádění koncertních skladeb z oboru artificiální hudby pro altsaxofon (Debussy, Milhaud a Glazunov). Felix Slováček na tomto poli spolupracoval s řadou renomovaných těles tuzemských (Československý komorní orchestr, Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Moravská filharmonie, Sukův a Janáčkův komorní orchestr, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Janáčkova filharmonie) i zahraničních (Drážďanská filharmonie, European Community Chamber Orchester London, Singapurským symfonickým orchestrem, London Mozart Players, Symfonický orchestr Hessenského rozhlasu, Foerstovo trio). Zaznamenáníhodná je také Slováčkova dlouhodobá spolupráce se světovým pěveckým fenoménem – s ruským mužským pěveckým sborem Alexandrovci. V roce 1979 byl oceněn Felix Slováček titulem zasloužilý umělec, v roce 1986 obdržel Zlatou desku Supraphonu a v roce 1996 Platinovou desku Supraphonu. 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
Felix Slováček, jak ho neznáte!!!
Výše zmíněná Love Story ze Slováčkova polydorského alba Golden Sounds aus Prag otevírá 2 CD, které jste se právě rozhodli poslouchat. Představuje vám Felixe Slováčka především jako jednoho z nejlepších saxofonistů a klarinetistů v Evropě, který na svých nahrávkách s úspěchem zabrousil takřka do všech hudebních žánrů. A úplně poprvé toto 2 CD prezentuje Felixe Slováčka i jako zpěváka, skladatele a dirigenta. Takže se mi při poslechu tohoto 2 CD máte nač těšit, protože na vás čeká Felix, jak ho neznáte! 2 CD si budou moci diskofilové poprvé zakoupit na Felixově Narozeninovém koncertě v pražské Lucerně 2. května 2023.
Hned druhou skladbou I. CD je už taky zmíněná orchestrální verze hitu skupiny Procol Harum Bělejší než sníh (A Whiter Shade Of Pale). Pro zajímavost uvádím, že zpěvák a klávesista Procol Harum Gary Broker zhudebnil surrealistickou báseň Keitha Reida a učinil tak na podkladě slavného Air, druhé části třetí orchestrální Suity D dur Johanna Sebastiana Bacha. Tato skladba je i předposlední na tomto II. CD, na kterém zaznívá v podání Karla Gotta, Felixe Slováčka a Rudolfa Rokla. Ti ji nahráli v roce 1979 do západoněmecké televizní show Gute Laune mit Musik – Hauskonzert bei Karel Gott. Děkujeme německé televizi SWF, že nám tuto nahrávku do tohoto projektu poskytla.
Šíři Slováčkova hráčského záběru dokumentují i další skladby I. CD. Když slavila v roce 1983 skupina Olympic v pražské Lucerně 20 let existence, přišel jí Felix zahrát její velký hit Dynamit. Následuje slavné milostné téma Speak Softly Love z filmu Kmotr, parádní výlet do světa vážné hudby prostřednictvím Letu čmeláka z opery Pohádka o caru Saltánovi Nikolaje Rimského – Korsakova, vokálně-instrumentální Dialog Felixe Slováčka a jeho někdejšího kapelníka, Ladislava Štaidla a instrumentální verze velkého hitu Tornero z repertoáru italské skupiny I Santa California z roku 1975. Prostor dostávají i dvě skladby Karla Svobody. Konkrétně z jeho pohádky Tři oříšky pro Popelku a z televizního seriálu Včelka Mája. Byť melodické motivy v obou z nich v interpretaci Felixe Slováčka, v pohádce i seriálu, zaznívají, jeho jméno se v závěrečných titulcích neobjevuje. A to Felixe Slováčka nikdy nepřestane mrzet.
Od druhé poloviny 70. let uváděl Felix Slováček nejen v pražské Redutě své sólové recitály, na které navázaly jeho společné recitály s Jitkou Zelenkovou. V těchto recitálech uváděli doprovázeni skvělými muzikanty ze Štaidlova orchestru (Rudolf Rokl, Václav Týfa, Vincenc Kummer, Pavel Fořt a Jan Žižka) mj. následující písně a skladby, které vycházejí úplně poprvé: Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?/Vorařská, skladby klasiků amerického muzikálu Richarda Rodgerse a Irvinga Berlina Jen já ne a Navždy/Zpívám. Natočili je v roce 1979 i do Slováčkova televizního recitálu Slovo a saxofon Felixe Slováčka, ke kterému, stejně jako k jejich recitálu, napsal scénář Miroslav Horníček. Duet s Jitkou Zelenkovou Ty a já, který je coverem úspěšného duetu Mireille Mathieu a Paula Anky You And I – De Minuit a six heures du matin, nazpíval Slováček v roce 1982 do dnes už legendárního televizního pořadu Ring volný.
Slováček měl i nesporný nos na hity, když do svého instrumentálního repertoáru zařadil Logickou píseň (The Logical Song) z repertoáru britské rockové skupiny Supertramp nebo skladbu Osamělý pastýř (Der einsame Hirte – The Lonely Shepard) krále easy listening music a kapelníka nejslavnějšího orchestru všech dob Němce Jamese Lasta. Tu s jeho orchestrem v roce 1977 nahrál celosvětově známý hráč na Panovu flétnu, Rumun Gheorge Zamfir.
V roce 1986 se Felix Slováček spojil s Československým rozhlasem a stal se po Josefu Vobrubovi šéfdirigentem jeho Tanečního orchestru (TOČR), se kterým už dříve úzce spolupracoval. S TOČRem nahrál i řadu písní v podání největších hvězd českého popu, které najdete na I. CD a II. CD. Jedná se o nahrávky s Karlem Gottem, Evou Pilarovou, Hanou Zagorovou, Naďou Urbánkovou, Věrou Špinarovou, Ivetou Bartošovou, Petrem Sepešim, Ladislavem Štaidlem, Rudolfem Roklem, Václavem Týfou, Janem Žižkou, Karlem Černochem, Karlem Zichem, Lucií Bílou, Helenou Vondráčkovou, Jiřím Kornem, Marií Rottrovou, Yvettou Simonovou, Petrou Janů, Leonou Machálkovou, Jitkou Zelenkovou, Jarmilou Gerlovou, Vlastou Kahovcovou, Dashou, Marcelou Holanovou, Darou Rolins, Peterem Dvorským, Štefanem Margitou, Antonínem Gondolánem, Felixem Slováčkem Jr., Janem Smigmatorem, Pavlem Fořtem, Vincencem Kummerem, Olympicem a s Milošem Skalkou.
Dosud nebyly vydány Slováčkovy duety s jeho manželkou, někdejší královnou dětských srdcí, Dagmar Patrasovou – Rána sluncem spálená (s recitativem a textem Miloše Skalky), Ve tvé hře stále scházím já a Talent. Hned po posledně jmenovaném duetu uslyšíte v podání otce a syna Slováčkových parádní kousek pro klarinety, dixielandový jazzový standard z roku 1918 Clarinet Marmalade. Tak, jak ho živě uvedli na koncertě k 70. narozeninám Felixe Slováčka v pražské Lucerně v roce 2013. Na tomto koncertě si pak slavný evergreen Angelina (The Waitress At The Pizzeria) z autorské dílny amerického tandemu Allan Roberts – Doris Fischer s Felixem Slováčkem a jeho big bandem zazpíval Karel Gott. Gott tuto píseň poprvé nahrál už v roce 1964 a o 11 let později se k ní vrátil, aby ji s vokálním triem Zelenková – Gerlová – Kahovcová, s Felixem Slováčkem a s Orchestrem Ladislava Štaidla nahrál do jednoho z dílů TV seriálu Zpívá Karel Gott natáčeném v divadélku ve Slaném. Obě verze byly inspirovány tím, jak tuto píseň nahrál slavný sicilskoamerický kapelník, zpěvák a trumpetista Louis Prima. Z Angeliny se pak na několik desetiletí stala nejen neodmyslitelná součást Gottových koncertů, ale i veleúspěšný přídavek.
Felix Slováček zkomponoval následující písně a skladby, které na tomto 2 CD najdete: Já jenom zívám (Jitka Zelenková, Vlasta Kahovcová a Jarmila Gerlová), Snad nám to vyjde (Iveta Bartošová a Petr Sepeši), Mít ségru – to je kříž (Karel Zich) a Samba století (Orchestr a sbor Ladislava Štaidla). Ta otevírá II. CD.
Felix Slováček je právem hrdý na svou spolupráci se dvěma hvězdnými slovenskými tenoristy světového renomé. Peter Dvorský nazpíval s Karlem Černochem v roce 1988 duet Láska prý (Perhaps Love), který si našli v repertoáru Plácida Dominga a country legendy Johna Denvera. V roce 1998 nazpíval pak Štefan Margita za doprovodu Slováčkova big bandu do televizního pořadu Šance slavnou neapolskou kanzonettu italského skladatele Edoarda di Capui Marie, Ah Marie.
Mimořádně pyšný je Felix Slováček na svůj výkon v Tureckém pochodu Wolfganga Amadea Mozarta, který nahrál s Evou Pilarovou v roce 1989 do televizního pořadu Felixír. Stejně tak na skladbu Amorada brazilského hudebního skladatele Waldira de Caroliny Azevedy.
Z roku 2017 pak pochází píseň Na Štědrý den domů (I´ll Be Home For Christmas) v podání Jana Smigmatora, do které Slováček nahrál na zpěvákovo přání sólo na klarinet.
Začátkem 70. let oznámil legendární americký zpěvák Frank Sinatra své překvapivé rozhodnutí, že se vzdává další veřejné pěvecké činnosti. Ale už o 4 roky později, v devětapadesáti letech, vydal nové album Ol´ Blue Eyes Is Back (Starý modrooký je zpátky), po jehož vydání se vrátil nejen ke koncertování doma a v zámoří, ale také k častému hostování v televizi. Opět oslovil kanadského zpěváka a skladatele libanonského původu Paula Anka, který mu v roce 1969 napsal anglický text My Way k původně francouzské písni Comme d’habitude a z biografické písně My Way se stal největší hit pěvecké kariéry Franka Sinatra. V roce 1974 Sinatra požádal Anku opět o text k francouzské písni Laisse-moi le temps a zadal mu, o čem by měl nový text být. Anka dodal Sinatrovi text Let Me Try Again, ve kterém zpěvák vyzíval své přiznivce, aby to s ním zkusili ještě jednou, aby měli znovu všechno, co měli společného dřív. Skladba Let Me Try Again je poslední na 2 CD Felix Slováček – Příběhy lásky (1970 – 2023). Loučení a návraty – to nikdy nebyl Felixův styl. Vždycky se dokonce podobným srdceryvným loučením a rádoby dojemným návratům smál. Nicméně by se nebránil, kdybyste to s ním zkusili ještě jednou, kdyby mohl svůj život prožít znovu. Jeho život byl a je nádherný, dosáhl úžasných úspěchů doma i v zahraničí, má krásnou manželku, tři děti a dvě vnoučata, je zdravý a v kondici, pořád se mu líbí krásné ženy… A tak v samém závěru svého bilančního dvojcédéčka jeho posluchače vybízí: „Zkuste to se mnou ještě jednou!“ Jste pro? To bude jasné, až si Felixovy Příběhy lásky (1970 – 2023) poslechnete od A do Z.
